Deset minut

Airfone, dobrý večer, jmenuji se Nuria, mohu vám pomoci? DESET MINUT Dobrý večer, potřeboval bych poradit prosím. Budete tak hodný a sdělíte mi vaše telefonní číslo? 637 546 189. Vaše jméno pro ověření, prosím. Enrique González Martin. Sdělte mi vaše číslo D.N.I., prosím.

33 56 47 76 58. Vaše poštovní adresa? Principe de Vergara, 91 4°Dcha. Dobře, děkuji pane Enrique. S čím vám mohu poradit? Podívejte se, je to jednoduché. Dnes v 19:35 jsem měl z mého telefonu hovor. Chci vědět, na jaké číslo ten hovor byl. Dobře pane Enrique, říkáte hovor v 19:35 z vašeho přístroje na jiné číslo.

- Je to tak správně? - Ano, z mého telefonu, ano. Rozumím, okamžik. Děkuji za trpělivost, pane Enrique. Na svém telefonu si můžete zobrazit posledních 10 hovorů. Ano, to vím. Ale to nejde, protože už je to víc než 10 hovorů. Tuto informaci vám ale nemohu postkytnout. - Ale proč? - To mi nepřísluší. Dobře, vy máte zaznamenané všechny moje hovory.

Vidím to doma, přijde mi faktura, kde je to vypsáno. Číslo, délka trvání hovoru a čas, kdy jsem volal. To ano, hovor si můžete najít, až vám přijde vyúčtování. Ano, ale já to potřebuji teď. Pane Enrique, vysvětluji vám, že vám tuto informaci nemohu říci. Hele, mluvím s počítačem, nebo s živým člověkem? Mluvíte se zákaznickou linkou společnosti Airfone. Chci jen vědět, jestli jste počítač, nebo živý člověk, nic víc.

Pane Enrique mluvíte s živým člověkem. Dobře, tak mi přestaňte opakovat, že mi to nemůže říct, ano? Spojíte mě s vaším nadřízeným? Je mi líto, ale nemohu přepojovat hovory. Chceš něco? Jdu do automatu. Mohu vám pomoci s něčím jiným? Ano. Chtěl bych vědět, jaký hovor proběhl dnes odpolene z mého mobilu.

- Jen to. - Rozumím, ale vysvětluji vám... Prosím vás, není to žádný můj rozmar. Je to pro mě moc důležité, chápete? Podívejte, nechala mě přítelkyně. Odešla dnes odpoledne. - Máte přítelkyni nebo přítele? - Nesmíme podávat osobní informace. Jasně. To je jedno, chtěl jsem jen, abyste mi rozuměla. Ale někdy jste zamilovaná byla, ne?

- Rozumím vám, ale opakuji vám... - Počkejte... Hele, moje přítelkyně si dnes balila kufr, protože zítra odjíždí. A volala kamarádce, aby ji vyzvedla, protože její byl vybitý. A já nemám číslo na její kamarádku. Ale když mi to číslo řeknete, mohl bych jí zavolat. Rozumíte mi, že ten hovor je pro mě důležitý? Pane Enrique i navzdory tomu vám musím sdělit, že nám to nepřísluší. Ale co tím chcete říct, to nám nepřísluší?

Nemůžete se podívat do faktur a ten hovor vyhledat? Vím přesně kolik bylo, byl jsem nervózní, sledoval jsem hodiny, bylo 7:35. - Rozumím, pane Enrique. - Rozumíte, co? Rozumíte, co je to zoufalost? Lidská bezmocnost? Kam takhle dojdeme? Když nepomůžeme jeden druhému? Nuria, představte si, že by to bylo obráceně. Že bych byl na vašem místě, a vy byste potřebovala to číslo.

Neřekl bych "Ale tohle není podpora zákazníka." Proč mi zapíráte informaci, kterou uvidím na výpisu za pár dní? Pane Enrique, opakuji, že tuto informaci vám opravdu nemohu dát. A nemáte nějakou víc osobní zákaznickou linku? Pane Enrique, toto je jediná zákaznická linka Airfone. A nemůžete mě přepojit na kolegu, který by to uměl zjistit? Zavolat na jiné oddělení, nevím. Žádám vás o to, prosím.

Malý okamžik, budete-li tak hodný. Děkuji za trpělivost, pane Enrique. Informaci z registru hovorů vám z bezpečnostních důvodů nemohu sdělit. Ale jakých bezpečnostních důvodů? Poslouchala jste mě? Pane Enrique, máte ještě nějaký dotaz? Nuria, jsem si naprosto jistý, že nejste hloupá. Ani já nejsem, tak na mě tak nemluvte.

Chcete tu být celou noc? Já nezavěsím, dokud to číslo nedostanu. Pane Enrique, hovory na zákaznické lince jsou časově omezené. A co když překročím limit? Zabije mě mobil elektřinou? Překročením časového limitu se hovor ukončí. - Tak zavolám znovu. - Správně, můžete zavolat znovu. No jasně, ale to nebudu mluvit s vámi. Je nás tu hodně, ale třeba se vám zadaří. Ale!

Takže smysl pro humor máte. Takže jste živá bytost, ne počítač. Hele, moje přítelkyně Marta cestuje za prací. Vyšla jí skvělá práce v New Yorku. Její sen, vždy si to přála. Prosila mě, abych jel s ní, ale já si nejsem jistý. Vlastně, nebyl jsem si jistý. Ale odpoledne jsem vyklízel šuplíky, bral její věci. Dával je do kufru.

Najednou jsem v sobě cítil hroznou prázdnotu. Pak odešla, zavřela dveře a já tu zůstal... Nevím, koukám tu na dveře. Nikdy jsem neslyšel takové ticho. Co odešla, nemá najednou nic smysl. Nemůžu bez ní žít. Já vím, že je to pitomý klišé.

Ale je to tak. Potřebuju to číslo, je to naléhavé. Je to otázka života a smrti. Zítra odlétá, rozumíte mi? Rozumíte, sakra? Potřebuju ten pitomej telefon, teď hned. Jste tam? Pane Enrique opravdu vám tuto informaci nemohu dát. O co tu jde? Vždyť jsme se teď poznali lépe, ne? Koho k***a zajímají pravidla, Nurio?

Představte si, že jste na semaforu. Je červená a malá holčička chce přejít. Přejde na červenou, zakopne a spadne. Nemůže se zvednout. A jede náklaďák, co by ji srazil. Snažila byste se ji zachránit? Řekněte, ano nebo ne? To mi říct můžete. Snažila? - Ano, ale... - Snažila? Ano nebo ne? - Ano nebo ne?

- Ano. Ano, řekla jste ano. První ano dnešního večera. Řekla jste, že byste ji zachránila. Ale abyste ji zachránila, musela byste jít na červenou. A porušit tak pravidla. Porušit pravidlo a zachránit život. To je to samé, rozumíte? Dejte mi to číslo, proboha. Nurio.

Já vím, že vy nejste stroj. Dokažte mi to. Dejte mi to číslo. Nemohu vám to říci, je mi to líto. Ne, předtím jste řekla ano. Neřekla jste správně, souhlasí, nicméně. Řekla jste ano. Vám asi zakazujou na těch pitomých školeních říkat ano. Musí vám zakazovat říkat ano, dobrý den. Cokoliv, co by z vás udělalo tvora, co něco cítí.

Ale vy jste řekla ano, protože jste člověk. Poslouchala jste mě a druhá část vašeho já mi rozumí. Ví, jak je to číslo pro mě důležité. Vždyť spolu už chvíli mluvíme. Už to bude skoro deset minut. Doufám, že ten časový limit není právě deset minut! Obávám se, že ano. Je mi vaší situace líto, ale nemůžu nic dělat. Pokud máte nějaký jiný dotaz, velmi ráda vám ho zodpovím.

Nevíte, co teď cítím. Co cítím uvnitř, v žaludku. Prázdný žaludek. Jako boule, jako velká koule uvnitř. Prázdná a bolavá. Takový pocit jsem měl jen jednou. Budete se smát. Byl jsem dítě a měl jsem štěně.

Vlastně takovou ošklivou fenku. Oříška. Ale miloval jsem ji. Jmenovala se Mina, všichni jsme ji měli rádi. Můj otec, moje matka, já. A ta hloupá se ztratila na Vánoce. Šla s mým tátou na nákup a zmizela. Hledali jsme ji všude možně, celý den.

A nic, šli jsme večeřet, představte si tu náladu. Ale pak dávali reklamu na Turrón. Tu, vrať se, vrať se domů. Vrať se, vrať se domů, na Vánoce. Vždyť dnes je Štědrý večer. A zítra Vánoce. A začaly nám slzet oči. Ten samý pocit v žaludku, ten sžíravý pocit.

Nevím, proč tu pitomou reklamu nezakážou. Kolika lidem už zranila duši? Kdo na Vánoce nečeká někoho, kdo už se nikdy nevrátí? Jasně, nejlepší by bylo zakázat Vánoce jednou pro vždy. Nurio, nic neřeknete? Můžu vám nějak pomoci? Pan Enrique vám musí oznámit, že je potřeba zrušit Vánoce. Pro jednou...

Mlčíte, protože jste také jenom člověk. Vrátila se? Kdo, ta fenka? Ano, našli jsme ji následující den. Promiňte, že jsem vás nechal v nejistotě. Máte psa? Je milý, ne? Mlčíte a přitom mluvíte. Jakého psa?

Ne, nemůžete sdělovat osobní informace. Německého ovčáka? - Ne. - Pudla? - Ne. Kokra? Takže kokra! Máte kokra, jsou moc milí, co? Jestli máte kokra, pak musíte být dobrý člověk. Dalo mi to zabrat, ale nakonec vím, že jste dobrý člověk. Nuria, vy to číslo víte, že ano?

Ten hovor v 19:35? Máte ho před sebou na obrazovce? - Nemohu vám ho dát. - Jo, ale víte ho. Nurio. První číslo je devítka. Ne. Šestka. Jasně, je to šestka.

Takže je to mobil, co? - Druhá číslice je nula? - Ne. - Jedna? - Ne. - Dva? - Ne. Tři? Tři! - Tři, skvělé. Další číslo je nula? - Ne. - Jedna? - Ne. - Dvě? - Ne. - Tři? - Ne? - Čtyři? - Ne. - Pět?

- Ne. - Šest? Šest? Takže šest. Další je nula? Je to nula? - Nurio, další číslo je nula? - Ne. - Jedna? - Ne. - Dvě? - Je to dvojka? - Ne, to ne. - Pardon, tři?

- Ne. - Čtyři? - Ne. - Pět? - Ne. Šest? Je to šestka. Asi už nezbývá moc času, takže další číslice je... - Jedna? - Ne. - Dva? - Ne. - Tři? - Ne. - Čtyři? - Ne. - Pět? - Ne. - Šest? - Ne. - Sedm?

- Ne. - Osm? - Ne. - Devět? - Ne. - Jakto? Řekl jsem všechna čísla! - Ne! Nula! Nula, co? Zapomněl sem na nulu. - Další číslo je nula? - Ne. Jedna? Je to jedna, už zbývají jen dvě? - Další je nula?

- Ne. - Jedna? - Ne. - Dvě? - Ne. - Tři? - Ne. - Čtyři? - Ne. - Pět? - Ne. - Šest? - Ne. - Sedm? Sedm, je to sedm! Jedem, už zbývá jen jedno, Nurio. - Je další devítka? - Ne! Osm? Je nám líto, ale překročil jste maximální délku hovoru.

Děkujeme za zavolání, Airfone. Sakra, sakra! Jedno pitomý číslo. Jsem vůl. - Haló? - Dobrý večer, je tam Marta, prosím vás? - Asi jste si spletl číslo. - Promiňte. - Nevadí. - Ano? - Dobrý večer, je tam Marta, prosím? Ano, předám.

Překlad: lukan_cruz www.videacesky.cz