Jihomořská bublina: Vykoupení BritánieExtra Credits

Tak jo. Naposledy jsme skončili, když John Blunt zjistil, jak si Jihomořská společnost zase nahrabe. A páč společnost v jižním moři nevydělala stále ani floka, nastal čas, aby si hodil kostkami na jeden z nejambicióznějších finančních plánů. Chystal se převzít nezkonsolidovaný 31 miliónový dluh, velký jako kráva, který vláda do roku 1719 nahromadila. Pokud by to vyšlo, byla by osmiletá Jihomořská společnost bezpochyby největší finanční institucí na světě.

Také by to udělalo kohokoliv spojeného se společností bohatého v měřítku, které nepobereme ani dnes. Minule jsme to pokryli, ale jen pro sichr. Plán byl takový: Vláda umožní Jihomořské společnosti vydat akcie rovnající se hodnotě dluhu. Kolik akcií to bude, bude vypočteno podle ceny akcií v době schválení zákona. Tak například, kdyby vládní dluh byl 10 000 liber a akcie Jihomořské společnosti stály 10 liber za akcii, tak by jí bylo dovoleno vydat 1000 nových akcií.

10 000 liber státního dluhu, 10 000 liber akcií. Společnost by pak nabídla držitelům dluhu možnost vyměnit za tyto akcie svůj státní dluh. Což by se tehdy držitelům dluhů zdálo jako dobrý obchod, když se společnost zdála tak úspěšná. Háček byl v tom, že Jihomořská společnost nabídne lidem výměnu jejich dluhu za aktuální hodnotu akcií. Takže pokud se cena jihomořských akcií bude zvyšovat, nebudou muset směnit tolik akcií za dluh, kolik vláda vypočítala, což jim umožní prodat zbytek akcií za tržní cenu a rozdělit si zisk mezi sebe.

A teď se této hypotetické desetilibrové akcii náhodou zvýší hodnota na 20 liber. Společnost teď prodá jen 500 z nových 1000 akcií, aby pokryla státní dluh. Potom si mohli vzít peníze, které vydělali, když prodali zbytek. To je pěkný plán. A s ohromujícím 31 milionovým dluhem na trhu jsou zde možnosti absurdní.

Kdyby se jim podařilo zvýšit cenu akcií o jednu libru, mohlo by jim to přinést návratnost ve výši stovek tisíc liber. Dnes by byla stejná hodnota někde v desítkách až stovkách milionů dolarů. Ale než si mohla s tímto plánem nahrabat, musela přesvědčit vládu, aby jí konsolidovala dluh. Tím "přesvědčit" myslím podmáznout. S tak velkým možným ziskem v sázce byla velikost úplatků nastavena vysoko.

Členové parlamentu by dnes obdrželi za jejich hlas více než milion dolarů. Ale když to však tehdejší ministr financí, John Aislabie, předložil parlamentu, parlament jen seděl a zíral. Návrh byl příliš absurdní pro každého, kdo nebyl štědře podplacený. Ale když se vzpamatovali z tohoto návrhu, tak než aby ho odmítli úplně, tak začali diskutovat, zda by měl jít dluh k Bluntově Jihomořské společnosti, nebo spíše k Bank of England. A protože byly nyní obě tyto instituce řízené whigy, tak šlo jen o nejlepší nabídku.

Někdo chtěl nejlepší dohodu pro vládu a jiní nejlepší dohodu pro ně samotné. Jak se tak hašteřili, tak Blunt přišel na ještě lepší způsob, jak přesvědčit poslance parlamentu. Namísto přímého podplácení lidí, což bylo a) mnohem nebezpečnější, b) někdy to chtělo peníze předem, a za c) neměli z toho dlouhodobý příjem, Blunta napadlo prodat členům parlamentu akcie, za které mu zaplatí, až když je sami prodají.

To, co Jihomořskou společnost nic nestálo, bylo jaksi legální, pokud pořádně překroutíte význam zákona, a znamenalo to, že poslanci vydělají peníze jen tehdy, pokud akcie porostou, což by je snad upoutalo dost na to, aby i nadále rostly. Ještě výhodnější.

Když byli tito vysoce postavení úředníci viděni, jak kupují akcie společnosti, tak přesvědčili řadu dalších úředníků a členů parlamentu, aby nakupovali také. Stačilo už překonat jen jednoho člověka v opozici. A to byl Robert Walpole. Muž, kterého Blunt předtím nechal zavřít. Walpole chtěl, aby vláda určila cenu, za kterou by byly akcie měněny za dluh. Nehledě na jejich případnou tržní cenu. Tohle by úplně zničilo ziskový potenciál celého Bluntova plánu. Bluntova manipulace s Dolní sněmovnou nakonec zvítězila.

A dohoda nakonec prošla s mírně příznivějšími podmínkami pro vládu a Jihomořskou společností platící pár miliónů za onu výsadu. Jihomořská společnost mohla konsolidovat zbývající nezkonsolidovaný státní dluh. Walpole ale nepřišel zkrátka. Dokonce i on tajně pobíral levný státní dluh v očekávání výměny akcií. Nedovolil, aby mu taková hloupost jako zavření v Toweru zabránila si vydělat. Bluntovi a Jihomořské společnosti během tohoto procesu vše vycházelo. V březnu se cena akcií zvýšila na 330 liber.

Ale v dubnu začala cena akcií společnosti klesat. To ale Blunt nedovolí. Jediným zdrojem příjmů společnosti byla rostoucí cena akcií. A tak přišel s dalším geniálním plánem. Nabídl, že prodá akcie stejně, jako když používáte auto. Dvacet procent na ruku a pak na splátky každé dva měsíce. A tak lidé mohli kupovat více akcií, než kolik si mohli dovolit. Na rozdíl od ojetého auta mohly ceny akcií stoupat. A tak jen stačilo, aby lidé prodali nakoupené akcie každé dva měsíce, čímž mohli pokrýt počáteční nákup a udržet si zisk.

To znamenalo, že mnoho lidí vlastnilo pětkrát tolik akcií, než na kolik mělo. A když vydělali, jak Blunt očekával, tak mnozí z nich reinvestovali vše, co měli, aby to opakovali další dva měsíce. To ještě zvýšilo cenu akcií Jihomořské společnosti. A jak královská pečeť posvětila smlouvu o směně dluhů, tak se cena akcií zvýšila na absurdních 550 liber. Ale technicky tato dohoda, zákon o bublině, zakazovala Bluntovi prodávat více akcií, dokud se nezačnou měnit akcie za dluh.

Ale páč většina parlamentu a král samotný bohatli jak nic, nikdo si tehdy tuto doložku nepamatoval. Jak týdny míjely, tak navzdory všem těm vylomeninám začala cena akcií klesat. Takže pan Blunt navrhl radě Jihomořské společnosti další neotřelý nápad. Proč nepoužít všechen zisk na půjčování peněz lidem, kteří si chtějí koupit akcie? Chystali se nabídnout půjčky ve výši až 3000 liber jednotlivcům, kteří chtějí investovat do společnosti.

Tohle je opravdu na hraně, kdy lidem platíte za nákup svých akcií. Ale mělo to požadovaný účinek. A akcie stále rostly. Když byl vidět raketový vzestup Jihomořské společnosti, tak se chtěl zapojit každý. Společnosti po celé zemi začaly prodávat akcie, aby vydělaly. Některé podniky byly rozumné a založené na rozvoji úseků britské ekonomiky, které se ještě neodrazily kvůli nedostatku peněz. Jiné nabízely tak lákavé produkty jako: "Zařízení, jež odčerpá páry z lidského mozku!"

Nebo "létající stroj" (který určitě brzy vymyslí). Ale když Blunt začal konečně převádět vládní dluh na jihomořské akcie, tak vláda, zřejmě na příkaz Bluntova týmu, proti těmto novým podnikům zakročila. Pokud byly peníze vkládány do těchto nových podniků, tak zbylo méně na Jihomořskou společnost. V takovéto situaci se nyní Jihomořská společnost nachází. Musí se obávat, že v celé zemi není dost peněz na podporu jejich akcií a dalších společností na trhu.

Takže celkem ironicky, aby ochránila ziskovost Jihomořské společnosti, začala vláda tyto začínají podniky zavírat kvůli "nesprávným postupům". Naneštěstí to mělo opačný účinek, než co si Blunt přál. Když tyto společnosti selhaly, tak jejich investoři přišli o hodně peněz a začali prodávat jihomořské akcie, aby pokryli své dluhy. Ale i přesto ceny akcií stoupaly. A bez konkurence na trhu a s finanční injekcí od Blunta akcie společnosti vystřelily z 503 liber na 830 liber za kus.

Během jednoho týdne. Ale i přesto neměla společnost na růžích ustláno. Kvůli častým úplatkům, vyplácení rent, půjčkám a dividendám utratila společnost během několika měsíců přes 8,5 miliónu. A protože lidé platili jen dvacet procent za akcii, tak společnost neměla moc zásob. I přes nejistý stav věcí v zákulisí dostal Blunt v červnu tituly rytíře a baroneta.

A společnost se plánovala přemístit do nových kanceláří, dál od svého starého rivala, Bank of England. Brzy bude společnost oceněna na téměř 300 miliónů liber. Desetinásobek vládního dluhu, který původně měla převzít. A kvůli půjčkám a nízkým cenám akciím na splátky jim vláda bude dlužit asi 60 miliónů liber. To je více než všechny peníze v britské ekonomice. Ale jen pro srovnání: Kdyby měla společnost takový poměr hodnoty k národní ekonomice v dnešním USA, tak by byla její hodnota 85 biliónů dolarů.

Apple, nejcennější společnost na světě, měla v říjnu 2019 hodnotu 1 biliónu. A oni opravdu vydělávají. Jak jste mohli tušit, tak se to celé zhroutí. Tento typ bizarního šílenství už déle nevydrží. A i když společnost míří vzhůru, tak si lidé začínají uvědomovat, jak se věci vlastně mají.

Přijďte i příště, až bublina splaskne a až bude renomovaný pan Blunt s ostatními hráči řešit následky. Překlad: Kara www.videacesky.cz