The Ricky Gervais Show: Karlův deník

Bylo tam plno starých lidí. Asi proto tomu říkají Gran Canaria. Protože tam jsou samí staříci? Každopádně jsem dostal nápad, že si začnu psát deník. A proč? Měl jsem trochu volnýho času. Tak mě napadlo, že to budu zapisovat. A doufáš, že jednoho dne z toho bude uznávané literární dílo jako třeba deník Samuela Pepyse?

To neznám. Je to dobrý? Tys neslyšel o deníku Samuela Pepyse? Druhý nejslavnější deník po tom Anny Frankové? O Anně Frankové jsem slyšel, a říkal jsem si, že je zavřená na půdě, nic moc se neděje, nemá do čeho píchnout, a přesto si to zapisuje.

Zatímco tys byl na Kanárech. Jsem na dovolený a okolo mě se dějou věci, tak jsem si je začal psát. - Jasně. - Začal sis psát deník? - Jo. - A co budeš dělat? Psal jsi do něj každý den? Můžu si ho přečíst, prosím? Deník má být soukromý...

Prosím, můžu z něj číst v rádiu? Karle! Některé věci se týkají jen mě, takže... Prosím, půjč mi ho. - Bože můj. - Tohle není... Koukni, jak je velkej! - Jako stolní diář. - Je obrovskej. Má přes 30 cm na délku!

Tohle je skvělý. Představ si, kdyby takovej měla Anna Franková. Když by ho vytáhla... ...všichni kolem by tu ránu slyšeli. Ale zas mám docela velkej rukopis. Ukaž to. Slyšel jsi už o psacím písmu? Tohle je bomba. Koukni na to.

Bože můj. Začíná to hned prvním dnem. To je nádhera. "Dnes jedu na dovolenou na Kanárské ostrovy. Po probuzení jsem se dozvěděl, že zemřel Tony Banks. V novinách psali, že jeho smrt všechny překvapila, tak mě napadl jeden vynález. Hodinky, které by odpočítávaly čas do tvé smrti. Když budou ukazovat, že ti zbývají 3 dny života, běž k doktorovi."

"Řekl jsem o tom nápadu Suzanne. Ona řekla, že by si takovou věc nekoupila, ale to řekla i o iPodu." Jak by takový hodinky fungovaly? Jak bys věděl, kdy umřeš? Hodně tě trápí blížící se smrt? To ne, ale tenhle Tony Banks... On umřel a všechny to šokovalo.

Kdyby měl tyhle hodinky... Ale jak to funguje? Nemůžeš jen říct: "Nebylo by to bezva?" Jak by to fungovalo? Už tě vidím na patentovém úřadě: "Mám nápad." "Ovšem. Jakýpak máte nápad?" "Hodinky, které odpočítávají váš život." "Páni! A jak fungují?" "Prostě si je nasadíš na ruku."

"Jak to myslíte, že si je jen nasadíte na ruku?" Jak to funguje? "Jen si je nasadíte..." - Geniální. Jsi idiot. - Ono to ještě pokračuje. "Let na Kanáry byl dost divoký. Zase jsem si vzpomněl na ty odpočítávací hodinky. Zajímalo by mě, jestli by dokázaly poznat, že zemřeš při nehodě." Teď zpochybňuje vlastní nápad... Zajímá ho, jestli by to ty hodinky věděly.

On je vynalezl a teď... "Týpek v letadle četl rybářský časopis o kaprech Koi. Nakoukl jsem do něj a všiml si článku o rybníku měsíce. Nejspíš by z toho nemohli udělat týdeník." Já taky jednou viděl člověka ve vlaku, který četl měsíčník o kaprech. Časopis zabývající se výhradně kapry. Byla v něm rubrika "kapr měsíce".

Říkal jsem si, že po třech měsících musí šéfredaktor panikařit: "Máme nějaké další kapry? Víme o nějakém významném kaprovi?" Kdyby použili toho samého dvakrát, málokdo by si stěžoval. "Tohohle kapra použili už předloni." "V letadle seděl fakt tlustej chlápek, který hrál na svém PSP. Když jsem šel na záchod, podíval jsem se, co hraje.

Hrál šipky. Je tak tlustej a línej, že ani na konzoli nedokáže hrát nějakou aktivnější hru. Vystoupili jsme z letadla spolu s postarším párem. Jeden z nich byl na vozíku. Nepřišlo mi chytré brát na sopečný ostrov někoho na vozíku. Všude je kamení a prudké srázy. Budu situaci sledovat v průběhu týdne. Den dva na Kanárech."

Paráda. Jsme teprve u druhého dne. "Hotel je trochu divnej. V životě jsem neviděl tolik šilhajících lidí na jednom místě." - To už by stačilo, ne? - Tohle je úžasný. - Budu toho muset přečíst víc. - Tohle je neuvěřitelný. - Vrátíme se k tomu. - Geniální deník. Tohle je ten nejlepší deník na světě. "Poslouchal jsem The Kinks na svým iPodu a přemýšlel jsem, jestli všichni přemýšlí se svým přízvukem.

- Já teda jo." - Jak to myslíš? No prostě... Seděl jsem na lehátku a přemýšlel o všem možném... Jak víš, že přemýšlíš se svým přízvukem? - Řekni mi svou typickou myšlenku. - Myslím to tak, že když třeba něco zahlédnu, řekl bych: "Tož to je divný, ne?"

Ale já nemusím... Když přemýšlím, nemá to formu vět, jako kdybych to říkal. Je to jen myšlenka, která se zjeví. Je abstraktní a prostě se objeví. Neříkám si: "Ricku?" "Co je?" "Koukals na toho týpka, co?"

"Jo, koukal." "Říkal jsem si, že je nějakej divnej." "Já taky." Nemusím myslet v celých větách. Zatímco ty slyšíš: "Karle. Karle. Karle. Pauzni na chvíli tu muziku. Podívej - šilhaví lidé." To ne... - Takhle funguje tvoje mysl? - V podstatě jo. - Krása. - To vysvětluje mnohé. To je něco.

Musí přemýšlet v celých větách. Protože jsem si říkal: "Tož to je divný, ne?" A ne: "To je nějaké divné, ne?" Řekl jsem si, že přemýšlím s vlastním přízvukem. A pak mě napadlo, jestli tak přemýšlí i Stephen Hawking. Když dumá nad svojí matikou a tak... Nevím, odkud je, takže nevím, jaký by měl přízvuk. Odněkud z Kentu, Cambridge, nebo Oxfordu.

Takže ty si myslíš... - Že mluví tím jeho hlasem. - Syntetizovaným hlasem. Zajímavý. "Obědvali jsme uvnitř, protože bylo hnusně. Seděl vedle nás nějaký stařík. Uši a nosy evidentně rostou dál i ve stáří. Suzanne si všimla, že měl taky tlusté prsty. Asi taky dál rostou. Suzanne nepřišlo vtipné, když jsem řekl, že její zadek má stejný problém."

Bože můj! "Den tři. Už od rána bylo zataženo. Dal jsem si ananas. Pohádal jsem se se Suzanne, protože mi přišlo divný platit za jídlo, když jsme měli all-inclusive dovolenou. Změnil jsem názor, když jsem zjistil, že prodávají koláče. Ta kavárna se jmenovala U tatéra.

Majitel ale neměl žádný tetování. Nikdy jsme ale neviděli jeho ženu." - Geniální. - "Dal jsem si drink na baru. Všichni posedávali a sledovali místního kocoura, jak si líže koule." Nejlepší dovolená na světě. To je místní zábava! "Zpátky v hotelu jsem si zdřímnul před večeří."

Líbí se mi, jak se navážíš do seniorů, - a přitom jsi jak oni. - Zatím jsi nehnul prstem. Nic neudělal a jde si schrupnout. "Po probuzení jsem se doslechl o týrání kachen. Jedna ošklivá měla křivý nohy." Já snad chcípnu. Proč to vůbec zapisuje? Bože. "Nějaký tlusťoch z Boltonu právě plave v bazénu.

Má velké tetování, ale nemůžu přijít na to, co má představovat." Tři tečky. "Pak vylezl z vody a krknul si." Takovou důležitou věc jsi nemohl opomenout, viď? V tom deníku je všechno. Brzo se to dostane do fáze, kdy bude psát: "Nadechl jsem se, vydechl jsem..." "V moři byl nějaký tlouštík, který si nesundal tričko.

Když jsi tlustý, je větší šance, že se spálíš, protože vystavuješ větší plochu? Zeptal jsem se Suzanne a ona řekla, že neví, ale vůbec nevnímala." "Chtěl jsem zůstat, abych viděl, jestli ten tlouštík vleze do kajaku, ale Suzanne řekla, že už musíme jít." Trpělivě vyčkával, jestli se převrhne. "Dnes odlétáme domů, tak jsme si přivstali, abysme si užili zataženou oblohu."

No protože... Není tam pořád slunečno. Byli jsme venku v počasí, ve kterém bych u nás doma ani nevylezl na zahradu. Ale protože jsme na dovolený, musíme jít ven třeba i v pláštěnce." Budeš v tom deníku pokračovat? - Jo... - Každý den? Je to úžasný.

Nepřestávej psát. Budu psát dál, protože jsem zjistil, že před odjezdem jsem se něco naučil, nebo aspoň myslím, že jsem se něco naučil, a jelikož jsem si to zapsal, zapamatoval jsem si to, takže... Co to bylo? No teď už jsem to zapomněl... Ale když jsem to pak po sobě četl, nemusel jsem to číst celé, protože jsem si pamatoval konec, - jestli mi rozumíte.

- Netuším, o čem mluvíš. Překlad: scr00chy www.videacesky.cz