Kleopatra: Opilecká sázkaExtra Credits

Jak začít příběh o jedné z nejslavnějších žen v dějinách? Jejím narozením? Kdepak, moc tradiční. A co takhle její smrtí? Poněkud netaktní. Vrať se později, Aspene. Aha, už vím! Co takhle začít opileckou sázkou? Jo, to je ono. Rok 41 př. n. l. Kleopatra, egyptská faraonka, ve svém paláci v Alexandrii hostí svého nápadníka, římského vojevůdce a politika Marka Antonia.

Oficiálním důvodem jeho návštěvy je příprava nové kampaně proti římskému nepříteli z východu, Parthské říši. Ve skutečnosti se však Antonius až po sandály zamiloval do Kleopatry, a tak si ti dva před kampaní užívali život společně. Každou noc pořádali bohatou hostinu na počest jejich svazku a těšili se z hojnosti. Spolu s nimi slavila i skupina přátel a stoupenců, které Kleopatra hravě říkala „řád neopakovatelného života“.

Povečeřeli ze zlatých talířů a zbytek noci pili a hráli hry. Jednoho večera, když se nacpali k prasknutí, Antonius líně prohlásil, že dosáhli vrcholu radovánek. Lepší už to být nemohlo. Jenže Kleopatra se mu vysmála a řekla, že by za jednu oslavu utratila i 10 milionů sesterciů.

Antonius ji vyzval, aby to dokázala. Další noc tedy Kleopatra uspořádala novou oslavu, a i když byla honosná, nebyla o nic lepší než obvykle. Během jídla se Antonius chvástal, že sázku vyhrál, ale v tu chvíli královna prohlásila, že už může utratit 10 milionů sesterciů, a nechala si donést ocet. Hodovníci přihlíželi, když si sundala svou drahou perlovou náušnici a hodila ji do octa.

Perla, tehdy jedna z největších na světě, se rozpustila. Kleopatra ji vypila a sázku vyhrála. I když to byla v jejím životě maličkost, ukázala tato příhoda tři důležité věci: Za prvé, jak namíchat nehorázně drahý, i když prvotřídní koktejl, za druhé, že Kleopatra pro vítězství udělá cokoli, a za třetí, že nikdo ve starověkém světě, ani nejmocnější muž Říma, si na královnu Nilu nepřijde.

Julius Caesar, Marcus Antonius a Oktavián možná plní učebnice dějepisu, ale Kleopatra je v životě všechny předčila a v mnoha ohledech v tom pokračuje i dva tisíce let po smrti. Ne, ještě nejsi na řadě. Počkej v šatně, zavoláme tě. Jak je tedy možné, že Kleopatra vyzrála na největší muže Říma v tomto šovinistickém období?

Hodně to souvisí s vlastnostmi samotné Kleopatry, ale důležitou roli hrála i její rodina, Ptolemaiovci. V rodině s bohatou historií plnou intrik, incestu a zrad bylo vypořádávání se s Římany jako procházka parkem, protože než začala randit s vojevůdci a upoutala naši pozornost, musela Kleopatra nejprve přežít svou rodinu. Příběh Ptolemaiovců začíná, tak jako spousta příběhů v tehdejší době, Alexandrem Velikým.

Ve 4. století př. n. l., když Alexandr terorizoval Středozemí, v jeho družině byl i jeho kamarád z dětství Ptolemaios. Ptolemaios byl zároveň Alexandrův generál, osobní strážce a oficiální kronikář, který zapisoval jeho skutky, aby se vědělo, jak veliký vlastně Veliký byl. Ve starověku jste totiž nebyli nikdo, pokud někdo nezapisoval vaše skutky a neočerňoval nepřátele.

Tehdejší kronikáři byli spíš něco jako publicisté než učenci. Když Alexandr roku 323 př. n. l. zemřel bez následníka, moci se ujali členové jeho družiny. Ptolemaios byl jedním z nich. Přestože založili několik nástupnických států, Ptolemaios ulovil největší klenot – Egypt.

Získal však také něco ještě hodnotnějšího. Alexandrovo tělo. Alexandr a jeho vojevůdci byli Makedonci a ve starověké Makedonii následníci uplatňovali svůj nárok tím, že provedli pohřební rituály za padlého vůdce. Když vlastnil Alexandrovo tělo, vznesl Ptolemaios svůj nárok na trůn a dědictví. Alexandr měl být původně pohřben v Makedonii, ale Ptolemaios vzal jeho tělo a pohřbil ho v egyptském Memphisu.

Když Ptolemaiovci prohlásili za sídlo moci Alexandrii, přesunuli mrtvého krále do tamější velké hrobky. Toto vítězství bylo důležité pro legitimizaci Ptolemaiovy vlády pro Makedonce a Řeky, kteří mu pomáhali s vládnutím Egyptu, ale to byla pouze část rovnice, protože Ptolemaiovu Egyptu vládl cizinec, což by bez podpory Egypta nevydrželo.

Ptolemaios a jeho nástupci tudíž hledali způsoby, jak zkombinovat řecko-makedonskou vládu s místními zvyky a tradicemi. I když se stále považovali za součást Řecka, přijali Ptolemaiovci způsoby a vzhled starověkých faraonů. Kromě zvyků a oblečení však Ptolemaiovci nadšeně praktikovali i další faraonskou zálibu, incestní svazky.

Do 3. století př. n. l. si obvykle brali bratra či sestru, kteří tím spoluvládli Egyptu, přičemž starší z nich, bez ohledu na pohlaví, měl v zemi hlavní úlohu. Tyto sňatky nejenže pomáhaly udržet dynastii v rodině, ale hrály roli i v získávání náklonnosti Egypťanů, kteří čekali, že vládci dodrží způsob vlády ustanovený vládnoucími bohy Eset a Usirem. Aby se udrželi u moci, byli Ptolemaiovci schopní čehokoli, a díky jejich ochotě zapadnout do egyptské společnosti se jim dařilo.

Alexandrie se stala nejvýznamnějším městem Středozemí, centrem obchodu a kultury a místem mnoha památek, jako byla knihovna a maják na ostrově Faros. Přestože Ptolemaiovci nevynikali vojenskou silou, udrželi si vládu taktickým spojenectvím se silnými sousedy, jako byl Řím, a nabízeli peníze a obilí výměnou za ochranu.

Nedostatek vojenských úspěchů by mohl být považován za slabinu, ale berte to takhle: Řím musel odvést veškerou práci, zatímco Ptolemaiovci si užívali ten nejbohatší život, jaký tehdy svět nabízel. Jistě, Řím získal slávu, ale Egypt dostal zlato. Je potřeba pracovat chytře, ne těžce.

Kvůli bohatství a politickým dovednostem si však navzájem stáli v cestě. Všechny ty peníze a moc vedly k neshodám a ke spoustě, a tím opravdu myslím ke spoustě, vražd. Bratrovraždy, sestrovraždy, matkovraždy, otcovraždy, a když se do toho zapletli rádci, tak i prachobyčejné vraždy. Dalo by se tu mluvit o spoustě věcí, ale stačí vědět, že Ptolemaiovci byli skutečně klubko zmijí.

Pořád ještě ne, ale tak trochu jsem to na tebe nahrál, promiň. Než se narodila Kleopatra roku 69 př. n. l., všechny ty sváry a vraždy království oslabily. Typickým příkladem je to, jak se na trůn dostala ona sama. Nejprve musel být zavražděn její bratranec Ptolemaios XI., potom byla zavražděna i její sestra Kleopatra VI., její další sestra Bereníké IV.

byla také zavražděna a její otec Ptolemaios XII. zemřel v důsledku nemoci. To je vzhledem k okolnostem docela snadný odchod na někoho, kdo podplatil Řím, aby napadl Alexandrii a popravil jeho dceru. Až po tomhle všem jedenáctiletý Ptolemaios XIII. a jeho sestra Kleopatra VII., tehdy osmnáctiletá Kleopatra z našeho příběhu, nastoupili na trůn jako spoluvládci. V tomto krvavém kontextu se Kleopatra objevila na scéně.

Na rozdíl od sourozenců žila dost dlouho, aby získala vzdělání v matematice, astronomii, literatuře a rétorice. Mluvila sedmi jazyky a byla prvním Ptolemaiovcem, který mluvil plynně egyptsky. V předchozím desetiletí stála otci po boku, když vládnul jak v Alexandrii, tak v exilu v Římě. Měla zkušenosti, inteligenci, peníze, moc, a jestli nebyla prvoplánová kráska, měla jakési nepopsatelné kouzlo, kterému nešlo odolat.

A co je nejdůležitější, byla Ptolemaiovec skrz naskrz, schopný bezohledných a chladnokrevných činů, když bylo třeba. V dalším desetiletí spoléhala na tyto dovednosti a vlastnosti, aby se obratně vyhnula zradám, získala spojence a svedla významné muže, zatímco si uchovala nezávislost.

K tomu všemu se dostaneme příště, kdy Kleopatra začne vychylovat jazýček vah. Ne tenhle jazýček, Aspene! Víš, že patříš až na konec, že? Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz