Blízká setkání: Zachráněna velrybouBBC Earth

Byl to ten největší žralok tygří, jakého jsem kdy viděla, a šel si pro mě. BLÍZKÁ SETKÁNÍ ZACHRÁNĚNA VELRYBOU Byla jsem na své lodi poblíž útesu, což je velmi blízko k pevnině Rarotongy na Cookových ostrovech v jižním Pacifiku. Točili jsme film, tak mě režisér požádal, ať jdu do vody, aby mohl natočit více materiálu. Tak jsem se přehoupla přes hranu a pomalu plavala ke dvojici velryb, když v tom se na mě jedna podívala a vyrazila si to směrem ke mně.

Tak jsem se zastavila a málem do mě vrazil, ale já zvedla ruku. Takže jsem rukou opřená o jeho hlavu a on do mě strká. V tu chvíli si říkám: Aha, už jsem s velrybami pod vodou strávila 30 let, tohle se nikdy nestalo. Pomyslela jsem si, že existovala šance, že by mě tahle velryba mohla snadno zabít. Nespustila jsem z něj oči, to nemůžete. Když přestanete dávat pozor, může vás uhodit prsní nebo ocasní ploutví, hlavou nebo jinou částí těla.

Takže si od velryb udržuji značný odstup. Je to jejich území. Jsem opatrná, abych je nerušila. Tak jsem se snažila uniknout. Byl ke mně něžný, ale když se mě snažil dostat pod prsní ploutev, opravdu to bolelo. A já nechtěla jít pod jeho prsní ploutev, protože jsem na sobě měla šnorchl a brýle a utopila bych se. Tak jsem ji držela a snažila se ji dostat takhle pod rameno. Ale podél jeho prsní a ocasní ploutve se nachází svijonožci. Svijonožci mají ostré hrany, takže jsem se o ně trochu pořezala.

V jednu chvíli mě zvedl nad vodu, doslova nad vodu. To bylo neskutečné. A nevydržela jsem tam moc dlouho, než zase žbluňk! Byla jsem zase pod vodou. Začínal být frustrovaný. V tu chvíli si myslím, že si pomyslel, dobře, posadím si tě na obličej. Takže se jako dítě držím obličeje téhle obrovské velryby, držím se jeho hrbolů. A někde v hloubi duše si říkám: Počkat, neříkala mi má 102letá babička, hlavně ať mě nespolkne velryba?

Ale něco se mi snažil říct a jeho oko bylo tak doširoka otevřené, vypadalo to, jako by viděl ducha. Takže jsem věděla, že se něco děje. A když jsem se dostala aspoň kousek od něj, otočil se a vrátil si mě zpátky na hlavu. Ale během té krátké chvilky jsem se podívala po druhé velrybě v dálce, pleskala ocasem. Podívám se za ni a vidím tam další velrybu a byla docela velká.

A začala se ke mně rychle přibližovat. A podívala jsem se pozorněji, musíte si uvědomit, že jsem byla v šoku, protože si mě už 10 minut přehazovala velryba, a prsní ploutve tohoto zvířete směřovaly dolů, takto směrem dolů, a bylo klenuté a ocasem házelo ze strany na stranu místo nahoru a dolů.

Takže jsem okamžitě věděla, že to byl ten největší žralok tygří, jakého jsem kdy viděla, a to jsem celý život strávila pod vodou. A viděla jsem jich spoustu. Tenhle byl velký jako náklaďák. Byl to obrovský žralok tygří a šel si pro mě. V tu chvíli jsem začala trochu panikařit. A v ten moment se za mnou objevila ta velryba a posadila si mě na hlavu a prostě mě rychle dotlačila k lodi. Deset a půl minuty jsem se projížděla na velrybě.

Ani v nejšílenějším snu by mě nenapadlo, že se tohle stane. Taky tě mám ráda. Taky tě mám ráda. Opravdu. Mám tě ráda. Toto dobrodružství přišlo nečekaně. A dodnes nemůžu uvěřit, že se to stalo. Je to ještě těžší, protože jsem vědkyně. Kdyby mi to někdo řekl, nevěřím tomu. Je to šílené.

Prostě šílené. A je šílené, že to ta velryba udělala, ale můj přítel Robert Pittman napsal studii o altruismu keporkaků. O tom, jak se keporkakové chovají altruisticky k ostatním zvířatům, nejenom ke svému druhu, ale i jiným zvířatům. Altruismus je skutečný skutek laskavosti. Chráníte někoho, aniž byste za to něco očekávali nebo chtěli. Můžete dokonce riskovat vlastní život.

Takže nám začalo docházet, že to byla možná zkušenost s altruistickým chování velryby, když se mě snažila dostat od tak obrovského žraloka. Nikdy bych si nepomyslela, že tuhle konkrétní velrybu uvidím znovu. Nikdy. Proč taky? A za více než 20 let výzkumu jenom tady na Cookových ostrovech se sem vrátily jen dvě velryby. Takže když se opravdu vrátil, byla jsem unešena.

Stále jsem. O rok a 15 dní později jsem byla na své lodi, dělala jsem svůj výzkum a rybář mi zavolal, že je u přístavu velryba. Takže jsem tam dorazila a opravdu, byla tam velryba, a když se potopila, podívala jsem se na jeho srandovní ocas, protože na něm byly dva zářezy. A pomyslela jsem si, že je to zvláštní, že to vypadá trochu jako ta velryba, co mě dostala od žraloka.

A tak jsem počkala a vtom ta velryba připlavala k boku lodi. Všechny ostatní na lodi ignoroval a podíval se mi do očí. Byl ode mě asi jenom metr a já se na něj podívala, viděla jsem jizvu na jeho hlavě a jen jsem vykřikla, že je zpátky. Nemůžu tomu uvěřit, je zpátky. A opravdu, byl to on a zíral na mě.

A já začala brečet, byla jsem z toho hotová, že tam je. A tak jsem sebou pohnula, sklouzla do vody a plavala k němu a otevřel oči a jen se na mě díval, šťouchal do mě, hlavou mě pořád šťouchal. A vlastně se se mnou mazlil, hladil mě hlavou po břiše. Jako když po šesti měsících vidíte svého psa a bylo to prostě… Jak tak velké zvíře obejmete? Dal svou prsní ploutev pode mě a držel ji takhle na hladině.

Takhle a já si na ni prostě lehla a objala ji. Držela jsem se ho a navždy tam ležela. Prostě jsem tam ležela a on se také nehýbal. Takže jsme doplavali k zádi lodi, kde všichni brečeli, a já vyskočila na záď a seděla tam s nohama ve vodě a on tam prostě stál, díval se na mě a byl tam asi dvacet minut a… odešli jsme, řekla jsem sbohem.

A znovu jsem řekla to, co jsem mu řekla prvně. Mám tě ráda a děkuji ti. Kdybych měla pojmenovat emoce, které jsem při tom setkání cítila, řekla bych, že jsem byla v šoku ve velmi dobrém smyslu, byla jsem… Asi můžu říct, že jsem byla dost unešená. Cítila jsem lásku. Cítila jsem štěstí. Dlouho jsem nevěděla, co říct.

Ani jsem nemohla lidem zavolat a říct jim o tom, bylo to příliš posvátné. Můžu říct, že vždy bude mou součástí, vždy na něj budu myslet. Doufám, že ho zase někdy uvidím. Protože mi opravdu chybí. Nevím, jestli tomu někdy někdo uvěří, i pro mě je těžké uvěřit tomu, že už se jednou vrátil. Vrátila bych se k němu hned. Začínám brečet, jen na to pomyslím.

Chybí mi. Komu proboha chybí velryba! Ale ano, skutečně věřím tomu, že ho jednou znovu uvidím. Opravdu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz