Veřejné zostuzeníLast Week Tonight

Veřejné zostuzení – nebo jak tomu říkáme v Anglii, rodičovství. Díky internetu nikdy nebylo snazší se zúčastnit zostuzení další osoby. Nyní je to největší americká kratochvíle. Focení rodiny ve Wisconsinu se stalo virální. Nyní vyvolalo pozdvižení. Virální video pobouřilo Long Island. Lidi pobouřilo další virální video. Pobouření zřejmě nemá konce.

Herečka Sarah Michelle Gellar zjistila, že lidé na internetu hledají výmluvu pro to, aby mohli být naštvaní. Moment, co to Sarah Michelle Gellar dělá? Už teď jsem tak naštvaný. Nic neříkejte, právě jsem si uvědomil, že je mi to fuk. Tohle je zlatý věk internetového zostuzení. Zřejmě jste někdy byli jeho součástí, pokud vás naštval potenciální moderátor Oscarů s debilními tweety, společnost s rasistickým tričkem, milovaný irský herec, který chtěl spáchat rasistickou vraždu, obtloustlá vydra, párty, kvůli které vznikl lesní požár, ten, kdo zaútočil na Justice Milletta, ten, kdo nevěřil Justici Millettovi, a nakonec Justice Millette.

Jsme jak zlaté rybky, ale místo abychom každých 9 vteřin objevili nový hrad v akvárku, nalézáme na internetu něco, co nás naštve.

Zřejmě čekáte, že řeknu, že veškeré veřejné zostuzení je špatné. To si nemyslím. Pokud je vhodné, může z toho vzejít spousta dobra. Když se někdo chová rasisticky nebo veřejně známá osobnost udělá něco špatného, zvýší to její zodpovědnost. Tento týden se zjistilo, že Tucker Carlson, odpověď na otázku, jak by vypadalo ztělesnění zvuku "ugh", před pár lety v rádiu řekl opravdu nehezké věci.

Ugh tvrdí, že byl neprávem veřejně zostuzen. Obří americký stroj na pobouření je ohromná věc. Jeden den večeříte s rodinou a myslíte si, že vše je v pořádku, druhý den vám neustále volají reportéři. Zaprvé, nikdo, kdo večeří s Tuckerem Carlsonem, si nemyslí, že vše je v pořádku. Nejčastější odpověď na otázku, s kým živým nebo mrtvým byste chtěli povečeřet, je: "Tucker Carlson, mrtvý."

Pokud se podíváte, proč Tucker tak veřejnost pobouřil, tak zjistíte, že veřejně Iráčany nazval nevzdělanými primitivními opicemi, přirovnal ženy ke psům a řekl, že Warren Jeffs, který dostal doživotí za zneužívání svých nezletilých nevěst, nebyl tak zlý. Tucker se odmítl omluvit a celý týden ho pronásledovaly hashtagy #BojkotujteTuckeraCarlsona, #VyhoďteTuckeraCarlsona nebo #TuckerCarlsonOšukalVysavač.

Ten nepatřil k nejčastějším, ale mám takové tušení, že za 20 minut bude. Dovolím si tvrdit, že Tucker je dobrým příkladem toho, jak uživatelé internetu mohou dobře reagovat. Je veřejně známý, komentáře prezentoval veřejnosti, jsou odporné a stojí si za nimi.

Ale ne vždy je to tak snadné. Někdy se stane, že pobouření na internetu může zničit lidem život. Dnes si promluvme o moci veřejného zostuzení. Často nejde o veřejně známou osobu. Téměř každý den se běžní lidé, kteří se o pozornost neprosili, dostávají do hledáčku médií. Jako tato žena před pár lety. Říkají jí Pekelná Teta a AuntiChrist.

Teta se soudí s 12letým synovcem. Tvrdí, že jí zlomil zápěstí, když jí skočil do náručí. Žaluje malého synovce o 127 000 dolarů. Ano, o 127 000 dolarů kvůli jednomu objetí. Teta tvrdí, a to skutečně řekla, že pokud jde na večírek, tak má potíže držet talíř s předkrmy. To kvůli tomu zápěstí. To zní hrozně.

