Návrat dlouhých mohyl po 5 000 letechTom Scott

Když víte, co hledat, najdete v celé západní Evropě dlouhé mohyly. Hrbolky v krajině dlouhé pár desítek metrů, vystavěné před tisíci lety ze zeminy, kamení a dřeva. V některých jsou kosti mrtvých, možná to byly hrobky nebo kostely nebo… Vlastně nevíme. Jsou doslova prehistorické, vznikly před začátkem psané historie. Když se zeptáte tří archeologů, k čemu se používaly, uslyšíte čtyři různé názory.

Přestaly se používat, ale v Evropě jich jsou desítky tisíc. Často jsou skryté v krajině. Ale tahle je nová. Dokončili jsme ji o letním slunovratu 2020. Přímo ta výstavba trvala něco přes rok. Můj kamarád Tim Daw dlouho dělal dozorce u Stonehenge a napadlo ho obnovit dlouhé mohyly.

První postavil na své farmě ve Wiltshiru. Kameníci pak hledali další farmy, které by nabídly prostor na tento projekt. Když jsem byl malý, jezdili jsme na prázdniny do Anglesey, kde byla u pláže jedna z původních mohyl. Okamžitě jsem věděl, o co se jedná a jak to bude krásné. Tohle je jedna z mála dlouhých mohyl postavených v tomto tisíciletí. Sice uvnitř nejsou kosti, ale je tu tzv.

kolumbárium. Jsou tu výklenky pro popel zemřelých. Několikrát mi říkali, že tady nemusím šeptat, ale mám pocit, že bych měl, učili mě, že mám mrtvým projevit úctu a být potichu. Tady ale nemá být ticho jako v hrobce. Hlavní sál se využívá pro divadlo, oslavují se tu životy, které už pominuly. V tomto sále je prostor pro stovku lidí.

Myslím sto živých lidí. A to musel někdo vypočítat. Neolitické mohyly už tu stojí 5 000 let, ale není v nich beton, ocelové výztuže ani únikové východy. To všechno v téhle mohyle kvůli pojištění být musí. A už jen kvůli těm rozměrům se všechno muselo hodně testovat, abychom se z inženýrského hlediska ujistili, že to vydrží dlouho. Důležitá byla také přístupnost, do původních mohyl musí člověk lézt, není tam osvětlení a tak.

Je to sice skvělý pocit, takové sblížení s lidmi z doby před 5 000 lety, ale dnes už to neobstojí. Tuhle stavbu vystavěli kameníci a sice použili moderní nástroje a počítačové programy, ale kameny pokládali ručně. Ano, jako u prehistorických mohyl i tady je vchod a východ orientovaný podle pohybu slunce o letním slunovratu.

Spousta lidí si možná myslí, že nasměrovat stavby takhle vyžaduje složitou matematiku a spoustu psaní a výpočetní síly, ale ve skutečnosti stačí vstát ve správný čas a vzít pár klacků. Pokud není zataženo, změříte to podle stínů. Lidstvo vynalezlo od počátku historie spoustu věcí, a to včetně kapitalismu.

Talentovaní kameníci stojí peníze. Postavit a udržovat mohylu není levné, je potřeba byznysový plán. Ty výklenky se časem zaplní, ale jako ve většině kolumbárií tu popel nebude uložen navždy. Je složité o tom mluvit citlivě, abychom nikoho neranili, ale o provoz mohyly a pronajímání výklenků se stará firma Sacred Stones. Já se starám o krajinu, farmařím tady.

Na to všechno je potřeba materiál a kvalifikovaní pracovníci. Aby tu ten památník mohl stát dál, musíme se o něj starat, lidé se o něj musí zajímat po staletí. V kapitalistickém systému je potřeba lidem za tu práci zaplatit. Kolem umírání se bohužel vytvořila nutnost nějaké komerční transakce, v dnešní době je to efektivní, ale ne zrovna krásné. Když si představíme dnešní krematoria, vypadá to trochu jako drive-through.

Ceremonie mají časový limit, prodávají se sériově vyráběné urny a podobně. Tady lidé u místních umělců objednávají urnu vyrobenou z jílu přímo z této krajiny. Nebo si objednají vitráž nebo dřevoryt na dvířka ke svému výklenku. Můžete si pronajmout malinkatý výklenek na rok nebo třeba velký výklenek pro více členů rodiny skoro na celé století.

Nejdelší možná doba uchování je 99 let. Ani na hřbitově ze zákona nemůžete pronajmout hrob na delší dobu. Samozřejmě je to potom možné na dalších 99 let prodloužit a tak po celé generace. Ale pokud už rodina nemá zájem a těch 99 let uplynulo, jsou pozůstatky se vší úctou rozprášeny. Celý ten proces musíte brát velmi vážně, lidé, se kterými jednáte, jsou zranitelní.

Je to ožehavý projekt, obnovovat něco, co bylo pro jinou kulturu posvátné. Zároveň už tomu nemůžeme plně porozumět, ale některé detaily odkazují na původní mohyly po celé Anglii. Rád si představuji, že kdyby neolitický zemědělec navštívil tuhle stavbu, možná by neměl pocit, že jsme se trefili, ale snad by si myslel, že jsme se snažili a dělali to s respektem.

Dlouhá mohyla, tak jako jiné památníky, není stavěna pro mrtvé, je pro živé, prostor pro soustředění, místo pro vzpomínání a přemítání. A tady nevzpomínáme jen na nedávno zemřelé, ale i na ty, kteří tu byli celá tisíciletí před námi. Překlad: jesterka www.videacesky.cz