Vánoční HavranStudio C

V půlnoci kdys v soumrak čirý chorý bděl jsem sám a sirý na čekané vedle krbu jako každý rok. Skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání ozval se jak zaklepání, asi sobí krok. - Zašeptal jsem: - To je on! Nebo možná zařval jsem jak hroch. Je čas dostat dárků stoh. Jasně paměť má mi praví, Štědrý den byl chmurný, tmavý, a já zrovna poslal psaní, že jsem loni hodný byl.

Toužil jsem po kuropění, zármutku po něm již není, chtěl jsem totiž skvělý dárek, na nějž nikdo nemyslil: v hračkářství je spousta hraček a já nerozhodný byl, tak o celém obchodě jsem snil. Nadšení jsem těžko skrýval, krb si soustředěně hlídal. Ozvalo se zaklepání, někdo čekal vedle vchodu. Říkal jsem si: "Věru zvláštní.

Pročpak dveře místo krbu?" A jo, tohle pravé není, je to jen tak na ozdobu. Je to zapojené v proudu. Kdybych já měl silnou vůli, počkal bych snad ještě chvíli, dárky jsem však již chtěl míti, dveřím utíkal jsem vstříc. Sotva dovnitř nohou vkročí, s úplatkem se hned přitočím, koukat budu, jak se loučí s dárky, jež tak skromně chci. Otevřu – a ticho, nic, venku tma a pranic víc. Cože?

Hledě dlouho do tmy… Kristova sušenko! Na zem jsem se sesunul. Proč bys čekal přede dveřmi? Jenom se nežinýruj. To je jedno, žádná tíseň, dej mi dárky, zapěj píseň. Vím, že spěcháš, jsem s tím smířen, čeká tě noc beze snů. Míň je víc – toť dárek tvůj. Já mám ovšem jiný názor, pravil jsem a dal si pozor, neuhodl by, že hračky z Velké války jsou na nic.

Nechtěl jsem však hračku jednu, chtěl jsem hraček na tisíc. - Namítl jsem: - Víc je víc. Santa, blahosklonnost sama, skončil s trapnýma dárkama, vzal si zpátky tamtu blbost, na zem poté uhlí dal. Teď už nejsi hodné dítě, lítost budeš cítit lítě, protože uhlí...

je debilní. Nejenže mé sny rozdupal, rýmové schéma rozcupal. Pohrdal mnou, ta potupa, taký hněv jsem nepoznal. Na odvetu čas nastal. To, co chci, to teď dostanu, všechny hračky sem na stranu. Pokud tohle neuděláš, svázán strávíš Vánoce. Nazpět ke vchodu se vracím, žhavou duší v sny se ztrácím, adrenalin síla hnací, klíček v zámku otočen.

Nedal jsi mi na vybranou. Už jsem z toho otráven. Všechny hračky z pytle ven. Ty si troufáš vyhrožovat? Ukážu ti, jak se chovat. Ten, kdo na mě takto tlačí, lepší dárky nedostane. Děcka musí se naučit, respekt nelze si poručit. Ticho, dědku! Přestaň hlučit. Do země se kulka hrne.

Nad hlavu též, ať vypadám nejvíc drsně. Sob na to dí: Což je nejspíš přeložené: "Au, to bolí." Rudolf nevzlétne: víckrát ne. Tlusťoch rozkaz v bázni plní a u toho slzy roní. Není už tak samolibý, hrůzou asi oněměl. To si ze mě dělá šašky?

Kde jsou všechny moje hračky? Co je toto za vytáčky? To má být vše? To snad ne! Severní pól celý roztál. Vše je navždy ztracené. Al Gore vždycky pravdu měl. Překlad: Snoopadoop www.videacesky.cz