Válka Arménie a ÁzerbájdžánuVox

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 61
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:78
Počet zobrazení:6 940

Přinášíme video od Voxu, které připomíná historii a současnost těchto dvou válčících zemí na Kavkaze.

  • Prezidentem Ázerbájdžánu je Ilham Alijev, který ve funkci od roku 2003 nezahálel a už si zajistil možnost být volen doživotně.
  • Arménie spoléhá v bezpečnosti především na pomoc Ruska, ale buduje dobré vztahy i s Evropskou unií a NATO. Hlavními evropskými spojenci Arménie jsou Francie a Řecko, v nichž žijí početné arménské komunity.
  • Ázerbájdžán je strategickým partnerem České republiky, která z něj dováží ropu. Na oplátku české zbrojařské firmy posílají dodávky zbraní do Turecka a také Ázerbájdžánu, na který je uvaleno zbrojní embargo OBSE.

Omlouváme se všem fanouškům Druhé světové války, kteří čekali na nový díl. Z technických důvodů musíme jeho vydání o týden posunout. Snad bude video o jiné, současnější válce prozatím adekvátní náhradou.

Přepis titulků

27. září 2020 otřásla Náhorním Karabachem exploze. Je to hornaté území mezi Arménií a Ázerbájdžánem a jádro neutuchajících sporů mezi oběma státy. Karabach je celosvětově uznán jako součást Ázerbájdžánu, ale před 30 lety jej během války okupovala Arménie. Od té doby armády obou států hlídají tuto hranici. Občas zde docházelo k bojům, ale vždy utichly. Tentokrát je to jiné.

V září 2020 propukly prudké boje a rychle se zvrhly ve skutečnou válku. Obě strany se obviňovaly z bombardování civilistů v oblasti. Zemřely tisíce lidí včetně stovek civilistů. A po tomto dramatickém zvratu v desítkách let starém konfliktu Arménie kapitulovala. Příměří bylo podepsáno 9. listopadu a Ázerbájdžán vyhlásil vítězství. Ale co tuto válku zažehlo? A co znamená příměří pro území, o něž se vedou líté boje?

Náhorní Karabach leží na Kavkaze mezi Evropou a Asií. Jeho populace je historicky především arménská s podstatnou ázerbájdžánskou menšinou. Je posetý arménskými středověkými kostely, vždy tam žila početná populace Arménů. A aby toho nebylo málo, v 18. století bylo založeno významné ázerbájdžánské město, pevnost Šuša, přímo uprostřed této oblasti.

Takže to bylo velice významné území jak pro Armény, tak i Ázerbájdžánce. Skoro celé 19. století zde vládla Ruská říše, po jejím rozpadu v roce 1918 si oba národy založily vlastní státy, Arménii a Ázerbájdžán. A okamžitě začaly o toto území bojovat. Ale za pouhé tři roky Sověti obsadili celý Kavkaz a nakonec začlenili do SSSR Arménskou a Ázerbájdžánskou republiku.

A nakreslili nové hranice. Náhorní Karabach vyhlásili napůl autonomní oblastí v Ázerbájdžánské SSR, bez ohledu na arménskou většinu populace. Tamní etničtí Arméni často žádali o připojení k Arménské SSR, ale byli odmítáni. Byl to Sovětský svaz, žádná demokracie, žádný dialog a tento problém celé ty roky dál kvasil.

Ale až do uvolnění poměrů v SSSR se neprojevovaly žádné znaky války. Na konci 80. let SSSR vyhlásil novou politiku, glasnosť, která lidem dala víc politických svobod. Ale měla nečekané důsledky. Mír v Sovětském svazu vypadá v čím dál větším ohrožení. Lidé díky glasnosti získali více svobod, i svobodu nenávidět. Vybuchují dávné sváry, jako ten mezi Ázerbájdžánem a Arménií.

V roce 1988 etničtí Arméni v Náhorním Karabachu v referendu schválili odtržení od Ázerbájdžánu, čímž konflikt oživl. Lidé v Arménii pochodovali za sjednocení, na což Ázerbájdžánci zareagovali protesty. V Náhorním Karabachu brzy vypuklo násilí. Po rozpadu SSSR Arménie a Ázerbájdžán vyhlásily nezávislost a konflikt přerostl ve válku.

Zemřelo asi 20 000 lidí a přes milion jich muselo opustit domov. Boje trvaly další tři roky, než Arménie zvítězila. Po podepsání dohody o příměří roku 1994 konflikt zamrzl. Arménie okupovala několik částí Ázerbájdžánu, včetně Náhorního Karabachu, který byl stále uznanou součástí Ázerbájdžánu, i když se na začátku války prohlásil za autonomní území. Okupace vyhnala stovky tisíc Ázerbájdžánců z domova.

Dohodu zprostředkovalo Rusko, dřívější spojenec Arménie, který měl dobré vztahy i s Ázerbájdžánem. Role Ruska je zde vždy dvojznačná, i když jsou hlavním prostředníkem, mají vlastní agendu, a to udržet si v této oblasti vliv a pokud možno tam vrátit ruské vojáky. Rusko sice nesmělo vyslat vojsko v rámci dohody z roku 1994, ale zasedlo v čele nové mezinárodní skupiny s Francií a USA, která měla najít trvalé řešení konfliktu.

Ale Arménie a Ázerbájdžán smír odmítly. Arménie zatím přejmenovala dřívější ázerbájdžánská města a obsadila je etnickými Armény. A její lídři volali po připojení k Arménii. Jednotu! Jednotu! Ázerbájdžán plánoval odvetu.

Mezi lety 2008–2019 utratil za armádu 24 miliard dolarů. Šestkrát tolik, co Arménie. A stále zdůrazňuje svůj nárok na Náhorní Karabach. Náhorní Karabach je Ázerbájdžán a píše se to s vykřičníkem! Obě země mají umístěné armády na společných hranicích, kde občas dojde k šarvátce. Roku 2016 vypukla čtyřdenní válka.

Říkalo se tomu zamrzlý konflikt, ale v žádném případě nebyl zamrzlý, spíš doutnal. A novou rozbuškou se stalo náhlé zapojení další země. Jsme nesmírně pyšní na sounáležitost a spolupráci, která napříč turkickým světem každým dnem sílí. Turecko v poslední době více zasahuje do konfliktů v této oblasti, především tak, aby z toho mělo prospěch. Vysláním vojsk do občanské války v Sýrii v roce 2019 obsadilo pás území u společné hranice.

A roku 2020 turecká armáda zvrátila výsledek války v Libyi ve prospěch vlády, která Turecku pomáhá nárokovat cenná naleziště plynu ve Středomoří. Tímto způsobem Turecko tlačí na svého hlavního rivala, Rusko, které je v obou konfliktech zapojené. Takže když v červenci 2020 v Karabachu došlo k rozmíškám, Turecko v tom uvidělo příležitost a podpořilo Ázerbájdžán, jehož většina populace patří k turkické etnické skupině.

Ázerbájdžán je pro Turecko zřejmě nejbližší zemí, oba jazyky jsou si velmi podobné, a dokonce se jim říká jeden národ ve dvou státech. V srpnu probíhalo společné vojenské cvičení v Ázerbájdžánu a turecké dodávky zbraní Ázerbájdžánu prudce vzrostly, včetně bojových dronů. Myslím, že tento konflikt byl plánován měsíce společně v Ankaře a v Baku.

A Ázerbájdžán s podporou Turecka zaútočil. 27. ZÁŘÍ 2020 Za pouhý týden ázerbájdžánští vojáci pronikli nejméně 20 km do arménského území. A za dva týdny postoupili ještě dál do Náhorního Karabachu, blízko hranice s Arménií. A nebyl to spravedlivý boj.

Arménie se bránila, ale proti ázerbájdžánským dronům byla skoro bezbranná. Potom 8. listopadu Ázerbájdžán dosáhl největšího vítězství, obsadil historické město Šuša, jen 15 km od hlavního města Stěpanakertu. V té chvíli se Arménie vzdala. Příměří, které ukončilo válku, dramaticky změnilo správu Karabachu. Ázerbájdžánu zůstanou dobytá území a od Arménie převezme tuto část.

Tuto část budou dále ovládat etničtí Arméni, ale nebudou sami. Rusko do války nezasáhlo, ale zprostředkovalo tuto dohodu, podle níž sem vyšle 2000 ruských vojáků jako strážce míru. Rusko očividně mělo vlastní představy o tom, jak tento konflikt ukončí pomocí mírových vojsk, a nespěchalo Arménii na pomoc. Turecko tu získalo oporu, dohoda nařizuje výstavbu silnice, která by spojila Turecko s Ázerbájdžánem.

Navíc podle dohody s Ruskem sem Turecko vyšle vlastní mírová vojska. V Ázerbájdžánu se slaví, Turecko s Ruskem mají strategické výhody, zatímco v Arménii vypukly nepokoje. Po oznámení dohody davy zaútočily na vládní budovy v hlavním městě a požadovaly odstoupení premiéra. Myslím, že Arménie zažila hluboké trauma, bude trvat dlouho, než se z toho vzpamatuje, a myslím, že tato politická krize potrvá v Arménii ještě mnoho let.

Z Náhorního Karabachu možná budou nově usazení etničtí Arméni vyhnáni. Někteří před útěkem svoje domy zapálili a Ázerbájdžánci, kteří uprchli během předchozí války, se vracejí zpět. Ale dohoda nakonec nijak neřeší nepřátelství mezi oběma státy. A dokud se neurovná, tento konflikt může vypuknout znovu. Protože tohle je spíš dohoda než mír.

Překlad: Lukkul www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář