Bo Burnham: Poezie a smutná píseň o smutnění

Díky moc za uvítání. Otec mi nedávno vyčetl, že vystupuji příliš teatrálně. A já mu odvětil: "Vážně? Dokaž to!" Pro vás nahoře: právě jsem hodil konfety. Teatrálně. Děkuju moc. Užíváte si dnešní večer? Bavíte se? Fajn.

Fajn, teď si dáme trochu poezie. Děkuju mockrát. První báseň je o... kráse, vnímání sebe sama a schopnosti se změnit. Marta byla hnusná jak oholený pavián, a tak se zahalila přehozem z pralesních liján. Po týdnu z něj vylezla ven, smrděla jak hovno, šáhlá nána. Růže jsou šedé, fialky jsou šedé trochu jinak.

Jdu honit auta! Tu složil pes. Položil jsem chameleona na červený dildo! Začervenal se, takže... Prostě barvy. Tak jo. Já a můj zvláštní výběr adjektiv. Ty a tvé svalnaté zuby a přechodná vagína. Konečně přišel říjen, listy se vybarvily jako pastelky, ulice rozřezaly město na krásné nerovnoměrné dílky a já...

dál lízal tu frndu. Děkuju moc. Nemrhejte okamžiky! Každý okamžik má komediální potenciál! Velmi efektivní. Děkuju moc. Jsem tu moc rád. Zazpívám vám jednu píseň. Nese název Svět v plamenech.

Další píseň je trochu delší. Je o tom, jak smutně smutním. Nese název Smutek. Je o všech smutných věcech na světě. Potkal jsem žebráka jménem Drahomil. Není to hrozné? Viděl jsem leták se zaběhnutým psem, který neměl nohy. Viděl jsem chlapce s cukrovkou, jak koleduje.

Viděl jsem žirafu s krátkým krkem. To bylo smutný, nebo taky srnka. Viděl jsem, jak jednoho staříka přejel vlak. Neviděl ho, protože lilo jako z konve. Vůbec neslyšel, jak křičím: "Pozor, jede vlak!" protože jsem ani neceknul. Jen jsem si v duchu říkal: "Jejda, tohle bude smutný."

A taky že bylo. Jsem génius. Viděl jsem muže, co měl jenom jedno oko... na 3D filmu. Viděl jsem kluka, co upustil zmrzlinu na mrtvolu své matky. Viděl jsem kotě v koruně stromu, skočilo dolů a oběsilo se.

Viděl jsem malého zrzka... Jednou jsem si šel něco koupit do obchodu, ale prodávali tam jen obrazy, na kterých byl tentýž smutný muž. Ne, počkat, byl to obchod se zrcadly. Už asi chápete. Rozjedem to! Ne. Svět je smutné místo, Montreale. Všechna ta bolest, hladovění, AIDS...

Ale nezapomínejme na to dobré. Třeba na fakt, že mě nic z toho nepostihlo. Ale přesto je těžké nebýt z toho smutný. Jak to děláte? Celou tuhle píseň zpívám o deprimujících a smutných věcech, a vy vůbec nesmutníte. Jste šťastní, dokonce se smějete. Smích je zřejmě klíčem ke všemu. Smích nás zbaví všeho smutku.

Teda ty, kteří jsou smutní, asi ne, ale nás, co to furt musí poslouchat. Komik není bezcitný debil parazitující na základních pudech veřejnosti. Komik je hrdina. Svět není smutný, svět je vtipný. Jo! Jsem sociopat. Děkuju moc. Moc jsem si to užil.

Díky. Děkuju moc. Jste vážně skvělí. Mám pro vás poslední píseň. Nedávno jsem se přestěhoval z rodného Bostonu do Hollywoodu a neustále jsem slýchal historky o divokých hollywoodských mejdanech. Nevěřil jsem jim, ale po přestěhování jsem je sám okusil. Takže tu pro vás mám píseň o jednom nedávném večeru. Nese název Co jsem dělal včera večer? To je ono.

Ohul to. Hej! Co jsem dělal včera večer? Brečel jsem, dokud jsem neusnul! Děkuju. Dobrou noc. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz