Líbánkové trampoty Bryana CranstonaThe Graham Norton Show

- Bryane, jsi ženatý už 30 let? - Ještě ne. Skoro. 29 let. Nedáš to. Ve své knize vyprávíš o vaší mladé lásce, myslím, že jste byli na líbánkách v Evropě. - Ano. - A jeli jste autem, ale ve vlaku. Šli jsme kvůli tomu do naší cestovky. Bylo nám kolem 35, když jsme se brali, a věděli jsme, že chceme založit rodinu, takže tohle byla naše šance, chtěli jsme mít opravdu neobyčejné líbánky, strávili jsme 5 týdnů v Evropě. Začali jsme ve Švýcarsku, půjčili si auto a chystali se jet do Itálie.

A ten agent v cestovce nám řekl, že nemusíme přes Alpy horem, že pojedeme vlakem, jsou tam plošinové vagóny, na to najedou tři auta těsně za sebe a potom se jede skrz Alpy. "Ostatně," povídá, mrk, mrk, "jsou tam tři tunely. Cesta prvním tunelem trvá asi 5 minut, druhým tunelem asi 8 až 10 minut, a tím třetím to trvá 50 minut. Pokud jste na líbánkách..." a já odpověděl. "Víc nemusíte říkat." Takže jsem to řekl manželce, ona vydechla a řekla: "Dobře." Jsme v tom vlaku, před námi dodávka s několika italskými rodinami a asi tak blízko, jako vidím vás, jsem viděl ty za námi.

Dva italské páry. Takže jsme vyrazili. Je to neuvěřitelný zážitek. Emocionálně i fyzicky. A fouká tam vítr a je tma jako v pytli. Nevidíte vůbec nic. Je to fascinující. Vyjeli jsme z tunelu do stanice a já říkám Robin: "To byl jeden." Potom zase vyrazíme, jedeme druhým. Tma jako v pytli, nic nevidíme, vyjedeme, "To byl druhý." A ona jenom: "Bože..." Vjedeme do třetího tunelu, počkáme, dokud není úplná tma a jdeme na to.

Je to malé auto, s ručním řazením a já se snažím sundat kalhoty, ona se snaží sklopit sedadlo a nic nevidíme. Prostě vůbec nic, takže jsme odkázaní na hmat. A věc, kterou jsem se naučil, je, že když se přesouváte přes tu řadící páku na druhé sedadlo, neměli byste být nazí. Sundejte si kalhoty až potom. Vidíš, zajímavé, já bych to doporučil naopak, ale to je subjektivní. Promiň, že přerušuju.

Takže jsme inflagranti, jak se říká, a já nevím, kam dát ruce, a moje žena mě popohání: "Prostě to udělej." A moje oči si začaly zvykat, uviděl jsem její obrys, nádherná žena, moje láska. A vidím ji, její krásný obličej, je to skvělé, říkám si, jak si moje oči zvykly... Ale ukázalo se, že si moje oči nezvykaly. Přijížděli jsme do stanice. A najednou sluneční světlo! Představte si, já jsem takhle na ní a vidím ty dva páry v autě za námi.

A ty ženy krotily své muže. A má žena mi řekla ta tři slova, která chce slyšet každý muž: "Slez ze mě!" Takže jsem slezl, před námi ta rodina, babičky otáčejí hlavy dětí, já se snažím zase obléknout kalhoty... A nikdy jsme nezjistili, jestli to byl vtip. Jestli to ten v té cestovce udělal schválně a věděl celou dobu, že to nebylo 50, ale spíš 15 minut. Ale přece jenom, 15 minut, chlape...

Překlad: jesterka www.videacesky.cz