Dětství Craiga ParkinsonaWould I Lie to You?

Když mi bylo osm, asi rok jsem trval na tom, aby rodiče u večeře vyhradili jedno místo navíc pro Steva Davise. Páni. Tým Leeho. Panebože. - Kolik ti je? - Kolik myslíš, že mi je? - O tom to není. - Pro mě jo. - Abych to řekl Stevovou řečí, tak jseš… tři červený a čtyři černý.

- Nemůžeš mít tři červený a čtyři černý. - To je dobrá připomínka. - To nejde! - Vypadlo mi to a to jsem komentátor. - Nicméně můžeš, když volnou černou zahraješ jako červenou, pak je mít můžeš. Takže se mýlíš. Ale nevadí, jseš začátečník. V jaký době to bylo? - V osmdesátkách. - Takže když Steve byl mistr světa. - Steve Davis byl v té době můj hrdina. - Určitě ještě pořád je, ne? - Takžes ho nikdy nepotkal?

- Potkal. - Potkals ho? - Jo. - Kdes ho potkal? - V nákupním centru ve Warringtonu. Ta historka se pěkně rozjíždí. Byls někdy v nákupním centru ve Warringtonu, Steve? Nevím, protože osmdesátky byly už pěkně dávno. Kolik ti je? - Co tam Steve dělal? - Podepisoval se. - To jsem dělal. - Měls něco k podpisu? - Ne, vzniklo to spontánně. - Ani jsem nevěděl, že tam bude. - Ale potkals ho? - Jo. - O čem jste se bavili?

- To už nevím. Potřásl mi rukou, podepsal se na papír. Řekl „drž se,“ protože jsem řekl, že chci hrát snooker. - Řekl, že musím pořád trénovat. - To jsem říkával. - Jo? - Jo, často. - Myslím, že mě to dost povzbudilo, i když jsem ještě nebyl dost vysoký na to, abych hrál snooker, protože bylo vážně hypnotizující, když jsme na to s tátou koukali v telce. Chtěl jsem, aby tam byl u každého jídla s námi. - Dávalo mi to pocit bezpečí.

- Dávalo ti to pocit bezpečí? - Co? Nebuďte takoví! Bylo to hezký. - Ještě pořád nevíme, kolik mu je. - Narodil se asi kolem 78. - Máme Wikipedii? - Okolo 78., takže bych tipl, že je mu 39. - Jo, to beru. - Fakt je, že herci, jak říkala Sara… - Zůstaňme u těch 39. Herci neradi prozrazují svůj věk, protože se bojí, že je pak kvůli tomu nebudou obsazovat a to bych Craigovi udělat nechtěl. - Pravda. - Musíme se ptát ještě dál? Bojím se, že by to mohla být pravda. - Bojíš se, že je to pravda?

- Jo. - Proč se bojíš? - Přijde ti to děsivý? - Jo. - Vážně? - Protože je divnej? - Nikdo nemá rád stalkery, ne? - Bylo to v jeho domě. Nemůžeš nikoho stalkovat tím, že zůstaneš doma. - Když se nad tím zamyslíš, to tys byl u něj doma. Tys ho stalkoval. - Jo. Evidentně jseš Stevův velkej fanda. Kolikrát Steve vyhrál mistrovství světa ve snookeru v půlce osmdesátek? - Třikrát. - Třikrát. Sedí to? Já…

Já… Jo. Co se ti líbilo na Stevu Davisovi? Pročs neměl imaginárního Billa Werbeniuka? Protože jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by byl jako Steve Davis. Ty mu věříš, že jo? Takže co to bude, Lee? Myslíte, že je to pravda? - Saro? - Myslím, že je to pravda. - Zajímá tě snooker? - Ne. Ale moc mě bavilo poslouchat o všech těch barvách a číslech. O hodně přicházím. - Steve, co myslíš?

- Já to radši nechci vědět. Problém je, že když řeknu, že je to pravda, tak jak hloupě pak budu vypadat? Budu třetí blb v tomhle týmu. - Ty tipuješ pravdu. Steve, co ty? - Myslím… Asi to bude pravda. Ale nechci, aby byla. - Asi budeme muset tipnout pravdu. - Dobře, tipujete pravdu. Tak uvidíme. Craigu, byla to pravda? Nebo to byla lež? Byla to lež. - To tě Steve Davis vůbec nezajímá?

- Ne. Líbila se mi jeho karikatura ve Spitting Image. Přestaň už s tím kopáním.