Vlčí královna ze SamotySvět TES
6
V dnešním díle se podíváme na jednu z nejproklínanějších postav ze světa Tamrielu. Jedná se o nechvalně proslulou Potemu Septim, která byla známější jako Vlčí královna ze Samoty.
Přepis titulků
Život v Tamrielu jste si zkusili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. POTEMA
VLČÍ KRÁLOVNA Byla královnou a dobyvatelkou. Vládla několika královstvím
a Císařství držela ve své železné pěsti. Byla děsivým nepřítelem.
Tvrdá jako válečné kladivo, ale tichá jako otrávená dýka. Moci dosáhla za cenu mnoha životů. Ke konci sama vládla království prachu a smrti. V celých dějinách vládců Tamrielu neexistuje nikdo tak temný jako Potema Septim, Vlčí královna ze Samoty. Roku 630 3. věku, princ Pelagius Septim II., syn císařovny Kintyry, zabil vlkodlaka.
To za pomoci princezny Quintilly, mocné kouzelnice. Duše vlkodlaka byla uvězněna v kamenu duší, který měl Pelagius ve svém prstenu. Ten hned použil k zásnubám s Quintillou. Někteří věří, že duše spoutané bestie se z prstenu přenesla do těla jejich prvního dítěte. Potemy.
Její rozmrzelost byla přítomna už od dětství. Byl to její děd, Uriel Septim II., kdo ji přirovnal k vlkovi číhajícímu na svou kořist. Potema objevila výhody klamu už jako malá dívka. Uvědomila si, že jí její otec využil k tomu, aby urovnal vztahy s králem Mantiarcem ze Samoty, kterého si znepřátelil. Po svatbě s králem si Potema řekla, že jedinou možností, jak se ochránit před těmito muži, je získat za každou cenu moc a vliv.
A když bude potřeba, použít je jako zbraň. Jako královna Samoty se Potema brzy dostala k velkému vlivu, protože využívala náklonnost stárnoucího krále ke své mladé královně. Své city k Mantiarcovi vyjádřila tak, že ho uvedla do přesvědčení, že jeho dědic není jeho synem. Jeho bolest byla neměřitelná.
Mladého prince se zřekl, vyhnal ho z království a na místo dědice trůnu dosadil novorozeného syna Potemy. Tím si Potema upevnila pozici pravého vládce Samoty. Svého syna, jménem Uriel, bude celý život používat jako pěšáka. Možná toho chlapce opravdu milovala, pokud byla lásky vůbec schopná, avšak nakonec byl jen prostředkem jejího prospěchu. Jedovaté lži Vlčí královny mučily Mantiarca po zbytek jeho dní. Když se jí nepovedlo ukrást císařský trůn jejího bratra, Potema se zaměřila na upevnění své moci jako regentka Samoty, na což měla díky svému synovi právo.
Královský dvůr v Samotě navštěvovalo mnoho šlechticů a Potema chtěla, aby každý z nich byl její politickou loutkou. K tomu využila všechny schopnosti, které se za ty roky naučila. Intriky, diplomacie, špionáž, vydírání, úplatky i sex, to vše byly její zbraně k dosažení cílů.
Tím bylo korunování jejího syna Uriela jako císaře celého Tamrielu. Avšak její příležitost přijde až za 20 let. V té době byl císařem muž jménem Antiochus. Byl obézní, často opilý a byl poznamenaný všemi sexuálně přenosnými nemocemi, ze kterých ho královští lékaři dokázali vyléčit. Po jeho smrti se Vlčí královna opět pokusila získat Rubínový trůn. Panovaly spekulace o tom, jaký druh útoku na trůn Potema zvolí.
Císařovnou se měla stát Antiochova 15letá dcera Kintyra. Tah Vlčí královny byl vypočítavý a nemilosrdný. Obvinění z nemanželského dítěte v Samotě zabralo, proto ho využila znovu, aby zvrátila názor Rady starších na Antiochovu dceru, ve prospěch svého syna Uriela. Potema byla rozzuřena, když Kintyra Septim II. byla korunována místo jejího syna. Kintyra nechala ještě před korunovací vyhnat Potemu z Císařského města.
Všechny její intriky k ničemu nevedly. Potema byla velmi frustrovaná. Když korunu nemohla získat politikou a podvody, chtěla ji získat za pomoci ohně a krve. Císařství mělo nepřátele. Národ Nordů a části High Rocku a Morrowindu stále odolávaly pokusům o nadvládu Septimů. Potema měla s těmito národy vcelku přátelské vztahy, asi jako pastýř nad svým stádem.
Nyní zavelela ke sjednocení pod standartou Samoty a válka o rudý diamant započala. Plánem Potemy nebylo jen bojovat přímo s císařskou legií, ale i zasít chaos a vzpoury všude, kam její armáda vstoupí. Před svou smrtí matka Potemy přeměnila svatební prsten do amuletu a očarovala ho silným kouzlem, který svou moc čerpal z kamene duší, v němž byla uvězněna duše vlkodlaka, který ovlivnil Potemino zrození.
Královna ho používala, aby lidi navedla ke zradě. A jak se její armáda po Tamrielu šířila jako nákaza, která destabilizovala Císařství. Potemina schopnost vést válku byla stejně dobrá jako schopnost lhát. Její síly porážely Kintyřinu armádu strategií založenou na klamu, plížení a často i na zradě. Kintyřiny síly byly demoralizovány zvěstmi, že Potema využívá nekromancery, kteří oživují těla padlých vojáků, aby bojovala na jejich straně.
Její agenti často útočili během temných nocí, v tichosti, nezanechávali stopy a někdy ani tělo. Nakonec její bezcitnost umožnila zajmout Císařovnu. Kintyra byla silná, ale s Vlčí královnou, pro kterou byla zrada druhým já, se nemohla porovnávat. V pevnosti v High Rocku Potema Kintyru bezcitně zabila a po její popravě byl Uriel Septim III.
jmenován císařem Tamrielu. Po 30 letech podvodů a zkázy se její syn posadil na Rubínový trůn v Císařském městě. Císařství leželo u nohou Vlčí královny. Ovšem během několika let se vše před jejíma očima začalo měnit v prach. Lid Tamrielu Kintyru miloval, ale Potemě se nepodařilo stejnou lásku převést na jejího syna.
Cephorus a Magnus neustále utočili, ve snaze obnovit skutečnou dynastii Septimů. Tyto boje trvaly po Urielově nástupu na trůn asi 4 roky. Vlčí královnu to stálo hodně snahy, aby udržela jednotu mezi obyvateli císařství, kteří byli ubohými oběťmi občanské války. Zatímco Magnus se soustředil na Samotu, Cephorus ničil Urielovu armádu v High Rocku.
Uriel byl schopným vůdcem, ale bez krutosti své matky nedokázal Cephoruse porazit v bitvě u Ichidagu. Cephorus Uriela zajal a sám se stal Císařem, když mu Poteminy a Urielovy síly slíbily věrnost, výměnou za slib minimálního vměšování Císařství. Dav, který byl rozzuřený na muže, jenž uvedl zemi do nepokojů, přepadl karavanu, která vezla Uriela do Gildenu, a spálila ji s Urielem uvnitř.
A jak Potema donutila armádu jednoho Septima k ústupu, Císařství bylo dobyto jiným a Uriel za křiku vypouštěl svou duši. Říká se, že všechna lidskost Vlčí královny zemřela s jejím synem. Nezůstalo o moc víc než zrůda, která zabila každého nešťastníka, který jí zkřížil cestu. Zvěsti, že Potema vyvolávala Daedry a oživovala mrtvé vojáky, byly považovány za povídačky vzniklé ze strachu.
Teď se ukázaly jako pravdivé. Ve svém hněvu, zármutku a odhodlání rozdrtit Cephoruse Potema na svého strýce bezostyšně vypustila vlny lichů, upírů a oživlých mrtvol. Její hněv byl tak děsivý, tak nečistý, že i ten zbytek jejích stoupenců brzy v hrůze a znechucení utekl.
Její stoupenci houfně utíkali a šeptali si, že každý, kdo odmítne nebo urazí tuto nepříčetnou hříšnou ženu, bude obětován nečistým bohům. Nebo hůř, donucen sloužit až do smrti a i po ní. Roky ubíhaly. Zdroje Potemy vymizely. Každý, kdo ji podporoval, zemřel nebo uprchl.
Nakonec vládla sama rozkládajícímu se království, které páchlo utrpením a smrtí. Už jí nezbyli žádní poddaní, s výjimkou bezduchých Draugrů a nezemských stvoření, se kterými se spolčila ve víře, že může ovládnout Tamriel. Magnus oblehl Samotu, odhodlaný zbavit se navždy Poteminy hrozby.
