Jsou Hongkong a Macao státy?

Vítejte v Hongkongu, ostrovním městě Číny se 7 milióny obyvatel při obrovské hustotě. Avšak pokud z Victoria Harbour zamíříte na pevninu, zjistíte, že i když Hongkong je Čínou, tak se tak nechová. Abyste přešli most, váš pas se musí dvakrát zkontrolovat a orazítkovat. Ne proto, že jste podezřelý cizinec. Běžní Číňané také nemohou jen tak projít. Ale proto, že Hongkong má vlastní imigrační politiku. A Hongkong není jediný izolovaný ostrov. Poblíž je Macao se svým hraničním mostem a trajektem mezi nimi, který také kontroluje pasy.

Jeďte z Hongkongu do Macaa, na pevninu a zpět a skončíte se třemi razítky. A to platí pro všechny. Obyvatelé Hongkongu nemohou jen tak žít v Macau a naopak. A ani jedni nemohou jen tak žít na pevnině. Přesto je to vše Čína. A nepohodlné cestování není jedinou zvláštností těchto sesterských ostrovů. Také mají svoje vlády a politické strany, policii, peníze, poštovní systémy, školy a jazyky.

Hongkong má dokonce svůj olympijský tým, který se zúčastnil olympiády v Pekingu, což nedává vůbec žádný smysl. Jediné, co tyto sesterské ostrovy nemají a jiné státy ano, jsou: 1. vlastní armáda. Ačkoli to není úplně ojedinělé u moderních zemí. A 2. formální diplomatické vztahy. I když toto je nejisté. Oba jsou členy mezinárodních obchodních organizací a ostatní země mají ambasády v Hongkongu a Macau.

Jistě, Čína nedovolí, aby se nazývaly "ambasády", ty jsou jen pro "mocný Peking". Jsou nazývány konzuláty, i tehdy jsou-li větší než ambasáda v Pekingu. Tohle vše činí z Hongkongu a Macaa, jakž jsem již dříve zmínil, nejvíce státu-podobné nestáty. Tak proč jsou Čínou? Čína tak řekla. Nazývá se to "Jedna Čína, dva systémy", i když někdo by mohl namítnout, že by to mělo být "Jedna Čína, tři systémy".

Čína má ještě zvláštní ekonomické zóny s fungujícím kapitalismem, což z toho činí spíše "Jednu Čínu, čtyři systémy", a kdyby bylo po jejím, mohlo by to být "Jedna Čína, pět systémů". Nemůžeme mluvit o všem, takže zpět k Číně, Hongkongu a Macau. Číně zůstaly tyto dva v zásadě městské státy, jako vždy, kvůli impériu. Portugalsko připlulo do Asie v 16. století a nebylo zrovna přátelské. Portugalsko a Čína bojovaly, až Portugalsko použilo diplomacii většího balíku peněz, aby mu podplacený čínský úředník přenechal Macao jako obchodní přístav.

Pak Čínu objevila Británie a zjistila, že má mnoho rozkošných věcí jako hedvábí, porcelán a velmi drahocenný čaj, po kterém Británie přímo prahla. Na oplátku Čína chtěla, aby ji Británie nechala být, a ta ušlechtile souhlasila, že bude respektovat její nezávislost a suverenitu. Ups! Opiové války! Nic nevytvoří poptávku tak jako závislost, a Británie ráda dodávala. A její diplomacie větších děl zajistila Hongkong jako základnu, přes kterou drogy potečou.

Později ve světě, kde byly telegrafy a žárovky novinkou, smlouva dala kontrolu nad Hongkongem Británii na dobu 99 let, neboli, cituji: "v podstatě navždy", čímž se problém s předáním přesunul o generace na neuvěřitelně futuristickou společnost 90. let. A tak tato města vyrostla pod vlivem svých imperiálních rodičů. Hongkong měl anglické obecné právo a byl jednou z mnoha britských kolonií. A Macao mělo portugalské kontinentální právo.

Rodičovský vliv jde vidět i dnes. Hongkong je očividně potomkem Británie se svou vášní k obchodu, mezinárodním financím, laserům, anglickému přízvuku a téměř identickému systému MHD. Macao mělo těžší dospívání. Její větší sestra měla více pozornosti díky svým obchodním schopnostem. Avšak z Macaa nakonec vyrostlo světové hlavní město hazardu. Je to Las Vegas krát 10 se směsicí Portugalska i Číny. Ale impéria vznikají a zanikají a 90.

léta nakonec přišla. A Británii tak nájem vypršel. Portugalsko tvrdilo, že mu smlouva dala kontrolu nad Macaem navždy, ale Čína nesouhlasila. A OSN už nemělo na impéria náladu. Kdyby si Portugalsko moc stěžovalo, Čína by mohla použít svou vlastní diplomacii větší armády k vyřešení situace. Takže k předání mělo dojít. Ale svět byl napjatý kvůli Číně a v ní přetrvávajícímu komunismu. Takže dohoda zněla, že potomci impérií půjdou, ale musejí zůstat v zásadě nezávislými, s čímž Čína souhlasila, pokud je všichni ostatní budou nazývat Čínou.

Bylo to trochu jako kdyby USA musely vrátit Aljašku Rusku a Rusko by fakt slíbilo, že ji nechá samosprávnou. Nemohli byste vinit místní, že jsou nervózní. Avšak navzdory očekávání Čína z větší části nechala tyto malé sesterské ostrovy na pokoji. Takže všechno je fajn.

Ale... Předání mělo svoji vlastní klauzuli typu "v podstatě navždy". Čína nesouhlasila, že nechá Hongkong a Macao na pokoji navždy, ale jen na padesát let. Znovu tak přesouvá politický problém na budoucí generaci. Snad teď na takovou, která už bude nepředstavitelně futuristická. Nicméně, pokud tyto provinční starosti nebudou irelevantní pro Singularitu, co se stane ve 40.

letech? Zůstanou Hongkong a Macao malými městskými státy, nebo ztratí svoji samostatnost a budou pohlceny? Jedině Čína ví. A Čína nic neřekne. Překlad: Frix www.videacesky.cz