Dragon's LairAngry Video Game Nerd

Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Pojďme se opět vrátit do roku 1983. Přišli jste do herny a viděli jste hry, které vypadaly takhle, takhle... nebo takhle! Jo. Je jasný, kam se strhla pozornost. Tahle hra nad ostatními vyčnívala. Bylo to Dragon's Lair.

Dobrodružství Dirka Udatného, který musel zachránit princeznu ze spárů draka. Byl to spíš interaktivní film než videohra. V podstatě jste se jen dívali na animák a když se objevila překážka, museli jste zmáčknout správné tlačítko ve správnou chvíli, abyste zjistili, jestli umřete, nebo budete pokračovat dál. Poprvé jste neměli šanci vědět, co se stane, takže jste museli do automatu naládovat hromadu čtvrťáků. Když jste jich tam nasypali plus mínus náklaďák, naučili jste se, jak máte hru projít.

Pak už ji šlo dohrát prakticky pokaždý a machrovat před kámoši. I když tu nebylo příliš hraní, šlo o průlomový kousek, protože využíval technologii Laserdisc, ze které přehrával video animované Donem Bluthem. Ten se před Dragon's Lair proslavil prací pro Disney na filmech jako Robin Hood, Záchranáři nebo Pete's Dragon. Následovala spousta her na stejném principu. Některé byly převedeny i na domácí CD konzole.

Například Time Gal nebo Road Avenger, které jsem zmínil v recenzi Sega CD. Dragon's Lair se dočkalo mnoha adaptací na několik konzolí, ale já si hodlám zahrát NES verzi. Ale jak chcete dostat tohle do tohohle? Přesně. NES na zobrazení videa technicky nestačí, ale co my víme? Je to sidescrollovka. A to byl koneckonců na 8bitovém Nintendu nejlepší žánr. To je skoro sázka na jistotu, ne?

No, podle počtu žádostí o tuhle recenzi se radši přesvědčím sám. Na první pohled musím říct, že grafika na poměry NES vypadá dobře a animace postavy je příjemně detailní. Ale ovládání je neuvěřitelně zpožděný. To jsem právě chcípnul, protože jsem narazil do dveří?! Jo, všechno vás tu zabije. Doslova. Všechno. I když se jen chystáte vyskočit, propadnete padacím mostem. Fajn, zkusít zabít toho netopýra...

a jsem v řiti. Tuhej. Povyskočím... A zase tuhej. Šipkou dolů se skrčíte, což je ovšem extrémně opožděné, takže přepínání mezi oběma módy je dost na pytel. Tak a teď jsem v prdeli. Skoč, skoč! No, už víme, že dveřma to nepůjde, takže hádám, že musím zabít draka. Co to kurva je?

Proč se nemůžu skrčit? Chci se jen přikrčit a hodit po drakovi pár dýk, ale ani hovno, hra vás nenechá. Už jste někdy hráli hru, kde se ovládání měnilo podle strany, na které zrovna stojíte? Zkusím se vrátit zpátky, abych na něj mohl zaútočit. Páni, to bylo o chlup. Dělej, skrč se! Do prdele! Tak znovu. Skrč se, zab toho draka! Ty zřitisyne!

Začínám být nasranej. Proč je brána pořád otevřená, ale jakmile k ní dojdete, tak se zavře? Jak lákaj, zmrdi! A jak vás vůbec může zabít? Sere pes, jestli jsou to dveře nebo středověká brána. Tak jako tak to rozhodně není elektrickej plot, takže proč vás zabije pouhej dotek? Pravidla týhle hry nedávají žádný smysl! Co je to napadlo?

Další potíž je v tom, že drak nevyleze dost vysoko, abyste jej trefili. Pokud se tedy neskrčíte, ale to se pak dobytek schová pod most. Reaguje doslova na každý pohyb. Takže, co dělat? Stát? Skrčit se? Tak jako tak jste v hajzlu. V týhle hře máte na vybranou asi tak, jako kdybyste stáli v bazénu plným chcanek. Až po krk ve chcankách. A v tom by přišel někdo s kýblem plným sraček, aby vám je vylil na hlavu.

