50 Cent u Conana O’Briena

- Koukám, že ses pěkně vyfiknul. - No jo, hodil jsem se do gala. Věděl jsem, že k tobě půjdu, tak jsem se musel hodit do gala. To jsi nemusel. - Ale musel. - Jo. Vypadáš skvěle. Sluší ti to. - Cítím se dobře. - Můžeš vyrazit na bar micva. Vážně skvělé. Je to tak. Prostě jsem si říkal... - Jak se máš?

- Mám se dobře. Moc dobře. Jo, vím, že máš pěkně napilno. Zaprvé... čas od času se dívám na tvůj Twitter a... přispíváš tam dost často... a nedávno jsi tam psal, že jsi při jedné z posledních sněhových bouří byl na východě? Jo, byl. Zajímalo mě, jestli se dají zásady podnikání uplatnit na všechno. Šel jsem ven a napadlo mě, že si zkusím vydělat odklízením sněhu.

Musel jsem odklízet sníh u babičky. Ty ses vydal ven s lopatou, a navíc... Rozhodl ses, že si přivyděláš, a dokonce ses přitom vyfotil. Nebo ses nechal někým vyfotit, ale kde to jsi? Někde v New Yorku? Jo, tohle je před domem mé babičky a tam... jsem pořád Curtis. Takže mi klidně řeknou: "Dojdi odklidit sníh, chlapče." Jo.

Chápeš? Není to nádhera, přijet navštívit příbuzné? Jo, radši za nima moc často nejezdi. Lepší je cestovat a užívat si. Takže ses rozhodl, že když už jsi tam, zkusíš si přivydělat odklízením sněhu. Jo, nechal jsem se vyfotit... při první zakázce a pak jsem přibral nějaký děcka. Měl jsem tam prcka v zimní kombinéze s lyžařskejma brejlema.

Toho jsem nechal klepat na dveře. Protože nemůžete neotevřít dveře, když ho před nima vidíte. - A pak jsme klepali... - Takhle využít malé dítě. - Podívej... - Vydělávat si odklízením sněhu je jedna věc, - ale ty do toho ještě zatáhneš děti. - Hele, dal jsem jim prachy. Tak to jo. Nebylo to zase tak strašný. Dělal jsem to pro ně. Dal jsi jim všechno, nebo nějaký podíl?

Dal jsem jim část peněz. - Jak bych k tomu přišel? - Jasně. - Vždyť jsi byl mozek celé operace. - Přišel jsem s nápadem a tak... Takže to klaplo. Měl jsi děti a kolik... - Kolik sis účtoval? - Vydělali jsme si 1000 dolarů. - 1000 dolarů? - Jo, udělali jsme 10 domů po celý čtvrti, protože jsme jim ukazovali fotky a pak jsem říkal lidem, že se se mnou můžou vyblejsknout, když za to zaplatěj.

Už to chápu. - To vždycky pomůže. - Malej příplatek. - Celebrita vám odklízí dvorek. - Jasně. Je fajn, že jsi na úrovni, kdy do toho jdou, i když vědí, že budou platit. - Mně by to neprošlo. - Lidi pak volaj známejm a říkaj: "Tomuhle nebudeš věřit. Fifty mi před domem odhazuje sníh." Jo, to stojí za... A pak chtějí důkaz a ty řekneš: - "Dejte mi..."

- Můžou hodit tu fotku na svůj Twitter. Ty občas... Všimnul jsem si, že... na Twitteru nechodíš pro sprostá slova zrovna daleko. - Nebojíš se ostřejších výrazů. - Je to jako s televizema, který změněj v určitou dobu pořady od 13 let na XXX pořady pro dospělé. Najednou je kolem půlnoci a.... já se začnu cítit jinak. - Fakt nekecám.

- Jasně. Takže na rozdíl od noci dáváš za bílého dne na Twitter třeba to, jak odklízíš u babičky sníh. A pak přijde půlnoc... - a ty jdeš na věc. - Trochu přitvrdím. Dám ti příklad. Měl jsem nakreslenej takovej obrázek holčičky, která se dívá chlapečkovi na trenky. - Okukovala mu trenky. - Jo, a já napsal: "Suzie řekla mamince: 'Johny mi ukázal v parku svého frantíka.' Maminka se na ni podívala se znepokojeným výrazem, až najednou Suzie řekla: 'Připomínal mi arašídy.' Suziina maminka se usmála: 'To byl tak malý, zlatíčko?' A ona řekla: 'Ne.

Byl slaný.' 'Suzie, maminka děkuje.' - Víte, když jste na cestách a nudíte se... - Dáme si přestávku. Dáme si krátkou přestávku.

Vstřebáme vše, co jsme tu slyšeli. Je to moje vina. Já jsem to téma načnul. Bavili jsme se o internetu a o tom, jak využíváš sociální média. Také zveřejňuješ fotky svého psa, že ano? Jo, mám pejska... - Už ho vidíme. - Jo, to je ona. To je má princezna. - To je jorkšír, ne?

- Ne, ne, je to... Nakupují spolu zbraně. Ne, to je můj profil na Twitteru. Tohle je tvůj profil na Twitteru? - To byl... - Nepotřebuju ji na hlídání. Nepotřebuju ji na hlídání. Stačí trocha štěkotu. Jen bych ji pustil z řetězu. - Jak se jmenuje tvá fena? - Jmenuje se Oprah. Oprah.

Dobře, to mi vysvětli. Pojmenoval jsi svou fenu Oprah. Jak tě to napadlo? Má to být odkaz na Oprah, nebo jsi na ni měl zlost? - Jak jsi k tomu došel? - Myslel jsem si, že Oprah Winfrey nemá ráda hip hop. Takže jsem neměl rád ji. Ale nikdy jsem s ní nemluvil... a začalo mi připadat špatný, že nesnáším někoho, koho jsem nikdy ani nepotkal, tak jsem si pořídil psa a teď Oprah zbožňuju. Pojď sem, zlato!

Poslouchá mě na slovo. Tomu bys nevěřil. To je moc pěkný způsob, jak někoho začít mít rád. Oblíbit si mazlíčka, který se jmenuje stejně. - Taky máš kočku? - Jo, ta se jmenuje Gayle. Dobře, u tohohle se taky zastavíme... Tvá fena je Oprah, tvá kočka je Gayle. Jo, ono to bylo tak, že... Nevěděl jsem, jak pojmenovat kočku.

- Nechceš si ještě pořídit zlatou rybku jménem Stedman? - Jo. To bys měl. To bys měl rozhodně udělat. To ne, ale s tou kočkou to bylo tak, že mě prostě nenapadalo žádný jméno, tak jsem si řekl: "Oprah." "Gayle." - Jo. - Dávalo to smysl. Dobře, tak nám pověz... Vycházíš s Gayle dobře? - Potkal jsi někdy pravou Gayle?

- Jo, potkal. Narazil jsem na ni... - dokonce dvakrát nebo třikrát. - Dobře. Kde jste se potkali? Naposledy jsem ji potkal na Silvestra. Byli jsme v Los An... Vegas. Je skvělá. Zkusil jsem na ni tenhle pohled. Snažil jsem se to nepřehnat, protože...

Hodil jsem se do gala. Nechal jsem si narůst vousy. Teď mám šanci i u starších. Fakt. Ty se směješ, ale je to tak. - Tenhle pohled jsi udělal na Gayle? - To si piš. Říkám si, že příště... Možná dokonce uvidí tenhle rozhovor. Víš, že má ráda mizery, ne? - Myslíš? - Jo. - Dobře, jestli se něco stane, dej mi... - Divil by ses... kdo všechno letí na mizery.

Ne, nebyl. To nemůžu nechat jen tak být. Od tebe to znělo jako velká... Co to je? To jsi nějakej bulvární redaktor? Řekl jsi to, jako by to bylo něco šokujícího. No tak... - Nechci o tom mluvit. - Vážně ne? Ne, když ti to řeknu, jsem vyřízenej.

"Tomu už nic neřeknu. Všechno akorát vyžvaní." Budeme muset vydržet do půlnoci a mrknout se na tvůj Twitter. Jo, my se to dozvíme. Ty to tam dáš. My to zjistíme. Ještě chci zmínit tahle nová sluchátka. - Sleek by 50 Cent, že ano? - Jo. Jsou pěkný. Bum! Mrkej na to. Navíc jsou bezdrátový.

Co kdybych si je nechal na hlavě? Klidně. To je to nejlepší. Jsou bezdrátový, takže stačí tohle. Stačí to zapojit do jakýhokoliv zdroje hudby. A uslyšíš to ve sluchátkách. Kdyby mi je někdo dal, tak je nebudu používat, protože nejsem technický typ. Andy by je využil. Ten s tím umí. Není to žádná... Stačí zmáčknout knoflík. - Ale já na to...

- Není to těžký. Já vím, ale já na to nejsem. Někdo mi řekne: "Zkus tohle. Připoj to k aplikaci a ono ti to bezdrátově upeče chleba." A já nevím... O tři roky později před sebou vidím tu krabici a propadám se hanbou. Vypadají vážně skvěle a asi je taky vyzkouším. Sluchátka Sleek by 50 Cent budou v prodeji už tohle jaro. Díky moc, že jsi přišel.

Vždycky se s tebou dobře pobavím. Je s tebou velká sranda. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz