Mussolini se přepočítalDruhá světová válka

Opravdu? Opravdu? Tak kdo posílá bombardéry? Jasně. 9. listopadu 1940. Itálie napadla Řecko, ale už po několika dnech se postup zastavil, takže co udělá Německo jako italský spojenec?

Adolf Hitler se rozhodne přijít na pomoc. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden napadla Itálie Řecko a Německo podniklo poslední denní nálet na Británii, i když ty noční budou pokračovat. 3. listopadu však k žádnému náletu na Londýn nedojde. Je to poprvé od 7.

září, tedy poprvé za 57 dnů. V průměru přilétá v noci 165 letadel a shazuje 13 600 vysoce výbušných a zápalných pum, a to nejen na Londýn, ale i na další velká britská města. Při nočních útocích, s neefektivní britskou noční obranou, přišla Luftwaffe jen o 75 letadel, většinou kvůli nehodám. 6. listopadu pošle německé Luftwaffe zprávu přes Enigmu, že některé stroje zamýšlené pro invazní čluny ve Francii a Belgii mají být uloženy do skladiště. Zprávu zachytí britská rozvědka a do večera si je britské vrchní velení stoprocentně jisté, že Němci již neplánují podniknout invazi do Británie.

Alespoň ne v blízké budoucnosti. Mějte však na paměti, že bitva o Británii váže jen malou část německé armády. Pro zbytek opět začíná podivná válka, stejně jako se vedla na začátku minulé zimy. Rozdílem je, že němečtí vojáci nyní mají spoustu věcí z dobytého území – jídlo, víno a hedvábné punčochy.

A Německu přijde oddech vhod, aby nahradilo tanky, letadla a munici použitou v bitvách během prvního roku války. Tuto zimu se armáda také rozšiřuje. Počet mužů v armádě má vzrůst z 5,7 milionů mužů na 7,3 milionů a pro budoucí HItlerovy plány budou potřebovat např. francouzské vlaky, ale co vlastně plánuje? Už jsem o tom mluvil.

Jednou rukou se chce v květnu chopit Sovětského svazu, druhou chce upevnit pozici na západě a chopit se Británie, a třetí rukou – Hitler měl tři ruce – se chce s pomocí námořnictva chopit Gibraltaru, Suezského průplavu a Středomoří. Ale zatímco se Německo rozšiřuje a dozásobuje, stejně tak činí i Británie. 5. listopadu byl Franklin Roosevelt potřetí za sebou zvolen do úřadu, když porazil Wilkieho.

I jeho demokratická strana si v Senátu a Sněmovně reprezentantů udržela většinu. Pouhé dva dny po znovuzvolení se Roosevelt setkat s Arthurem Purvisem, předsedou britské nákupní mise ve Washingtonu. Probírají, jaké zbraně a zásoby budou Britové potřebovat, aby mohli do poloviny roku 1942 nasadit 55 divizí. Vybavit takovou armádu by bez americké pomoci nebylo možné. Roosevelt odhaduje, že Británii dodá přibližně 50 % zbraní a munice. Dokonce chce pro Británii postavit 300 obchodních lodí.

Avšak kvůli zákonům o neutralitě běžel vojenský obchod na bázi zaplať a odvez, o kterém mluvil minulý podzim. Ale Británie je ve válce a její finanční rezervy a půjčky nevydrží věčně a bez peněz zaplať a odvez nefunguje. Roosevelta napadlo, že by USA lodě zaplatily a postavily a potom je Britům půjčily nebo pronajaly, čímž by zaplať a odvez obešel. To by se mohlo rozšířit i na jiné věci než lodě.

Mohlo by to nahradit nákup různých zbraní a munice, namísto nákupu by se půjčovala či pronajímala. Zatím je to jen nápad. Ale myslím si, že o tom ještě v budoucnu uslyšíme. Aby ale Británie zásoby získala, musí lodě bezpečně přeplout Atlantik. A ten v tuto chvíli není příliš bezpečný. 5. listopadu tam admirál Scheer, který se dostal do Atlantiku před dvěma týdny Dánským průlivem, nalezl konvoj HX-84 čítající 37 lodí.

Konvoj v této části plavby chrání jediný pomocný křižník Jervis Bay. Ten je v silné nevýhodě, ale jeho kapitán Edward Fegen na Scheera zaútočil, aby konvoji koupil čas. Scheer Jervis Bay potopí, ale 32 lodí z konvoje zvládlo uniknout. Jedna z nejpoškozenějších lodí, San Demetrio, byla pohlcena plameny a posádka ji opustila.

Další den však znovu svoji loď našli, nalodili ji a bez navigačního vybavení zvládli dostat loď i ropu do Británie. Bylo to ve všech novinách. Tento týden dochází také k akci ve Středomoří. Tento týden začíná operace MB8. Je to komplikovaná série britských námořních operací a manévrů. Operace Coat přiveze vojáky a protiletecké zbraně na Maltu, zatímco ji kryje flotila H z Gibraltaru.

Z Gibraltaru také vyrazila letadlová loď Ark Royal podniknout útok na Cagliari v operaci Crack. Tři konvoje s eskortou, dva mířící z a na Maltu a z a do Alexandrie a jeden do Řecka, jsou také součástí MB8. Hlavní operací je operace Judgment, která se právě připravuje a o které řeknu více příští týden.

Ale dále na jihu v Africe se toho tento týden děje hodně. 10. indická brigáda Williama Slima dobyla Gallabat od Italů, ale 7. listopadu je donucena k ústupu a Italové Gallabat opět obsadí. Indové měli původně dobýt Metammu až za Gallabatem a v oblasti kolem Gallabatu zuří potyčky a nikdo ji vlastně neovládá. Došlo také k bojům u Tehamiyan Wells severně od Kasaly. Tento boj také skončil patem, ale splnil svůj účel. "Uskupení Gazelle u Wellsu sice nebylo schopné způsobit ztráty italským koloniálním praporům, ale donutilo je ustoupit ze Súdánu a ukázalo převahu v zemi nikoho, která nám v příštích operacích poskytne iniciativu."

Rovněž v Africe dochází k vyloděním Svobodných Francouzů pod celkovým velením plukovníka Philipa LeClerca severně od Libreville. Librevillské letiště bylo bombardováno 9. listopadu. Po několik dalších dnů docházelo k potyčkám a – pozor, spoiler – Liberville padne 10.

listopadu a Francouzská rovníková Afrika padne do rukou Svobodných Francouzů. Ale co se děje severně od Středomoří? Přesněji řečeno s italskou invazí do Řecka? Od začátku týdne je v problémech. Italský hlavní útok přes pohoří Pindos je 3. listopadu obklíčen ze všech stran a nedaří se jej vysvobodit. 3. a 4. listopadu Řekové znovuobsadí Samarinu a Vovousu. Italové po zbytek týdne ustupují a na konci týdne je italská 3.

horská divize obklíčena v pindoských roklinách. Řekové zajmou 5 000 Italů. Italský generál Sebastiano Prasca nařídil přejít do defenzívy podél celé 140km fronty, takže s koncem bitvy o Elaia-Kalamas končí také italský postup do Řecka. Ihned poté je Prasca z postu velitele odvolán. Během pár dní jej nahradí Ubaldo Soddu.

Mezitím britská RAF buduje malé základny na Peloponésu, poblíž Atén a v Korintském zálivu. Řekové odmítají dovolit Britům vybudovat velké základny u Soluně, protože takové základny by Britům umožnily bombardovat rumunská ropná pole, německý hlavní zdroj ropy. Hitler již ztrácí i poslední zbytky důvěry v italské válečnické dovednosti, takže 4. listopadu zadá OKW, aby připravilo operační plány pro invazi do Řecka.

Na papíře měli Italové Řeky bez problému převálcovat, nebo snad ne? Řekové jsou samozřejmě přečísleni a rozdělili jednotky, aby ochránili Epirus i Thrákii, ale Italové také rozdělili své síly, protože potřebovali mnoho mužů do bojů v Habeši a Libyi. Mussolini také zmenšil velikost jednotek, aby jich měl více, a ty jsou nyní slabší než jejich řecké protějšky.

"Nebyly také tak motivované. Mossolini začal válku s Řeckem jen proto, aby napodobil úspěchy německého spojence, urovnal staré křivdy s Řeckem, upevnil italskou pozici na Balkáně a zajistil základy, ze kterých by napadal britská stanoviště na východě Středomoří. Na ničem z toho italským vojákům moc nezáleželo." A to je zásadní. Jejich invaze nezačala s velkým nadšením.

Řečtí vojáci, které Hitler právem respektuje, brání svoji domovinu s velkým nadšením. A také – a to je velké také – Turecko varovalo Bulharsko, že 37 tureckých divizí shromážděných v malé evropské části Turecka zaútočí na Bulharsko, pokud Bulharsko zaútočí na Řecko. Takže Řekové mohou začít přesouvat velký počet vojáků do Epiru, kde se Italové mrzačí frontálními útoky proti horským pozicím. A jsme na konci týdne s italskou frustrací v Řecku, růstem německé armády, britským optimismem a roztroušenými boji v Atlantiku a Africe.

Takže Itálie už v Řecku prohrává. A co to znamená pro Německo? Nezapomeňte, že Řecko je jediný britský spojenec na kontinentu. Takže Hitler si řekl, že italská invaze bude mít stinné stránky, jako jsme viděli minulý týden, kdy Britové poslali letadla do Řecka, teoreticky na dosah rumunských ropných polí, ale také světlé stránky v podobě oslabení britské přítomnosti v Libyi.

A to pomůže Hitlerovi, nebo si to alespoň myslel, v zatažení Španělska a Vichistické Francie do protibritské aliance. Vlastně ještě před invazí do Řecka chtěl poslat německé jednotky do severní Afriky, i když Mussolini namítal, že je nechce. Ale když se teď italská invaze do Řecka nevyvíjí vůbec dobře, Německo bude muset přijít na pomoc.

Hitlerova balkánská strategie do této chvíle byla nechat Itálii dělat politiku s Jugoslávií, Albánií a Řeckem. Maďarsko a Rumunsko jsou pod Hitlerovým vlivem, Bulharsko ani tolik ne, ale není nepřátelské, ale co teď? To všechno se může změnit. Pokud se Německo odhodlá k přímé intervenci v Řecku, bude muset mít například základny v Bulharsku. A co si o tom pomyslí Sověti?

Pokud se Adolf Hitler chopí území, na kterém se se Stalinem dohodli, že je v sovětské sféře vlivu, co Josef Stalin udělá? Tady jsem chtěl skončit, ale ještě něco vám řeknu. 9. listopadu zemřel ve věku 71 let Neville Chamberlain. Něco jsem o něm zmínil před několika týdny a nyní ještě pár vět přidám. Můžete jej vinit za Mnichovskou dohodu nebo politiku appeasementu s Německem, ale musíme jej také pochválit.

Chamberlain jako ministr financí poskytl ve 30. letech finance RAF, díky kterým je letos schopna bojovat v bitvě o Británii. Byl také neúnavný a efektivní sociální reformista, což se často přehlíží, i když by nemělo. Mnoho toho o něm neřeknu, o jeho životě a práci byla napsána spousta knih, nejen o jeho zápasem s Německem.

Skončím dnes smuteční řečí Winstona Churchilla. Její část cituje James Holland v Bitvě o Británii. "Cestou ke člověku je jeho svědomí. Jediným štítem jeho památky je poctivost a upřímnost jeho činů. Projít životem bez tohoto štítu je velice nerozumné, neboť jsme často limitováni neúspěchem našich nadějí a rozrušeni nezdarem. Ale s tímto štítem, pokud osud dopřeje, vždy kráčíme se ctí."

Churchill řekl, že Neville Chamberlain vždy jednal zdvořile, a smuteční řeč zakončil slovy: "Herr Hitler frenetickými slovy a gesty namítá, že chtěl jen mír. Jakou cenu má toto běsnění a výlevy v tichu Chamberlainovy hrobky?" Pokud chcete vidět dřívější boje v Habeši, podívejte se na epizodu MDV o Mussoliniho tažení v Severní Africe. Je přímo tady.

Patr(e)onem týdne je Dan Lamoreaux. Buďte jako Dan a narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Sledujte válku den za dnem na Instagramu, odebírejte nás na YouTube a uvidíme se za týden.