Konečně prolomil její obranu, ale jeho vojáci našli jen její seschlé tělo a rozkládající se služebníky, kteří zemřeli se svou vládkyní. Magnus jmenoval svého syna Pelagiuse dočasným vládcem a sám se vrátil do království Gildane. Byl přesvědčen, že hrozba Vlčí královny byla zažehnána. Říká se, že Potema se mstila i ze záhrobí.
Někdo říká, že zlo v této ženě bylo tak velké, že se nasáklo do zdí hradu a uvrhlo do šílenství každého, kdo v něm trávil čas. Jiní vypráví o staré čarodějnici, se kterou se velmi mladý Pelagius Septim setkal a která mu darovala amulet s kamenem duší, v němž zřejmě byla duše hladového vlka. Amulet mohl, ale nemusel, být prokletý.
Jméno Potema Septim ožilo, když se jí skupina nekromancerů pokusila oživit. Podle jiných historek stará žena přežívala jako nemrtvý ghůl, jen aby byla zničena ve 4. věku Drakorozeným. Tak končí temný příběh o Potemě, Vlčí královně ze Samoty, jejíž osud zpečetila touha po moci. Ta často vede ke zkáze.
Ale jiní mají moc, kterou se zavázali využívat nejlépe, jak dokáží. Titul uchvatitele nepatřil pouze Potemě. Jednou se objevil další syn Skyrimu, který toužil po větší moci, než mu patřila. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Tvrdá jako válečné kladivo, ale tichá jako otrávená dýka. Moci dosáhla za cenu mnoha životů. Ke konci sama vládla království prachu a smrti. V celých dějinách vládců Tamrielu neexistuje nikdo tak temný jako Potema Septim, Vlčí královna ze Samoty. Roku 630 3. věku, princ Pelagius Septim II., syn císařovny Kintyry, zabil vlkodlaka.
To za pomoci princezny Quintilly, mocné kouzelnice. Duše vlkodlaka byla uvězněna v kamenu duší, který měl Pelagius ve svém prstenu. Ten hned použil k zásnubám s Quintillou. Někteří věří, že duše spoutané bestie se z prstenu přenesla do těla jejich prvního dítěte. Potemy.
Její rozmrzelost byla přítomna už od dětství. Byl to její děd, Uriel Septim II., kdo ji přirovnal k vlkovi číhajícímu na svou kořist. Potema objevila výhody klamu už jako malá dívka. Uvědomila si, že jí její otec využil k tomu, aby urovnal vztahy s králem Mantiarcem ze Samoty, kterého si znepřátelil. Po svatbě s králem si Potema řekla, že jedinou možností, jak se ochránit před těmito muži, je získat za každou cenu moc a vliv.
A když bude potřeba, použít je jako zbraň. Jako královna Samoty se Potema brzy dostala k velkému vlivu, protože využívala náklonnost stárnoucího krále ke své mladé královně. Své city k Mantiarcovi vyjádřila tak, že ho uvedla do přesvědčení, že jeho dědic není jeho synem. Jeho bolest byla neměřitelná.
Mladého prince se zřekl, vyhnal ho z království a na místo dědice trůnu dosadil novorozeného syna Potemy. Tím si Potema upevnila pozici pravého vládce Samoty. Svého syna, jménem Uriel, bude celý život používat jako pěšáka. Možná toho chlapce opravdu milovala, pokud byla lásky vůbec schopná, avšak nakonec byl jen prostředkem jejího prospěchu. Jedovaté lži Vlčí královny mučily Mantiarca po zbytek jeho dní. Když se jí nepovedlo ukrást císařský trůn jejího bratra, Potema se zaměřila na upevnění své moci jako regentka Samoty, na což měla díky svému synovi právo.
Královský dvůr v Samotě navštěvovalo mnoho šlechticů a Potema chtěla, aby každý z nich byl její politickou loutkou. K tomu využila všechny schopnosti, které se za ty roky naučila. Intriky, diplomacie, špionáž, vydírání, úplatky i sex, to vše byly její zbraně k dosažení cílů.
Tím bylo korunování jejího syna Uriela jako císaře celého Tamrielu. Avšak její příležitost přijde až za 20 let. V té době byl císařem muž jménem Antiochus. Byl obézní, často opilý a byl poznamenaný všemi sexuálně přenosnými nemocemi, ze kterých ho královští lékaři dokázali vyléčit. Po jeho smrti se Vlčí královna opět pokusila získat Rubínový trůn. Panovaly spekulace o tom, jaký druh útoku na trůn Potema zvolí.
Císařovnou se měla stát Antiochova 15letá dcera Kintyra. Tah Vlčí královny byl vypočítavý a nemilosrdný. Obvinění z nemanželského dítěte v Samotě zabralo, proto ho využila znovu, aby zvrátila názor Rady starších na Antiochovu dceru, ve prospěch svého syna Uriela. Potema byla rozzuřena, když Kintyra Septim II. byla korunována místo jejího syna. Kintyra nechala ještě před korunovací vyhnat Potemu z Císařského města.
Všechny její intriky k ničemu nevedly. Potema byla velmi frustrovaná. Když korunu nemohla získat politikou a podvody, chtěla ji získat za pomoci ohně a krve. Císařství mělo nepřátele. Národ Nordů a části High Rocku a Morrowindu stále odolávaly pokusům o nadvládu Septimů. Potema měla s těmito národy vcelku přátelské vztahy, asi jako pastýř nad svým stádem.
Nyní zavelela ke sjednocení pod standartou Samoty a válka o rudý diamant započala. Plánem Potemy nebylo jen bojovat přímo s císařskou legií, ale i zasít chaos a vzpoury všude, kam její armáda vstoupí. Před svou smrtí matka Potemy přeměnila svatební prsten do amuletu a očarovala ho silným kouzlem, který svou moc čerpal z kamene duší, v němž byla uvězněna duše vlkodlaka, který ovlivnil Potemino zrození.
Královna ho používala, aby lidi navedla ke zradě. A jak se její armáda po Tamrielu šířila jako nákaza, která destabilizovala Císařství. Potemina schopnost vést válku byla stejně dobrá jako schopnost lhát. Její síly porážely Kintyřinu armádu strategií založenou na klamu, plížení a často i na zradě. Kintyřiny síly byly demoralizovány zvěstmi, že Potema využívá nekromancery, kteří oživují těla padlých vojáků, aby bojovala na jejich straně.
Její agenti často útočili během temných nocí, v tichosti, nezanechávali stopy a někdy ani tělo. Nakonec její bezcitnost umožnila zajmout Císařovnu. Kintyra byla silná, ale s Vlčí královnou, pro kterou byla zrada druhým já, se nemohla porovnávat. V pevnosti v High Rocku Potema Kintyru bezcitně zabila a po její popravě byl Uriel Septim III.
jmenován císařem Tamrielu. Po 30 letech podvodů a zkázy se její syn posadil na Rubínový trůn v Císařském městě. Císařství leželo u nohou Vlčí královny. Ovšem během několika let se vše před jejíma očima začalo měnit v prach. Lid Tamrielu Kintyru miloval, ale Potemě se nepodařilo stejnou lásku převést na jejího syna.
Cephorus a Magnus neustále utočili, ve snaze obnovit skutečnou dynastii Septimů. Tyto boje trvaly po Urielově nástupu na trůn asi 4 roky. Vlčí královnu to stálo hodně snahy, aby udržela jednotu mezi obyvateli císařství, kteří byli ubohými oběťmi občanské války. Zatímco Magnus se soustředil na Samotu, Cephorus ničil Urielovu armádu v High Rocku.
Uriel byl schopným vůdcem, ale bez krutosti své matky nedokázal Cephoruse porazit v bitvě u Ichidagu. Cephorus Uriela zajal a sám se stal Císařem, když mu Poteminy a Urielovy síly slíbily věrnost, výměnou za slib minimálního vměšování Císařství. Dav, který byl rozzuřený na muže, jenž uvedl zemi do nepokojů, přepadl karavanu, která vezla Uriela do Gildenu, a spálila ji s Urielem uvnitř.
A jak Potema donutila armádu jednoho Septima k ústupu, Císařství bylo dobyto jiným a Uriel za křiku vypouštěl svou duši. Říká se, že všechna lidskost Vlčí královny zemřela s jejím synem. Nezůstalo o moc víc než zrůda, která zabila každého nešťastníka, který jí zkřížil cestu. Zvěsti, že Potema vyvolávala Daedry a oživovala mrtvé vojáky, byly považovány za povídačky vzniklé ze strachu.