Ponoříte se radši do chcanek, nebo zůstanete stát a skousnete hovna? S touhle hrou si můžete krutě vystřelit z kamarádů. "Hele, chcete si zahrát hru? Tak prosím... vy sráči." Ano, nevypadá to tak složitě, ale pokud jste to nehráli, tak nepochopíte. Hopsáte jak na Měsíci, trvá roky, než se otočíte, a ovládání je tak ztuhlý, až vám přijde, že máte rozbitej ovladač. Ale slyšel jsem, že PAL verze je mnohem plynulejší. Tím jsem se snad ušetřil hromady mailů na toto téma.

Oproti většině NES her, kdy Béčkem útočíte a Áčkem skáčete, tady je to naopak, na což si musíte chvíli zvykat. A proč to kurva nenechali normálně? Ale víte, co je nejsmutnější? Tohle je první obrazovka hry. Nedostal jsem ani přes první zasranou obrazovku! Ani snad nechci vědět, jak vypadá zbytek. Možná mám jít doleva.

Ne... Po pravdě to bych teď asi něco rozflákal. A víte, co je ještě na hovno? Všechno vás zabije jedinou ranou! Drak, oheň, pád, dveře... ale netopýr vám sebere jen nepatrně života z měřiče zdraví. Je to tak, máte měřič zdraví. Ani jsem si nevšiml. Taky k čemu, když vás všechno zabije jedním vrzem! Garantuju vám, že tenhle netopýr vás zabije jen v případě, když budete stát a čekat. Stopnul jsem to.

Trvalo to přesně minutu a 13 vteřin. To je jedenáct zásahů. Proč deset, když můžete mít jedenáct? Tuto část hry překonáte jen tak, že zabijete draka. A zdá se, že jej lze trefit jen z jediného místa. Musíte stát úplně nalevo, ale drak nevyleze, dokud k němu nepřijdete. Musíte tedy dopajdat k drakovi, odhopsat zpátky, ale i tak ho skoro nikdy netrefíte. Kéž byste se mohli skrčit, ale už víme, že tak to nepůjde, páč ten bastard pořád zalejzá!

Takže to chce trpělivost a spoustu dýk. Před ohněm se kryjte s řádným předstihem a tak pořád dokola. Jasně, vás zabije jedna rána, ale draka musíte trefit milionkrát! Dragon's Lair je mezi hráči známé jako jedna z nejvíc frustrujících her. A zdá se, že dřív či později ji každý zkusí pokořit. Po téhle recenzi se určitě najde spousta dalších, což mě mrzí, ale slovy z Olověné vesty: "Je to pořádnej kus hovna, do kterého si musíme všichni kousnout."

Konečně. Drak je mrtvý, brána se otevírá a mám tu poslední překážku. Nespadni. Bože, hlavně nespadni. Ne po tomhle všem. Hurá, konečně nás čeká něco novýho. První překážkou jsou tyhle kameny. Kurva! Když se naučíte jejich rytmus, projdete dál, ale pak se zčistajasna objeví tenhle had.

Sakra! Celá hra je založena na metodě pokus - omyl. Projdete ji jen tak, že si zapamatujete každý krok. A opět bych rád podotknul: na co mám zdraví, když stačí jedna rána?! Jedna zpíčená rána! Tohle je nejhorší. Musím se dostat do rytmu. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru...

Kurva! Panebože... Konec hry? To ne... Ne, prosím, ne! Ty vole. Tak na to seru. To si tím mám jako projít znovu?! Zatraceně! Mrdat tuhle hru! Kristova noho!

Radši bych přeblafnul medvěda, zatímco by mi do řiti rval King Konga. Radši bych se postavil doprostřed kruhu, ve kterém mě opice umlátí k smrti vlastními výkaly! Jebat tuhle hru přes celý peklo, očistec, až po zatracení celýho lidstva! Překlad: DJ Obelix www.videacesky.cz