Ale chci říct, přestože vím, že tu o to nejde, tak každý má potíže držet talíř s předkrmy. V jedné ruce máte talíř, v druhé sklenici vína. Jak to jíte? To si to berete z talíře zuby jako nějaký cvičený kůň? Podržíte si víno v podpaží, zatímco si jídlo vezmete rukou, a pak po zbytek večera pijete víno z podpaží? Je to neřešitelný problém. Podívejte, je otřesné chtít po 12letém chlapci statisíce dolarů za příliš prudké objetí.

Proto to bylo trochu jinak. Skutečný příběh je složitější. Zjednodušeně řečeno, její pojištění nehradilo tyto lékařské výlohy, takže aby je uhradila, nejlepší cestou bylo pojištění domácnosti jejích příbuzných. Ale v tom případě musela žalovat určitou osobu. Dítě z té rodiny by bylo z obliga a nemuselo by nic platit.

Poté, co to prasklo, to v The Today Show vysvětlila. Bohužel to škodu nenapravilo. Možná i proto, že ačkoliv řešila fakta, na titulku stálo "Nejhorší teta všech dob promluvila". To tomu opravdu nepomáhá, že? Během toho byla na internetu neustále napadána, takže když někdo bude v budoucnu hledat její jméno, bude vystaven nepřesné verzi příběhu.

Jak vám řekne, při hledání práce to byl problém. Bylo velmi těžké najít jinou práci. Lidé si mě vyhledali a pak rušili pohovory. Řekli, že změnili své plány. Musela jsem přijmout určitá opatření, abych se dokázala postavit na nohy. Musela jsem změnit svou identitu.

To je docela drastické řešení. Abychom jí pomohli, tak až budete tento díl probírat, použijte #ProstěNormálníTeta, #TetaCoNeníZPekla, #TuckerCarlsonOšukalVysavač. Měla všechny důvody věřit tomu, že změna identity byla nutná. Dva měsíce poté, co v televizi vysvětlila své pohnutky, ve Fox News vedli tento rozhovor.

Hashtag #NejhoršíTetaSvěta, ale pak přišla do jednoho pořadu, kde řekla, že byla zraněna a chtěla takhle získat peníze z pojištění domácnosti. Ale kvůli tomu pojištění ho musela určit jako viníka a cítila se kvůli tomu špatně. Upadla, protože byl tak nadšený, že ji vidí. Skočil jí do náruče. "Teto, mám tě rád, mám tě rád!"

Co to děláte? Tohle je nejhorší teta na světě. Udělala jedinou věc, která se zdála být rozumná, měla z toho výčitky, ale nejdůležitější je, že je to nejhorší teta na světě. Netvrdím, že tito moderátoři jsou zlí lidé. Jen potřebují vyplnit čas a nezáleží na tom, zda říkají pravdu. Ale v určitém bodě je na každém z nás, aby před zapojením do zostuzení zvážil kontext a následky.

Neříkám, že je to snadné. Zostudil jsem veřejně právníka z toho klipu? Ano, nejspíše ano. Upřímně, vůbec mi to nevadí. Také mi nevadí ho nazvat lidským límečkem, jehož každý výraz říká: "Přál bych si, aby Zelená kniha měla ještě dalšího Oscara." Budu upřímný.

My si v tomto pořadu neustále děláme z někoho legraci. Je to zábavný pořad. Ale promýšlíme si mnohem víc, než si možná myslíte, z koho si děláme legraci, proč si ji děláme a jak. Pořád si pokládáme otázky. Máme použít jejich jméno? Jakou mají moc? Mají bradku? To poslední často rozhodne.

Netvrdím, že jsme dokonalí. Můžete s námi nesouhlasit. Ale my si to promýšlíme. Někdy je rozhodnutí těžké. Podívejte se na další skandál ohledně přijímaček na vysokou, který propukl tento týden. Herečky Felicity Huffman a Lori Loughlin patří mezi 33 bohatých rodičů, kteří měli uplácet trenéry a vedoucí pracovníky elitních univerzit.

Loughlin a její manžel Mossimo Giannulli měli zaplatit půl milionu dolarů, aby se jejich dvě dcery dostaly do týmu veslařek USC. A to i přesto, že nikdy neveslovaly. To je velmi podivný příběh. Asi nikdo by nehádal, že se další velký skandál bude točit kolem tety Becky z Plného domu, která utratí půl milionu dolarů za to, aby nějaký chlap předstíral, že její dcery dobře veslují. Pokud je to celé pravda, tak to je nejhorší teta na světě.

