Trochu se do toho opřiStarship

Hej, šéfe. Máme ho! Teda... podívej, kdo se k nám stavil, to bude Brouk. Však víš, ten malý hvězdný strážce. Šálí mne zrak? To není možné, ten Brouk? Dobrý muži, mohu vám potřást pařátem? Omluvte mne.

Občas se zapomenu a také zapomínám, jak jsem rázný. Ale ze mne nemusíš mít vůbec strach, Brouku. Jsem Klepeťák. A mohu říci, že jsem tvým největším fanouškem. Počkat, počkat. Ty víš, kdo jsem? Ach ano, mí chlapci na tebe už nějakou dobu dohlížejí.

Víš, Brouku... mám ve svém exoskeletu slabost pro brouky, kteří jako já oceňují něco většího a důležitějšího, než je jejich práce. Nebo úl. Nebo dokonce celá tato planeta. Něco jako lidi, například. - Ty víš o lidech?

- Ach, Brouku, já lidi zbožňuji. Pamatuji, jak tu před osmnácti lety havarovala ta první loď. Já vím, kde ta první loď je, pořád jsem tam chodíval. Já také. Věděl jsi, že po té havárii byli přeživší? Ano? Kde jsou? Řekl jsem, že byli. Teď už jsou celkem mrtví. Víš, Brouku, naše planeta je domovem několika velkých predátorů, kterým nevadí proměnit jakékoli lidi, na které narazí, v lahodnou...

osvěžující svačinu. Kdo by chtěl jíst lidi? Ano, kdo by chtěl?! Kdybych jen znal jejich jazyk... mohl jsem jim ukázat jak přežít. Možná jsme se mohli i spřátelit.

Hej, Klepeťáku, já znám jejich jazyk. Nekecej! - Vážně? - Fakt, že jo! Možná bych mohl promluvit s těmito lidmi... a oni by mohli být naši přátelé. Štípněte mě chlapci, to se mi snad zdá. Perfektně se na to hodíš, ale myslíš, že ti budou důvěřovat?

No... Jeden člověk už mi věří. A ona je teda něco. Ale, Brouku... Ona? Všechno mi o ní pověz. No... No...

Jmenuje se Únorka a je vážně milá a vtipná... - Je pěkná? - No to teda! - A chytrá? - Je to větec. Tu bych měl rád u večeře. A vychutnal si její mozek. - Jo a pak jí vysajem krev! - Ticho, ty. A jó, pardon. Ale je tu jedna potíž.

Myslí si, že jsem hvězdný strážce. Ach jo. Vypadá to, že jsme v koncích, že ano? Počkat, mám nápad. Ne, ne, to by asi nefungovalo. Počkat, počkat, co? Je to hloupé. Pokud ti to řeknu, tak si budeš myslet, že jsem hlupák, a bude mi to trapné.

Klepeťáku! Přede mnou se nemusíš cítit trapně. Jsme přátelé. Dobrá. Přiveďte ho, chlapci. Víš, Brouku... Mám vlastní sbírku kuriozit, které jsem za ta léta nasbíral. A tento chlapík se jmenuje mozková pijavice.

A na svých zádech vytváří jedinečný výtrus. A pokud vezmu jeden z těch malých pokladů a umístím ho na mozkový kořen jednoho organismu a to samé u druhého, ta dvě stvoření budou psychicky propojena. Něco jako splynutí myslí, pokud chceš. Ach ano. A ta věc tady, kterou jsem zachránil z havarované lodi, je zvaná kryokapsle.

Je používaná ke kryogenickému zmrazení lidí během cestování vesmírem. Naneštěstí pro toho chudáka tam uvnitř mu kvůli poruše odumřel mozek. Ale přesto je jeho tělo docela naživu. Takže mám pijavici... mám tělo... a mám tebe. Dej si to dohromady a co z toho máš?

Co? Můj drahý Brouku... Šupiny a exoskelety, proč blednou v porovnání s tělem, které pokrývá kůže? Zbavíme se těch tykadel, dáme ti vlasy, šaty a pak... přidám dvě oči a nos a, chlapče, to je jen...

začátek. Co mi to tvrdíš? Staneš se hvězdným strážcem. Já? Ale já... Poslouchej mne, můj malý zmatený příteli. Jsme přeci přátelé. Také jsem míval své pochyby a obavy. A téměř mne snědly za živa.

Ale ne! Vzchopil jsem se a jel na doraz! Takže buď silný, buď tvrdý, jak se říká... buď chlap. Musíš se do toho trochu opřít. Pokud chceš dosáhnout svého cíle, nemůžeš jen tak lelkovat.

Máš osud ve svých rukou. Jen se do toho trochu opři. Pokud je tvůj život na příliš nízké úrovni. Nemůžeš nic zkazit, když to stačí jenom zkusit. Ale co já vím? Vidím před sebou vězně, který si sedí na klíči!

Tak se do toho trochu opři, pokud chceš být... volný. Páni. Být pravým hvězdným strážcem, teda... - to by byla ta nejhustější věc na světě. - Že ano? Brouk v lidském těle. Mohl bys být spojením mezi naší rasou a tou jejich.

Jo, ale mám vůbec na to... Stačí se do toho jen trochu opřít. Aby ses vyhrabal z této díry. Chceš to, co mají oni? Pak musíš vrhnout kostkami. Chlapče, trochu se do toho opři. Jaký smysl má mít míň, když můžeš mít víc?

- Dej si doutník. - A sklenici skotské. Když příležitost zaklepe na tvé dveře, pozveš ji dál a vyrovnáš si účty. Život je krátký, tak se dřív, než skončí, chop šance a promysli si to... raději se do toho trochu opři, tak to lidé dělají! Je to velký, převelký vesmír.

Tolik dimenzí a nezodpovězených otázek. Nemluvě o... životu. To je vynález... Život! Nemůžeš si vybrat, co je ti dáno. Jedna mysl, jeden hlas, jedno tělo k žití. Ale...

Chtěl by ses stát hvězdným strážcem. Nebo je to sen, na který jsi zapomněl? Chtěl by ses stát hvězdným strážcem. Tak tohle může být tvá... jediná...

šance! Takže máš na výběr, Brouku. Můžeš pokračovat ve své bezvýznamné existenci, nebo se můžeš chopit všeho, co jsi kdy chtěl. Žádám na oplátku jen to, že se spřátelíš s lidmi a přivedeš je ke mně. Takže, Brouku, co ty na to?

Já... Já... Asi se do toho trochu opřu! - Nezajímá mě královna ani úl. - Tak se mi líbíš! Nakopej je přímo do rozkroku. Co ty na to? Kdo si myslí, že jsou, aby nám odepřeli, když se do toho - chceme trochu opřít? - Bude ze mě hvězdný... - Nedávej si důvod k pochybám.

- ...strážce. - Kuj železo, dokud je žhavé. - Bude ze mě hvězdný... - Protože o tom život je. - ...strážce. - Brouku, je načase, aby světla... - Bude ze mě hvězdný... - ...zhasla! - ...strážce. Takže... Uvidíme se na druhé straně, Klepeťáku. Zbožňuju tě. Taky tě zbožňuju, Brouku.

Já vím, že jsme cucáci, ale ten chlápek je cucák. Ano, ano, je to blbeček. Vytáhněte nejlepší porcelán, chlapci. Dnes večer... opět hodujeme! Trochu se do toho opřeme. Můj plán se již brzy odhalí. Přidejme zvrat do této zápletky.

Brouku, jdi a dělej vše, co jsem ti řekl. Když se do toho trochu opřeme. Budeme mít krev. A já mozky! Nechám toho malého smrada, aby byl tím, čím vždy chtěl být. Ale jenom protože vím, že ve skutečnosti...

nasytí můj hlad po mase. Chci ho teplé a čerstvé. Ach, Klepeťáku, ty si pošmákneš! Trochu se do toho opřeme. Trochu se do toho opřeme. Konečně... si dám... lidské...

maso!