Jordan Peterson – Co by měli dělat studenti a aktivisté

a budes radsi mit zahradnika, kterej kdyz se ho zeptas kam na pozemku idealne stromy ti rekne: eee asi tooo tady tuu, to vypada hezky... a nebo toho co ti vysvetli proc kterej strom kam zasadit, jake to muze mit dusledky kdyz se zasadi jinam?

Protože různí lidé přicházejí a odcházejí v různý čas a na různá místa.

Z toho jak jste studenty popsala, tak za meho studia na VSCHT (cca 6 let z5) jsme tam meli takovych do 10.
A to, ze si nekdo nemusi za studium platit, ale naopak jeste dostava penize, aby misto studia mohl, jak rikate, videt svet (zpoza rousky opilstvi a drog - tak vetsinou ty zahranicni pobyty dopadaly), ho tezko predurcuje k tomu, aby mel vubec pravo bojovat za to, cemu veri. Natoz "bojovat" - mavat transparenty, osocovat, nadavat, hazet dlazebni kostky, tomu rikam veru spravedlivy a chvalyhodny boj! Je fajn pronasledovat svoje idealy, ale ty idealy musi byt postavene na zkusenostech a faktech, ne vysnene nekde v hospode...

Nebuď tak vztahovačná ;)

Zkusím odhadnout celou myšlenku, ze které vychází Petersonova tvrzení, a rozepsat ji více do hloubky a méně asertivně, než to dělá on ve videu. Je to s týdenním zpožděním, tak se sem snad někdy vrátíš a přečteš si to.
Kultura, morálka a zákony Západu vyhází z několika hodnot, z nichž první říká, že jedinec je nejdůležitější a nehodnotnější, protože je to jedinec, kdo myslí a cítí. Každý jedinec myslí a cítí a v tomto ohledu jsme si všichni rovni, proto by pro morálku a před zákonem by si měli být každé dva jedinci rovni. Jedinec - občan, je ten, komu jsou zaručena práva, jedinec - občan nese plnou odpovědnost (od dovršení dospělosti) za sebe a své činy před zákonem, morálkou a svědomím. Když to dáme dohromady se zkušeností, kterou naše ideové kořeny taky obsahují, lidově řečeno "každý svého štěstí strůjcem", přesněji "Štěstí vám nikdo nedá, může vám ho vzít, ale ať to udělá či ne, vydobýt si ho musí každý sám svým vlastním konáním", pak s touto zkušeností dává smysl, aby základem naší morálky bylo usilovat o vlastní štěstí/blaho/radost/spokojenost tak, abychom o něj nepřipravovali jiné, a ještě lépe spoluvytvářeli podmínky, za nichž bude dosažení trvale dobrého pocitu v lidských silách. A od této morálky odvozujeme, nebo bychom přinejmenším měli odvozovat, i zákony. Ideální zákony by tedy byly takové, které by všem zaručovaly možnost dosáhnout dobrého pocitu. Bohužel nežijeme v ideálním světě a prakticky se tento ideál zdá nebýt zcela dosažitelný už jen proto, že někteří lidé mají silné genetické sklony k depresím a vysoké neuroticitě - dle tohoto morálního základu bychom se takovým lidem měli snažit ulevit od bolesti a problémů, ale jestliže nemohou nebo téměř nemohou spokojenosti dosáhnout, těžko jim takovou možnost můžeme zaručit. Jestliže nejsme schopni zaručit dobré podmínky všem, pak jelikož jsme si na úrovni našich pocitů všichni rovni, chceme ty podmínky zaručit co nejvíce lidem tak, abychom při tom nezhoršovali podmínky těm ostatním.
To je ideový základ, ze kterého podle mě Peterson vychází. A teď konečně k tomu praktickému uplatňování a k tomu, kdo by měl ty zákony vymýšlet a sepisovat a vzhledem k tomu, že je vymáhání a udržitelnost je třeba financovat, tak i rozhodovat o veřejných financích.
Snad se shodneme na tom, že ten člověk by měl mít dostatečně dlouho zkušenost se zodpovědností sám za sebe a s dosahováním dobrého pocitu sám bez toho, aby o něj někdo jiný pečoval, protože tím, že takto sám bude žít, nejlépe uvidí nedostatky současných zákonů. Dál by takový člověk měl mít stálý kontakt s běžnými lidmi, protože pro ně ty zákony dělá, jinak by se z něj stalo to, čemu nadáváme papaláš. A dál by se mu jistě hodily diplomatické dovednosti, aby dokázal najít konsenzus mezi tolika rozlišnými názory a požadavky. A k tomu máme obecní zastupitelstva a starosty. A protože dělat takovou práci správně je velice obtížné, hodila by se nad nimi další úroveň, která by se snažila zajistit, aby práce starostů a obecních zastupitelstev byla zvládnutelná i s tím, že se ti lidé musí pořád postarat sami o sebe. A tak máme kraje, ještě výš státy a ještě výš mezinárodní sdružení, smlouvy a federace. Každá z těchto vyšších úrovní by měla zajišťovat jen to, aby ta úroveň pod ní mohla správně fungovat až dolů k lidem, aby ti mohli pracovat a radovat se. A jestliže každá úroveň by měla pracovat pro tu pod sebou, pak ten, kdo usiluje o nějakou pozici v této struktuře by měl mít zkušenost s úrovní pod ní, nebo alespoň s většinou nižších úrovní, opět aby věděl, co vlastně potřebují. A proto je správné a chvályhodné, když mladí lidé, třeba studenti, jsou aktivní, pořádají či spolupořádají různé akce, učí se, získávají kontakty a osobní vliv a zapojují se do politiky na komunální úrovni, zároveň proto asi nebude správné, když se snaží přeskočit několik úrovní, chtějí rovnou rozhodovat či ovlivňovat celostátní dění a pořádají demonstrace o velice složitých a komplexních problémech, když při tom nemají dostatečnou zkušenost s celým aparátem a neuvědomují si, co vše by bylo potřeba změnit, aby jejich požadavky mohly být naplněny. A protože my mladí jsme ještě neměli dost času tu zkušenost získat, neměli bychom rovnou mířit vysoko, ale pomalu stoupat. Myslím, že toto "přeskakování" úrovní je to, co vadí Petersonovi, byť to asi neříká způsobem, kterým by mohl přesvědčit někoho, kdo má jiný názor, dokonce mu to ani nevysvětlí. A hádám, že ještě víc mu vadí to, že mnoho těch "přeskakovačů" doopravdy neposlouchá své rodiče, učitele, mentory a experty, jak píšeš, a že už vůbec neposlouchají někoho, kdo s nimi nesouhlasí, i kdyby to byli rodiče, učitelé, nebo experti.
Pokud jsi to dočetla až sem, jednak se ti klaním, že se mnou máš tu trpělivost, jednak budu rád, když odepíšeš, nakolik je ti moje rozebrání bližší než Petersonem vyložený výstup z této představy a nakolik s tou celistvěji vyloženou myšlenkou souhlasíš. Dál bych rád, kdybys rozepsala podrobněji, proč by se mladí neměli inspirovat Petersonem, ještě raději, kdybys k tomu přidala nějakou jeho vlastnost, kterou bys na něm ocenila a u které by se třeba inspirovat mohli. Závěrem bych ti rád poděkoval za odkaz na Dobro-druhy, zjistil jsem díky němu, že se toho účastnila i moje kamarádka.
Jo a nebyl bych pořádný Rýpal, kdybych neměl nějaké to dloubnutí :D - neřekl bych, že Peterson fňuká. Že se zlobí, hněvá i na prázdno vzteká, to bych bral, ale fňuká mi k tomu nesedí. Mimochodem vzpomněl jsem si na příspěvek pod podobným videem na youtube, kde někdo oceňoval, že byl psychicky v koncích, nevěděl co s tím a v nejhorší chvíli zvedl telefon, zavolal Petersonovi a vybrečel se mu do hlasovky. Krátce na to mu Peterson zavolal zpět a po telefonu poskytl terapeutické sezení zdarma. Tak jsem chtěl zmínit, že Peterson jen nefňuká/nevzteká se, ale svůj díl na měnění světa k lepšímu taky odvádí. A teď už je vážně konec ;)

Drazí mínusáři, tohle je člověk, co je na výhradně masové dietě a tvrdí, že mu to mimo jiné vyléčilo psoriázu, zánět dásní a depresi. Žvaní tolik pseudovědeckých nesmyslů od starověkých maleb mrdajících hadů symbolizujících DNA po quantový mysticismus, že by ho neměl nikdo brát vážně.

Na internetu je nejvtipnější, když anonymní nýmand říká respektované a úspěšné osobnosti, co by měla a neměla dělat :D

Se zodpovědností přichází vlastně i svoboda, autonomie a vlastně i moc rozhodovat o svém životě (a životě ve svém okolí).

Můžeš být mladé nesvéprávné děcko, které ani nedokáže zvládnout vlastní "samoobsluhu" (samo se najíst, ale i uklidit nádobí; samo se vykadit, ale i spláchnout záchod)... A takto postupně by měla vypadat výchova dle Petersona - proto i ta zodpovědnost za "vlastní postel" a "vlastní pokoj".

A to je myslím přesně to o čem mluví. Mladí lidé by měli dostat možnost/ukázat jim/naučit je nejen jak přimout zodpovědnost, ale také aby chtěli přijmout zodpovědnost, respektvie ukázat jim, že přijmout zodpovědnost, něco dokázat je tak hodnotné ve všech směrech, že to budou sami chtít. Být hrdý sám na sebe, být spokojený sám se sebou. Dokázat řešit problémy a opustit svou komfortní zónu. Stát se dospělým a být vzorem pro své vlastní děti. Nebo i pro jiné dospělé. O tom všem je přijetí zodpovědnosti o čem ve videu mluví. Nesedět doma u videoher posypaný křupkama, nestěžovat si na svět při popíjení piva, ale jít a změnit svět kolem sebe tím, že budu dělat to největší dobro, jaké dokážu, nebo jaké mě napadne a utvářet tak své okolí, inspirovat ostatní. Být spokojený sám se sebou.
Nevím jak lépe to vysvětlit, pokdu si to nepochopil z jeho videí.

Na youtube maji jeho prednasky miliony shlednuti. A jak sam kdysi kdesi rekl, prevazne je sleduji mladi muzi (autor videa muze videt vekove rozlozeni a pohlavi sledujicich). Krom toho se jeho knihy o prijeti zodpovednosti jsou ve svete bestsellery.

Mladí muži, v nitru hladoví po zodpovědnosti, a jen čekají, až je někdo tím směrem nakopne.
Já jsem si toho všiml poprvé u tohohle videa:
Jordan Peterson: Smysl života pro muže
a popravdě v tom taky nemám jasno, proto jsem na tebe minule nereagoval. I on tam zmiňuje, že tahle pravidla neplatí na všechny, takže je možné, že naše Dolní Lomná prostě nepatří do té stejné sociální bubliny jako kanadská univerzita. Těžko říct, jak se naše kultura od té jejich liší. Třeba to opravdu na tamější studenty platí víc než na ty naše.

Napadají mě tři možné příčiny, proč nikoho neznáš. Pravděpodobně se uplatňují všechny tři aspoň na někoho v tvém okolí:
1) Jen o něm nevíš. Jak často se bavíš s lidmi o odpovědnosti? S nejbližšími přáteli, se kterými si rozumíš a máš podobné názory o tom můžete pokecat, (třeba když narazíte na Petersonova videa) ale pochybuji, že o tom mluvíš s každým známý, třeba se spolužákem, se kterým máš jen dvě cvika, s bratrancem, se kterým se vidíš na rodinné oslově třikrát do roka a ani nevíš, co si s ním říct? I když můžeš být nesvůj pokládat takovou otázku někomu takovému - někomu koho moc neznáš, lidé jsou mnohdy rádi, když se jich upřímně zeptáš na jejich názor. Zkus se poptat a vsadím se, že aspoň na někoho narazíš. A při rozhovoru na živo ti to pravděpodobně vysvětlí mnohem lépe než kdokoli z nás chy-troll-ínů na netu :)
2) Různým lidem vyhovují různé způsoby podání. Zdá se, že je mnoho mladých, kteří jsou osloveni Petersonovými myšlenkami i výkladem, ale to, že někoho neosloví jeho podání, ještě neznamená, že by na ně stejné myšlenky nezapůsobili, kdyby je říkal někdo jiný jinak.
3) Existence jednoho nežádoucího jevu (třeba množství mladých mužů, kteří nepřijali odpovědnost) se nijak nevylučuje s existencí jiného (třeba množství mladých mužů, kteří jsou přitahováni k dívkám, s nimiž jsou ve vztahu oba nešťastní). Pokud nejsi se svým životem zcela spokojený, může to být nepřijetím odpovědnosti (potom by se na tebe uplatňovala druhá příčina) nebo taky něčím úplně jiným, proto v tobě sdělení o odpovědnosti emočně nerezonuje a ty potřebuješ najít skutečnou příčinu, abys ji mohl skutečně řešit.