Michelinské menu za 35 korunGreat Big Story

+Daniel99Daniel99: No ale mezi sójovým kuřetem a kuřetem v sójové omáčce je dost zarantní rozdíl. Určitě by to chtělo upravit.

+Ceckotak to zase byly studie. Primárně o inteligenci zvířat. Třeba prase je stejně inteligentní jako pes. A i slepice je poměrně inteligentní zvíře, podle některých studií je inteligencí na úrovni batolete.
Dobře se to dá poznat u slepic, které si někdo přiveze z velkochovů. Ty slepice doslova často dostanou infakrt, protože změna prostředí z přeplněné haly, případně malých klecí, na zahrádku s trávou, a obřím prostorem je pro ně opravdu velikým šokem.

+CeckoTak pokud se nepletu, tak v rámci současného (EU) pojetí by zvíře mělo být v jakémkoli prostoru kde má žít schopno projevovat přirozené chování (např. psovité šelmy zpravidla obíhají své teritorium, slepice se potřebuje popelit a je to hejnové zvíře, většina přežvýkavců je stádová, všechna zvířata se musí být schopna postavit, otočit, atd.), zvíře by mělo být osvobozeno od nepohodlí, hladu, žízně, strachu, dlouhodobého stresu a bolesti. (tzv. pět svobod)

Že zvířata vnímají bolest přinejmenším ve srovnatelné podobě jako lidé je prokázáno docela spolehlivě. Že na ně dlouhodobý stres působí obdobně jako na lidi je také prokázáno a některé stresové situace velmi dobře popsány. A EU se rozhodla na to reagovat právě výše zmíněnými pravidly.

Ovšem zda to, že nejsme schopni (z jakýchkoli důvodů) zlepšit kvalitu něčího života, nás opravňuje k rozhodnutí, že takový život by ani neměl existovat je otázka úplně jiná.
U lidí například je (v naší kultuře) poměrně rozporuplné řešení - tedy pokud už život vznikl, nikdo a nic nemá právo jej ukončovat - a to zpravidla ani v případě, že jde o velmi krajní případ (otázka eutnazie u dlouhodobě nemocných), naproti tomu je naprosto běžné zabraňovat ve vzniku životu, který by dle našich měřítek neměl standardní kvalitu života - tedy např. plody se zřetelným poškozením atd. (ačkoli podle mne je třeba takovýto postih často mnohem méně omezující pro daného jedince v jeho vývoji, než například extrémně špatné společenské prostředí, ve kterém dítě musí vyrůstat - ale to je otázka názoru).
Tímto jsem chtěla ilustrovat, že tuto otázku nemáme vlastně vyřešenou ani mezi lidmi - tedy "který život stojí za to žít" a "kdo to vlastně má právo rozhodnout"

A u zvířat jediné co víme je, že - stejně jako u lidí - ve stejných podmínkách se cítí daleko hůř ten, kdo zažil i lepší podmínky. Ovšem to neznamená, že ten kdo je v mizerných podmínkách od narození, se cítí dobře.

Zvířata ovšem dle dostupných výzkumů nemají abstraktní představivost, tedy "smrt" vnímají jen některá a ještě zcela jinak než lidé (některá zvířata chápou, že někdo jim blízký zemřel, ale ve chvíli kdy mrtvola není v dosahu smyslů, nepřemýšlí nad ní a po dotyčném jedinci se jim může stýskat podobně jako by byl prostě jen odešel jinam). Nicméně zvíře netráví své dny hloubáním o tom, co vlastně smrt je a jak to potom "vypadá", tedy pokud při umírání necítí bolest a strach díky svému okolí, zvíře samo se bát nezačne "jestli tohle náhodou není to umírání" a "teď už nebudu moct mít nikdy žádné telátko" a tak, jak to vídáme u lidí :)

Prosím o omluvení, že neuvádím zdroje. Mám momentálně jiné věci na práci. Ale pokud by Vás tato témata zajímala a sami jste si zdroje nebyli schopni dohledat, moc ráda se s Vámi budu bavit po zkouškovém :))
Katka