Stav německého školství

Prázdniny skončily a v mnoha zemích zase začíná škola a já jsem doufal, že tentokrát nebudeme muset začínat tématem nedostatek učitelů. A co se děje? Nedostatek učitelů na začátku roku. Nedostatek učitelů. Chybí učitelé. Máme takový nedostatek učitelů... Vyučování odpadá. V Sasku je většina nově zaměstnaných vyučujících z jiného oboru. Kvalifikace není potřeba, učitelem se může stát prakticky každý, stačí doklad o zkoušce v plavání nebo na vysokozdvižný vozík.

Nebo třeba průvodčí, ti jsou až příliš kvalifikovaní, umí 1. i 2. třídu. Do škol s nimi! Pokud tedy chtějí. Věc se má tak: V Německu teď máme prakticky úplnou zaměstnanost. Je otázkou, kdo se vzdá dobrého zaměstnání, aby se stal učitelem. Nikdo.

Můžeme se vlastně ptát jen lidí, co teď nemají nic lepšího na práci. Lothar Matthäus. Ten umí tělocvik a sexuální výchovu. Práce učitelů je náročná, vzdělávat je náročné a špatně placené, především tam, kde jich chybí nejvíc: na základních školách a učilištích. Ještě k tomu se zaměstnaní učitelé často v létě musí hlásit jako nezaměstnaní. To je nestydatost, učitelé musejí na brigádu. Byl jsem v hospodě, kde byl číšník učitel, protože co 10 minut přišel k nám a řekl: "Přestaňte kecat, nebo vás rozsadím!"

Navíc je v Německu vzdělávání záležitost spolkových zemí a ty si vzájemně učitele odlákávají. Tento federální systém má možná i výhody, tady je to ale velký problém. Máme 16 spolkových zemí s vlastními politiky a ti do toho všichni kecají. Naše ministryně školství Anja Karliczek se tomu problému chtěla věnovat. Anja Karliczek ze strany CDU, jak bych to řekl, nemá k tomu moc blízko, mám pocit, že v kabinetu teď látku moc nestíhá.

Známe to, když si rodiče říkají, jestli to bylo správně. Spolkový kabinet je na ni možná moc, řekl bych, že jí hrozí brzké přeložení. Snaží se opisovat od Klöckner, ta ji ale nenechá, tak dostane... Tak si to představuju já. Anja Karliczek, naše ministryně školství z CDU, před více než rokem rozhodla, že bychom měli mít Národní radu pro vzdělávání, že by země měly pro jednou spolupracovat.

A co se udělalo? Rada pro vzdělávání se ani nesetkala. Ani se neví, kdo v ní má být. Když ve škole někdo podává takové výsledky, musejí obvykle přijít rodiče. Ještě nemáme Národní radu pro vzdělávání! Jak je to jen možné?

Ta skupina na WhatsAppu nefunguje? Tak si to představuju: Karliczek určitě má chat na WhatsAppu, hned po jednání koalice v roce 2018 napsala do skupiny: "Čau, prý chceme Národní radu pro vzdělávání, zeptám se ministryně školství." O rok později: "Ups, to jsem já. Chce se někdo sejít?" Ozve se Bavorsko: "Nemáme teď čas, bude Oktoberfest."

Brémy: "Sraz vysoké politiky o vzdělávání zní skvěle, ale co jsou výšky a co je vzdělávání?" Bádensko-Württembersko: "Na spisovné dotazy neodpovídáme." Hesensko se ptá: "Co se na takovém srazu děje?" Karliczek: "Lidi ze všech zemí pokecají." Sasko: "My ne, nevidíme rádi lidi z jiných zemí." Severní Porýní-Vestfálsko: "Nemůžeme, musíme vyzvednout děti, vyučování odpadá." Mek-Pom: "O co jde?

Teprve nám zapojili internet, prošvihli jsme něco?" Karliczek: "Hledáme experty, co se vyznají v potřebách mladých lidí." Hamburg: "Žádný problém, má někdo číslo na Biebera?" Duryňsko: "Dorazíme, když dostaneme nejvíc, bez zdi je to tu čím dál horší." Mek-Pom: "Zeď je pryč? Fakt jsme něco prošvihli..." Je to úplný chaos. Federalismus ve své nejhorší podobě. Stejně jako předtím máme 16 různých variant, jak mít v Německu maturitu, jaké zkoušky a kombinace předmětů jsou potřeba, po kolika letech se musí udělat, není ani srovnávací portál maturit, Karlicheck24.

