Hraničář

Co určuje osud člověka? Je to pouhá náhoda? Nebo máme moc nad tím, kam nás cesta zavede? To nevím. Následoval jsem svůj meč po devět set tisíc kroků, a kde moje cesta skončí, mi zůstává stejně neznámo jako na začátku. Jsem hraničář, a ať již díky náhodě, nebo vůli vyšší moci, toto je cesta, jíž kráčím.

HRANIČÁŘ Lidé, kteří mě spatří, říkají, že jsem mladý. Lidé, kteří mě znají, říkají, že jsem starý. Věk by neměl být určen tím, kolik jste prožili zim. Měl by být určen tím, co jste vykonali. Cítím se velmi starý. Zima byla dlouhá.

Jsem rád, že moje cesta vede na jih. Tak tedy do lesů. Následuji svou cestu, nehledě na to, kam vede. Tento les je hlubší, než jakýkoliv, který jsem navštívil. Ať můj osud, nebo náhoda, mě dovedli do samého srdce tohoto lesa. Moje zdejší sedmá noc, už jsem dny nejedl... Není tu jediné zvíře...

Něco se tu děje... Je to ta nejpodivnější a nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. To bylo nádherné... Ty jsi nádherná. Jak se jmenuješ? Zůstaň!

Nechci ti ublížit. Má paní! Mluvíš mým jazykem... Jen málo jej zná... Nechci ti ublížit. Jsem tady. Co je to za kouzla? Utkala jsem ho sama. Velmi se hodí k úniku od...

nechtěné pozornosti. A je moje pozornost... nechtěná? Jsem hraničář. A co tě přivádí do mého domova... hraničáři? Ty zde žiješ? Dostatečně blízko...

Žiji se svým otcem, a toto je jeho země. Máš štěstí, že jsi mě potkal dřív než jeho, zabil by tě, pokud by tě tady potkal. Nezamýšlím tobě, ani tvému otci jakkoliv ublížit. A stejně jsi mi neodpověděl: Co tě sem přivádí? Osud? Náhoda? říkej tomu, jak chceš, ale...

potom, co jsem tě viděl tančit, začínám věřit, že něco muselo vést mé kroky. Utrhl jsem ji v horách na severu... mezi planými růžemi... Dar... Na oplátku toho tance.. To je hodnota mého tance? Uschlá květina?

Ne... Ne. - Sním snad? - Možná... Můžeš se probudit každou chvílí. Počkej tu na mě zítra, a rozhodni se sám, jestli jsem jen sen. Jmenuji se Erelyn. Sbohem. Počkej!

Čekal jsem... a čekal... Poprvé po letech, se moje cesta zastavila. Erelyn - Přišla jsi. - Ano, a něco pro tebe mám. Omluv mě, jestli se mýlím, ale zdá se, že je moje pozornost vítaná. To je mi ale vychování... Je to už dlouho, co jsem naposledy jedl.

Setkávali jsme se každý den. Jsem okouzlen. Neodešel bych odtud pro nic. Výborně, má paní. Jsi tu už přes měsíc, a stále jsem tě nezačala nudit? Je něco takového vůbec možné? - Daron, ne... - Co je to? Musíme jít.

Erelyn, o co jde? To byl Daron, jeden z mých lidí. Dlouho o mě touží, a teď, když nás viděl spolu, půjde zajisté za mým otcem. Pochop, musíme se dostat k otci dříve, než se nás vydá hledat. Pokud tě představím jako svého hosta, nebude tě moci zabít. Naše zákony to zakazují. Tak tedy pojďme.

Toto je náš dům... Až se potkáme s otcem, drž jazyk za zuby. Nech mě se s ním domluvit. Na to je možná pozdě. Počkej! Otče... Darone... Má dcero...

Kdo je tento... muž? Je to hraničář, a je zde mým hostem. Otče, znáš naše zákony, hostu nesmí být ublíženo. Žádám, aby se směl zúčastnit naší večeře. Budiž tedy. Hraničáři... Proč je vás zde tak málo?

Většina mých lidí... byla zabita... nebo uprchla... Byli jsme napadeni drakem... Ani ne před třemi měsíci... nám bylo sebráno něco velmi cenného. Jaké jsou tvoje záměry s mojí dcerou? Miluji ji...

a s Vaším požehnáním, bych si ji chtěl vzít za ženu. Měl bych tě zabít, hned teď... za takovou opovážlivost. Otče... taktéž ho miluji. Smrt sis vysloužil svými slovy, hraničáři. A smrt také nalezneš... až nebudeš mým hostem.

Stejně... Vím, jak si s ním poradím. Drak nám sebral náš Kámen života. Dědictví našeho lidu. Ukrývá velkou moc... Životní sílu našeho lesa. Nyní stromy umírají... a zvířata zmizela.

My jsme jediní, kdo zbyli. A ty toužíš po mém jediném klenotu. A já za to žádám jiný klenot. Přines mi ten kámen... a já ti splním tvé přání. Otče, ne! Nenuť ho k tomu. Kde najdu toho draka?

V jeskyni na západ... Chrlí oheň... Jeho spáry jsou plné smrtícího jedu... Draci, jeskyně, drahokamy... Život vaší dcery si tedy moc nepovažujete. Soudit mě můžeš... jestliže se vrátíš. Následuj cestu na západ...

Můžeš ji najít... jestli tě nedostanou dřív skřeti. Příště až před Vámi budu stát, přinutím Vás Vaše slova dodržet. Odpustíš mi... Časem. Hraničáři, zadrž. Chci ti dát toto... Jsi příliš laskavá...

- Já... - Ne, nic neříkej, Erelyn. Osud nás nesvedl dohromady, aby nás poté rozdělil. Slibuji ti, vrátím se zpátky s drahokamem. Cesta, jíž odcházím od té, kterou miluji... Kráčím kupředu do strachu a temnoty. Neměnil bych. Skřeti... Zastav, kde seš!

Už ani krok. Mám kolem dvacet chlapců, kteří ti míří na palici. Vskutku... A ti mě zastřelí... když udělám tohle? Pravdou je, že jsi tu sám, že? A jsi tak zoufalý, abys zkusil okrást ozbrojeného muže. Prosím...

Jsem tak strašně hladovej. To ten drak... Sežral všechny mý parťáky... Zůstal jsem jako poslední... Hledáš ho, co? To ten jeho kámen... Chceš ten jeho kámen! Ten nedostaneš.

My sme to zkoušeli... Věř mě, že sme to zkoušeli, zůstal jsem jako poslední. Právě ses mě pokusil okrást. Zavedeš mě tam. Jo, jo. Pojď. Pojď! Pohni si, tudyhle.

Tady to je. Pápá. Říkal jsem ti, že to nezvládneš. Zaveden do těchto lesů, našel jsem lásku, jen abych o ni byl následně obrán. Jak krutý osud. Co dobrého na cestě tak nemilosrdné, která člověku splní jeho sny, jen aby jej o ně hned připravila?

Je toto snad konec mé poutě? Drak je nedaleko. Něco ho rozzuřilo. Mohl by to být?... Můj pane! Erelyn! Mám to! Mám ten drahokam! Kde je hraničář? Zemřel...

Musíme jít! Hned! Na to je teď už pozdě. Hraničáři! Ne! Co určuje osud člověka? Je to pouhá náhoda? Ne... Náhoda neexistuje.

Není žádné štěstí. Jdeme cestou, která nám byla určena. A dokud nedosáhneme určeného konce... nic nás nemůže zastavit. Malá cena za... Můj synu... Už žádné toulání. Žádné další počítání kroků.

Osud mě dovedl na konec mojí pouti. Jsem doma. Překlad: RainMaker www.videacesky.cz