Philips CD-i, část 2.Angry Video Game Nerd

Překlad: Rizyk www.videacesky.cz Mám ho! Vezme vás do minulosti. Hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem.

Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd. Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Tohoto dne jsem se děsil dlouho. Je na čase hrát Zelda CD-i hry. První dvě - Link: The Faces of Evil a Zelda: Wand of Gamelon byly vydány ve stejný den 10.

října 1993. Jsou jako sourozenci. Prvně zkusím Wand of Gamelon. Pro začátek jsem si myslel, že by to mohla být zajímavá hra, protože hrajete za Zeldu. Tu, která je v každém názvu. Taky je to side-scrollovka, podobně jako Zelda II - Adventure of Link. Vždycky jsem se divil proč Nintendo neudělalo pokračování v tomto stylu. Nedokázal jsem si tedy představit, jak špatná hra to může být. Linka vidíme jen v těch nechvalně známých scénkách.

Linku, běž ke Gamelonu a najdi mého otce. Super, nemůžu se dočkat až dám na frak Dodongům! Bože, to je ještě uhozenější než Link z TV seriálu. Ale tyhle scénky jsou jen třešničkou na tomhle hovnivém dortu. Nejdřív mě zklamal manuál. Anglická sekce má jen 10 stránek. Obsahuje jen stručný popis příběhu a pár popisků. Originální Nintendo manuály jsou propracované a barevné.

Proberme ovládání. Ať už používáte jakýkoliv ovladač, CD-i používá jen dvě tlačítka. Takže pro skok mačkáte směr nahoru. Protože to je platformovka a spousta skoků musí být přesných, rychle vás z toho rozbolí palec. A občas když mačkám vlevo nebo vpravo, tak omylem skočím. První tlačítko je pro meč. Druhé pro všechno ostatní.

Otevírání dveří, otevření nabídky a vybírání předmětu. Je to píčovina a dělá to jenom bordel. Nabídku otevřete poklekem a zmáčknutím tlačítka. Je to neskutečně otravné. Navíc pokud stojíte před dveřmi, tak jimi projdete, ať už stojíte nebo dřepíte. Takže jestli chcete vidět nabídku, musíte stát dál od dveří. Nabídka je taky jediný způsob jak pauznout hru.

Někdy zapomenu, že stojím před dveřma a chci jít do nabídky a jdu se vychcat, jen abych pak zjistil, že jsem někde jinde a dostávám na prdel. Problém funguje i obráceně. Pokud chcete vejít do dveří, musíte si být jisti, že stojíte uprostřed, jinak použijete předmět. Promarnil jsem tolik bomb jen ve snaze vejít do dveří. A víte, co kurva nesnáším? Abyste posbírali rupie nebo cokoliv jiného, musíte zastavit a trefit je mečem.

A nemůžete jen tak stát před nima, musíte být na přesné pozici. Jinak to nejde. V jiných Zelda hrách to dělat nemusíte. Vidíte rupii a stačí se jí jen dotknout. Ale u téhle sračky vás každá rupie zpomaluje. Většinu času jsem je ignoroval, ale ukázalo se, že v téhle hře je potřebujete víc než kdy jindy! Spousta předmětů vám ubírá rupie, když je použijete.

A pořád musíte kupovat bomby, olej do lampy a lana. Bomby potřebujute k zabíjení nepřátel a probíjení se k dalším místům. Někdy potřebujete 10 bomb k odpálení jednoho kamene! Není to dost? Lampy osvítí temná místa. A řeknu vám, že tahle hra jich má dost. V Zelda hrách je běžné, že se objeví temná místa, obvykle jeskyně nebo dungeony, kde potřebujete posvítit. V téhle hře se ale zdá, že se zatemní každá místnost!

Dokonce v koruně stromu během dne. A lampa vydrží jen pár sekund, pak se zase setmí. Dejte mi pokoj! Pořád otevíráte nabídku a vybíráte olej do lampy. A když dojde, tak zůstat ve tmě je úplně na hovno. Neuvidíte dveře, takže se nedostanete ven! Hledat dveře ve tmě je teda k hovnu, ale jindy je zase problém dostat se pryč od dveří.

Sledujte tohle. Jdu dovnitř, je tma. Potřebuju lampu, tak dřepnu a chci nabídku, ale odejdu ven. Co to je, kurva? Jdu znovu dovnitř a snažím se dostat od dveří dál. Zkusím nabídku a co se stane? Odejdu ven, znova. Tentokrát jdu znovu dovnitř a jdu doleva. Konečně se mi podaří vytáhnout nabídku a vybrat lampu. Jakmile se prosvětlí prostor, tak vidíte, jak velké dveře to byly.

I kdybych věděl, že půjdu do temné místnosti a vybral lampu s předstihem, tak je to jedno, protože když se ji pokusím použít před dveřma, tak mám ten samý problém. Vážně by pomohlo, kdyby to všechno nebylo na jednom tlačítku. Vím, že se vrtám pořád v tom samém, ale je to nekončící problém. Může vás to i zabít! Řekněme, že vejdu do temné místnosti, odstoupím od dveří a spadnu.

Jak jsem měl vědět, že tam je díra? Jen protože nemůžu použít lampu před dveřma! Je to zkurvená píčovina! Ale když už jsem probral všechny problémy s lampou v temných místnostech, pojďme řešit lana. Používáte je na těžko dosažitelná místa. Ale proč můžete použít lano jen jednou? To nedává smysl! Proč musí Zelda nosit 20 lan?