Nemám žádný problém... Nemám problém si dělat legraci z rodičů, kteří něco takového udělají. Nebo z chlapa, který vedl tento tým. Ale u dětí je to složitější. Je fér si z nich dělat legraci? Budu tvrdit, že jedna z nich, Olivia Jade, je veřejně známou osobností. Má téměř 1,5 milionu followerů na Instagramu a spolupracuje s těmito společnostmi.

Vydělává na tom, že se tváří jako zábavná studentka. Vydává takováto videa. Nevím, jak budu do školy chodit. Chci zažít zápasy, párty... Jak asi víte, škola mě vůbec nezajímá. Dobře, i před tímto skandálem to bylo trochu ignorantské. Ale ne tolik jako tento sponzorovaný příspěvek pro Amazon, kde si svůj pokoj na USC vyzdobila písmeny OJ.

Pokud nevidíte spojitost mezi písmeny OJ a UDC, tak by vás přijetí opravdu mělo stát půl milionu dolarů. Nemám problém s tím, že dělám takovéto vtipy. Ale nemám také problém s tím, jak se na ni sesypali lidé na internetu? Upřímně, to záleží na způsobu a délce trvání. Vyhrožování smrtí a násilím? Rozhodně ne. Navždy ji zavrhnout?

To není úplně fér. Doba, během které si z ní můžeme dělat legraci, pomalu končí, ale pořád mám čas citovat jednu osobu, která produktu Sephory dala jednu hvězdičku a napsala: "Myslela jsem, že mi to dodá lesk, jako bych se vrátila z hodinového tréninku veslování. Bohužel je to podvod!" Tohle je dokonalé! Podívejte, je to těžké. Než někoho začnete hanit, musíte toho hodně zohlednit.

Miliony lidí mají pocit, že se musí zapojit, a celé to může trvat i roky. Takže ten trest může být naprosto v nepoměru k prohřešku. Nejlepším příkladem je Monika Lewinská. Před 20 lety si v tomto státě prošla peklem, jak vám sama poví. Bývala jsem naprosto normální člověk, ale přes noc mě celosvětově veřejně ponížili. Byla jsem zdroj všeho. Téměř okamžitě jsem ve světovém měřítku přišla o důvěryhodnost.

Páni, to je děsivé. Ale téměř vše s frází "ve světovém měřítku" zní děsivě. Kdyby oftalmolog řekl Karen, že potřebuje brýle ve světovém měřítku, asi byste si mysleli, co to má kurva s očima? Ale ona má pravdu. Pokud si její příběh už nepamatujete, tak ve 22 letech si začala s prezidentem Clintonem a ve zkratce to skončilo detailními popisy a nezávislou zprávou Kennetha Starra.

Není možné přehlédnout, jak se Monika a detaily jejího života staly celosvětově známé. Média byla posedlá jejím příběhem. Ať už bulváry, jako jsou tyto, karikatury, kdy mikrofony byly nahrazeny penisy, nebo nekonečné vtipy v talk show. Podívejte, ani já nemám čisté svědomí.

V té době jsem v USA nebyl, ale o 10 let později jsem vystoupil v denní talk show, která se věnovala 10letému výročí skandálu. Na titulku se psalo "10 let se vykouřilo". To je odporné. Mnoho komiků časem vyjádřilo lítost za to, co řekli. Ale jeden, který ji nevyjádřil a patřil mezi ty nejzatvrzelejší, byl Jay Leno. Uvidíme, co Monika. Nebo jak jí říká prezident Cliton, můj malý průchoďák.

Milion vzorků DNA. Prý je to největší sbírka DNA na světě. Tedy kromě šatníku Moniky Lewinské. A ta vlhkost, páni. Lidé jsou ulepenější než Monika Lewinská. bez tohohle nemůžu skončit. Monica Lewinská je opět na nohou. Dobrá, dámy a pánové. Grammy za nejlepší orální přednes patří... Monice Lewinské, dámy a pánové.

Tyto vtipy nezestárly dobře v žádném slova smyslu. Je to hrubé. Hlavně od chlapa, který si tento týden stěžoval, že do nočních talk show by se mělo vrátit trochu slušnosti. Jako tehdy, kdy vytvořil falešnou knihu o Lewinské s názvem Děvka v baretu. Pokud tohle je lidskost, dovolím si představit svou knihu "Místa, kam můžeš jít do prdele, Jayi Leno."

Podívej, jak jsem slušný. Podívej, jak jsem slušný. A přes to všechno se zdá jako zázrak, že to její smysl pro humor neovlivnilo. Když někdo na Twitteru napsal: "Netuším, kdo je to Monika Lewinská." Ona odpověděla: "Jsem ta roštěnka ze 125 rapových skladeb." To je velmi vtipné a vlastně i pravdivé.

Zmiňují ji ve všech těchto skladbách. Našli jsme jich 193. Možná vás to šokuje, ale je to víc rapových skladeb, než ve kterých jsem zmíněn já. Budu upřímný, to mě trochu uráží. Víte, na jaké jméno se snadno hledají rýmy? John. Ukážu vám to. Klon, slon, Luis Vuitton. Hovězí Wellington. Možností je spousta. Víte, co se taky dobře rýmuje?

Oliver. Nechci jen kousek, jsem totiž kalibr, jenom ať pochopí, jak dobrej je John Oliver. Nabízím vám to zdarma, rapeři. Víte, co se rýmuje s Lewinská? Téměř nic! Ale nejde tu o to, že bych měl být ve více rapových skladbách, ačkoliv bych opravdu měl. Lewinská si musela projít naprostým peklem, než si mohla začít dělat legraci, že je ženou z rapových skladeb. Je snadné zapomenout, jak divoký a zničující ten veřejný zájem byl.

Dejte z ní ty ruce pryč! Nevím, kde mám začít, když chci popsat jaké to bylo. Viděla jsem v televizi svůj obličej, četla jsem o sobě v novinách. Lidé nemají ani představu... Co mi to udělalo. Co to udělalo člověku jménem Monika Lewinská.

Je to osoba, která má rodinu... Celé mi to způsobilo tolik bolesti. Je to... Bylo to tak... zničující. Bylo to tak zničující. To je otřesné. Je nemožné si představit, jak hrozné to bylo.

Ale na chvilku to zkuste. Vzpomeňte si na tu nejhloupější věc z mládí. Ne tu, na kterou se přišlo, ale kterou jste udělali. Jak jste něco ukradli, byli nevěrní, nebo omylem poslali nahou fotku. Znovu se omlouvám, mami. Zkuste si představit, jak o tom slýcháte den co den po dobu desítek let. Je to jen část toho, čím si Lewinská prošla.

Vím, že celé téma veřejného zostuzení je složité. Ale Monika Lewinská je tou nejlepší osobou, která nám může připomenout, jaké následky může mít špatně cílený hněv veřejnosti. Vím to, protože jsem se s Monikou sešel. Toto se událo. Před 21 lety byla Monika Lewinská středem mediálního šílenství. V poslední letech se stala tváří iniciativ proti veřejnému zostuzení a šikanování. Byla ochotná se se mnou sejít v apartmánu, ve kterém ani jeden z nás nežije.

Posledních pár let hodně promlouváte ohledně šikany a zostuzení. Zhoršuje se to podle vás? Rozhodně, může za to internet, hlavně sociální média. Nyní se dostáváme do situací, kdy se to celé zvrhne takovým způsobem, jak si to člověk nedokáže představit. A anonymita, která to doprovází, umožňuje lidem vypustit ze sebe to nejhorší.

Je smutné, že když máte možnost si vytvořit druhou osobnost, je to vždy nějaký hrozný debil. Přesně tak. Jak velký pitomec dokážu být? Stokrát znásobím každou svou špatnou vlastnost. Souhlasíte, že někde na spektru hanby může existovat pozitivní vliv? Jako když o jejich špatném chování slyší ostatní a bez zájmu veřejnosti by ho nezměnili?

Ano, je to zajímavé, já sama jsem o tom hodně přemýšlela. Většinou se na to díváme jako na otázku s dvěma možnými odpověďmi. Veřejné zostuzení, nebo ne? Podle mě existují různá chování, která bychom měli soudit jako společnost a kdy veřejné zostuzení je nástrojem k jejich nápravě, ale jindy to může uškodit. Vy jste byla obětí jednoho z nejhorších veřejných zostuzení všech dob.

Doufám, že nic horšího už následovat nebude. Jak jste tím, do prdele, dokázala projít? Já... ani sama nevím. Byla to fakt strašná doba. Byla to záplava bolesti a hanby. Bez rodiny bych to nezvládla. Když jsem se odhodlala mluvit s přáteli, tak i bez přátel. Pro mě jako 24letou ženu bylo bylo těžké si udržet zbytek důstojnosti a cti, když jsem byla cílem tolika vtipů.

Byla jsem nepochopená. Celé se to velmi rychle vystupňovalo. Jaké to bylo sledovat osobu, která měla váš obličej a jméno, ale která vám byla čím dál méně podobná? Bylo to velmi bizarní. Bylo to... Bylo to neobyčejné, ale nemyslím to v dobrém smyslu slova.

Podle mě to nebylo jen o nazývání děvkou, jen o intimním vztahu s někým, kdo mě popisuje tak, jak by se to žádné mladé dívce nelíbilo. Také šlo o můj vzhled. Tento make-up je nyní součástí mé ješitnosti, která pramení z poraněné duše, když si dělali legraci z mé váhy. Lidé tvrdili, že jsem neatraktivní.

Bylo to děsivé. Nejen proto, že jsem všude viděla verzi mého já, od které jsem utíkala. Ukradli mi mou identitu. Tím nechci říct, že jsem byla bez chyby. Dělala jsem chyby, dělala jsem a říkala jsem hlouposti jako každý z nás. - Bylo vám 22! - Ano. Každý 22letý člověk je tak trochu idiot. Právě jste přišel o spoustu diváků.

Pravda, takže jen řeknu... Vy ne. Pokud mě poslouchá někdo, komu je 22 let, tak vás nemyslím. Nebyla jsem žádný dokonalý andílek. Ale musela jsem sledovat, jak mě rozebrali a znovu mě složili jako Transformera. Mnoho obětí veřejného zostuzení tvrdí, že to ovlivnilo možnost se uživit. Stalo se to i vám? Na 150 %.

Nedokázala jsem si najít práci. Bylo to zvláštní, protože jsem chodila na postgraduál. Byl to rok 2005 a já roku 2006 končila. Řekla jsem si, že teď můj život začíná. Že nechám Moniku Lewinskou za sebou a stanu se něčím zaměstnancem. Nedokázala jsem najít práci. Někdo mi nabízel nevhodnou práci. "Budete chodit na naše akce, protože tam budou média.

To je vaše práce." Nebo mi lidé naopak říkali, že by si na ně Clintonovi mohli zasednout. Prý že spoléhají na vládní peníze a Hillary by mohla být prezidentkou. Existovalo celé množství důvodů, proč jsem si nedokázala najít práci, která by měla smysl, což je stejně důležité. Abyste cítili, že váš život má smysl. - Je těžké prožít úplně běžný den... - Ano, ať už... Odpovědí je ano.

Vše je těžké. To je nejlepší odpověď na většinu otázek. Je někdy těžké prožít normální den, aniž byste musela procházet těmito sračkami? Odkazy na vás jsou naprosto všude. Je to šílené. Částečně za spoustu věcí může... to trochu sexistické rozhodnutí. Ten skandál byl pojmenován podle mě.

Kdykoliv to někdo zmínil, naprosto každý den, každý den během posledních 20 let, tak to nemusel myslet jako přímý odkaz na mě. Ale kvůli tomu vyšetřování a pojmenování skandálu se mě to týkalo. Zvažovala jste změnu jména? Z několika důvodů ne. Zaprvé, nemyslím si, že by to pomohlo. Když jsem sháněla práci, někteří lidé mi navrhli, abych na životopis uvedla jiné jméno.

Takže bych došla na pohovor a ta osoba by si pomyslela: "Ta vypadá jako Monika Lewinská." Začal by být zvědavý a já bych svůj pracovní vztah začínala se lží. Tohle nejde. Navíc mi šlo o princip. Bill Clinton si nemusel změnit jméno. Nikdo se ho ani nikdy nezeptal, zda si chce změnit jméno.

Podle mě je to důležité zjištění. Nejsem hrdá na vše, co jsem udělala, ale jsem hrdá na to, kým jsem. Nestydím se za sebe. Podle mě je pořád stejně těžké mít toto příjmení. A ta bolest, kterou jsem cítila, patřila ostatním v rodině. Jsem ráda, že jsem si ho nezměnila. Rozhodně nemám vaši odvahu a sílu.

Ne, upřímně věřím, že to nemůžete vědět. Já už mám v hlavě seznam falešných jmen, která bych si dal. Líbí se mi Alvin. Není to skvělé jméno, ale zvládl bych to. Alvin by se k vám opravdu hodil. Děkuji, Moniko. Ale Alvin Oliver je lež. Ano, není to dobré.

A dál tam mám Jax. Žádné příjmení, žádné vysvětlení, jen Jax. To se mi líbí. Toho bych se držela. Promluvme si o smíchu. Vy o tom žertujete. Jak dlouho trvalo, než jste o tom začala žertovat? Podle mě to má fáze. Před pár lety se stalo, že můj známý pořádal párty na oslavu 25.

výročí kamarádství. Tématem byla 90. léta. Všichni přátelé, kteří chtěli oslavit své přátelství, které začalo v 90. letech, tak se měli obléknout jako z té doby. A já na to: Kurva. Řekla jsem si, že dobře. Poprvé za 18 let jsem si vzala černý baret a šla na tu párty. Myslela jsem si, že to bude vtipné.

Rozhodně bylo. Není to znamením toho, že jste ušla dlouhou cestu, když jste schopná se podílet na humoru, se kterým jste spojena? Opakuji, že to bylo opravdu ohavné. Baretu se můžu zasmát. Ale vtipům o jiném druhu oblečení už moc ne. Jaké máte zkušenosti s internetem? - Jste na Twitteru a jste tam velmi vtipná.

- Děkuju. Proč jste se tam rozhodla registrovat? Vždycky mě znechutí, že když napíšete něco vtipného a já pak sjedu o kus níž. Velmi rychle se to může změnit ve stoku. Ano, může. Mám tu moc, že můžu lidi zablokovat. Přála bych si, aby lidé nepsali ty odporné věci, ale píšou. Jistě. Když někoho zablokuju, mám z toho takovýto pocit.

Ano, takhle přesně se cítím. Tím jim sdělím, aby vysmahli. Je to skvělé. Nejlepší by bylo, kdyby neřekli nic, za co bych je musela blokovat, ale zablokování mě vždy povzbudí. Měla jsem štěstí, že v té době neexistovala sociální média. Jinak by to bylo ještě horší. Mohlo by to být ještě horší? Tohle nebylo to nejhorší, co se mohlo dít?

Opravdu si to myslíte? No já nevím... Já opravdu nevím. Mohlo by to být horší tím, že by se objevovalo víc názorů. Ale výhodou by bylo, nebo si to aspoň myslím, že by se mi od lidí dostalo i podpory. Bylo by to víc vyvážené. Takže byste byla ráda, kdyby v té době existovala sociální média? Aby vám cizí lidé psali tweety, že procházíte naprostým peklem?

Jo. Jo. Pomohlo by to. Naprosto jistě. Když si něco takového prožijete, stane se to, že začnete mizet, začnete mít pocit, že jste zbyteční. Když ve vás někdo uvidí... Když někdo ocení člověka ve vás, i tím nejmenším způsobem, opravdu vám to pomůže.

Může to i někomu zachránit život. Tohle je důležité. Co byste poradila někomu, kdo se právě nachází ve středu veřejného zostuzení, nebo dítěti, které je vystaveno online šikaně? Je tu něco, co byste jim ze své zkušenosti chtěla předat? První, co bych asi řekla, je to, že to zvládnete. Přejde to, vím, jaké to je. Budete mít pocit, že to bude definovat váš celý zbytek života.

Nebude. Možná to bude těžké, možná to zabere víc času, než si myslíte, ale určitě to zvládnete. Moniko Lewinská, děkuji za váš čas. Děkuji, Alvine. Nebo Jaxi. Překlad: Mithril www.videacesky.cz