Dostaňte toaletní papír do záchodaTaskmaster

Dostaňte toaletní papír do záchodu. Máte na to 15 minut, začněte teď. Ahoj, Alexi. - Ahoj, Fern. - Ahoj. Představ si, kdybych o to zavadil a ono to spadlo. To by byla sranda. Miluju toaletní papír! Vidím tolik toaleťáků a to mi dělá radost. To se mi bude líbit. Dostaňte toaletní papír do záchodu.

Musíte zůstat na místě. Nejvíce toaleťáku v záchodu vyhrává. Máte na to 15 minut, začněte teď. To nebude snadné. No… Ve skutečném životě mi tohle fakt jde. Pořád se mi stává, že toaleťák shodím do záchoda. - Co se stane, až dojde? - Budeš buď šťastný, nebo smutný. Ze Zimbabwe jsem zvyklý kadit z výšky, takže tohle by měla být pohoda, nebo nehoda.

Opravdu se ti stává, že shodíš ruličku do záchoda? Jo, a pak to schytám. Mně se to stává každý týden a v koupelně mám obrovské zrcadlo a pokaždé se na sebe podívám a řeknu si: Ty tlustej zm*de. Pojďme na to. Na mísu si jako první sednou Dara a Fern.

Nejdřív prostě jeden zkusím. Ne. - Kolik na to mám času? - 15 minut. To ne! To ne! To ne! Můžu to po něčem skutálet? Smotat to? Není tu někde okap?

To ne! Provázek? Drát? Měla bych mít strategii? Nevím. Prostě to jen… - Počítá se to? - Ne. Můžu to házet po kouscích a dostat tam aspoň něco. Tenhle ale ne.

Já ho ale počítala. Potřebuju dostatečnou tíhu, aby to bylo stabilní. Jo! Jo! Můžeme se vloupat do rybářských potřeb? To bylo úplně mimo. - Konec? - Máš ještě 13 minut. Musím jinak mířit. Nejsem na nule.

- Skončila jsi s předstihem. Výborně. - Díky. - Gratulace, 1 z 12. Nečekal jsi, že se to povede, co? Šestkrát po sobě jsem trefil prkýnko. Šestkrát po sobě jsem trefil prkýnko! To je zdrcující. Je otřesné pozorovat Daru, jak hloubá nad tím, jak to má udělat, a poznamenal jsem si, že jsem z toho měl dojem, že Dara je tenkou hranicí mezi fyzikálním teoretikem a zmateným strýčkem v kůlně.

Ale párkrát se trefil, ne? Ano, dostal dovnitř celou roli, což je 140 útržků, a 43 dalších jednotlivých útržků. Na konci jsem se v tom musel prohrabovat - a spočítat je. - To jediné mi bylo útěchou. Že ses musel tím vším prohrabovat a počítat jednotlivé útržky. To ti muselo trochu zvednout náladu po všech těch zásazích prkýnka, které byly „zdrcující“.

Fern měla méně technický systém. Přišlo mi, že sis řekla, že tam všechny naházíš a jen si pokaždé řekneš: „To ne!“ Uvědomila jsem si, až když jsi řekl, že mi zbývá 13 minut, že jsem to mohla udělat jinak. - Kdo je na řadě? - Dále bude házet Munya a Millicanová. Jedno mé já to chce prostě hodit a doufat. Když je roztrhám na kousky, budu mít aspoň 100 pokusů.

- Musíš se trefit. - Já vím. Všichni se občas netrefíme do mísy. Tak, a je to. Prostě začnu. To bylo docela blízko. Tak se to možná dá zvládnout. Budu to zkoušet dál. LeBron James. LeBron James. Ne. Možná tenhle. Ne, moc daleko.

LeBron James. LeBron James. Připraven? LeBron James. Ne. Jé, já spláchla. Půlka toaleťáků je pryč. Zdá se mi hloupé tam hodit dalších pět.

LeBron James. LeBron James. Donesl bys mi vodu? Jé, děkuju. Nemůžu se hnout z místa. To je pravidlo. Díky. Namočím je, aby byly těžší. Počítá se to? Stejně je to blbá hra. Tohle je tak příjemný!

Nechápu, že jsem se tolikrát netrefil. To není možný! Ty s ocásky v letu vypadají úžasně. No jo, ale tady se nehraje na umění, ale na přesnost. - Ne. - Kolik zbývá? Ne! Ne! Jo! Deset vteřin. - To je poslední kousek?

- Ano. Hodně štěstí. Ne. To nebylo špatný. Proboha. No nic, Alexi. Munyo, cos myslel tím na začátku, že se každý občas netrefí do mísy? - Každý z nás má minulost. - Kadíš mimo mísu? Já přímo ne, ale s devíti zahradníky je to jízda. Fascinující.

Sarah, ty ses v půlce zastavila a zavedla nový systém. - Ano. - A bylo to parádní. Těžší papír. Papír, co se víc podobá hovínku. - Ale moje ne. - Ne? - To je na mě moc tuhé. - Fakt? - Jo. - Takže katastrofa? - Jo. Nebudu ti lhát, ani moje nejsou žádné skvosty. Ale byl to brilantní nápad. - Ale asi to nefungovalo.

- Jojo. - Fakt? Řekla jsi, že jsi nikdy neviděla ledňáčka, ale asi vypadá takhle: šup! Kolik velkých mokrých ledňáčků přistálo v míse? Celkem 80 jednotlivých útržků, Munya zvládl jen 61. Už jsme neviděli jen Johna Kearnse. Tak tady je John Kearns. Na takovouhle věc nepotřebuju sílu. Sílu obstará gravitace.

Zdá se to divné, ale nejdřív to vyhodím do vzduchu. Aha, teď to zkusím hodit dolů. Zkusím to ještě jednou. - Aha. - To bylo od záchoda docela daleko. Mám nápad. Udělám z toho vlaštovku. Podívejte se na tu krásu! Podvozek, křídla.

Strojírenství v praxi. Leť, krásko, leť. Panebože. Počkej! - Co děláš? - Vyrobím větší. Větší? Aha. Teď to musím znovu promyslet. - Co něco hodit do záchoda? - No jo, já vím. Od toho tu jsem. Je to moc vysoko. - 20 vteřin, Johne.

- Tohle nechám vlát. No… To nešlo podle plánu. Měl jsem vysoká očekávání na základě toho, jak jsi řekl: „Sílu obstará gravitace.“ Myslel jsem, že víš, o čem mluvíš. - Ano, vím. - Ne, nevíš. Je ale škoda, že nebodujeme umělecké zpracování. Možná nevyhraje tuhle hru, ale vyhraje Césara, francouzského Oscara za nejlepší krátký film.

- Nic krásnějšího jsem neviděl. - Od režiséra Hrášku. Bylo frustrující se na Johna dívat, protože má skvělou mušku. Po natáčení občas jen tak blbneme a John popadl toaleťák, hodil a trefil se. - Máte to natočené? - Netočili jsme to. Ne, točili. Sledujte.

To tě musí fakt hodně štvát, co? Jo. - A co rozdat body? - No, dobře… John se netrefil ani jednou, dostane bod i tak? Ale jo, za tu čirou krásu musí dostat bod. John dostává bod. Pak Munya dostává dva, Sarah tři, Fern čtyři za druhé místo, ale vítězem s pěti body je Dara!

183 útržků. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz