Dylan Moran o Američanech

Další částí Nového světa je Amerika. Lidé si pořád myslí, že má potenciál. I když si z Američanů děláme legraci. Myslím, že důvodem, proč Amerika není zrovna oblíbená, kromě všech těch příšerností, které udělali... Je to, že američtí hlupáci zní hůř něž ostatní hlupáci. Někteří lidi jsou tupí, ale dá se to s nimi, Ale hloupí Američané jsou otravní.

Třeba když říkají: "No, víš..." Když mluví o těch děsných věcech, co se v Americe dějou každou chvíli... "Byl jsem tam a ten chlápek vešel dovnitř a měl jakože zbraň, víš, a jako střílel a všichni byli úplně mrtví." Je to odtržené od reality. Myslím, že to je důvod, proč nemají lidé Ameriku rádi.

Plus to, jak se chovají jejich politici. Je to takový otřesný spolubydlící. "Promiň, že jsem ti rozbil krámy. Nevěděl jsem, že jsou tvoje. Jo, někdy je nahradím. Svými věcmi." Je to poslední impérium. Kdysi jste také měli impérium. Británie byla skvělým impériem. Bylo působivé, jak bylo jednotné a oddělené od zbytku světa.

A mělo skvělý styl. Napochodovali někam a řekli: "Ty, ty a ty. Vypadněte. Tady bude stát Tiffany." A všichni říkali: "Jistě. Ano. Už se pakuju." Trvalo několik století, než lidé řekli: "Počkat! Tady žijeme my!" Americký způsob je naprosto odlišný a mnohem záludnější. Tohle impérium funguje úplně jinak. Amerika to dělá tak, že se vetře na nějaké válkou poničené místo a hledá tam ropu nebo čokoládu nebo něco.

A původní obyvatelé se pochopitelně naštvou. A začnou se setkávat a bouřit. Zavolají si a říkají: "Habubo, pojďme se setkat a bouřit v šest večer." V místní vybombardované kavárně se tedy setkávají. Pokusím se teď o celosvětový akcent. Ušetří nám to čas.

Američané totiž lezou všude. "Co budeme..." A tohle bude znázorňovat chudobu. "Poslyš. Habubo, poslyš. Co budeme dělat s těmi imperialistickými psy? Lezou nám sem, očumujou, berou nám naše věci. Mluvím s tebou! Polož ty fazole. Co budem dělat?" Zním jako čínský Al Pacino z Brooklynu.

A když se ti lidé dohadují, tak Amerika kolem nich pomaličku postaví Starbucks. Všichni začnou být závislí na latte a ztratí vůli se bouřit. A pak se z nich stanou Američané. A za pár týdnů za mnou chodí a říkají: "Ahoj, jsem Ir. Moje babička se jmenovala Mel Flaherty, znal jsi ji?"

A já vždycky říkám: "Ano, znal. Ale on ji znal každý."