TelefonováníNorman

U telefonování mě stresují jisté maličkosti. Třeba lidi, kteří na telefonu mění tón hlasu. Mattéo, kolikrát ti mám říkat, aby sis ten bordel uklidil? Dobrý den, rád bych si sjednal schůzku s Isabelle Pichtouille. Když ti někdo zavolá a ty máš pocit, že to ty ho obtěžuješ. - Haló? - Ahoj, jak se máš? Vůbec nestíhám. - Zavoláme si později. - Dobře. Nebo lidi, kteří mluví sto let, a nedají se zastavit.

Ty se snažíš hovor různě ukončit. Tak jo. Jasně. Dobře. Tak jsme dohodnutí. Drž hubu! Sklapni! Přestaň žvanit! Mám tě rád. Když má někdo telefon v ruce a hned ti to zvedne. Ani to nezvoní. - Takže Anthony. - Haló? - Jak jsi to zvedl tak rychle? - Protože tě neustále sleduju. Dělám si srandu. Já vím, že jsem to já. Hele. Při zavěšování má každý svoje zvyky.

Někteří například při loučení začnou šeptat. Tak jsme domluvení. Tak zítra. Čau. Měj se. - Kdo si dá pivo? - Občas ze zvyku řekneš něco, čeho pak lituješ. Děkuju. Pusu. Dobrý den, šéfe, když jsem řekl "pusu", nemyslel jsem tím... Dobře. Tak zítra. Pusu. Když tě někdo nechá pozdravovat. To je ten nejhorší rozhovor na světě. Je tady.

Vyřídím mu to. - Sylvie tě pozdravuje. - Tak ji taky pozdravuj. Taky tě pozdravuje. Ptá se, jak se máš. Tak mi ji dej. Tohle je na nic. Když si někdo splete číslo a nedokáže to pochopit. - Ahoj, Jacqueline. - Ne. - Vy nejste Jacqueline? - Asi máte špatné číslo. - A kde je? - Já nevím. Máte špatné číslo. Já žádnou Jacqueline neznám. Nejlepší na tom je, že ta osoba často za 10 minut vytočí to samé číslo.

- Ahoj, Jacqueline. - Tady Jacqueline. Máš se dobře? Kolikrát ses dneska posral? Při telefonování děláme spoustu pitomostí. Když máme špatný signál, soutěžíme o to, kdo má víc čárek. - Máš špatnej signál. Já mám dvě čárky. - To bych se divil, protože já mám tři. Já jsem u T-Mobilu, takže to musíš být ty. Jo? Aspoň nemám malý péro. Promiň, došly mi argumenty. A proslulá technika nezvedání, aby to vypadalo, že už něco máš. Už jdu!

Haló? Haló? Sakra. Pozdě. Uznávám, že když mě nikdo nevidí, občas si trochu vymýšlím. - Už jsem na cestě. Jsem na ulici. - Na ulici? Jo, je to ulice bez aut a bez chodců... kde mňouká moje kočka. Když voláš zpátky na neznámé číslo a ta osoba se zdráhá představit, i když ti volala jako první. - Dobrý den, volal jste mi. - Kdo volá? To vy jste mi volal.

Kdo je to? - Nejdřív ty. - Ne, ty. - Jsem Adolf Hitler. - Jak je? Když se najednou začneš procházet po celém bytě. Jo. Vážně? Dobře. To snad ne. Fakt? Moment, musím se jít napít. Nachodil jsem 10 kilometrů. Nesmíme zapomenout na hlasovou schránku. Už mě nebaví pořád poslouchat to samé. DLE PROTOKOLU: Dovolali jste se Pierru Nicolasovi. Po pípnutí zanechte zprávu. Říkám to přesně tak, jak se v hlasové schránce patří. VTIPÁLEK: Haló?

Ne, dovolali jste se mi do schránky. VE ZKRATCE: Thibault Blanchard. - BYZNYSMEN: Jsem na služební cestě v New Yorku. - Vlak přijíždí do Roubaix. Sakra. Zavěs. ANGLIČTINÁŘ: Po pípnutí mi zanechte zprávu. Leave me a message after the beep. Jen připomínám, že jsem udělal TOEFL. Let me remind you that I got the TOEFL. Píp. Beep. Dovolali jste se Normanovi. Děkuji, že se po pípnutí přihlásíte k odběru a že jste se na video podívali.

Doufám, že se vám líbilo. Snad se uvidíme, až na YouTube překonáme hranici 10 milionů odběratelů. Čau. Překlad: qetu www.videacesky.cz