Co ovlivnilo tvorbu Rickyho Gervaise
Ricky Gervais vypráví o kouzelné formulce, kterou se naučil od svého učitele angličtiny a která tak už od začátku ovlivňovala jeho tvorbu.
Přepis titulků
Ahoj, já jsem Ricky Gervais a toto
jsou Creation Stories od Fast Company. Největší vliv na můj tvůrčí proces? Koho to zajímá.
Vypínám. Vysmahni.
Kdo to je? Spielberg? Ne, nějakej tlustej debil z Readingu. Tohle ostatně není můj stůl. Můj proces? Řeknu vám něco o svém procesu.
Tak dobře, jdeme na to. Asi největší vliv na můj tvůrčí proces měl můj učitel angličtiny, když mi bylo asi 13 nebo 14. Řekl prostě: "Piš o tom, co znáš." Většinou jsem psal o tom, co jsem viděl v telce. Když jsme museli napsat příběh, byl ten můj o vzdorném poldovi nebo o kovbojovi. Moje příběhy mi přišly nejlepší, zajímavé, ale když jsem je odevzdal, dostal jsem je zpátky s poznámkou: "Moc melodramatické.
Piš o tom, co znáš." To mě frustrovalo. Vždyť to buď je dobré, nebo ne. Moje příběhy mi přišly tak... Komu by se nelíbil příběh s názvem Jazac o vzdorném poldovi, který nehraje podle pravidel? To by mohlo bejt v telce. Jsem si dokonce jistý, že bylo. A všichni ostatní dostávali jedničky a dvojky, když psali o tom, co dělali. Jednoho dne jsem se naštval a řekl si, že mu ukážu, napíšu něco strašně nudného.
Moje máma chodila tenkrát k sousedce, k takové starší paní, a uklízela jí, chodila jí pro nákupy, vařila jí. Někdy jsem chodil s ní a sledoval ji, protože jsem se nudil. To 13letého kluka nebaví... sledovat svou mámu, jak po někom uklízí. Tak jsem si zábavu nepředstavoval. Tak jsem si řekl, že napíšu o tom, protože je to tak nudné. A napsal jsem tam každý detail. Myslel jsem si, jak nejsem chytrej. A psal jsem: "Přišli jsme, byl tam cítit čaj a levandule a plíseň, moje máma nejdřív vytřela podlahu, zeptala se, jestli jedla.
Stará paní odpověděla, že ne." To všechno jsem tam napsal a myslel jsem si, že ho doběhnu. Odevzdal jsem to a říkal si: "Já mu ukážu." Další den to měl všechno opravené, rozdával a když se dostal ke mně, prostě mi to hodil. Otočil jsem to a bylo tam za 1. Podíval jsem se na něj a on jenom: Byl jsem na sebe v tu chvíli ohromně pyšný.
Naučilo mě to, že upřímnost se cení. Snažit se udělat z obyčejného neobyčejné je mnohem lepší, než začít neobyčejným, protože to nebude fungovat. Když se na takový seriál podíváte, nezasáhne vás a druhý den už si na něj nevzpomenete. Ale když je něco pro někoho skutečné a dotklo se to jeho života... Myslím, že pokud jste autor nebo režisér, musíte nadchnout diváky do něčeho tak, jak jste do toho nadšení vy sami.
A toho skutečným životem dosáhnete. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Tak dobře, jdeme na to. Asi největší vliv na můj tvůrčí proces měl můj učitel angličtiny, když mi bylo asi 13 nebo 14. Řekl prostě: "Piš o tom, co znáš." Většinou jsem psal o tom, co jsem viděl v telce. Když jsme museli napsat příběh, byl ten můj o vzdorném poldovi nebo o kovbojovi. Moje příběhy mi přišly nejlepší, zajímavé, ale když jsem je odevzdal, dostal jsem je zpátky s poznámkou: "Moc melodramatické.
Piš o tom, co znáš." To mě frustrovalo. Vždyť to buď je dobré, nebo ne. Moje příběhy mi přišly tak... Komu by se nelíbil příběh s názvem Jazac o vzdorném poldovi, který nehraje podle pravidel? To by mohlo bejt v telce. Jsem si dokonce jistý, že bylo. A všichni ostatní dostávali jedničky a dvojky, když psali o tom, co dělali. Jednoho dne jsem se naštval a řekl si, že mu ukážu, napíšu něco strašně nudného.
Moje máma chodila tenkrát k sousedce, k takové starší paní, a uklízela jí, chodila jí pro nákupy, vařila jí. Někdy jsem chodil s ní a sledoval ji, protože jsem se nudil. To 13letého kluka nebaví... sledovat svou mámu, jak po někom uklízí. Tak jsem si zábavu nepředstavoval. Tak jsem si řekl, že napíšu o tom, protože je to tak nudné. A napsal jsem tam každý detail. Myslel jsem si, jak nejsem chytrej. A psal jsem: "Přišli jsme, byl tam cítit čaj a levandule a plíseň, moje máma nejdřív vytřela podlahu, zeptala se, jestli jedla.
Stará paní odpověděla, že ne." To všechno jsem tam napsal a myslel jsem si, že ho doběhnu. Odevzdal jsem to a říkal si: "Já mu ukážu." Další den to měl všechno opravené, rozdával a když se dostal ke mně, prostě mi to hodil. Otočil jsem to a bylo tam za 1. Podíval jsem se na něj a on jenom: Byl jsem na sebe v tu chvíli ohromně pyšný.
Naučilo mě to, že upřímnost se cení. Snažit se udělat z obyčejného neobyčejné je mnohem lepší, než začít neobyčejným, protože to nebude fungovat. Když se na takový seriál podíváte, nezasáhne vás a druhý den už si na něj nevzpomenete. Ale když je něco pro někoho skutečné a dotklo se to jeho života... Myslím, že pokud jste autor nebo režisér, musíte nadchnout diváky do něčeho tak, jak jste do toho nadšení vy sami.
A toho skutečným životem dosáhnete. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (9)
matajus (anonym)Odpovědět
27.01.2018 16:52:06
Ricky pecka.
ale este jedno takato ovela hlasnejsia reklama ako videa a zapinam AdBlock
Blabula2 (anonym)Odpovědět
30.01.2018 07:59:25
To by mohla být univerzální rada pro šiřitele reklamy - neštvěte reklamami příjemce (diváky, čtenáře...). Trochu jim vadit můžete, ale ne moc. Jak je namíchnete, tak je vybudíte k nějaké akci...
Jenže tohle šiřitelé reklamy neřeší. Nějaké rady a výkřiky je nezajímají. Až dokud nevybudí spoustu příjemců reklamy k nějaké akci - pak provozovatelé brečí, že jim klesla sledovanost reklamy a přichází o peníze a bla bla bla...
Schválně, jestli tentokrát dokáží jít do sebe a dokáží s otravností reklamy zavčas něco udělat.
Ahoj (anonym)Odpovědět
27.01.2018 15:53:40
0:20 - svádí to, ovšem Ricky neříká Reddit, ale Reading, město v UK odkud pochází.
"Fat bloke from Reading"
BugHer0 (Překladatel)Odpovědět
27.01.2018 16:48:16
Díky, opraveno.
V.M.VargaOdpovědět
27.01.2018 08:48:29
genius, stale este nie plne doceneny
Petr22 (anonym)Odpovědět
18.06.2021 11:12:42
Jak se pozná, že je plně doceněný?