Marion Cotillard o Edith PiafThe Graham Norton Show

Marion získala Oscara za roli Edith Piaf ve stejnojmenném snímku. Podala úžasný výkon... V rozhovorech jsi pak říkala, že ses s tou rolí nemohla rozloučit. Ano, poprvé v životě se mi role těžko zbavovalo. A musím přiznat, že jsem se za to styděla. Jsem herečka, je to má práce, žádná z rolí by mě neměla ovlivnit. Ale strávila jsem s ní šest měsíců, víc jak šest měsíců... a žila jako v jiné dimenzi.

Nevídala jsem přátele ani rodinu, protože mi říkali, že jsem divná, a to se mi nelíbilo. Jistě, byla jsem divná, protože mi oholili obočí a vlasy, ale trvalo mi to nějakou dobu... Protože během natáčení filmu se svou postavou trávíte spoustu času, zamilujete se do ní. Ale pak přijde poslední klapka... A už s ní nikdy nebudete sdílet svůj život, což je občas svým způsobem kruté.

Ale teď už jsem v pohodě. Nechtěl jsem tě rozrušit. Ale po zhlédnutí filmu je k neuvěření, že ty písně jsi nezpívala ty. - Že to byl lipsync. - To byla nejtěžší část přípravy. Velmi technické, super nudné... I když ne všechno, protože i přesto jsem absolvovala hodiny zpěvu. Musela jsem se naučit její techniku. Chtěla jsem vědět, jak mám stát, kam při tom dávat jazyk, jak dýchat a tak vůbec.

Muselo to vypadat uvěřitelně. Pokud by divák nevěřil, že zpívám, mohl by celý film letět do smetí. - To by byla hrůza, ale... - Já vážněo věřil, že to zpíváte vy. Bylo to tak přesvědčivé. Hrozně jsem u toho brečel. Je to skvělý film... A pak se Graham, pln naděje, zeptal: - Uměla bys ten lipsync ještě? - Nevím. - Kdybychom kousek pustili... - A sakra... Je to francouzsky, nic nepoznáme.

Jenomže v tom filmu jsem měla jiné zuby, nosila jsem, jak se to řekne? Dentier, ta věc na zuby... - Protéza. - Protéza? - Wallie? - Cože? - My falešným zubům říkáme wallies. - Wallys? - Ne wallys, wallies. Konečně nejsem jediná, kdo mu nerozumí. Když kousek pustíme a tobě to nepůjde, tak to vystřihneme. - A když to zvládneš, budeme tleskat a jásat.

- Bezva. Jenomže to je velký fyzický výkon, a já jsem těhotná! - Budeš stát, nebo sedět? - Zůstanu sedět. Děláš si srandu? Myslím, že máme kousek z konce Je ne regrette rien. - Můžu si dát vodku? - Ne, nemůžeš. - Chceš ode mě? - Ne! Fajn, pusťte to. Páni!

To bylo skvělé! Překlad: hAnko www.videacesky.cz