Proč nemůže používat jedno? A pokud umřete, začínáte na začátku úrovně, takže pořád mrháte lany. Řeknu vám, že není nic víc frustrujícího, než když dojdete na konec úrovně a zjistíte, že nemáte lana. Takže zpátky do posraného obchodu. To jsem ještě nezačal mluvit o tom, jak je těžké se pohybovat. Zaprvé nemůžete skákat rovnou dolů. Pokud chcete dolů, musíte jít po cestičce až do místa, kde se dá seskočit.

Tenhle malý modrý hajzlík je moc malý, abych ho trefil. A když ho zkusím přeskočit, tak skončím nahoře. Takže musím zase sejít dolů. Grafika je tak matoucí, že nepoznáte, kam se dá jít. Dívejte. Co to je, kurva? Nemůžu projít. Takže musím doprava, dolů a znovu doleva. Musíte poskakovat, abyste zjistili, na které kameny se dá doskočit. Jeden jsem našel tady.

Tak a je to. Těžko se skáče přes propasti, i když jsou jasné na první pohled. Ale no tak! To si děláte prdel?! Občas se vám dostane do cesty pohybující se plošinka nebo krokodýl. Co? Takovou malou skulinkou? A občas, když skočíte na plošinu, tak propadnete skrz. Jak se mi kurva podařilo minout tu větev? Taky je divné mluvit s lidmi tak, že je bodnete mečem. Dala bych cokoliv za arpagočí vejce.

Připálí se mi dorty! Jen abych slyšel takové sračky. Je vážně otravné, když se snažíte bojovat s nepřítelem a někdo je poblíž, tak je trefíte a začnou mluvit. Pořád narušují váš souboj. A proč jsou všichni tak pokroucení a strašidelní? Přines vílí prach a já z něj udělám kouzelný plášť. Útočení je divné.

Jako by váš meč nic netrefil. I když budete bodat do vzduchu, vaši nepřátelé vás udeří první. Můžete trefit jen to, co je před váma, ale vždycky se zdá, že nepřátele jsou moc vysoko nebo nízko. Přísahám, že víc jak polovina nepřátel je tady moc malá na úder. Vždycky musíte být v přesné výšce. Dívejte. Nemůžu ho trefit, když jsem pod větví, ani když jsem na ní! Jak to mám trefit?

Pojď, zmrde! Pojď! Páni. Vážně, co mají ti netopýři za problém? Snažím se jen dostat z jeskyně, ale netopýři pořád létají. Kurva!!! Pak je tady místnost, kde po vás dva blbečci hážou oštěpy. Zkusím to znova. Jen kdybych se mohl dostat blíž.

I když je těžké dostat se ke svým nepřátelům, občas je problém, že jsou moc blízko. Slez ze mě, ty sračko! A není tu žádná dočasná nesmrtelnost. Seberou vám všechnu energii ve vteřině. No tak, přeskoč. Nemůžu tomu uvěřit. A pokud jste moc blízko vrchu obrazovky, jen stěží skočíte. Panebože.

Občas se nepřátelé neobjeví, dokud nestojíte vedle nich. Odkud se kurva vzal? Dívejte, jasně vidíte, že tam nikdo není, ale jakmile vylezu, bum, jsem mrtvý. Je to hrůza! Ale i když může být těžké zabít běžné nepřátele, souboje s bossem jsou neskutečně lehké, pokud víte jakou zbraň použít. Stačí jeden zásah.

Když je zabijete, objeví se tyhle vtipné scénky. Tys mě zabila. Dobře. Dobře. Tys mě zabil. Dobře. Kurva! Kurva, kurva, kurva, kurva! Kurva, kurva, kurva, kurva! Musím se uklidnit. Bože, už z toho úplně šílím.

Ale nemůžu přestat, protože jsem u Ganona. Ty se opovažuješ brát světlo do mého doupěte? Musíš zemřít! Je k smíchu. Ganon ze seriálu oproti němu vypadá jako tvrďák. A je až surrealistické tahat se takovou cestu a pak po něm jen hodit hůlu Gamelonu. To je všechno. Jeden zásah a je po něm. Ne! Nevidíme se naposled! A když ho zabijete, tak na vás pořád může spadnou hrot ze stropu. Nebyla by to ostuda zabít Ganona, aby vám pak spadla na hlavu špice?

Pak zachráníte krále a Linka. Co se stalo? Nic, Linku. Zrovna jsme se chystali na hostinu. Super! Blbě se tomu zasmějí a všechno je v pořádku. Na závěr je třeba říct, že tady je určitá záchrana. Hudba je dobrá a grafika je pěkná a barevná. Někteří by nazvali smíšeným balíčkem.

Ale já vám řeknu, jaký to je balíček. Je to odpadkový pytel, který má špatný den. Vaše máma zrovna uklidila kočičí záchod. Čerstvé a smradlavé kuličky jdou pěkně na spodek. Pak vaše sestra vyhodí použité tampony. A kam? Do stejného pytle. Pak přijde brácha domů, úplně na šrot a rovnou se vyzvrací do toho pytle. Nesnažím se být nechutný, ale tohle je reálná situace a chci tím říct, že je to pořádně zaprasený pytel.

Ale radši bych šel vyhodit takovou sračku, než se vypořádat s tímhle zmrdem. Nasrat na tuhle hru! Zmiz mi z očí! Ale víte, co je na tom to nejhorší? Pořád zbývají dvě hry.