Déjà vuStudio Bagel

Do prdele! To jsem já. V téhle situaci jsem kvůli jedné holce, ale pěkně od začátku. Ne, ne, tohle fakt ne. - Tohohle už mám dost. - Cože? - Tahle úvodní scéna je děsná. - Proč? A kdo jste? Inspektor klišé. Ověřuju, zda se ve filmech neopakuje pořád to samé. Tvůj film začal před minutou, a už jsou tam dvě obří klišé.

Jaká klišé? Hrdina má trable, zmrazení obrazu a: "To jsem já"? - Ano...? - "To jsem já"!? Jak originální! Ne, já zvládnu natočit originální film. - To tvrdí všichni a je to na jedno brdo. - Věřte mi. Dobře? - Fajn. - Tak znova. Do prdele!

To nejsem já. Je to neznámý chlap. Já jsem tady. Ne tady, vedle. Tady jsem. Úplně obyčejný chlap. Pan Kdokoliv. Někdo jako vy či já. Žil jsem si dobře.

A takhle začal den, kdy jsem potkal tu pravou. Byl pátek, šel jsem domů z práce, když najednou... Promiňte, neviděl jsem vás... - Nerad ruším, ale to je originální? - No jo. - Nic originálního nemáš? - Něco zkusím. Neslyším vás. Neslyším vás, nic neslyším. Ano, já vím. Na dialogu nezáleží, jde o romantiku. Diváci vidí, že se máme skvěle a sluší nám to.

- Jo. - Pokračujme. Hudbu, prosím. - Dobré ráno! - Dobré ráno. Užil sis večer plný klišé? Romantickou procházku po Paříži? - Mima? Mim v Paříži, vážně? - Já... A byt s výhledem na Eiffelovku, jak jinak. - To aby věděli, že jsme v Paříži.

- Ale nemusí být vidět ze všech oken. Aha, to je pravda. To protože v mojí Paříži je Eiffelovek víc. Tvrdit, že v Paříži je jedna Eiffelovka, to je tak trochu klišé. - Co se děje? - Ludo, včera to bylo super, ale musím letět do New Yorku. Nemůžeš jen tak odejít. Pro tebe včerejší noc nic neznamenala? Ludo, jsi skvělý, ale celý můj život je tam. Napsala jsem ti dopis.

Ludo, až budeš číst tyto řádky, budu již daleko. Věřím, že jsme se měli setkat. Čekala jsem tak dlouho... Nevadilo by ti dočíst ten zbytek sám? Musím stihnout letadlo. - Dobře. - Tak jo. Měj se. Tys ji nechal odjet? Byla tu jen na víkend, ale byla to ta pravá. - Nemůžeš ji nechat odjet!

- A co mám dělat? Celý můj život je tady, s vámi. - Ale vždyť ji miluješ, ne? - Ano. Ale ne. Jen to ne. Prosím ne. Zastavíme ji! Ne, honička na letiště. - Vážně? - Jo! - Určitě?

- Thierry, řekni. - Osud. - Vážně? - Jo! Máte pravdu, jdu na to. Sakra! Taxi! To je náhoda. Taxi přijelo hned. Tak třeba bydlím vedle továrny na taxi. - Jo.

- Diváci nechtějí čekat. - Tak reálně jo? - Jak chceš. Takhle vypadá realita. Taxi! Trvá to dlouho, co? Je to nuda. Á! Berete karty? Ne, víte, kolik stojí přístroj na karty? Bezva, takhle to trvá věky, přitom to mohlo být hned. - Jedeme, nebo ne?

- Abyste věděl, do toho taxi nikdy nenasednu. Proč jste to zmáčkl? "Nikdy nenasednu" a pak střih, sedíš, to je snad vtip. Nechtěl jsem jet, nebyla milá. Určitě jí poděkuješ. Poděkuju? Nikdy! Díky moc. Nashle, hezký den.

NÁSTUP UKONČEN - Sakra! Nechci otravovat, ale napočítal jsem 13 klišé. To je hodně. Prosím vás, tohle je smutná chvíle. Divák se má se mnou ztotožnit, soucítit se mnou. Tak mě nechte chvíli o samotě, prosím. - Dobře. - Díky. Ha!

Vyměnil sis batoh s gangsterem, jo? Máme stejný batoh. To se stane, omyl. Stejný, jo? Zebrovaný? S bílým nápisem Korn a plackou Nirvana? - Jo. - Jo? - Fajn. - Tak já začnu znova. - Jo, začni. - Začnu. Stop! Jak si můžeš splést kufřík s batohem? - No... - No... - Tak znova.

- Fajn. Teď už ani nemáš batoh a odejdeš s kufříkem? Jo, ale teď jste říkal... Jo, ale tohle je krádež. - Ale... - Je to krádež! - Ale... - To je vážná věc. - Potřebuju ten kufřík k ději. - Na co? Protože v něm jsou tajné dokumenty. A když mě uvidí, jak ho otvírám, tak mě zabije.

Sakra, viděl mě. Honička! "Honička!" Do prdele. Hej! Proč nezaútočíte všichni najednou? Vždycky útočíme jeden po druhém. - Čekám, až přijdu na řadu. - Aha. Číslo pět!

Á, to jsem já. - Není to moc náročné, po jednom? - Fajn. Ať zaútočí všichni. Ne, to byl vtip! Do hajzlu! Ne, mého nejlepšího přítele ne! "Mého přítele ne!" Jak je ti? To je můj konec, příteli.

- Je to tu, proslov umírajícího přítele. - Tak to není. - Řekni mojí ženě, že ji miluju. - Sklapni, umři potichu. Ticho! - Řekni "rajče"! - Rajče? Nikdo neříká "rajče", když umírá, není to proslov. No dobře, to není špatné. Hlavní záporák! Zabils mi všechny kámoše, to není cool. Tohle že je hlavní záporák?

To je vtip? Chci ho obejmout! Chci se přitulit. Chceš sušenku? - Dám si. - Fajn, znova. Hlavní záporák. Budeš litovat dne, kdy jsi zabil mé muže! - Jen to zkouším. - Kung-fu à la Goebbels! Co to dělá? Fajn, tak znovu.

Ach ne. Hlavní záporák. Budeš litovat, žes zabil moje lidi. Vážně? Závěr filmu, tak prší? V závěru vždycky prší. - Ne uvnitř! - Pravda. Zastavte ten déšť.

Znova. Určitě mě toužíš zabít, ale nemáš čím! Já mám zbraň a můžu tě zabít. - Ne. - Šup, zvedni ji. Vezmi si ji, na co čekáš? Nedívá se na tebe. - Vidíš to? Vůbec se nedívá. Zvedni ji! - Ne! Nemůžeš mě zabít! Hrabe mu?

Nemáš jak. Hádej, kdo tady může zabíjet. - Pojď, teď! - Ne! Je to tvůj film, ty se rozhodni. - Tak šup, pane Klišé. - Střílím! Jo! Jo tak, peněženka. - To nebylo schválně! - Fakt jsem myslel... - Klišé.

- Ne schválně! - Peněženka, jak originální. - Byla to náhoda! A tohle je klišé? Jako vážně? Sen? A pak ten inspektor řekl: "Jako vážně? Sen?" To je fakt geniální. Nebo byl celou dobu mrtvý a nevěděl o tom. To není špatné! Nebo je to celé jen schůze scenáristů!

To je vtip? Fajn. Chcete něco originálního? Není to schůze, nejsme ani na Zemi, jsme na planetě Kulton mimo sluneční soustavu a naši rodiče jsou pečená kuřata. Jak je, tati? Já jsem mimozemšťan a doopravdy vypadám takhle. Všichni totiž vypadáme jako já, ne, jsou to klony, nebo ještě lépe! Od začátku jsem robot zabiják, kyborg z roku 8000. Nemluvím francouzsky, ale goulbeksky.

Gisirsnirsnirsnirs! - Je tohle déjà vu? - Ne! To ještě nikdo nikdy neviděl. Vidíš! Ale stojí to za prd. Tak za prd? To jsem já. Jsem inspektor klišé a takhle začaly moje trable. Ahoj, tady taťka! Překlad: Snoopadoop www.videacesky.cz