Charismatičtí vůdci v mnoha demokratických zemích urážejí politické oponenty, znevažují instituce a tvrdí, že pracují pro lidi. Někteří kritici označují tento přístup za autoritářský nebo fašistický, zatímco jiní tvrdí, že tito vůdci manipulují s voliči. Tento styl politiky se nazývá populismus. Takis S. Pappas zkoumá tento fenomén a trvalý dopad, který může mít na zemi. Poznámky: Celý citát z úvodu videa zní: „Populismus pokládá správné otázky, ale neposkytuje promyšlené odpovědi.“ – Christopher Lasch, The True and Only Heaven: Progress and its Critics. PASOK je zkratka pro Panhelénské socialistické hnutí, levicovou stranu, která dodnes patří mezi hlavní řecké politické strany. Chcete si vyzkoušet své znalosti z videa? Krátký kvíz na téma populismus najdete už teď na našem Facebooku. HLUBŠÍ ZAMYŠLENÍ S TED-ED: Populismus je slovo běžně používané, ale málo pochopené. Představuje nový politický a demokratický ideál, který staví na první místo konkrétní zájmy veřejnosti, a to i na úkor neosobních politických institucí. Ačkoli je populismus v moderní politice všudypřítomný, obzvláště dobře se mu daří, když je zneužíván charismatickými vůdci. Populismus je spojován s ohromnou plejádou historických jevů a politických vůdců, od demagogů starověkého Řecka a bratří Gracchů v pozdní římské republice (509 př. n. l. – 27 př. n. l.) přes levellery během anglické občanské války (1642 – 1651) až po chartisty, luddity a agrární americké populisty v 19. století, narodniky v předrevolučním Rusku a odtud k tak různorodým modernějším osobnostem jako Adolfu Hitlerovi, Mahatma Gándhímu a Juliovi Nyereremu. Předmoderní populismus by neměl být zaměňován s moderním populismem, tedy typem demokracie, která upřednostňuje zájmy obyčejných lidí před obecně uplatňovanými institucemi poválečného liberálního státu. Moderní populismus by navíc neměl být zaměňován s autoritářstvím, které je nedemokratické, nebo s nativismem, což je termín používaný k popisu antiimigračních stran, zejména v Evropě. Andreas Papandreou (1919–1996) byl prvním populistickým vůdcem, který získal moc v evropské zemi, v Řecku. Populismus v Řecku sílil a byl největší příčinou nedávné finanční a politické krize, která otřásla i Evropou. Dalšími důležitými populistickými vůdci byli argentinský Juan Perón (1895–1974) a venezuelský Hugo Chávez (1954–2013), zatímco v poválečné Evropě jsou Viktor Orbán (nar. 1963) z Maďarska a Jarosław Kaczyński (nar. 1949) z Polska. Donald Trump je také považován za populistického. Úplnou studii o populismu najdete v knize Populism and Liberal Democracy: A Comparative and Theoretical Analysis. Její autor Takis Pappas také spravuje blog věnovaný diskusi o tématech souvisejících s populismem a současnou demokratickou politikou: www.pappaspopulism.com.