Operace Akustická kočka a další kočičí příběhyAxolot

Ahoj! Chci vám poděkovat, že jste v tak hojném počtu sledovali předchozí díl. Po nečekaném úspěchu jsem si řekl, že je třeba udělat něco ještě lepšího a začal jsem hledat téma hodné náročného internetového publika. Které neprobádané téma by mohlo stimulovat intelekt a navodit pocit úžasu? Odpověď ale byla prostá. Operace Akustická kočka a další ohromující příběhy o kočkách. Překlad: qetu www.videacesky.cz CIA se na začátku 60.

let pustila do jednoho z nejsurreálnějších projektů studené války, operace Akustická kočka. Cílem byla špionáž Kremlu a sovětských velvyslanectví, což se u zpravodajské služby může zdát banální. Špionem, kterého pro tuto misi vybrali, ale byla kočka. Modifikovaná kočka, které implatovali baterii, mikrofon a anténu podél ocasu. Ke customizaci zvířete bylo zapotřebí mnoho operací, což CIA stálo několik milionů dolarů.

První misí akustické kočky bylo špehovat dva muže v parku u ruského velvyslanectví ve Washingtonu. Malého tajného agenta vycvičili, aby se dostal až ke svému cíli. Jeho kariéra ale záhy skončila, když ho téměř okamžitě srazil taxík. Tento nezdar následovaly další pokusy, které se nesetkaly s větším úspěchem, a CIA od projektu v roce 1967 upustila. 60. léta přála sci-fi kočkám. Kočka byla v té době vyslána do vesmíru.

Dějiny dobývání vesmíru čítají mnoho zvířecích astronautů jako slavnou ruskou fenku Lajku v roce 1957 nebo opičáka Hama v roce 1961. Jedinou zemí, která do vesmíru vyslala kočku, byla Francie v roce 1963. Kocour, kterého na cestu vybrali původně, se jmenoval Félix. Těsně před svou první misí ale uprchl. Na poslední chvíli ho nahradila kočka jménem Félicette. Félicette 18.

října umístili do kapsle poháněné raketou Véronique. Kapsle se po 15minutovém suborbitálním letu odpojila a Félicette se zdravá a v bezpečí vrátila. Anglický tisk ji pojmenoval Astrocat, a byla dokonce zpodobněna na známce. Kočka CC je další průkopnicí vědy. V roce 2001 byla zplozena v laboratořích univerzity Texas A&M a je prvním domácím zvířetem, které bylo naklonováno. CC na rozdíl od ovce Dolly nikdy neměla žádné zdravotní problémy, a dokonce porodila čtyři koťata.

Další kočka jménem Little Nicky se v roce 2004 stala prvním komerčním klonem. Její panička utratila 50 000 dolarů za kopii své předchozí kočky Nicky, která ve věku 17 let zemřela. Little Nicky se tak vysokého věku bohužel nedožila. Její tělo je dnes uloženo v Grantově zoologickém muzeu v Londýně. Když už jsme u smrti, zde je příběh kočky, která k zubaté měla velmi blízko. Oscar se narodil v roce 2005 a vyrostl na třetím patře geriatrické kliniky na Rhode Islandu v USA. Nemocniční personál si po několika měsících všiml, že Oscar dodržuje zvláštní rituál.

Pravidelně chodil do pokojů pacientů, které chvíli sledoval, než se rozhodl, jestli se vedle nich uloží k spánku. Zaměstnance kliniky ohromilo, že osoby, u kterých se Oscar schoulil, během tří nebo čtyř hodin zemřely. Oscar pak slezl z postele a klidně z pokoje odkráčel. K této náhodě docházelo tak často, že když si kočka lehla k nemocnému, personál kontaktoval blízké, aby je varoval o blížícím se úmrtí.

Oscar takto do léta roku 2007 předpověděl přes 25 úmrtí. Lékař David Dosa o něm v této době napsal článek v The New England Journal of Medicine a po zprávě se vrhla média. Dosa měl hypotézu, že kočka cítila chemické látky doprovázející smrt, kterou podpořili někteří odborníci na chování zvířat. Skeptikové si myslí, že zaměstnanci kliniky jsou oběti zdánlivé korelace, že se soustředí na případy, kdy má Oscar štěstí, a přehlížejí, když se splete.

Ať už je to jakkoli, příběh Oscara proslavil, a dokonce inspiroval Dr. House. Nevrlý doktor si v dotyčném díle uvědomí, že kočku nepřitahuje smrt, ale vyhřívané přikrývky, které dáváme nemocným. Poslední kočka, o které vám povím, smrt nepředvídala. Ráda jí ale vzdorovala. Kočky se už od dob antiky pojí s námořnictvím. Existuje dokonce tradice lodní kočky. Původně měly na palubě lovit krysy a myši.

Rychle se z nich ale stali maskoti, kteří nosili štěstí. Některé lodní kočky se během 20. století dokonce proslavily, jako Simon z šalupy HMS Amethyst, který přežil přepadení na řece Jang-c-ťiang. Simon byl jedinou kočkou, které kdy byla udělena Dickinova medaile, která zvířata vyznamenává za válečné činy. Nejslavnější lodní kočkou je nepochybně nepotopitelný Sam. Sam svou kariéru začal na německém křížníku Bismarck. Když Bismarck 27.

května 1941 vykonával svou první misi, potopil se a z celkových 2200 ztratil přes 2000 členů z posádky. Sam byl o několik hodin později nalezen na plovoucím prkně. Byl jediným přeživším, kterého zachránil torpédoborec HMS Cossack. Posádka Cossacku ze Sama udělala svou novou lodní kočku a přejmenovala ho na Oscara. Cossack se potopil 27. října 1941 po zásahu torpédem. Při útoku zemřelo 159 námořníků, ale Sam přežil. Získal přezdívku nepotopitelný Sam a byl vyslán na britskou letadlovou loď Ark Royal. I ta se ale potopila 14.

listopadu 1941, když ji torpédem zasáhla německá ponorka. Sam byl znovu nalezen visící na prkně. Tento závěrečný kousek značil konec jeho kariéry. Až do své smrti v roce 1955 poklidně žil v domě v Belfastu. Samův příběh je tak pozoruhodný, že někteří pochybují o jeho věrohodnosti. Tvrdí, že se možná spíš jedná o námořní legendu, která vznikla z několika příběhů. Pokud ale někdy půjdete kolem Národního námořního muzea v Londýně, můžete se v něm podívat na portrét nepotopitelné kočky.

Díky, že jste se podívali na třetí díl Axolota. Doufám, že jste se něco naučili. a pokud se vám příběhy líbily, neváhejte se přihlásit k odběru. Tak zase příště. Překlad: qetu www.videacesky.cz