Nedá se to pochopit, v různých zemích jsou u maturit povolené jiné kalkulačky, v některých zemích jsou povolené jednojazyčné slovníky, jinde dvojjazyčné, samozřejmě je G8 a zároveň taky G9, mnoho výzkumníků ve vzdělávání říká: "Kdo chápe pravidla německé maturity, by ji měl automaticky taky udělat."

Hračka to celé totiž vůbec není. Novinka: OhNoAbi! Prohraj se k maturitě v Německu! A to s těmi nejšílenějšími pravidly v republice! 9, Sasko. Gymnasium Schillerstraße ve Zwickau. Super, tam mám do maturity jen 8 let. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. Dolní Sasko.

Tam mám do maturity 9 let. A u maturity ani nemůžeš používat kalkulačku. Políčko politické události. Změna vlády ve Šlesvicku-Holštýnsku. Opět se ruší maturita G8 a je nahrazena G9. Vynechej jeden rok. Zažij ty nejneférovější rozdíly! 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.

Sakra. Jdi do Brém. Vydej se tam přímo, žádné vzdělání odjinud. 3, 4, 5, 6! Gymnázium v Berlíně, tam dostanu maturitu zadarmo. To je vidět na těch, co vám staví letiště. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7! Schlossallee Mnichov, lidi! Bavorsko, tam je to nejlepší vzdělání. Zato ale ta nejtěžší maturita, rovnou se rozluč se studiem medicíny.

1, 2, 3, 4. Ministryně školství Karliczek se vyslovila pro centrální maturity, ministři kultury nemají slov. Otoč herní plán vzhůru nohama a vše z politického plánování zase promíchej. Ne, už zase. Zatracená hra. OhNoAbi.

Nejšílenější hra o vzdělávání v republice. Nyní i ve vaší spolkové zemi! Film vytvořili Max Engel a Henning Nasse. Federální systém může i za to, že se do vzdělávání v Německu poměrně málo investuje. Ano, vzdělávání a věda patří k těm několika málo oblastem, ve kterých země vůbec mohou na vlastní zodpovědnost šetřit. Podle OECD je Německo ve srovnání výdajů na vzdělávání ve spodní třetině, tedy procentuálně k HDP se Německo nachází tady.

35. místo ve spodní třetině, či jak by řekli němečtí žáci: "Třetina, to je skoro 20 %." Ano. Nedostatečné financování jde vidět i na stavebních nedostatcích. Člověk nepřijde do školy a neřekne si: "Ó, tady si toho váží, to je důležité, tady se investuje." Máme povinnou školní docházku, tu už dlouho, a už i povinné nošení helmy. Pro žáky.

Na německých školách jsou potřeba rekonstrukce v celkové hodnotě 34 miliard eur. Miliarda by nejspíš byla potřeba jen na vyčištění záchodů. A plíseň ve třídách je už tak stará, že už je tam taky povinně. Klasické filmy ze školy by se dnes jmenovaly jinak. Hasáková bowle. I se spravedlivostí je to pořád špatné, se stejnými výsledky dostávají děti z rodin s vysokoškolským vzděláním doporučení na gymnázium třikrát častěji než ostatní.

Bohatí rodiče dávají děti stále častěji do soukromých škol, počet těchto škol se za posledních 20 let zčtyřnásobil. Říká se, že tam můžou všichni, ale bývají financovány podpůrnými spolky a ty si vybírají nejradši bohaté rodiče, boháči jsou pak spolu. Některé soukromé školy berou v biologii ze zvířat už jen ústřici a tuleně. Jak je to vážné, dámy a pánové, je vidět na tom, že vyšla edice knih Reclam s tituly odpovídajícími stavu školství.

Třeba o zoufalých praktikantech: Utrpení mladého kandidáta na učitele. O starých učitelích, co musejí učit dál: Stařičký Nathan. A o bojích mezi spolkovými zeměmi: Povyky a údery.