Jordan Peterson: Hierarchie, hrdinové a komiksy

Jak si ženy vybírají své partnery? Na rozdíl od šimpanzů jsou lidské ženy vybíravé. Samičky šimpanzů se spáří s jakýmkoli šimpanzem, když jsou v říji. Dominantní samci se s nimi spíše paří, protože odeženou ty níže postavené. Není to díky volbě samičky. Lidské ženy si vybírají. A to je jedna z věcí, kterými se lišíme od šimpanzů. Jak to ale dělají?

Podívají se na mužskou hierarchii. V ní muži soupeří. Můžete říct, že soupeří o moc, ale to je dost zkažený pohled na věc. Soupeří o vliv. Soupeří o vedení. A v jistém smyslu jsou muži na vrcholu hierarchie zvoleni ostatními muži. Vím, že tam jsou i násilníci a predátoři a tohle všechno, ale mluvím o průměru napříč časem.

Muži se organizují a vlivní muži se dostanou nahoru a ženy si je vyberou. Přemýšlejte o tom. Znamená to, že po milióny let, co takové hierarchie existují, když jsme se odtrhli od šimpanzů, řekněme 6 milionů let, znamená to, že mužská hierarchie je prostředí, která vynese samce pro páření nahoru.

Takže samec, který má největší šanci stoupat v hierarchii, má největší šanci zanechat genetický příspěvek. Takže mužská hierarchie je selekční mechanismus řízený ženami. A to znamená, že jak jsme se vyvíjeli těch 6 milionů let, muži byli lépe a lépe adaptovaní. Nejen na přítomnost mužské hierarchie, ale i na schopnost v ní stoupat. A to je ten hlavní duch, v jistém smyslu, hlavní duch jednotlivce. Jednotlivec je ten, kdo může stoupat v hierarchii.

To je ta věc na vrcholu. Oko na vrcholu pyramidy. Bylo vybráno. A došlo k tomu, že... Stávali jsme se lepšími a lepšími z biologických důvodů, zprostředkovaných kulturou, ve vymýšlení toho, jak stoupat v celé sadě hierarchií, abychom předali geny. To se stalo lidem. Představte si, že se to dělo 6 milionů let.

Představte si, že jsme to začali sledovat, protože jsme zvědavé bytosti, vždy nás zajímalo, kdo jsme. A jak jsme to sledovali, začali jsme vyprávět příběhy o tom, jací jsou lidé, kteří se dostanou nahoru. To jsou hrdinové. Odtud se vzala hrdinská mytologie. A největší hrdina byl ten, kdo šel zabít hada. Nepřekvapivě, protože to byl velký hrdina. A možná, že když jsme žili na stromech, to byl hrdina.

Velký hrdina je ten, kdo jde pryč a zabije draka, získá zlato a vrátí ho komunitě a rozdělí ho. Také to je člověk, který bude nejpravděpodobněji stoupat v hierarchii. On nejpravděpodobněji dostane pannu. Že? Protože pannu osvobodíte od draka a získáte ji. Hierarchie je mechanismus, který vybírá hrdiny a rozmnoží je. A sledovali jsme to 6 milionů let. Začali jsme chápat, co to znamená "být hrdinou."

A začali jsme o tom vyprávět příběhy. A pak nejen, že... na to geneticky míříme s hierarchií jako selekčním mechanismem, řízeným volbou žen, ale naše příběhy se nás snaží navést tímto směrem. A pak jsme řekli: "Hele, tamten člověk je obdivuhodný. vyprávěj o něm příběh. A tenhle člověk je obdivuhodný, vyprávěj o něm příběh. A tenhle člověk je obdivuhodný."

A zároveň jsme mluvili o lidech, kteří nejsou obdivuhodní. A začali jsme mít obdivuhodné a neobdivuhodné jako kategorie. A z toho dostanete něco jako dobro a zlo. A pak si začnete představovat dokonalou osobu. To by byla... Vezmete 10 obdivuhodných lidí a vytáhnete někoho, kdo je nejobdivuhodnější. To je hrdina.

Stane se z něj náboženská postava postupem času. Stane se z něj spasitel nebo mesiáš. Jak jsme konceptualizovali, kdo je ideální člověk. A na tohle jsme přišli na Západě: Řekli jsme, že ideální člověk je ten, který říká pravdu. A to znamená, že to je nejlepší způsob, jak stoupat v libovolné hierarchii. To je nejstabilnější a nejtrvalejší způsob. To je závěr západní kultury.