Hry, které hrajeme

lukasy ten tvuj komentar byl doopravdy dojemnej a nemyslim to ironycky ja to jeste porad delam skoro vsechno

Ja dělal skoro všechno, a když jsem v něčem jel tak jsem si představoval, že ujiždim nějakym zločincum co mě chcou chytit a jezdili v autech, na konich, kole a všem možnem co mě napadlo.
Pak jsem hraval, že jsme mohli chodit jen po stinech, nemohli se dotknout travy , chodniku.
Pak třeba, že domu pujdu až napočitam X lidi nebo aut, třeba jen v mém směru a v opačnem směru mi zas uberou...
Sledováni někoho když jsem se chtěl někam projit a nevěděl kam.
Ríct na všechny pismena v abecedě třeba jen zviřata, věci a tak.
Povidani si sam se sebou nebo zasněni se.
A když jedu vlakem nebo něco co dělá rachot a jen tak čumim z okna tak brumčim jako když si hraje děcko s autama a to si většinou ani neuvědomuju, ale většinou to aspon dělám vduchu a ne nahlas.
Točil jsem se na jednom misti dokon jsem nespadl a pak se snažil postavit když se svět kolem mě točil.
Přiviráni oči na lampy nebo světla od aut to je celkem jedno aby to udělalo takovej křižek.
Hledám pismenka nebo čisla kolem sebe.
Divani se na prsty nebo propisku abych viděl rozdvojeně a pak se snažim trefit.
V obchodě s vozikem jezdim jako s zavodnim autem.
Když jdu kolem policajtu tak se divam jinam nebo se jim vyhnu jako bych byl hledaný.
Divani se jednim okem a pak druhym a snažit se aby oba vyděli totáž.
Hráni si s prsty, že jsou to pavouci nebo nějací panáčci.
Kousáni se do rtu.
Nafukováni tvaři dokud ´´neprasknou´´
Když jsem jedl oběd tak jsem prvně snědl maso a pak zeleninu, brambory podle toho co jsem měl vždycky jednu věc vyjedl a pak dalši.
Když jsem jedl tyčinky oplatky nebo tak něco tak že jsem drtici stroj a kousal jsem to a nechával to v puse dokud se mi to vešlo do ni a pak jsem to teprve snědl.
To kolečko co je pod vičke na flašce jsou kousal, tyčku od nanuku jsem vždycky rozkousal na třísky.
Počitani do nekonečna.
A myslím že ještě něco by se našlo. Vždycky jsem si mysl že jsem takovej psychouš jen ja a ono to dělaj temněř všichni :D.

My jsme vzdy rikali: "Kdo slape na cary, ma rad cikany". Holt deti ze severu Cech:)

Perfektní, o postavě která běží po zábradlí a přeskakuje na ploty apod. jsem si myslel že to doopravdy dělám jen já:) (říkal jsem jí Sonic) Chybělo mi tam rámování objektů myší na ploše pc.

Já jsem hrála, že běžím a skáču podél cesty po stromech, keřích apod., ale nesměla jsem se dotknout nohou země. Takže jsem měla promyšlené i dostatečně velké odrazy při skocích, aby mi to na ten další strom, či co, vyšlo. :D

s nešlapáním na čáru souvisí i přeskákání přechodu= každá bílá 1 dotek :D

Tak to mě poser. Ty první 2 hry prakticky stejný, co já, až na to, že ta imaginární postava skákala po stínech. To mě dostalo, tohle video. I když člověk někdy dělá tyhle věci i teď, holt nuda je svině :D

To s tim Samem, v určité variaci dělávam dodnes, akorát nejde ani tak o imaginárního kamaráda, jako spíš o imaginární klon mě samého :D

Kachlicky jsou zlo :D Nejvic sem se nad tim pozastavil kdyz sem ted uz v dospelosti sel po chodniku a naproti me mala holcicka s aktovkou na zadech (vetsi nez ona :D), ktera delala dlouhe kroky aby na kazdou kachlicku slapla jen jednou :D Myslim ze tohle delala vetsina :)

Sedí to dosti všechno, až na ten hřbitov. Taky bych přidala "balón se nesmí dotknout země a skákání po nábytku, jelikož podlaha je láva." V autě jsme taky s bratrem pokoušeli v prudkých zatáčkách udržet balanc. (Většina těchto her mi, myslím, vydržela.)

Sedí to perfektrně, ale ještě jsem zkoušel takovou blbost jestli se vejde auto mezi stromy. Co se týče lávy tak tu jsem hrál nedávno, když jsem prolejzal celý den po Krkonoších a čekal na pomalého společníka a celkem mě zabavila při cestě ;)

Docela to sedí :D Až na to první - sekání stromů, cedulí atd. Já je nesekala ale počítala :D
Pokud takovýhle hry přetrvávaj do dospělosti, hrajeme je často a bereme to vážně, říká se tomu myslím obsese.

_________________________
I added cool smileys to this message... if you don't see them go to: http://s.exps.me

To je hrozně zajímavý. Dělám spoustu věcí z videa doteď a dělal jsem snad všechny jako malej. Pozoruhodné na tom však je, že nás to nikdy nikdo neučil, ani o tom nevyprávěl a prostě to děláme všichni ;-)

hh, téměř všechno, až na ten začátek, kdy jsem si u svodidel představoval, že je něco jako lanovka na kolečkách, která je k nim přichycená a někdo na ní seděl a jezdil stejně rychle jako my. Vlastně jsem si představoval, že je to další alternativní dopravní prostředek a na před každým svodidlem čeká zástup lidí, až přijede jejich sedadlo.:D

Já z toho, co tam uvedli dělám naprosto všechno. Ještě k tomu počítám počet písmen a slabik ve větě a snažím se uhádnout, jestli celá věta bude mít sudej nebo lichej počet písmen a slabik. Pří přecházení přechodu nikdy nešlápnu mimo bílý označení, když řídím auto a dávám blinkr tak mlaskám přesně do rytmu (když jedu sám). Taky po nějakým cibulovo-hrachovým jídle hodnotím prdy na stupnici 1 až 10, kde 1 je zanedbatelná stopa v atmosféře a 10 je nacistická plynová komora. Taky když potkávám lidi tak si představuju co si myslí a nebo co dělají. Taky prokřupávám prsty a protahuju si svaly třeba na noze ve stále stejným rytmu, pohazuju nohama když sedím třeba na zábradlí nebo tak nějak. Jako malej jsem skákal po gaučích a nesměl jsem spadnout z lávy, když rodiče nebyli doma tak jsem si z ručníku dělal kápi a dělal jsem, že jsem superman. Teď, když už jsem mnohem starší, tak k takovejm rituálům a zvykům přidávám i některý prasárny. Pokud jsem třeba ve velkém počtu lidí, tak usírám ticháčky a obviňuju ostatní lidi :( Drbu se na p****i a měřím délku chlupů, přičemž si pak meju ruce jako před operací. Ach kde jsou ty dětský časy :)