Snoubenka nebezpečíAxolot

Drazí zvídaví přátelé, vítejte u dalšího dílu Axoportrétů. Dnes vám povím o ženě, která prožila na 1000 životů. Podmanila si rekordy, úspěchy a inovace. Byla mnohonásobnou průkopnicí a ve své době o ní noviny mluvily jako o nejpodivuhodnější ženě 20. století. Jde o Francouzku, o které jste dozajista nikdy neslyšeli. Je načase to napravit. AXOPORTRÉTY Marie Marvingtová se narodí 20.

února 1875 v Aurillacu v departementu Cantal. Po otci si velmi rychle osvojí vášeň pro sport a od svých pěti let je schopna uplavat 4 kilometry. Jde jen o první z rozsáhlé řady úspěchů. V roce 1890 v pouhých 15 letech urazí v kánoi 400 km mezi Nancy a německým Koblenzem. V roce 1906 přeplave Paříž a poté chce spatřit vybuchující Vesuv, a tak se vydá z Nancy do Neapole na kole.

Ve stejném roce založí první veřejnou lyžařskou školu ve Francii. Marie, poháněná sportovní zběsilostí, se proslaví snad ve všech disciplínách: atletice, boxu, šermu, tenisu, bobech, jezdectví a také v ju-jitsu, pokud jmenujeme jen pár. Navíc trénovala v cirkusu v Drancy, kde se naučila skákat na visuté hrazdě, žonglovat a chodit po provaze. V době četných zákazů sportování žen se rozhodne vzdorovat konvencím, čímž se stane průkopnicí v mnoha oborech.

V roce 1907 zvítězí na mezinárodní soutěži ve střelbě, je první ženou, která obdrží cenu pro nejlepšího střelce od ministra války. V roce 1908 chce jet na Tour de France, ale organizátoři to zamítnou, protože jde o závod vyhrazený pro muže. I tak se rozhodne zúčastnit neoficiálně a vyrazí za ostatními účastníky. A stane se první ženou, která zajede Tour de France, jednou z 36 závodníků ze 110, kteří dorazí do cíle.

Mezi lety 1903 a 1910 se stane první ženou, která zleze přední vrcholy Alp jako Dent du Géant nebo Monte Rosu, které se tyčí nad 4000 metrů. Je tak považována za jednu z nejlepších horolezkyň světa. Mezitím, jelikož jí šaty brání v pohybu, se rozhodne vyrobit praktičtější oděv a přijde s kalhotovou sukní, kterou začnou nosit i mnohé další sportovkyně. Marie získá 17 světových rekordů napříč disciplínami a své úspěchy potvrdí v roce 1910, kdy obdrží zlatou medaili Akademie sportu za své výkony ve...

všech sportech. Tehdejší novinář o ní napíše: "Není ženy, která by byla ve sportu tak všestranná jako slečna Marvingtová. A nedám ruku do ohně za to, že existuje byť jediný muž, jenž je jí roven." Marie není pouze mimořádnou sportovkyní, je navíc pozoruhodně inteligentní a její zvídavost nezná mezí.

Kreslí, maluje, sochá, píše, zpívá a mezi vším sportováním vystuduje vysokou školu a stane se ošetřovatelkou. Zajímá se o technologický pokrok a v roce 1899 se stane jednou z prvních žen, které obdrží řidičský průkaz. V návaznosti na to se naučí řídit lokomotivu a parník. I přesto, že jsem zmínil tolik úspěchů, že by vydaly na několik životů, ještě jsem vám překvapivě neřekl o její opravdové vášni, letectví.

V roce 1901 podnikne svůj první let balónem a jde o zkušenost, která jí změní život. Ve stejném roce obdrží k balónu letecký průkaz a o 8 let později se stane první ženou, která na aerostatu přeletí Severní moře. Let je velmi riskantní, ale zvládne doletět z Nancy do Anglie za 14 hodin. V následujícím roce 1910 obdrží průkaz k pilotování letadla. Tentokrát je nezvykle třetí ženou, které se tento průkaz podaří získat, po Francouzkách Raymonde Delarochové a Marthe Nielové.

Jenom ona ho ale obdrží v Antoinette, jednoplošníku, který je náročné ovládat. Jak je u ní zvykem, rekordy na sebe nenechají dlouho čekat. Uskuteční více než 900 letů bez nehody, což je v té době zvlášť úctyhodné, jelikož je letectví ještě v plenkách a každý let představuje riziko. V roce 1913 má nicméně těžkou nehodu, kterou přežije jen taktak, než zase opět vzlétne.

Její úspěchy jí v tisku vyslouží přezdívky jako Ztřeštěná Marie, Královna vzduchu nebo Snoubenka nebezpečí. Tu poslední jí už nikdo neodpáral. Kromě potěšení a svobody, které jí létání přináší, je Marie přesvědčena, že má letectví sloužit humanitárním účelům. Jako pilotka a sestra si všimne, jaký mají letadla potenciál pomáhat raněným. A tak se stane jednou ze zakladatelek letecké záchranné služby.

V roce 1910 sestaví s pomocí inženýra první prototyp ambulantního letadla. Společnost, která měla letadlo vyrobit, ale zkrachuje, Marii však její myšlenka dovede do francouzského štábu a letecká záchranná služba v dalších letech zachrání tisíce životů. Když vypukne první světová válka, Marie chce bojovat, ale jako žena nemůže. Samozřejmě to chce víc, abyste ji odradili. V převlečení za muže se včlení mezi 42.

prapor myslivců a vydává se do zákopů po bok chlupáčů. Po odhalení je jí dovoleno na frontě zůstat jako ošetřovatelka a připojí se k horským myslivcům, kde na lyžích zachraňuje raněné. Jako pilotka se podílí i na bombardování a stane se první ženou světa ve vojenském letectví a v leteckých bitvách. V roce 1915 navíc obdrží Válečný kříž za napadení nepřátelské základny.

Mezi válkami Mariina hyperaktivita nikam nemizí. Stane se novinářkou, moderátorkou a na žádost francouzské vlády v Maroku zavede první leteckou záchrannou službu. Jelikož se nejspíše nudí, sestrojí tam kovové lyže, díky kterým se letadla na písku lépe ovládají. Také je využije k tomu, aby si na saharských dunách zalyžovala. Procestuje Afriku, pak Spojené státy a přednáší napříč světem o přínosech letecké záchranné služby.

O stejném tématu natočí dva dokumenty s názvy Křídla, která zachraňují a Zachráněni holubicí. Když začne druhá světová válka, Marii je 64 let, ale i tak se zapojí. K léčbě zraněných pilotů vytvoří zotavovací centrum "Oddech pro křídla". Slouží jako letecká ošetřovatelka, v oboru, ve kterém jako první osoba obdrží diplom, a navíc přijde s novým druhem stehu. Za všechny služby druhým a za své úspěchy obecně obdržela během svého života mnohá ocenění jako Řád čestné legie, marockou Medaili míru nebo insignii rytíře Řádu veřejného zdravotnictví.

S 34 vyznamenáními je rovněž nejvíce vyznamenávanou ženou v dějinách Francie. V roce 1949 navíc uzme mezinárodní literární cenu za své dvě autobiografie: Snoubenka nebezpečí a Můj přelet Severního moře v balónu. V roce 1955 je Marii 80 let a mohli bychom si myslet, že v tak úctyhodném věku se její žízeň po vzrušení zklidní. Ale to by nebyla Marie Marvingtová. 20.

února, v den svých narozenin, přeletí Nancy ve stíhačce, pilotované důstojníkem amerického letectva. Ve stejném roce obdrží letecký průkaz k vrtulníku, čímž se stane první ženou se 4 leteckými průkazy: k letadlu, hydroplánu, vrtulníku a horkovzdušnému balónu. Tam to pro ni ale nekončí. V roce 1961 v 86 letech podnikne zpáteční cestu na trase Paříž–Nancy, a to na kole. O dva roky později, 14. prosince 1963, Marie umírá v hospicu poblíž Nancy.

Přestože byl její život plný úspěchů, vyznamenání a obětí druhým, umírá takřka v anonymitě. Ta, o které Chicago Tribune psalo jako o nejpozoruhodnější ženě od Johanky z Arku. Její zašlou slávu připomínají veřejné budovy a ulice nesoucí její jméno. Její pravý odkaz je však větší. Překonáváním společenských překážek doby prorazila cestu tisícům žen ve sportu i v dalších oblastech. A jak říká její životopiskyně Rosalie Maggio, nečinila tak nutně vědomě, ale protože se jí chtělo.

Po celý život se Marie Marvingtová držela své zásady: "Chci být lepší, ještě víc a pořád." Tento díl je u konce, doufám, že se vám líbil a že ve vás vyvolal chuť sdílet jméno této neobyčejné ženy. Na shledanou u dalšího portrétu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz