Lena Headey u Craiga Fergusona

Vítejte zpět! Mým dalším hostem je velice půvabná herečka. Hraje v novém seriálu Hra o trůny, který běží v neděli na HBO. Koukal jsem na to. Je to hanbatý. Vím, že jste překvapení, ale opravdu mám kabelovku. Koukněte na tohle. Každý, kdo není jedním z nás...

je nepřítel. To samé mi říká CBS. Přivítejte prosím Lenu Headey! - Ahoj, saláme. Jak je? - Ahoj, dobře. Co ty? V pohodě. Dlouho jsme se neviděli. Natáčela jsi totiž Hru o trůny. Koukal jsem na první epizodu a viděl tvůj zadek. To ale nebyl můj zadek. - To nebyl tvůj zadek?

- Přiznávám se, že nebyl. A čí zadek to byl? Slečny, která za to dostala pořádně zaplaceno. - Chceš mi jako říct, že mě podvedli? - Ošálili tě. - Opravdu? - Ukážu ti ho později. - To je super... Tohle je lepší než kabelovka. Je to velice zajímavý seriál, protože se odehrává v takovém fantasy světě. - Žiješ ve fantasy světě? - Často. - Opravdu? - A ty žiješ ve fantasy světě?

- Tak trochu. - Už jsi tohle viděla? - Ne. Je to taková freudovská záležitost. Znepokojuje mě totiž, jak je můj penis malý. - No nekecej. - Sklapni! To je můj robot. Dlouho jsi tu nebyla, co? Pořídil jsem si tenhle hrnek, robota a všechno je mi u pr***e. Trochu se to tady změnilo. - Co jsem slyšel, tak pobýváš v Anglii.

- V Belfastu. - V Belfastu? Manžel se divil, že se vracíme do Belfastu. Takže tam se natáčela Hra o trůny? V irském Belfastu? V Irsku a na Maltě. Belfast je laciný. - Pro natáčení filmu. - Je nádherný. To věřím, že je nádherný, ale nikdy jsem tam nebyl. Teď už tam mají Starbucks. Ale nic takovýho. Víš, co jsem dnes udělal?

Změnil jsem si svoje Starbucks jméno. - Cože? - Jo! Většinou jim říkám, že se jmenuji Bob, protože to je jednoduché a rychlé, ale dneska jsem řekl "Sparkles". - Fungovalo to? - Kafe jsem dostal. - Hezky! Máš taky Starbucks jméno? Ne, většinou tam napíšou Lena, Luna, Leena... To se mi taky stává. Řeknu jim Craig, napíšou Drake. Měl by sis brát tohle.

To bych byl jako chlápek, který přijde do Starbucks s leguánem. - To kafe by tě ale stálo 10 dolarů. - Co? - Že by tě to kafe stálo 10 dolarů. - 10 dolarů? To stojí i tak, ne? Piješ často kafe? - Tak osmkrát denně. - Osmkrát denně? Jsem totiž mamča. - No samozřejmě. Kolik mu je? - Jeden rok. - Jeden rok.

Takže už chodíte? - Chodíme neustále. Takhle to u nás vypadá... Musíš si dávat pozor, když začnou chodit. Taky jsem si pořídil nové. Je tamhle. - Gratuluji. - Vy ho nevidíte... Někteří z vás jsou totiž magoři. Ostatní jsou v pohodě. Musel jsem to říct. Většina je v pohodě, ale někteří z vás jsou šílenci, a proto ho nevidíte. - Já je vidím. - Ale je to... Tak ty jsi ta šílená, když je vidíš. - Jsme propojeni.

- Tohle neříkej... Teď tě toho ale čeká spousta, když jsi v té Hře o trůny. Lidé v kápích mířící na středověké slavnosti tě budou všude pronásledovat. - Cítím se pak důležitě. - To by se mi taky líbilo. Ta Hra o trůny je ale jiná, je hodně sexy. - Je to trochu sprosťárna. - Děje se tam spousta "věcí". Je to samé: "No pane jo," a "Hej, dámo." Samé: "Jak se má tvůj táta?" "Jak se má tvůj táta?"

To už jsem dlouho neslyšel. To je slangové označení pro pohlavní styk, že? Pohlavní styk. - Smí se to říkat? - My Britové to ale moc rádi nemáme. - To u tebe ale vlastně neplatí. - Já jsem Skot. My milujeme pohlavní styk. Neříkáme tomu pohlavní styk ani: "Jak se má tvůj táta?" Říkáme tomu: "Zábava bez whisky." Není to úplně...

co? Říkala jsem si, že bys byl skvělý Doctor Who. To bych byl rád, ale oni mi to nedovolí. Proč ne? Měli bysme za to bojovat. Byl by to propadák. - Byl bys fantastický Doctor Who. - Nejsem dostatečně tajemný. Koukni. - To je pořádně tajemný. - Ne. To nemůžu. - Jsi sexy. - Cože? Poslouchám. No jistěže jsi.

- Vážně? - Jo, byl bys úžasný. - Ty seš taky sexy. Díky. To proto, že jsi viděl můj zadek, nebo alespoň sis to myslel. Zajímavé je, že když jsem tvůj zadek vlastně neviděl, tak mě to teď láká ještě víc než předtím. - Jestli víš, co tím myslím. - Byl bys zklamaný. Ne tolik jako ty, kdybys viděla ten můj. Byla bys zklamaná na té nejhlubší duchovní úrovni. "Tak k tomuhle jsem se dopracovala?"

Zato já bych říkal: "No tak jo." - Vypadá jako zelenina? - Můj zadek? - Dá se přirovnat k nějaké zelenině? - Klidně si ho k zelenině přirovnej, ale já bych ho přirovnal k letnímu dni. Přirovnávám ho k letnímu dni. Nekonkrétně tu odkazuji na poezii, která tak proslavila Michaela Clarke Duncana. Přečetla jsem všechny jeho básnické sbírky. Ten zas na mě bude naštvaný.

Zajímáš se o poezii? Já myslím, že je těžká. - To její čtení. - Já miluju poezii. Mně to připadá hrozně složité... Když tu byl Stephen Fry, který je velice chytrý, mluvil tu o krásách poezie a já prostě... Samozřejmě, že dokážu ocenit dobrého spisovatele. Ale když se mi dostane do rukou nějaká sbírka, tak mě to znechutí. Vážně? Ty v tom nevidíš tu romantiku? No ták, Craigu!

Usrkávat ze svého hada a číst poezii? Něco na tom bude. Vánek ti ovívá tvůj obnažený zadek. Jestli dokážeš napsat nebo mě nasměrovat na básně, ve kterých se vyskytují dámské obnažené zadky, hadí hrnečky a... - Koule. - Jo, a koule. - Je trochu strašidelný. - Bojíš se ho? To nemusíš.

Nedostane se dál než 4 metry od zásuvky. Kdybys měla obavy, tak jdi doprostřed místnosti. - A on bude chodit dokola. - Nikdy tam na tebe nedosáhne. - Chtěla bys harmoniku? - Cože? Jestli chceš harmoniku. Můžeme si společně zahrát. - Ty umíš hrát? - Jo. - Vážně? - Jsem v tom skvělá. - To bys mohla vyhrát zlatou harmoniku! - Jo. - Opravdu? To je úžasný! Opravdu?

- Cože? - Lžu. - Ty lžeš? - Ano. - Bylo by to tak skvělý... - Jakou stranou? Touhle. Stačí dělat tohle a vypadá to dobře, ne? Ale ne s harmonikou. Lena Headey, přátelé. Hned jsme zpátky. Překlad: Brousitch www.videacesky.cz