Italský Crusader neboli Celere Sahariano
Video popisuje vývoj nového italského pouštního tanku, který se měl vyrovnat britským konkurentům. Povíme si vše o jeho vývoji, vlastnostech a osudu.
Přepis titulků
Italská vozidla jsou mnohdy pro smích, když je porovnáme s jejich vrstevníky. Během války byl však ve vývoji projekt, který to vše mohl změnit. Tohle je příběh Fiatu M16/43, také známého jako Carro Armato Celere Sahariano. V dějinách existoval nespočet tanků, všechny určené k zabíjení. Ne všechny ale uspěly. Co se stalo s těmi neúspěšnými? Proč selhaly? Jmenuji se ConeOfArc.
Připojte se ke mně na cestu napříč časem, na které odkrýváme zapomenuté projekty v sérii s názvem: Prokletí designem. V severní Africe zuřila válka. Spojenci se s vojsky Osy přetahovali o obrovské plochy území. V tomto prostředí byla mobilita zásadní předností a obě strany ji úspěšně využívaly. Často přispěla k vítězství. Vozidlo, které tuto přednost dokazovalo, byl britský tank Cruiser. Svojí lehkostí a obratností zapůsobil na italské jednotky, které mu čelily.
I když byl vyzbrojen jen 40mm dělem, byl schopný se vypořádat s lehčími vozidly Osy, včetně slabých L3, a jinými italskými tanky. Italy tank tak ohromil, že začali vyvíjet podobný. Výsledkem vývoje byl tank M16/43. Rané pokusy o replikování tanku Cruiser používaly jako platformu tank M14/41. Tento prvotní prototyp měl jen malé změny v umístění a náklonu částí pancíře. Také měl upravenou plošší a širší věž. Tato věž byla velmi podobná té na finálním prototypu.
Vývoj dospěl k finálnímu prototypu, který byl hotový někdy během jara 1942. Na rozdíl od předešlých tanků měl tento slavné Christieho zavěšení. Nemohl však jezdit bez pásů jako jiné tanky s tímto zavěšením. V tom, jak se k té technologii dostali, se zdroje rozchází. Jeden uvádí použití tanku BT-5, ukořistěného za španělské občanské války, jiný reverzní inženýrství z britského tanku. Také je možné, že tank měl zavěšení s torzními tyčemi, a ne Christieho zavěšení.
To také jeden zdroj uvádí. Kola se také podobají těm na tanku T-34, takže je možné, že se inspirovali i zde, případně u jiných zahraničních designů. Tank byl navržen pro fungování v poušti, proto měl speciální pískové filtry a ventilaci pro posádku. Měl předělaný i chladicí systém motoru. Podvozek tanku byl prodloužený se zkoseným pancéřováním, díky tomu měl jedinečnou siluetu. Celková hmotnost tanku byla přibližně 14 tun.
Hmotnost spolu s motorem o výkonu 275 koní poskytovala tanku skvělou pohyblivost. Rád bych poznamenal, že se zdroje rozchází ve váze tanku, některé uvádí 18 tun. Ale já myslím, že 14 tun je přesnější. Během testování byl tank údajně schopný jet na pevném povrchu rychlostí 60 km/h. Dobrá pohyblivost musela být samozřejmě něčím vyvážena. Pancéřování bylo slabé, probít ho dokázala silnější spojenecká děla. Podle modelu fanoušků ve War Thunderu měl tank přidaný plát na čelním pancíři. Zesílený pancíř by byl schopný odrazit většinu střel.
Nemohu to ale ničím podložit. Zkusil jsem kontaktovat ty, co model vytvořili a prodali vývojářům hry, ale bohužel o tom neposkytnou žádné informace. Výzbrojí ploché věže tanku byla prodloužená verze děla ráže 37 mm, kterou měly i předešlé italské tanky. Toto dělo se zruba vyrovnalo britskému 40mm dělu. Když byl prototyp hotový, tak už dělo nebylo tak účinné, jak by bylo zapotřebí. Proto byly vypracovány plány pro montáž 75mm děla pro sériově vyráběnou verzi.
Projekt byl nakonec zrušen koncem roku 1942 nebo počátkem roku 1943 kvůli tomu, že se boje v Africe, pro které byl navržen, chýlily ke konci. Jeden prototyp byl prý uložený ve skladu do roku 1944, kdy byl sešrotován. Přestože to byl pro Italy slibný design, ve skutečnosti jim mohl zabránit pořádně vybavit jejich vojsko. Podle jednoho zdroje byl projekt zahájen, aby zabránil dovozu zahraniční techniky, která by nahradila tu italskou. Dotyčnou zahraniční technikou měla být Škoda T-21.
Ta v testech porazila italské tanky M14. Místo toho, aby to byla nová zbraň k porážce Spojenců, jediným úspěchem M16/43 bylo zabránění osvědčeným designům vstoupit do služby. Mějte na paměti, že zdroje na tohle téma nemusí být bezchybné. Snažil jsem se poskytnout co nejpřesnější představu o vývoji tohoto tanku. Překlad: tancik_29 www.videacesky.cz
Připojte se ke mně na cestu napříč časem, na které odkrýváme zapomenuté projekty v sérii s názvem: Prokletí designem. V severní Africe zuřila válka. Spojenci se s vojsky Osy přetahovali o obrovské plochy území. V tomto prostředí byla mobilita zásadní předností a obě strany ji úspěšně využívaly. Často přispěla k vítězství. Vozidlo, které tuto přednost dokazovalo, byl britský tank Cruiser. Svojí lehkostí a obratností zapůsobil na italské jednotky, které mu čelily.
I když byl vyzbrojen jen 40mm dělem, byl schopný se vypořádat s lehčími vozidly Osy, včetně slabých L3, a jinými italskými tanky. Italy tank tak ohromil, že začali vyvíjet podobný. Výsledkem vývoje byl tank M16/43. Rané pokusy o replikování tanku Cruiser používaly jako platformu tank M14/41. Tento prvotní prototyp měl jen malé změny v umístění a náklonu částí pancíře. Také měl upravenou plošší a širší věž. Tato věž byla velmi podobná té na finálním prototypu.
Vývoj dospěl k finálnímu prototypu, který byl hotový někdy během jara 1942. Na rozdíl od předešlých tanků měl tento slavné Christieho zavěšení. Nemohl však jezdit bez pásů jako jiné tanky s tímto zavěšením. V tom, jak se k té technologii dostali, se zdroje rozchází. Jeden uvádí použití tanku BT-5, ukořistěného za španělské občanské války, jiný reverzní inženýrství z britského tanku. Také je možné, že tank měl zavěšení s torzními tyčemi, a ne Christieho zavěšení.
To také jeden zdroj uvádí. Kola se také podobají těm na tanku T-34, takže je možné, že se inspirovali i zde, případně u jiných zahraničních designů. Tank byl navržen pro fungování v poušti, proto měl speciální pískové filtry a ventilaci pro posádku. Měl předělaný i chladicí systém motoru. Podvozek tanku byl prodloužený se zkoseným pancéřováním, díky tomu měl jedinečnou siluetu. Celková hmotnost tanku byla přibližně 14 tun.
Hmotnost spolu s motorem o výkonu 275 koní poskytovala tanku skvělou pohyblivost. Rád bych poznamenal, že se zdroje rozchází ve váze tanku, některé uvádí 18 tun. Ale já myslím, že 14 tun je přesnější. Během testování byl tank údajně schopný jet na pevném povrchu rychlostí 60 km/h. Dobrá pohyblivost musela být samozřejmě něčím vyvážena. Pancéřování bylo slabé, probít ho dokázala silnější spojenecká děla. Podle modelu fanoušků ve War Thunderu měl tank přidaný plát na čelním pancíři. Zesílený pancíř by byl schopný odrazit většinu střel.
Nemohu to ale ničím podložit. Zkusil jsem kontaktovat ty, co model vytvořili a prodali vývojářům hry, ale bohužel o tom neposkytnou žádné informace. Výzbrojí ploché věže tanku byla prodloužená verze děla ráže 37 mm, kterou měly i předešlé italské tanky. Toto dělo se zruba vyrovnalo britskému 40mm dělu. Když byl prototyp hotový, tak už dělo nebylo tak účinné, jak by bylo zapotřebí. Proto byly vypracovány plány pro montáž 75mm děla pro sériově vyráběnou verzi.
Projekt byl nakonec zrušen koncem roku 1942 nebo počátkem roku 1943 kvůli tomu, že se boje v Africe, pro které byl navržen, chýlily ke konci. Jeden prototyp byl prý uložený ve skladu do roku 1944, kdy byl sešrotován. Přestože to byl pro Italy slibný design, ve skutečnosti jim mohl zabránit pořádně vybavit jejich vojsko. Podle jednoho zdroje byl projekt zahájen, aby zabránil dovozu zahraniční techniky, která by nahradila tu italskou. Dotyčnou zahraniční technikou měla být Škoda T-21.
Ta v testech porazila italské tanky M14. Místo toho, aby to byla nová zbraň k porážce Spojenců, jediným úspěchem M16/43 bylo zabránění osvědčeným designům vstoupit do služby. Mějte na paměti, že zdroje na tohle téma nemusí být bezchybné. Snažil jsem se poskytnout co nejpřesnější představu o vývoji tohoto tanku. Překlad: tancik_29 www.videacesky.cz
Komentáře (0)