Severní Anglie – Hadriánův val a dalšíVagabrothers

Zdarec lidi, vítejte zpátky! Právě jsme přistáli v Newcastlu. Chystáme se odstartovat naše epické týdenní cestování po severní Anglii. Nejen že vás vezmeme na některé z nejzajímavějších míst tady, budeme cestovat časem. Začneme na opravdovém začátku. Tohle je první díl, jdeme až do pravěké Anglie. Dnes vás vezmeme do severoanglické verze Stonehange. Podíváme se na umění keltů s kameny. Vypravíme se na samý okraj civilizace, severní hranici římské říše – Hadriánův val. Taky musíme zmínit, že cestujeme ve sportovním autě. Čím že to jedeme, Marko? Máme Mini Countryman v plné výbavě, černý s červeným pruhem.

Vypadá super. Dobré ráno, právě vychází slunce a my se procházíme přes farmy v Duddo, v Northumbrii. Jsme na cestě ke kamennému kromlechu v Duddo. Zdejší útvar pěti menhirů tvoří kruh. Jsou asi 4 200 let staré a jsou podobné Stonehenge. Sever Anglie je plný podobných prastarých památek. Máme teď sraz s Claire Daikin, majitelkou pozemku, a dozvíme se něco víc o jejích pravěkých sousedech. Zde v Northumberlandu jsme v oblasti, která je stále plná pozůstatků prastarého osídlení. Před 12 500 lety sem začali přicházet lidé ze severní Evropy.

Před 6 000 lety zde začali farmařit, začali obdělávat zdejší půdu. Díky radiokarbonové metodě datování víme, že sem byly umístěny před 4 200 lety. Pravděpodobně šlo o hodiny pro zemědělce. Kameny jsou vztyčeny navzájem tak, aby ukazovaly letní a zimní slunovrat. Tyto milníky pro ně byly důležité, protože by tehdy neměli jak jinak počítat dny, aby věděli, kdy je pravý čas zasít. Mám rád tahle místa, protože tu doslova můžete vidět a cítit historii, i se jí dotknout. A přemýšlíte pak, co tohle místo znamenalo pro lidi, kteří jej postavili.

Dost zajímavé je, že lidé ho určitým způsobem stále uctívají. Když se pečlivě podíváte do vnitřku kamene, zjistíte, že jsou tam mince, které tam lidé dali jako malou oběť duším, které zde stále přebývají. Musí vás napadnout, jaké to tu bylo před 4 200 lety. Je šílené, jak je to tu plné prastarých dějin. Jak bude den postupovat, budeme se přesouvat do nám bližší minulosti. Vlastně myslím, že příští místo, které navštívíme, bude trochu starší. Jedeme do Lordenshaw a tam si prohlédneme kamenné umění.

Tohle tedy používali k měření času a teď uvidíme, co pravěcí Britové dělali se svým volným časem. Pojďme. - Řídit tohle auto na zdejších venkovských cestách je vážně sranda, ne? - Velká sranda. Je tu krásně. A je tu jen pár lidí. Vlastně je to nejřídčeji obydlený kraj v Anglii. Objevíme tu ale dost zajímavé pozůstatky někoho, kdo tu dříve žil. Setkáme se s Pauline, místní expertkou. Ukáže nám něco více z kamenného umění a tohle hradiště z doby železné, které je hned opodál.

Tento, na který se právě díváme, se nazývá Hlavní lordenshawský kámen. Má v sobě stovky různých vzorů, je to ten nejlepší v celém Northumberlandu. Tohle je hradiště z doby železné. Nevypadá jako hrad, ale tyhle valy jsou základy starého opevnění. Všude, kde teď roste vřes, býval dům. Je patrné, že ke stavbě opevnění použili části těchto zdobených kamenů, - které tu byly o několik tisíc let dříve. - Je to bláznivé, když se poohlédnete, zjistíte, že právě stojím uprostřed něčího domu. Před nevím kolika tisíci lety tu někdo seděl se svojí rodinou.

A teď... tu já chytám bronz. Tohle je asi 2 000 let staré, a my postupujeme časem do dalšího období – římské éry. Zamíříme teď do Vindolandy a poučíme se o tom, co se dělo poté, co se Británie stala součástí Říma. Do Vindolandy, vpřed! Právě jsme dorazili do Vindolandy. Byla to pevnost, kasárna a svého času byla na samé hranici Římské říše. Sejdeme se také s Martou, místní archeoložkou.

Mimo jiné pochází z Itálie. Není přímo Římanka, je z Milánu, ale třeba nám trochu přiblíží, co dělala středomořská kultura tady na severu. Jdeme. Staří antičtí spisovatelé popisovali Brity jako pracháče. Když přišli Římané, zjistili, že tu nejsou žádné tuny stříbra a zlata. Našli lesy a ornou půdu. Nyní se dívate jen na špičku ledovce. Pod těmito vrstvami, které tvoří kamenná opevnění datovaná do 3.

až 4. století, máme až 9 vrstev archeologie. Jako první sem přišli Tungrové, kteří jsou odnoží kmene Belgů. Přišli sem roku 85 n. l., v době, kdy stavba zdi nebyla ani naplánovaná. - Kdo mimo vojáků tu žil? - To je vlastně otázka, na kterou se zaměřujeme. Stále více a více důkazů potvrzuje přítomnost žen. Přiváděli s sebou celé společenství lidí. Kováře, přadleny a tkalce. V podstatě nebylo možné žádné vojenské osídlení bez civilního zázemí. - Co je nejzajímavější věc, kterou jste tu našli? - Našli jsme dřevěné záchodové prkénko. Nejstarší a nejlépe zachované záchodové prkénko v celé říši?

- Je pořád funkční? - No, nezkoušela jsem ho. Tohle je mimořádně rozlehlé místo. Je to šílené, protože si uvědomíte, kolik Řím investoval do Británie. Říkáte si: "Tohle je konec cesty, okraj civilizace." I na okraji civilizace byly tyhle ohromné stavby. Parádní, rozhodně bych nečekal, že tady nahoře na něco takového narazím. Tady vykopali Vindolandské desky. Jsou něco jako pohledy, co posíláte domů. Jedna z desek mluvila o chlápkovi, kterému matka poslala spodky, sandále a ponožky. Doufám, že byly bavlněné, protože jestli byl z Itálie, byla mu tu určitě zima.

Já jsem z Kalifornie a cítím se podobně... chladivě. Neuvěřitelné, právě jsme dorazili k Hadriánovu valu. Je součástí světového dědictví UNESCO. 117 kilometrů od pobřeží k pobřeží, nejsevernější hranice římské říše. Třem legiím, což znamenalo zhruba 15 000 mužů, trvalo 6 let ho postavit. - Trochu mi to připadá jako britská verze Veké čínské zdi. - Když se díváte a vidíte, jak se táhne do dáli. Neviděl jsem Velkou čínskou zeď osobně, ale viděl jsou spousty fotek a tohle působí - hodně podobně.

- Velká britská zeď. Museli jste už někdy přemýšlet, jaké to bylo, sloužit jako voják na Hadriánově valu. Přesněji, jaké to mohlo být pro poslední vojáky, kteří tu na sklonku říše sloužili, - přemýšlejíc, jestli tu mají zůstat. - Půjdeme to zjistit? - Zdravím tě, spolubojovníku Alexandere. - Buď zdráv, Markusi. - Jak se ti daří? - Mrzne tu, až praští! - Mě hřeje má čestná služba Římu. - Bránit Řím před Pikty, bránit Británii. - Zní to mnohem vznešenější, než jaké to vážně je. - Ty si snad stěžuješ? - To teda jo! - Nejsi snad pyšný? Vždyť nás přeci bůh Mars osvětluje svými paprsky.

Je to tu zatraceně temný 6 měsíců v roce, mrznou mi bradavky, že na nich mám skoro rampouchy. Mě zahřívá myšlenka, že sloužím velkému císaři – Hadriánovi. Jsi naivní pitomec. - Není to pro tebe stejná čest? - Jasně že ne, Hadriánovi jsem u zadku. - Končím s tím, jak mi tu mrzne zadek. - Dezertuješ? - Jenom pokud to zahrnuje nějakej dezert. Jak tě znám, určitě se už modlíš k bohu Dionýsovi za pohár vína. Teď mluvím já. Mizím odsud, měl jsem už dost tvého pruzení a mám dost Hadriána. Tahle zeď mzrne, je to konec světa a já jdu domů.

Uvidíme se později. Blázen. Nezajímá mě, co dělá on. Já zůstávám. Sbohem, Británie. Vracím se domů. Tak jo, lidi, ohodnoťte video a popřípadě nás odebírejte, pokud to ještě neděláte. A zůstaňte s námi, protože zítra jedeme jinam. Tohle bylo jen první video z cestování po Anglii. - Zůstaňte naladěni na zbytek výpravy. - Mezitím zůstaňte zvědaví, objevujte a uvidíme se... někde na cestě.

- Mír! - S vámi.