A Very Potter Senior Year - 2×02 - U Zlatoslava

Scéna druhá: Světlo odhaluje Hermionu, která stojí před pracovnou Zlatoslava Lockharta. Tak, je to tady. Tohle je má šance. Já Ronovi ukážu! Dobrý den, pane Lockharte, to jsem... to jsem já, Hermiona Grangerová. To je dost, že jdeš. Pojď dál. Jak si přejete, pane profesore.

Chtěl jsem si s tebou promluvit o těch tvých esejích. Tak vy už jste si přečetl mé eseje o Harrym Potterovi? Ano, myslím, že máš docela talent. Tvá duchaplná próza je zárukou sofistikovaného humoru a spousty ďábelského chichotání. Chci tím říct... že je to hrůza! Hrozná práce! Cože?

Já myslela, že se u toho ďábelsky chichotáte. To ano, ale že bych se řehtal? To těžko. Nedokážu si vybavit ani jediný okamžik, kdy bych se řehtal během čtení tohoto... braku! Odpadu! Ano! Tohle je jako z jedné mé fanfikce. Pojď, Hermiono, teď přišla tvá šance. Ron si bude připadat jako idiot! Ach, ano, vynadejte mi, profesore!

Udělte mi lekci, na kterou do smrti nezapomenu. Přesně to mám taky v úmyslu. Však já tě naučím... jak se buduje napětí! V těch tvých esejích se všechno důležité stane během Harryho prvních dvou ročníků, ale zbytek je jen samá nuda. Takže jsem to s dovolením trošičku překroutil. Kruťte si, čím chcete, pane profesore. Budu jen ráda.

Fajn, protože jsem toho překroutil spoustu. Musel jsem to celé překopat! Hlavně Voldemorta, je to zjevně Harryho úhlavní nepřítel, ale v tvém příběhu zemře již na konci druhého ročníku. To je pitomost! Nechal jsem ho žít celou dobu, porazí ho až během závěrečného vyvrcholení. Tak je to určitě lepší. - Na vyvrcholení budete určitě odborník.

- Dělal jsem, co jsem mohl. Dělal jsem, co jsem mohl, ale tohle se mi pořád nelíbí. Harry jen tak odrazí smrtící kletbu. To je trapné! Ale snad jsem nechal umřít dost vedlejších postav na to, abych čtenáře rozplakal. Mě dokážete rozplakat. Ó, oči už mám celé zvlhlé... - a tím to nekončí. - To tedy nekončí! Řeknu ti, co dalšího mě na tom tvém psaní nudí. Je to tam samý lidský hrdina.

Proč tam nedáš pár psů? Cože? Tušíš vůbec, kolik lidí na světě ve skutečnosti štěká? Proč myslíš, že šel Twilight na dračku? Protože jsem tam nacpal vlkodlaky. Dobrá, omlouvám se, asi prostě nevím, jak mám psát pro psy. Možná byste mě mohl o pejscích něco naučit, pane profesore. Ne, nemohl.

Ne, když nevíš, jak psát pro psy teď, nikdy se to nenaučíš. Už jsem to za tebe předělal. Vzal jsem jednu z méně důležitých postav, Siriuse Blacka, a udělal jsem z něj psa. Musíš dát všem těm puňťům postavu, do které se dokážou vcítit, hodit jim kost, jak se říká. - Mě by kost taky bodla! - Ticho už! Z profesorky McGonagallové jsem udělal pro změnu kočku. Prvotřídní kočku. A ten Peter Pettigrew je mi docela blízký, z něj jsem udělal...

myš. Když už jste to sám předělal, proč jste si mě nechal zavolat? Copak jste mě nechtěl? Copak mě nechcete, pane profesore? To víš, že chci... abys podepsala tohle prohlášení. A darovala mi tím veškerá autorská práva k tvým esejím o Harrym Potterovi.

Tak dobře. Můžeme už konečně změnit téma? Jistě. Dobrá, pojďme se trochu líp poznat. Vy o mně už víte úplně vše, jsem jen mladá nevinná dívka, která nikdy neudělala žádnou šílenost. Ale vy jste jeden velký otazník. Po čem toužíte? O čempak sníte?

Jaké jsou vaše nejhlubší fantazie? Mé fantazie? - Ano! Profesore, kdybyste... - Mým fantaziím bys nerozuměla. Kdybyste mohl teď a tady udělat... cokoliv by se vám zachtělo... koho byste udělal? - Kdybych mohl cokoliv? - Jo. Kdybych mohl udělat cokoliv, asi bych se...

zmenšil... na velikost myši. Lidský svět bych nechal na vždy za sebou.... a šel bych žít mezi myši. Představil bych těm nevzdělaným sviním technologii a umění. Pro jejich malé pacičky bych vyrobil nářadí z párátek a marshmallow! A poté bych se stal jejich králem. Ne! Jejich princem!

Byl bych Zlatoslav, myší princ... a říši bych vládl ze svého několik centimetrů vysokého hradu vyrobeného z těch nejkvalitnějších sýrů. Tam bych přebýval se svými třemi myšími manželkami... a dvanácti myšími souložnicemi. Ale války se žábami by byly úmorné. Strašně úmorné. Když si představím ty hraboší válečníky...

a hrůzy, kterým přihlíželi. Ano... To je můj sen. Můj tajný sen. Ale počkat, nejsem tu sám! Co tu ještě pořád děláš, Pottere?! - Já nejsem Harry Potter. - Vážně ne? Tak proč se tak oblékáš? Cože? Příště si asi budeš muset trochu přivstat, abys ošálila myšího prince.

Teď se na nějakých osm až dvanáct hodin posadím do svého křesla. A až otevřu oči, radím ti, abys radši byla... To je ale zas*anej idiot. Čau, Ginny, jak je? Je všechno v pořádku? Co má to děvče za lubem? Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz