Anna Nalick - Breathe (2 AM)

Jsou dvě hodiny ráno a ona mi volá, protože ještě nespím. "Můžeš mi vysvětlit, kde jsem udělala chybu? Nemiluju ho. Zima prostě nevyšla podle mých představ." Vcházíme do dveří a všichni na nás vrhají vyčítavé pohledy. Jako by snad měli právo kritizovat. Pokrytci, stejně jste tu všichni ze stejného důvodu. Nejde jen tak změnit směr. Jsme jako tramvaje na kolejích. A život je jako přesýpací hodiny přilepené ke stolu.

Nikdo nemůže najít tlačítko na přetočení, holka. Tak si dej hlavu do dlaní... a dýchej. Zhluboka dýchej. Dýchej. Zhluboka dýchej. V květnu oslavil na základně Fort Bliss jednadvacetiny. Zrovna dnes se posadil s láhví v ruce.

Nebyl střízlivý už někdy od loňského října. Je na něm vidět, že byl nějakou dobu na dně, ale stejně je krásné, když se ten mladík usměje. Chci ho obejmout. Možná o tom jen zazpívám. Nejde jen tak změnit směr. Jsme jako tramvaje na kolejích. A život je jako přesýpací hodiny přilepené ke stolu. Nikdo nemůže najít tlačítko na přetočení, hoši. Tak si dej hlavu do dlaní...

a dýchej. Zhluboka dýchej. Dýchej. Zhluboka dýchej. Na konci tohohle tunelu čeká světlo a ty křičíš, protože jsi od jeho začátku stejně daleko, jako kdy budeš od konce. A chyby, kterých ses dopustil, se dopustíš znova. Kdyby ses tak zkusil jednou otočit.

Jsou dvě hodiny ráno a já jsem pořád vzhůru a píšu tuhle písničku. Když to napíšu na papír, už to v sobě nebudu muset dusit a ohrožovat tím životy, kterých se to týká. Přijde mi, že stojím nahá před obrovským davem lidí. Tahle slova jsou totiž mým deníkem a já je nahlas křičím. A vím, že s nimi naložíte, jak se vám zlíbí. Nejde jen tak změnit směr. Jsme jako tramvaje na kolejích. A život je jako přesýpací hodiny přilepené ke stolu.

Nikdo teď nemůže najít tlačítko na přetočení. Zpívej se mnou, jestli mi rozumíš. A dýchej. Zhluboka dýchej. Dýchej. Zhluboka dýchej. Dýchej. Zhluboka dýchej.

Dýchej. Zhluboka dýchej. Děkuju. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz