SubwayLast Week Tonight

Jdeme dál. Dnešní hlavní téma se týká sendvičů. Konkrétně sendvičů ze Subwaye, tátova pokusu o večeři. Zdá se, že Subway je ve zprávách docela často a málokdy z dobrých důvodů. Fastfoodový řetězec Subway je žalován za podvod. Má prodávat tuňáka, co není opravdu tuňák. Irský nejvyšší soud tvrdí, že pečivo ze Subwaye nemůže být označeno za pečivo, obsahuje totiž příliš cukru.

Zákazníci Subwaye na celosvětový sendvičový řetězec podávají žaloby. Jejich 30cm sendviče prý nejsou 30 cm dlouhé. Tyto fotky, uveřejněné na sociální síti, to vše odstartovaly. Na jedné je muž, co položil své genitálie na bagetové těsto ze Subwaye. V popisku stálo: Dnes budu váš sendvičový umělec já. Ale penis, ať už je rozmazaný, či ne, není ta nejurážlivější věc na fotce. Podívejte se na tu bagetu. Takhle dítě kreslí Eda Sheerana. A smutné na tom je, že tím, že se penisem toho těsta dotkl, zničil tím ten penis už navždy.

Nemá na výběr, musí ho vyhodit. Ale když se řekne PR noční můra a Subway, pomyslíte prvně na tohoto muže, Jareda. Stal se tváří Subwaye na 15 let poté, co tvrdil, že shodil 90 kilo částečně proto, že v Subwayi jedl každý den. Dostal se i do zpravodajských chvalozpěvů, které zpětně vyznívají dost odlišně. Jared své kalhoty bere na turné 200 dní v roce. S dětmi mluví o výživě.

Každý se musí ujistit, že dělá správná, zdravá rozhodnutí každý den, aby se nikdy nedostal do situace, že bude muset nosit Jaredovy staré gatě. Slyšely jste správně, děti. Držte se od Jaredových kalhot dál. Nic dobrého z nich nekouká. O Subwayi se traduje spousta strašných historek a každou rychle okomentujeme. Jared je stvůra a Subway neměl důvěřovat někomu, kdo je u nich ochotný jíst každý den.

Že nemá 30 cm? To byla pitomá žaloba a nikam nevedla. Péro v rohlíku? To se stalo a je to vtipné. Irský případ, že pečivo ze Subwaye není pečivo? Firma trvá na tom, že pečivo ze Subwaye je, samozřejmě, pečivo. A pokud vás zajímá to s tuňákem, stačí jít na SubwayTunaFacts.com. To je skutečný web, který firma založila, aby tento mýtus vyvrátila. Ale už tím, že ho založili, to vypadá, že tenhle spor nevyhrají. Ale i když tohle všechno necháme bokem, Subway je pro nás pořád zajímavé téma z několika důvodů.

Zaprvé proto, že je mnohem větší, než si myslíte. Subway je vzhledem k počtu lokací největší restaurační řetězec v USA. A chvíli měli největší počet lokací ze všech restaurací na celém světě, dokonce více než Starbucks i McDonald's. Ale v posledních letech se to mění. Tisíce jejich restaurací zavřelo a někteří franšízanti, tedy ti, co pobočky vlastní a provozují, jsou neklidní.

V USA se jich 100 loni spojilo a napsalo otevřený dopis, ve kterém stojí, že „se pro mnoho z nás z tohoto snu stala noční můra“. A v zámoří franšízanti poskytli takovéto rozhovory. - Mají franšízanti strach? - Lidé jsou vyděšení. Cítím se v ohrožení. Mám strach, že se na nás zaměří. Podle franšízantů chce mnoho z nich skončit, ale centrála jim to prý nepovolí, tedy pokud neuskuteční drahé renovace. Chceme z toho ven, ale neumožní nám to prodat.

No do prdele. Víte, že je to vážné, když použijí hlasový modulátor, který zní jako André the Giant na auto-tune. A nezapomeňte, jde o restauraci, která prodává šunkové sendviče. Co nejhoršího by Subway tomu muži mohl udělat? Donutit ho sendvič sníst? Pokud se vaši franšízanti chovají, jako kdyby byli v ochraně svědků, a pokud veřejnost diskutuje o pravosti vašeho pečiva a tuňáka a o tom, jestli do sendvičů nedáváte péra, něco jde zřejmě velmi z kopce.

Takže si dnes o Subwayi promluvme. Kde se vzal, jak funguje a proč jich je do prdele tolik. A začněme s troškou historie. Subway byl původně samostatný podnik Pete's Super Submarines, který roku 1965 založil Fred DeLuca. Ten firmu vedl až do své smrti v roce 2015.

A abyste pochopili, co to bylo za manažera, firma jednou svým zaměstnancům rozdala velmi odvážný kalendář. V něm byly fotky výkonných ředitelů Subwaye bez triček včetně Freda jakožto pana Ledna. Mám k tomu spoustu postřehů. Ten nejméně důležitý je: Proč je tenhle chlap v koupelně? Tématem byl očividně „byznys, ale s bradavkama“, ne „polaroidy strejdy Dala před vydrhnutím“.

Nicméně, DeLuca byl od samého začátku posedlý expanzí. I když podnik 15 let nevykazoval zisk, dále otevíral další pobočky, aby, jak řekl později, „vytvořil image úspěchu“. Takže to vypadá, že jejich strategií bylo „předstírej, dokud se to nepodaří“, což, podle našich právníků to ale nemám nadhazovat, platí i o jejich tuňákovi. Takže proto to nebudu nadhazovat. Jde ale o to, že DeLuca měl neukojitelnou touhu se rozrůstat.

Možná proto v půlce 70. let přešel Subway na franšízový model. Výhodou pro firmu bylo, že takto mohla mít více lokací, a výhodou pro franšízanty, teoreticky, bylo to, že mohli prodávat zavedený produkt pod známou značkou a být svým vlastním pánem. Ale další věc, co je konkrétně na Subwayi lákavá, je to, jak snadné je pobočku otevřít. Subwayská všudypřítomnost je založená na jejich efektivním systému.

Nepotřebují fritézy ani plynové grily. Můžou proto stavět prakticky kdekoliv. Stačí zásuvka a můžete otevřít Subway. To je pravda, moc toho k otevření Subwaye nepotřebujete. Ale nevím, jak uklidňující je slyšet, že vám stačí zásuvka. Je to pořád restaurace podávající lidem jídlo, ne nafukovací matrace. Ale subwayské počáteční výdaje jsou výrazně nižší než u jeho konkurentů. Otevřít Subway zpravidla stojí mezi 200 000 a 500 000 dolary. Takový McDonald's může stát mezi 1,3 a 2,5 milionu dolarů.

To částečně vysvětluje, proč Subwaye většinou vlastní jednotlivci a rodiny, často imigranti, zatímco řetězce jako McDonald's provozují investiční firmy. Ale ten nízký počáteční poplatek má významný háček. Zaprvé: Subway vydělává mnohem méně než jiné řetězce. Průměrný Subway vydělá okolo 400 000 ročně, Jimmy John's vydělá více než dvojnásobek a McDonald's vydělá přes 3 miliony.

Ale subwayští franšízanti musí navíc mnohem větší část zisku vracet firmě. McDonald's po svých pobočkách chce zpátky 8 % hrubého obratu, Subway chce ale 12,5 %. Konkrétně 8 % za tantiémy a dalších 4,5 % na reklamu. To patří mezi vůbec nejvyšší poplatky mezi řetězci. Ale musím uznat, že Subway tyto reklamní poplatky poctivě využívá. Jsou totiž důvodem, proč nemůžete koukat na TV, aniž by tam nebyly reklamy se Stephem Currym, Tomem Bradym a Megan Rapinoe, jak předstírají, že stojí na stejném místě a jsou ochotní dát odbyté rohlíkové kanóny do svých božských těl.

A nejde jen o reklamy. Subway svůj product placement dostává do seriálů a filmů: The Biggest Loser, Všem klukům, které jsem milovala a Chuck. A já jsem dokonce v jednom z nich před lety hrál, v epizodě Zpátky do školy, jejíž natáčení si absolutně nepamatuju. Ale na rozdíl od mých nevýrazných dní korporátní sendvičové loutky jinou reklamu přehlédnout nejde, jako třeba v této neskutečné scéně v Havaj 5-0.

Sendvič ze Subwaye? Vynikající. A ty tvoří tvoji dietu? U Jareda to fungovalo a ten chlap byl obří. Nejlepší na tom je, že to připraví tak, jak chcete. Podívejte na tenhle. Sladká cibule, kuře terijaki s jalapeños a banánovými papričkami.

A když to spojíš s tímhle, sendvičem s krůtí slaninou, páni! To je opravdový kulinářský zážitek. Tato scéna mi připomněla staré hollywoodské rčení. Každý reklamní agent chce být scenárista a každý scenárista je uvnitř mrtvý. Ale kupodivu je i tohle nenápadné oproti tomu, co Subway dělá v zámoří. Zvláště v korejských seriálech, kde se zdánlivě každá zápletka odehrává v Subwayi.

Tady v něm mají dvě postavy schůzku. Tady skupinka mužů oslavuje to, a to je fakt zápletka, že se jim kamarád právě probudil z kómatu. Pak je tu scéna, a opravdu si to nevymýšlím, o duchovi, který zázračně jí subwayský sendvič. Subway dokonce na YouTube vydal svůj vlastní miniseriál Someway a ukážu vám z něj jednu scénu a varuju vás… Je dechberoucí. Hane Woo-rime!

Odkud běžíš? Proč nezvedáš telefon? Byl jsem v práci, nekoukal jsem na mobil. Je všechno v pohodě? Mám ráda sendvič Steak & sýr. Cože? Říkal jsi, že by mi mohl chutnat. Mám ráda sendvič Steak & sýr.

O čem to mluvíš? Říkám, že tě mám ráda, oppa! Cože? Je to dobré. Je to opravdu dobré. Ne že by to bylo potřeba, ale uvedu vás do kontextu. Ona chodila s tímhle zaměstnancem Subwaye. Každý den si na jeho doporučení objednávala vege sendvič. Až jí jednoho dne tento kluk, co taky pracuje v Subwayi, doporučil sendvič Steak & sýr, aby to měla rozmanitější.

To byla metafora, víte? Nyní se musela rozhodnout. Zůstat u staré, nebo zkusit novou příchuť? Co si vybere? Vege, nebo steak? Osvědčenou, nebo novou a vzrušující? Samozřejmě si vybrala steak, a proto ta pusa před Subwayem. Je to umění a kinematografie a sendviče. Chci tím říct, že Subway extrémně investuje do reklamy a franšízanti z tohoto budování značky těží.

Ale za to od nich Subway očekává, že budou pracovat velmi tvrdě. To jasně ukázalo toto video od regionální kanceláře, které v půlce trochu změní tón. Když si koupíte franšízu, stáváte se členem rodiny. Subwayské rodiny. Musíme vlastnit, co nám náleží vlastnit. Musíme vést, co nám náleží vést. Ať už prodáváte sendviče, rozvíjíte pobočky, nebo hodnotíte provozy, všichni musíme odvádět svou práci co nejlépe.

Proč? Protože v této rodině na lidech záleží. Nikoho nezklameme tím, že budeme líní. Nestěžujeme si na práci druhých. Nelitujeme se a rozhodně se nevzdáváme. Panebože, je to sendvičová sekta. A měli si to rozmyslet, než začali svým „členům rodiny“ vyhrožovat za lenost, když si po sobě ani nepřečetli svůj text.

Protože takhle se nepíše sloveso „buy“ ve spojení koupit franšízu a v této větě vynechali anglickou předložku „to“, ale ať už to dělal kdokoliv, nebojte, jsou to jen dvě chybičky, není se potřeba „lytovat“. A jde o to, že franšízanti můžou udělat jen pár věcí, aby zvýšili své zisky, jelikož jsou závislí na rozhodnutích mateřské společnosti. Pokud Subway změní menu nebo design poboček, franšízanti za to ponesou odpovědnost.

Nebo pokud firma vyhlásí akci nebo slevu, pobočky to budou muset dodržet, i když na tom budou tratit. A co hůř, tyhle už tak nízké marže se zhoršují subwayskou dlouholetou posedlostí expanzí. Už desítky let si franšízanti stěžují, že Subway nechává otevírat pobočky poblíž sebe a snižuje tím prodeje. Poslechněte si vedoucí asociace franšízantů, jak se o tom baví už v devadesátkách.

Když si franšízu kupujete, řeknou vám: Nebojte se, nepostavili bychom další pobočku blízko vás. Proč bychom to dělali? Proč bychom vám ubližovali? Jste náš partner. Ale ve skutečnosti udělají, co můžou, co není napsáno černé na bílém. A udělají to. Zaprvé, to jsou velmi dramatické záběry. A zadruhé, ta drsná ofina má úplnou pravdu.

I v dnešní době se franšízanti dozvídají, že „nedostanou výhradní území“, a v jejich smlouvě stojí: „My a naše pobočky máme neomezené právo s vámi soutěžit.“ Takže vedle vás může otevřít další Subway a zisky vám klesnou na polovinu. A to samotný korporát nezasáhne. Dostávají tantiémy ze všech prodejů a 15 000 dolarů jako poplatek za otevření každé nové pobočky. Právě proto jsou Subwaye do prdele všude.

Deset Subwayů najdete už v 1,5kilometrovém okruhu kolem místa, kde zrovna sedím. Můžete jít do všech deseti, v každém si objednat 30cm bagetu a vrátit se za méně než hodinu a vím to proto, že jsem to udělal. A upřímně toho okamžitě lituju. Protože celé studio teď bude smrdět jako Subway, což, jak všichni víme, smrdí jako pečivo, co dokáže prdět. A tohle všechno je záměrné.

Fred DeLuca se jednou snažil přesvědčit novináře, že více subwayských poboček zvyšuje zisky všem. Přitom odkazoval na graf, který vytvořil jeho 24letý syn, o kterém ekonom později řekl: „Podle mě nám tohle nic neříká. Pokud je to pravda, proč nemít 15 Subwayů v jedné ulici? Nedařilo by se jim všem náramně? Odpovědí je očividně ne.“ A to je na ekonoma dost přidrzlé. „Odpovědí je očividně ne“ je jako pikantní italský sendvič.

Vůbec ne pikantní, ale vzhledem k jeho původu to ani lepší být nemůže. A expanze na vlastním území není jediná věc, která franšízanty štve. Do jejich korporátní struktury patří také takzvaní manažeři podnikového rozvoje. To jsou jedinci, často i sami franšízanti, kteří mají dohled nad určitou oblastí a mají nalézat a schvalovat nové potenciální franšízanty. Za to dostanou část tantiém. Také mají na starost dohled nad inspekcí poboček v jejich oblasti.

A už léta si franšízanti stěžují, že jsou tito manažeři v rámci inspekcí mimořádně tvrdí. Jeden řekl, že dostal přirážku za to, že zeleninu krájel „sekaně“, což je fakt malichernost. Jak jinak to máte dělat? A manažeři byli pobízeni k tomu, aby byli tvrdí, protože když se pobočka dopustí vícero přestupků, smlouva s franšízantem může být vypovězena a pobočka přeprodána, někdy i samotnému manažerovi rozvoje, a to za sníženou cenu.

Bývalá inspektorka popisovala, jak jí jeden manažer říkal, kteří franšízanti nemají při inspekci uspět, a dodal: „Jsem vlastně takový nájemný vrah.“ Víte co, běžný sendvičový řeči. Musím vám ale říct, že Subway trvá na tom, že manažery rozvoje v USA přestává používat a už nebudou dohlížet na inspekce.

Ale i tak si možná říkáte, vzhledem ke všemu, co bylo řečeno, proč by si proboha někdo Subway otevíral, když má jedny z nejvyšších tantiém, jedny z nejnižších zisků a když hrozí, že by se hned vedle mohla otevřít nová pobočka? Zásadní je to, že potenciální franšízanti často úplně neví, čemu se upisují. Tady jeden z nich bezděčně tohle přesně zmíní. Svou pobočku jsem si koupil od člověka, který se Subwayem spolupracoval už asi pět let přede mnou.

A ta restaurace, aniž bych to věděl, byla ta s nejnižšími prodeji na trhu. Na první schůzi vlastníků mě s kámošem oslovili „lízátko“. A já si říkal, proč mi říkají lízátko. A pak mi řekli, že potřebovali cucáka, co koupí Subway na Columbusu. Byla to 91. pobočka z 91 poboček na trhu. To není dobrý, co?

V ideálním světě byste tuhle informaci měli mít, než investujete. Je těžké říct jen od pohledu, jak úspěšný Subway je, zvláště proto, že zvenku všechny vypadají jako ty nejhorší. V současné době není snadné zjistit, kolik byste si mohli vydělat, než Subway otevřete, a to ze dvou důvodů. Zaprvé vám to ta společnost neřekne. Co se týče franšíz, obchodní komise požaduje, abyste obdrželi informační dokument s důležitými informacemi před tím, než investujete.

Ale od firem se nevyžadují žádné detaily o tom, jak si pobočky vedou finančně. Některé společnosti detaily poskytují, ale to je dobrovolné. Firma Firehouse Subs má 17 stran o finanční výkonnosti. Burger King 11 stran. Ale Subway má jen dva odstavce, ve kterých se píše: „Neposkytujeme žádné údaje o budoucí finanční výkonnosti franšízy nebo o finanční výkonnosti jiných prodejních míst v minulosti.“ Místo toho Fred DeLuca potenciálním vlastníkům doporučil toto.

Chceme, aby se lidé zašli zeptat ostatních franšízantů. Nespoléhejte se na to, co bychom vám mohli říct my. Je lepší zeptat se deseti dvaceti franšízantů. Některým se bude dařit velmi dobře, některým hůře. Můžete pak podnikání posoudit. Ano, nebo byste jim to prostě mohli říct, aby nemuseli chodit do dvaceti různých Subwayů. Ale naštěstí jich dvacet najdete v jedné ulici kdekoliv v Americe, ale tady jde o princip.

Ale dostat přesné informace může být obtížné. Zaprvé někteří franšízanti nebudou chtít mluvit, protože Subway do smluv přidal to, že o firmě nesmíte mluvit negativně. Ale i když to pozměnili a nyní můžete v dobré víře sdílet informace s potenciálními franšízanty, jeden z nich před pár lety Kongresu řekl, že spousta z nich jen tak nevěří někomu, kdo se ptá, a to ze zřejmých důvodů.

Neustále se v této oblasti mluví o nutnosti patřičné opatrnosti, než koupíte franšízu. Součástí této opatrnosti je to, že voláte aktuálním vlastníkům. Ve smlouvách o franšíze se píše o zákazu mluvit o firmě negativně. Kdyby někdo zavolal mně a začal mi pokládat otázky, a řekněme, že mám špatnou zkušenost, opravdu to tomu člověku řeknu? Nevím, kdo mi to volá. Přesně tak.

Netušíte, kdo vám volá. To je jen další důvod, proč byste neměli zvedat telefon. Telefonáty jsou jen pro rozvedené a sériové vrahy. Telefon jsem nezvedl už deset let. Napište SMS, nebo na mě zapomeňte. A spousta problémů, které jsme dnes zmínili, existují v nějaké podobě i u jiných franšíz. Ale Subway se zdá jako nejhorší z nich. A už léta je franšízanti prosí, aby je tolik neomezovali.

Někteří loni napsali ten otevřený dopis, ve kterém si na spoustu z těch věcí stěžují a tvrdí, „že kdykoliv o něčem z toho mluvili s médii, umlčeli je výhružnými dopisy, zaujatými rozhodčími řízeními a nucenými dohodami o mlčenlivosti“. Ale místo toho, aby jim Subway naslouchal, tak to ještě zhoršil. Nedávno změnili smlouvu pro nové a pokračující franšízanty, která mimo jiné rozšiřuje zákaz negativního mluvení o firmě. Nyní značku nemůžou zesměšňovat.

Na což říkám: No tak, Subwayi! To ty sám sis jako nové logo dal dvě šipky v pozici 69. Můžete si za to sami. Není tedy divu, že jeden restaurační expert řekl, že „nikdo, kdo to má v hlavě pořádku, by novou smlouvu nepodepsal“. Co teda s tím? Instinkt vám nejspíš říká, ať už do svého místního Subwaye nechodíte. To jste si možná říkali i před touto show a upřímně vám instinkt radí dobře.

Ale nezapomínejte, že někteří do těchto restaurací dali životní úspory a věřili slibu, že budou sami sobě pánem, a nyní uvízli v obchodním modelu, který od začátku hraje proti nim. A aby se to už nikomu nestalo, měli bychom určitě zapracovat na lepším regulování všech franšíz. Obchodní komise by měla z poskytování údajů o finanční výkonnosti udělat povinnost. To by firmy nutilo potenciálním investorům poskytovat lepší představu o tom, čemu se upisují.

Ale než se tohle stane nebo se Subway sám rozhodne poskytnout jasnější představu o tom, jak funguje, možná to můžeme říct za ně prostřednictvím jejich oblíbeného média. Mám tím samozřejmě na mysli korejské sendvičové seriály. Jen se podívejte. Říká se, že to přijde, když to nejméně očekáváte. A najednou tu byl. Odpověď na mé chutě.

Začalo to s masovou kuličkou navíc. Jedno sousto a byla jsem posedlá. Je to dokonalé. To ty jsi… dokonalá. Netrvalo dlouho a zamilovala jsem se. Každý den s ním bylo dobrodružství. Každý sendvič příležitostí ke sblížení.

Velmi jsme se sblížili. Jeho dotek byl vzrušující. Ale pak… se něco změnilo. Salát je příliš zelený. Ještě jeden přešlap… a nadobro jsi skončil. Kdo to byl?

To byl můj manažer rozvoje. Je hroznej. A taky… mě donutil podepsat neskutečně nevýhodnou smlouvu. Od té chvíle to už nebylo jako dřív. Žádná masová kulička navíc? Nemůžu. Jen taktak vydělávám. Žaludek jsem měla prázdný… a stejně tak i srdce.

Mám skvělé zprávy. Nedaleko odsud otevíráme nový Subway. Jak moc nedaleko? Přímo tamhle. Promiň. Co? Co? Co s tím naděláš? Byl jiný.

Nový. Vzrušující. V téhle smlouvě stojí, že to můžeme udělat. Nebylo to správné… ale chutnalo to tak. Byla jsem rozpolcená. Chycená mezi dvěma sendvičovými umělci. Ale pak jsem si uvědomila…

že odpověď byla celou dobu přede mnou. Počkej! Co se děje? Miluju masové kuličky. Cože? Miluju masové kuličky navíc. Podívej. Tos měla v kapse celý den?

Miluju tě. A miluju pálivé sendviče Marinara s masovými kuličkami navíc. Miluju pálivé sendviče Marinara s masovými kuličkami navíc. A tys to poznal. Nejez to. Proč ne? Ani nevíme, jestli je to maso opravdové. A tohle je opravdové?

Ten tuňák chutná strašně. Jako řiť. VŽDY ČERSTVÉ. To byla naše show, díky za zhlédnutí. Vrátíme se 5. června po týdenní pauze. Dobrou! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz