DomovA Very Potter Sequel (S01E04)

Co tady děláte? Vystupte z vlaku. Remus Lupin. Severus Snape. To je Snape! Je to hajzl! Vystupte z vlaku! Ty ne, chlapče! Ty se posaď.

Ty musíš být Harry Potter. Ani s tebou nemusím mluvit a je mi jasné, že nejsi o nic lepší než tvůj otec. Víš co? Nech toho kluka na pokoji, jasný? Od té doby, co jsme sem chodili jako děti studovat, ses vůbec nezměnil. Hej, Harry... vůbec nic si nedělej... - z kyselouna Snapea. - Jak se opovažuješ mě urážet? Už jsem to řekl a klidně to zopakuju.

Odjakživa jsi byl a vždycky budeš zadkotrubka! Víš proč? Protože máš troubící zadek! Ne, to nemám. Máš! Přestaň. Lupine!

- Dívejte, já jsem Snape. - Harry, takhle... Takhle můj zadek vůbec nezní. Ha, kdo je tady teď za blbce? Ty. Dobrá. Oba už jsme dospělí. Požaduji, aby ses přestal chovat jako dítě, nebo to řeknu Brumbálovi a on tě vyhodí.

To těžko, Snape, protože jsem teď učitel. Nemůžeš mě vyhodit. Já vyhodím tebe. Vlastně... Máš vyhazov! Právě jsem tě vyhodil! Cože? To je absurdní! Mě nemůžeš vyhodit. Nemůžeme se vzájemně vyhazovat. Nebo ano?

Nebudu dělat, že to vím. Tak... to já budu. Snape... mizí! Páni! To je debil! Jo. Ale poslyš, Harry, jeho si nevšímej, jasný?

Konečně jsi tam, kde máš být. V Bradavicích. Na místě, kde strávili tví rodiče ty nejkrásnější roky jejich života. Tak se neboj, Harry. Jdi a zjisti, kým jsi měl už odmala být v domově, o kterém jsi ani nevěděl, že ho máš. Zatím se mějte, Lupine. Uvidíme se na hodině.

Domov. To slovo neslyším poprvé, ale nikdy pro mě neznamenalo víc než věc, kterou jsem nikdy neměl. Patřit. Říkají: "Musíš vědět, kam patříš." Ale já jsem nikdy nikam nepatřil a neznal nikoho, za kým bych mohl jít, když jsem měl nějaký problém...

Teď se směju. Ten úsměv se jen těžko skrývá. Panebože, už je to nějaká doba, co mi naposledy bylo do smíchu. Když pomyslím, že tu tohle všechno bylo. Místo, na které patřím a také důvod...

něco, v co se dá věřit. Konečně jsem ho našel. Místo, kde o mě stojí. Takhle se musí cítit člověk, co má domov. Sníval jsem o tom. ale nikdy jsem nechtěl spoléhat na představy a přání.

Strašně mě ničí, když vidím, o co jsem přišel. Tolik večerů jsem se modlil za lepší život, za lepší zítřek, ale nikdy jsem nevěřil, že se můj sen vyplní. Teď je to konečně tady a já nevím, co mám dělat.

Nevím, co mám dělat. A snažím se neuronit slzu. Hej, Harry... pojď na Zařazování. Takhle se musí cítit člověk, co má domov. Konečně je to tady. Dlouho jsem doufal a čekal.

A poprvé v životě... se necítím tak osaměle. Mé srdce se začíná hojit. Konečně znám pravdu. Takhle se musí cítit člověk, co má... - domov! - Nebelvír! Nebelvír! Nebelvír! Překlad: BugHer0 Korekce: snuffy www.videacesky.cz