Čínské ohňostroje

Je to zlatý hřeb většiny festivalů a oslav na celém světě. Oslnivé barvy a fantastické exploze jsou vytvořeny, aby udivovaly. Ale za oslnivou ukázkou světla a zvuků je ještě zajímavější 2000letá historie výzkumu a vývoje. Tak jak se ohňostroje vyrábějí? Jaká věda se skrývá za těmito úžasnými vystoupeními?

A jak se technologie ohňostrojů po staletí vyvíjela? Odpovědi najdeme v Číně - domově ohňostrojů. Ohňostroje jsou stále oblíbené při každé příležitosti. Rok co rok uchvacují a vzrušují diváky. Ohňostroje jsou v čínské kultuře po staletí a objevují se při každé zvláštní příležitosti. Od narozenin, svateb, pohřbů až po oficiální ceremonie a oslavy nového roku. Čínské slovo pro ohňostroj je „Yānhuā“, což doslova znamená „ohnivá květina“.

A podle popisu ohnivé pivoňky a výbuchy osvětlují nebe. Všude populární a dechberoucí, vzbuzují představivost všech kultur na světě. Už od doby, kdy je Číňané před mnoha staletími vynalezli. Ohňostroje byly vynalezeny starověkými Číňany jako rozšíření dalšího čínského vynálezu - střelného prachu.

Ohňostrojný průmysl je pro zemi velkým byznysem a Čína drží dodnes titul největšího producenta ohňostrojů na světě. Odhaduje se, že 90 až 95 % světových ohňostrojů je vyrobeno v Číně. Stále také přispívají do odvětví vylepšováním stávajících technologií. Starověká tajemství tohoto ohnivého umění jsou uchovávána lidmi jednoho průmyslového města.

Liuyang v provincii Hunan je centrem ohňostrojů. Město je známo jako rodiště ohňostrojů a jako domov největšího počtu manufaktur ohňostrojů. Jako světové hlavní město ohňostrojů, Liuyang produkuje více než 50 % světové spotřebitelské a profesionální pyrotechniky. Rozvoj ohňostrojů začal již s vynálezem černého prachu.

Podle legendy, před 2000 lety, čínský chemik omylem zkombinoval ledek, což je dusičnan draselný, se sírou a dřevěným uhlím. Ve výsledku černý prášek vybuchl bílými plameny, když byl zapálen. Tento černý prach je původním střelným prachem a zdrojem moderních pyrotechnických explozí. Ledek, neboli dusičnan draselný, je přírodním odpadem půdních bakterií.

Může být lehce těžen. Když je zapálen, objeví se kouř a uvolní se kyslík. Přímé odkazy na ohňostroje mohou být nalezeny už v rané čínské historii. Nejranější záznam ohňostrojů se datuje do 12. století. Li Tianovi, mnichu z Liuyang, se připisuje, že vložil černý prach do bambusové schránky a vytvořil nejzákladnější typ ohňostroje.

Petardu. Jakmile je černý prach uzavřen v malém prostoru, vybuchne s velkou ránou a spoustou kouře. Věřilo se, že tento rámus odpuzuje zlé duchy. Ve 13. století začali Číňané s petardami experimentovat. Časní mistři ohňostrojů brzy zjistili, že tuba s jedním otevřeným koncem vytvoří raketu, další typ ohňostroje.

Místo bambusu začali používat srolovaný papír, přidali dlouhou zápalnou šňůru z bavlny s dlouhým proužkem střelného prachu uvnitř. Dlouhá tyčka se používá ke stabilizaci letu rakety. Je to starověká fyzika v praxi, která utvářela základy moderní raketové vědy.

Během staletí se standardy a kvalita ohňostrojů značně zvýšily. Technologický pokrok pozvedl ohňostroje do nových výšin, ale původní věda zůstává nezměněna. Továrny v Liuyangu vyrábí tradiční ohňostroje ručně, víceméně stejně už 1400 let. Už od dávných časů je Liuyang domovem ohňostrojů. Praotcové zde vynalezli ohňostroje. Zdejší klima je skvělé pro jejich výrobu.

Jsme obklopeni horami a vlhkost je zde pro produkci ohňostrojů dobrá. Proces začíná v kopcích Liuyangu, kde je černý prach vyráběh ručně za pomoci jednoduchých strojů. Díky jeho vznětlivosti se pracuje v izolovaných dílnách. Malá chyba může být smrtelná a malá jiskra může spálit celou továrnu. Ale co dělá černý prach tak mocným? Je to chemická redukce černého prachu.

Ledek poskytuje dostatek kyslíku, který je potřebný, aby směs hořela. Síra a uhlík z dřevěného uhlí jsou skvělé zdroje paliva a snižují potřebnou teplotu tak, aby směs vzplála. Výsledkem je rychlá a velmi horká reakce. Vzplanutí také produkuje dva velmi horké plyny. Oxid siřičitý a oxid uhličitý. Horké plyny se rychle rozpínají a vytváří sílu, která pohání střelu jako dělovou kouli, náboj nebo schránku ohňostroje.

Aby se černý prach změnil v krásné chryzantémy, pivoňky nebo smuteční vrby, se výrobci ohňostrojů dívají ke hvězdám. Tedy k pyrotechnickým hvězdám. Hvězdy jsou základní složkou ohňostrojů, protože produkují oslnivé záblesky a jasné barvy. Vznikají smícháním určitých kovů a chemikálií.

Přesné složení je střežené rodinné tajemství, které se předává z generace na generaci. Vzory jsou tvořeny rozmístěním hvězd kolem papírového obrysu požadovaného tvaru. V továrně pyrotechnici vytvářejí umějí vytvořit obrazy a tvary jako srdce, pěticípé hvězdy nebo tvar něčího obličeje. Aby to udělali, umístí do požadovaného tvaru několik hvězd a umístí ho dovnitř pumy.

Jakmile explodují, každá hvězda se stane čárou barevného světla na nebi. Ale jak dostaneme skvělou červenou, živou zelenou a modrou? Barvy vznikají přidáním určitých kovů a jiných přísad do hmoty hvězd. Čisté barvy vyžadují čisté přísady. Byť jen stopa nečistot je schopná až příliš zesílit nebo změnit barvy. Hliník se používá pro stříbrnou barvu a vytváří jisrky. Měď vytváří modrou. Sodík žlutou.

Stroncium vytváří červený odstín. Všechny složky jsou nacpány do speciálních ohňostrojných pum. Ve středu každé pumy je rozbuška z černého prachu. Černý prach je smíchaný s tajnou přísadou, která udrží hvězdy na místě, aby se po explozi ohňostroje objevil přesný tvar. Pumy existují v mnoha tvarech nebo velikostech. Kulové pumy jsou dnes nejrozšířenější.

Vrchní vrstva pum je tvořena tvrdým kartonovým papírem. Pyrotechnici vezmou tyto kartonové pruhy a vytvarují je do koulí určité velikosti. Obal musí být tvrdý a tenký, aby vytvořil větší výbuch. Když jsou pumy hotové, odnesou se na slunce, aby vyschnuly. Střelný prach ve spodu pumy slouží jako vzletová nálož. Tyto vzletové nálože pohání pumy až k nebi. Zápalné šňůry určují načasování exploze.

Různé šňůry hoří přesně danou dobu. Rychle hořící zápalná šňura odpálí vzletovou nálož a pomalu hořící šňůra odpálí trhající nálož. Výsledkem čehož hvězdy vzplanou a vybuchnou pouze na vrcholu jejich vzletu. Před vystoupením se pumy vloží do dlouhých trubek zvaných moždíře. Moždíře, kruhové otevřené válce, jsou bezpečně ukotveny v zemi.

Jakmile se setmí, začne se s testovacím odpalem. Podívejme se, jak se tato poslední várka ohňostrojů vydařila. Ještě uvidíte... Moderní ohňostroje se stávají špičkovou technologií s novými efekty a digitálními vylepšeními.