Neshody na směru útoku do SSSRDruhá světová válka

Opravdu? Myslíš, že by mohl... Myslíš, že by někdy mohl zvítězit? To nevím. Je katolík. Tak jo. 7. prosince 1940. Adolf Hitler svým velitelům několik měsíců říkal, že chce v roce 1941 napadnout SSSR, a pro tuto invazi byly navrženy hrubé plány.

Tento týden však vrchní velení začne připravovat podrobnosti. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden selhala japonská operace Řeka Hangang proti čínským nacionalistům, došlo k šarvátce ve Středomoří, v Rumunsku k lidovému povstání a řecká protiofenziva tlačila Italy pryč. Toto se stalo potom. 5.

prosince promluvil Adolf Hitler o plánu zaútočit na SSSR a zdůraznil, že je důležitější obsadit Leningrad a Stalingrad než Moskvu, protože tato dvě města jsou baštami bolševiků. Někteří generálové silně nesouhlasí, avšak všichni se shodli, že SSSR porazí bez problémů. „Rudá armáda je bez velení,“ řekl na jednání generál Franz Halder. „Ruský voják je tupý. Rudá armáda má stejně zastaralé zbraně, jako měla francouzská armáda. Nedostatek moderních polních baterií dává německým tankům volnou ruku.

Rusové mohou proti německým tankům nasadit jen neadekvátně obrněné jednotky. Německá armáda rozdělí ruské síly na několik kousků, zničí ji tedy obklíčením.“ Na setkání v kancléřství je Hitler a vrchní velitelství a tématem jsou plány, které velitelé OKH – pozemní armády a OKW – ozbrojených sil samostatně připravovali od října a července. Oba plány se shodují, že klíčem k úspěchu je obklíčit Rudou armádu u sovětských hranic.

„Obava z pohlcení rozlehlou ruskou zemí dominovala myšlení německého štábu už od minulého století, kdy se Napoleonovi nepodařilo porazit Rusy poblíž hranice a musel postoupit na Moskvu a potom vést Grand armée sněhem nazpět. Hitler také mluvil o ústupu od Moskvy, který Grand armée zdecimoval, ale věřil, že Rudá armáda může být zničena hlubokými průniky obrněných sil skrze a kolem frontových linií, což by vytvořilo ‚kotle‘, ve kterých by byly uvězněné jednotky postupně zničeny.“ S tím počítaly plány OKH, podle kterých měly tanky Rudou armádu obklíčit a vytvořit kapsy.

Halder tento plán prosazuje se silným důrazem na rychlé dobytí Moskvy z několika důvodů: Je tam Stalin a kolem něj veškerý rozhodovací aparát, jsou tam soustředěné komunikace a železnice a podle německé rozvědky je tam značná část vojenského průmyslu. V tom posledním bodě se rozvědka plete, ale první dva jsou platné a Halder je znepokojen, že se Hitler přiklání k plánu OKW, který chce před postupem na Moskvu eliminovat pobaltské a ukrajinské „kotle“.

Lekce z toku 1812 je důležitá a generálové ji neberou na lehkou váhu. Fedor von Bock dokonce 3. prosince Hitlerovi řekl, že SSSR je rozlehlou zemí, jejíž vojenská síla není známa. A taková válka může být složitá dokonce i pro Wehrmacht. A budou zde vážné technické i logistické problémy s postupem k Bílému moři, Kaspickému moři a řece Volze, tzv.

Hitlerově linii Archangelsk-Astrachaň, po jejímž dosažení by se měl ruský odpor zhroutit. Ale všichni vrchní velitelé souhlasí, že válka se SSSR je nevyhnutelná a vítaná bitva proti bolševickým a slovanským nepřátelům. Nyní začíná práce na převedení plánů do konkrétního nařízení, ale invaze na Gibraltar může začít ještě dříve. O německých záměrech a plánech s Gibraltarem jsem mluvil už dříve.

Jde o to dostat Španělsko do války na straně mocností Osy, nebo smět přesunout německé vojáky přes Španělsko a na Gibraltar zaútočit. Tento týden tomu Hitler dává další šanci. 7. prosince se náčelník Abwehru Wilhelm Canaris setká v Madridu s Francem a má jej přesvědčit, aby Němci mohli do měsíce vkročit do Španělska. Franco to odmítne. Už jsem říkal, že se Canaris snažil odradit Franca a Španělsko od připojení se k Německu a pracuje na německé vojenské porážce.

A jeho chování již začalo vyvolávat podezření. „Generál Munoz Grandes Canarise přímo nařkl, že se snaží Franca přesvědčit, aby do války nevstupoval. Jiné zdroje upozornily na Canarisovy akce staršího důstojníka gestapa Huppenkothena. Gestapo to samozřejmě ohlásilo Heinrichu Himmlerovi. Avšak Canaris toto podezření opět přežil. A Himmler s důkazy o Canarisově zradě od dalšího vyšetřování opět ustoupil.“ Jde o to, že Franco ví, že jeho lidé nejsou připraveni na válku po zničující občanské válce, která skončila teprve loni, a podle něj bylo otázkou cti, aby na Gibraltar zaútočili Španělé.

Německo však nechce Španělům na takový útok poskytnout zbraně a zásoby. Velice důležité také je, že Britové tajně uplácí Francovy generály miliony dolarů, aby udrželi Španělsko neutrální. A pokud Německo nejprve neporazí Británii, může Británie snadno zahájit námořní blokádu Španělska a odříznout dodávky ze Spojených států, které jsou pro španělské přežití nezbytné.

Líbí se mi, jak o tom mluví Max Hastings: „Britská námořní síla hrála důležitou, avšak neviditelnou roli v rozhodování.“ Ale někdy byla i vidět. 3. prosince Británie oznámila, že si v amerických loděnicích objednala 60 obchodních lodí. Ale Británie nemá plány jen pro moře.

V noci 7. prosince britská hlídka v obrněném autě ověřila podrobnosti o mezeře v italském minovém poli v severní Africe. A tak první velký britský pozemní postup války začíná v utajení. Možná si říkáte: „Cože?“ Odpověď leží v budoucnosti. K pozemním postupům však dochází už tento týden. Řecká protiofenziva proti italským vetřelcům pokračuje. 4.

prosince řecké síly vstoupily do Premeti, 5. prosince se řecký II. sbor probil do Albánie a 6. prosince pokračuje řecký postup po pobřeží, při kterém padla Saranda, velký albánský přístav. Dále na východě Řekové obsadili průsmyk Suhe a výšiny kolem průsmyku Kakavia, ale počasí bojům příliš nesvědčí a protiofenzivě dochází pára. Důležitým aspektem řecko-italské války je, že odklání italské prostředky od Afriky, kde jsou opravdu potřeba a budou ještě více potřeba, pokud Britové přejdou do útoku.

Italové posílají do Albánie mnohem více mužů než do severní Afriky a Albánii nyní zásobuje desetina obchodní flotily, což je 94 lodí. V posledních třech měsících tohoto roku bylo z Itálie do Afriky přepraveno lodí 15 711 mužů, za stejný čas odvezly lodě do Albánie nebo Řecka 153 850 mužů.

Ale Itálie je samozřejmě ve válce v obou oblastech, avšak je jasně vidět, jak se priority mění. 1. listopadu italský náčelník generálního štábu Pietro Badoglio, přední italský velitel už od dob Velké války, řekl na jednání generálního štábu, že italská zářijová ofenzíva Rodolfa Grazianiho v severní Africe, která se zastavila a už skladovala zásoby na další útok, nedosáhla skoro ničeho a hlavním problémem je Řecko.

Ale až do té chvíle jej znepokojovalo britské hromadění sil v Africe a náčelník generálního štábu námořnictva Domenico Cavagnaci na něj naléhal, aby se soustředil na Afriku, neboť tamní vítězství je nezbytné. No, časy se mění a Grazianiho požadavky na více mužů a zásob do Afriky zůstaly nevyslyšeny. A situace v Řecku byla stále nepříjemná. Takže tento týden byl Badoglio jako náčelník štábu propuštěn a nahradil ho Ugo Cavallero.

„Panovalo velké znepokojení, které ze sebe Mussolini nemohl setřást vyhozením maršála Badoglia, náčelníka generálního štábu, namísto svého tchána hraběte Ciana, kterého mnoho Italů vinilo za italskou invazi do Řecka.“ Cavagnari je mimochodem také za pár dní zbaven své funkce a nahrazen Arturem Riccardim. Tento týden přichází více zpráv z italského poloostrova, ale nejsou přímo z Itálie.

2. prosince se Vatikán ohradil proti německému programu T4 – úsilí o hromadnou eutanazii lidí silně mentálně nebo tělesně postižených – a nazval jej v rozporu s přírodními a božími zákony. A řekl, že „nevinná osoba nesmí být zabita kvůli mentálnímu nebo tělesnému postižení.“ Ale jen za rok 1940 bylo v Grafenecku, Hartheimu a Braniborsku zabito po 10 000 lidech. Celkem jich bylo za rok zabito kolem 35 000. V Braniborsku a Grafenecku vraždění koncem roku poleví.

Částečně proto, že už zabili, koho mohli, a částečně kvůli nesouhlasu veřejnosti. Mnoho zdravotnického personálu a kněží v Německu protestuje a nazývá eutanazii barbarskou. Některé z protestů se donesly až k Adolfu Hitlerovi. Tento program neskončí, avšak tento týden je na konci s řeckým postupem do Albánie a německými plány se Sovětským svazem. Tady je něco, co jsem v minulých týdnech neměl čas zmínit.

Americký vyslanec v Británii Joseph Kennedy, který má několik dětí, které mají velký zájem o politiku, rezignoval po rozhovoru s novinami Boston Sunday Globe, kde 10. listopadu řekl, že „demokracie v Anglii zanikla“. Dodal: „A tady možná taky.“ Kennedyho předválečná pozice stojí v ostrém kontrastu s americkým prezidentem Rooseveltem nebo britským premiérem Churchillem. I po začátku bitvy o Británii Kennedy doufal v osobní setkání s Hitlerem, aby urovnal vztahy mezi Německem a USA, a odmítl Churchillův postoj, že kompromis s Německem není možný.

Silně oponoval ekonomické a vojenské pomoci Británii, neboť byl přesvědčen, že Británie padne, a jediným důvodem posílat pomoc by bylo jen koupit čas pro Spojené státy. Zdá se však, že Británie jen tak nepadne a že si Spojené státy žádný čas navíc kupovat nemusí, protože se Německo soustřední na Sovětský svaz.

Je zajímavé si pomyslet, že s Británií stále ve válce může Německo jedno dne vést válku na dvou nebo třech frontách. Ale k tomu asi dojde jen tehdy, pokud německé plány pro Sovětský svaz nevyjdou. Ale na to si asi budeme muset počkat. Pokud chcete vědět více o pozadí nacistického vraždění nežádoucích, podívejte se na tuto epizodu Války proti lidskosti o koncentračních táborech.

Patr(e)onem týdne je Erik Brewster. Díky lidem jako Erik můžeme pořad dál natáčet a zdokonalovat. Takže narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Sdílejte naše videa, protože to opravdu moc pomáhá, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.