Pershing pod tlakemVelká válka

Mimo frontové linie pořád pokračuje běžný život, někdy se dokonce zdá vcelku normální. Válka a život doma se ale pořád setkávají a jeden z projevů jsou soudy civilistů za vlastizradu. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden proběhl v Belgii britský námořní útok, selhaly německé útoky na západě, při kterých proběhla první bitva mezi tanky v dějinách.

Boj Američanů ve Francii, transkavkazská nezávislost a osmanský útok v Malé Asii a smrt Rudého barona. Němci pokračovali v útoku ve Vlámsku i část tohoto týdne. 29. dubna zaútočili na 16 km dlouhé frontě s 13 divizemi, nedokázali však postoupit. Do večera byl tento poslední útok operace Georgette odvolán a operace známá jako bitva u La Lys byla odvolána 1. května. Oficiální německé dějiny ji označily za „zdařilý a efektivní šachový tah“, ale i přes taktické úspěchy to na strategické úrovni byl neúspěch.

Akce nesplnila žádný z hlavních strategických cílů, obsazení Hazebroucku a následné obsazení vlámských výšin. Celkový počet obětí operací Michael a Georgette byl od 21. března vyšší na spojenecké straně než u Němců, 325 000 Němců, 260 000 Britů a 107 000 Francouzů, Němci však byli jen jeden národ. David Zabecki v Německých ofenzivách roku 1918 poznamenal, že při operaci Georgette Němci udělali stejnou chybu jako při operaci Michael.

Když bylo jasné, že nesplní původní cíl operace, pokračovali v útoku v naději, že obsadí alespoň něco, co útok ospravedlní. Německý generál Ludendorff byl ale odhodlán vyhrát válku na západě, než Američané dorazí ve velkém počtu, což by mohlo průběh války zvrátit. Američané opravdu do Francie ve velkém počtu přijížděli a spojenci je museli vyzbrojit. Ministerstvo střeliva pod Churchillem se usilovně snažilo zvýšit výrobu nejen zbraní, ale i tanků a letadel pro svého spojence.

Na začátku května mohli Američanům na léto poskytnout 225 velkých děl. Během roku jich přijde více, ty ale budou pro ofenzivy v roce 1919, kdy mělo být v Evropě přes 3 000 000 Američanů. Spojenci usilovně připravovali plány na příští rok. „Plán 19“, který přijde v květnu, vyžaduje téměř 5000 spojeneckých tanků, které dosáhnou průlomu na západní frontě.

Prozatím však 1. května proběhla schůze vrchní válečné rady a neproběhla vůbec dobře. Francouzský premiér Clemenceau, britský premiér Lloyd George a vrchní spojenecký velitel Foch se postupně snažili přesvědčit amerického velitele Pershinga, aby udělal to, co požadoval americký prezident Wilson, a okamžitě poslal americké vojáky na frontovou linii. Foch dokonce prohlásil, že pokud se to nestane, je vše ztraceno.

Pershing neustoupil. Lloyd George v principu souhlasil s oddělenou americkou armádou, ale řekl: „Účastníme se možná rozhodující bitvy celé války. Pokud prohrajeme, budeme potřebovat lodě, abychom dostali domů to, co zbude z britské a americké armády. Ani to nezabralo. Foch se Pershinga ptal, jestli je ochoten riskovat ústup spojenců za Loiru. Ten řekl že ano, protože může přijít čas, kdy na Američanech bude hlavní těžiště bojů a nechtěl mrhat svými zdroji.

Dalšího dne Lloyd George Pershingovi zdůraznil ohromné britské a francouzské ztráty od 21. března a prohlásil: „Pokud nám USA nepřijdou na pomoc, možná se nepřítel ve svých úvahách neplete. Pokud se Francie a Británie budou muset vzdát, prohrají se ctí, protože bojovaly do posledního muže, ale pro USA válka skončí, aniž by poslaly do boje více mužů než malá Belgie.“ Pershing přišel s kompromisem a ostatním nezbývalo nic jiného než jej přijmout.

130 000 amerických vojáků, kteří během května připlují na britských lodích, a 150 000 dalších, kteří připlují v červnu, posílí spojeneckou linii. V červenci další nepřibudou. To znamená, že brzy bude v Evropě celkem 800 000 amerických vojáků a dvě třetiny z nich nenastoupí na frontu, dokud se nezformuje americká armáda.

Představte si, jak nadšení asi byli spojenečtí velitelé. Pořád jim ale přijížděly posily. Generál Allenby musel v dubnu poslat více než 30 000 svých mužů z Palestiny na západní frontu a v květnu odjedou další. Čím menší ale jeho síla byla, tím více spoléhal na arabské povstání při obsazení Ma'ánu a zajištění křídla. To ale před dvěma týdny selhalo. Teoreticky pro něj nejbezpečnější věc byla ustoupit tak, aby neměl odkryté křídlo, to by ale znamenalo opustit Jeruzalém.

Dobrovolníci z místních kmenů se nabídli, že odříznou osmanské zásoby z Ammánu během britského útoku na Salt. Allenby doufal, že tím Osmané nezískají letošní sklizeň obilí v oblasti. Také myslel, že místní v Saltu jsou ochotni za šarifa položit život. 1. května Britové Salt obsadili, ale koncem týdne jsou silnými protiútoky donuceni se stáhnout zpět za řeku Jordán. Útoky dobrovolníků na osmanské zásobovací cesty neproběhly a Allenby přišel o 1500 mužů.

Osmané poslali do Ma'ánu další posily a přes 700 obyvatel města je v Saltu jako odplata popraveno. Nyní už tam šarifa nikdo nepodporoval. Pro Allenbyho to tak byla zejména politická katastrofa. A ještě někdo další se z politické katastrofy zotavuje, a to rakousko-uherský císař Karel. Začátkem května se ve Spa sešel s německými vůdci.

Ministr zahraničí von Kühlmann trval na tom, aby Karel přijal německé požadavky na vojenský a obchodní pakt. Potom, co se minulý měsíc provalila Sixtova aféra, německé velení Karlovi nijak zvlášť nedůvěřovalo. Náčelníci štábu Německa a Rakouska von Hindenburg a von Straußenburg podepsali dohodu, že obě země mobilizují každého schopného muže, zkoordinují výcvik a nasazení vojáků a zorganizují výměnu důstojníků a sdílení plánů.

Svět to vnímal jako absolutní podřízenost Rakouska Berlínu. Mnozí spojenci si říkali, jestli má smysl nechat Rakousko-Uhersko přežít. I jinde německá autorita rostla. 1. května němečtí vojáci obsadili Sevastopol, rozpustili ukrajinskou Radu a ustanovili monarchistický hetmanát pod generálem Pavlem Skoropadským. Rada uzavřela dohodu s revolucionáři, že budou bojovat proti bolševikům.

Výměnou za to musela schválit přerozdělení půdy mezi sedláky. To ale bránilo okamžitému přísunu dodávek obilí do zemí Čtyřspolku, který byli schopni splnit pouze bohatí vlastníci půdy na Ukrajině. Konzervativci pod Skoropadským, kteří jako Rusové dokonce nemluvili moc ukrajinsky, tak s německou podporou proti Radě zinscenovali puč. Ukrajinská sklizeň tak nyní padne na podporu německého válečného úsilí. A i ve spojeneckých zemích byli tací, kteří nebyli proti práci pro Německo. Tento týden ve Francii začal soud s Bonnet Rouge.

Bonnet Rouge byly socialistické a anarchistické noviny, které byly obviněny, že jsou financovány Němci a šíří nepřátelskou propagandu. Sedm lidí bylo obviněno ze špionáže a komunikace a obchodu s nepřítelem. Zdá se, že Bonnet Rouge mělo přístup ke zprávě o podmínkách v armádě generála Maurice Sarraila u Soluně. Zpráva byla úplná a ukazovala, že Sarrail není schopen spustit ofenzivu, uváděla přesné ztráty v posledních bitvách a počty mužů, kteří byli zasaženi nemocemi.

Byla to kopie dokumentu, který o situaci Sarrail poslal francouzské vládě. Bývalá stenografka Bonnet Rouge dokument poznala, protože jej z příkazu zaměstnavatele psala. Zpráva a další materiály byly Bonnet Rouge poskytnuty seržantem Paix-Seaillem, který byl také podezřelý z poskytování vojenských informací osobám, které k němu neměly pověření k přístupu. Byl souzen vojenským soudem a u soudu přiznal, že dokumenty předal jednomu z obviněných, který je přes neutrální Španělsko předal Němcům.

To byla jen část procesu s Bonnet Rouge, který poběží až do půlky května. Korunní svědek poručík Marchand, tlumočník francouzské armády a expert na německou propagandu, bude vypovídat příští týden. Tento týden končí a s ním bitva u La Lys a britský útok na Salt. Německé velení přebírá vyšší kontrolu nad Ukrajinou a Rakouskem, Američané doráží ve velkém počtu a ve Francii začíná významný proces.

Martin Gilbert v První světové válce píše: „Bitva u La Lys značila obrat nejen v německých vojenských úspěších, ale i v německé morálce na bojišti. Vojáci byli deprimovaní a vyčerpaní, protože už neviděli naději na prolomení britské linie. Vévoda František Ferdinand byl v Sarajevu zavražděn téměř před čtyřmi roky. Kdo si pamatoval na příčiny a následky, různé kličky a zvraty osudu, útoky a protiútoky, které vedly k tak rozšířené a vše pohlcující válce?

I tak následky činu Gavrila Principa dále krvavě probíhaly a konec byl v nedohlednu.“ A co se Gavrila Principa týče, tento týden, 28. dubna 1918, v rakouské pevnosti Terezín, kde byl vězněn, Gavrilo Princip ve věku 22 let umírá na tuberkulózu. Jedním z menších států, který bojoval u La Lys, bylo Portugalsko. Jestli chcete vědět více o Portugalsku v této válce, zde je náš speciální díl na toto téma.

Patr(e)onem týdne je Titouan Lannuzel. Bez vaší podpory by pořad nemohl vznikat, zvažte prosím svou podporu, pomůže opravdu každý dolar. Na viděnou příště!