Teď se ukázaly jako pravdivé. Ve svém hněvu, zármutku a odhodlání rozdrtit Cephoruse Potema na svého strýce bezostyšně vypustila vlny lichů, upírů a oživlých mrtvol. Její hněv byl tak děsivý, tak nečistý, že i ten zbytek jejích stoupenců brzy v hrůze a znechucení utekl.
Její stoupenci houfně utíkali a šeptali si, že každý, kdo odmítne nebo urazí tuto nepříčetnou hříšnou ženu, bude obětován nečistým bohům. Nebo hůř, donucen sloužit až do smrti a i po ní. Roky ubíhaly. Zdroje Potemy vymizely. Každý, kdo ji podporoval, zemřel nebo uprchl.
Nakonec vládla sama rozkládajícímu se království, které páchlo utrpením a smrtí. Už jí nezbyli žádní poddaní, s výjimkou bezduchých Draugrů a nezemských stvoření, se kterými se spolčila ve víře, že může ovládnout Tamriel. Magnus oblehl Samotu, odhodlaný zbavit se navždy Poteminy hrozby.
Konečně prolomil její obranu, ale jeho vojáci našli jen její seschlé tělo a rozkládající se služebníky, kteří zemřeli se svou vládkyní. Magnus jmenoval svého syna Pelagiuse dočasným vládcem a sám se vrátil do království Gildane. Byl přesvědčen, že hrozba Vlčí královny byla zažehnána. Říká se, že Potema se mstila i ze záhrobí.
Někdo říká, že zlo v této ženě bylo tak velké, že se nasáklo do zdí hradu a uvrhlo do šílenství každého, kdo v něm trávil čas. Jiní vypráví o staré čarodějnici, se kterou se velmi mladý Pelagius Septim setkal a která mu darovala amulet s kamenem duší, v němž zřejmě byla duše hladového vlka. Amulet mohl, ale nemusel, být prokletý.
Jméno Potema Septim ožilo, když se jí skupina nekromancerů pokusila oživit. Podle jiných historek stará žena přežívala jako nemrtvý ghůl, jen aby byla zničena ve 4. věku Drakorozeným. Tak končí temný příběh o Potemě, Vlčí královně ze Samoty, jejíž osud zpečetila touha po moci. Ta často vede ke zkáze.
Ale jiní mají moc, kterou se zavázali využívat nejlépe, jak dokáží. Titul uchvatitele nepatřil pouze Potemě. Jednou se objevil další syn Skyrimu, který toužil po větší moci, než mu patřila. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (9)
Qinn (anonym)Odpovědět
02.08.2017 01:01:27
Musím se k něčemu přiznat. To já jsem byla tím Drakorozeným, kdo sprovodil ducha Potemy ze světa...
VevacOdpovědět
07.09.2014 21:29:06
Nezbili poddaní? Vážně? To je někdo tloukl? Pokud ne, tak je to vyjmenované slovo...
Jinak ten hlas mne taky překvapil, ale výborný!
ABigWhiteWolf (Překladatel)Odpovědět
08.09.2014 09:01:50
Opraveno, díky. Příště prosím stačí říct normálně, každý se může přehlédnout nebo přepsat...
m.MarcusOdpovědět
07.09.2014 17:03:23
Ty jo novej vypravěč dobrý :DAle doufám,že se budou střídat,ale k tomudle se hodil :)
dajmi5Odpovědět
07.09.2014 16:33:18
Musím říct že ten novej vypravěč je 100x lepší než to děcko z minulejch dílů :D
TessieAssassinOdpovědět
07.09.2014 14:14:11
Náhodou, tohle byl podle mě jeden z nejlepších dílů a ačkoli proti starýmu vypravěči nic nemám, tenhle je boží.
fallangaOdpovědět
07.09.2014 13:13:27
Trošku slabší díl. Jednak kvůli tomu hlasu, který je příšerný a jednak kvůli tomu, že je to příběh, který mi nepřišel moc zajímavý.
heinzOdpovědět
07.09.2014 08:50:33
Neviete niekto prečo vymenili rozprávača?
DarketahOdpovědět
07.09.2014 11:21:25
asi aby tomuto dílu vnesli temnej nádech.