Smrt přímo na jevištiThe Graham Norton Show

Ethane, když ses rozhodl stát hercem, tvůj první velký film byla Společnost mrtvých básníků. Byl jsi v tom úžasný. Tenhle film viděly tvoje děti? Ano. Moje máma je k tomu přinutila. A asi ve třech čtvrtinách se můj syn ptal: "A kdy tam budeš ty, tati?" "Už tam jsem hodinu a půl." "Kterej seš?" Trochu vám to zlomí srdce. "Jo, ty křivý zuby, jasně!" Je to zvláštní, když si vaše děti poprvé uvědomí, že jste v televizi.

Pamatuju si svoji dceru, byly jí asi tři a běžela ke mně: "Mami, jsi v televizi!" To mi přišlo roztomilý, přišla jsem tam, běželi Teletubbies. Tinky Winky. A pracoval jsi s Robinem Williamsem. Každý ho má rád. Ty jsi s ním také dělala a byl i tady, všichni ho milují. Ale znělo to, že vy jste byli rozhádaní. On byl neuvěřitelně vtipný. Byl hodně uvolněný a vynalézavý. Hrál toho učitele a pořád improvizoval.

A čím víc se ostatní smáli, tím spíš. A já jsem fakt chtěl být vážný herec. Četl jsem Stanislavského, nosil po kapsách věci mé postavy, fakt jsem se snažil do toho dostat. A prostě jsem se nechtěl smát. Takže čím déle jsem se nesmál, tím šílenější věci dělal. Dělal si ze mě legraci. "Tak on se nechce smát." A mě to hrozně dožíralo. On to nechápal. Snažil jsem se odvést dobrou práci, chtěl jsem být Montgomery Clift a on tady dělá Zera Mostela.

Myslel jsem si, že mě nesnáší, protože do mě pořád šil. Sotva začalo natáčení, už se do mě pouštěl: "Tady Todd..." Tak se jmenovala moje postava. A když byl ten film hotový, musel jsem zpátky do školy a volal mi velký agent z Hollywoodu. "Jsem agent Robina Williamse a ten říká, že z vás něco bude, že vás mám vzít." Díky němu mám svého prvního agenta, který pro mě tu práci ještě pořád dělá.

To je skvělá historka. Je to krásné.