Co ukrývá lidské srdce?
Dr. Kathy E. Magliato je uznávanou odbornicí na lidské srdce. Co podle ní lidské srdce ukrývá? Nenechte si ujít její velice poutavé a emotivní vyprávění o tom, jaké to je, dotýkat se lidského srdce, jak srdce ovlivňují emoce a jaké otázky trápí pacienty čekající na transplantaci srdce.
Přepis titulků
Začněme tím, že vysvětlíte,
jak toho o srdci víte tolik. Můžete mi o sobě něco říct? Ráda se považuji za odborníka,
protože dělám něco výjimečného. Denně se dotýkám lidského srdce. Stát se kardiochirurgem
trvá věčnost. V mém případě zabralo veškeré
studium a výcvik celkem 17 let. Jaký máte vztah k lidskému srdci?
Proč jste se rozhodla tohle dělat? Jednoho dne, když jsem byla ještě
stážistka, se mi změnil celý život.
Dělám si svoje a přiběhne sestra a říká mi: "Panebože, musíš hned se mnou. Pojď se mnou hned na sedmičku." Dovleče mě na operační sál, kde je naprostý zmatek. Na operačním stole leží pacient s otevřeným hrudníkem a tryská z něj krev. A chirurg mi říká: "Chci, abyste to srdce pevně držela. Držte ho pevně, ať ho můžu zašít." Mám docela velké ruce.
V jedné ruce udržím basketbalový míč. Mám rozsah přes jeden a půl oktávy. Tak sáhnu dovnitř a srdce se mi akorát vejde do ruky, abych ho mohla v klidu pěkně držet a mohli ho zašít. A to bylo ono. Řekla jsem si: "Panebože! Držím srdce. To je neuvěřitelný! A zachraňuju život! To je ono.
Tohle chci dělat po zbytek života." Když někomu vyndáte srdce, připomíná něčím svého majitele? Už jsem provedla hodně transplantací. Tihle pacienti jsou ti nejstatečnější, s jakými jsem kdy pracovala. Jen si představte, že vám vyjmou srdce a dají vám srdce někoho jiného, úplně cizího člověka, který vám bez zjevného důvodu daruje život. Pacienti mají často pochybnosti: "Nezměním se, když mě otevře? Budu to pořád já?
Budu ještě člověk?" Lidi to trápí. Pamatujete si příběh Barneyho Clarka? Byl první člověk, kterému transplantovali umělé srdce. Doktoři s jeho ženou probírali, co ta operace obnáší, veškerá rizika a různé komplikace, které by mohly při zákroku nastat. Když s tím vším skončili, ona se chirurgů zeptala na jedinou věc. Řekla: "Když ten zákrok provedete a nahradíte manželovo srdce strojem, dokáže mě pak milovat?"
Na to se zeptala. Ze všeho toho, na co se mohla zeptat ohledně zákroku, chtěla vědět. jestli ji bude milovat. To je přesně to spojení, které lidé vnímají mezi láskou a srdcem. Myslíte si, že emoce, jako je láska, mají na srdce nějaký vliv? Jsem si tím naprosto jistá.
Mezi srdcem a mozkem je neuvěřitelné spojení. Můžeme to pozorovat u tzv. syndromu zlomeného srdce. Při něm mají pacienti téměř naprosto stejné příznaky jako u infarktu, ale jsou způsobené emocemi. Rozchodem s někým milovaným, ztrátou nebo smrtí milovaného, šokem nebo překvapením. Při syndromu zlomeného srdce se horní část srdce prudce stahuje a spodní část se nestahuje vůbec.
Když je ale vyšetříme, všechno je v pořádku, cévy jsou čisté, žádné známky srdečního onemocnění. Jde jen o emocionální šok, který srdce omráčí. Myslíte, že vaše práce se srdcem změnila vaše srdce? Mám na mysli to, jak nahlížíte na život a na lásku. Vybavuje se mi jedno konkrétní období. Byla jsem emocionálně i fyzicky nepřístupná. Moje srdce bylo uzavřené, jako bych nosila olověnou vestu.
Každý den jsem si ji oblékla a šla do práce. Půl roku jsem se na pediatrii starala o děti s vrozenými srdečními vadami. Operovali jsme tam jedno dítě a já u jeho postýlky strávila jedenáct dní v kuse. Nebyla žádná naděje, že by mohlo přežít. Bylo to hrozné. Těžko se mi o tom mluví. Když to dítě zemřelo,... sestry udělaly něco neskutečného.
Vyndaly to dítě z inkubátoru a poprvé mě nechaly si ho pochovat. Celých jedenáct dní jsem se o něj starala a nikdy se ho ani nedotkla. Proč bych taky měla? Moje práce byla udržet ho při životě. Ne, se ho dotýkat a navázat s ním nějaký vztah. Moje srdce bylo uzavřené. A pak jsem udělala něco... co mě málem zlomilo.
Vzala jsem tu holčičku, odnesla ji na chodbu k jejím rodičům a dala jsem ji matce, která u ní nemohla být,... když zemřela. Takhle se s ní mohla alespoň rozloučit. Když se mě ptáte, jestli mě moje práce změnila, v té chvíli jsem si uvědomila, že si tu vestu můžu sundat. Že můžu s pacientem navázat vztah a že mě to nezlomí.
Pořád lidem říkám, že čas je nesmírně vzácný. Dopředu nevíte, kolik tepů srdce vám zbývá. Nevím to ani já. Proto si myslím, že bychom měli pořád žít naplno. Myslíte, že má srdce i jinou funkci, než jen pohánět naše tělo? Když vidím nějakého pacienta umírat a jeho srdce naposledy několikrát zatepá, když vidíte, jak ho opouští život a bere si ho smrt, s posledním tepem jeho tělo opustí něco zcela znatelného.
Vytratí se z něj jeho podstata. Věřím tomu, že ta podstata, o kterou přichází, je duše. Proto si myslím, že duše je ukrytá v našem srdci. Jakmile srdce přestane bít, duše je pryč. Nemám pro to žádný vědecký důkaz, ale ze srdce tomu věřím. Co podle vás ukrývá lidské srdce? Překlad: Veru www.videacesky.cz
Dělám si svoje a přiběhne sestra a říká mi: "Panebože, musíš hned se mnou. Pojď se mnou hned na sedmičku." Dovleče mě na operační sál, kde je naprostý zmatek. Na operačním stole leží pacient s otevřeným hrudníkem a tryská z něj krev. A chirurg mi říká: "Chci, abyste to srdce pevně držela. Držte ho pevně, ať ho můžu zašít." Mám docela velké ruce.
V jedné ruce udržím basketbalový míč. Mám rozsah přes jeden a půl oktávy. Tak sáhnu dovnitř a srdce se mi akorát vejde do ruky, abych ho mohla v klidu pěkně držet a mohli ho zašít. A to bylo ono. Řekla jsem si: "Panebože! Držím srdce. To je neuvěřitelný! A zachraňuju život! To je ono.
Tohle chci dělat po zbytek života." Když někomu vyndáte srdce, připomíná něčím svého majitele? Už jsem provedla hodně transplantací. Tihle pacienti jsou ti nejstatečnější, s jakými jsem kdy pracovala. Jen si představte, že vám vyjmou srdce a dají vám srdce někoho jiného, úplně cizího člověka, který vám bez zjevného důvodu daruje život. Pacienti mají často pochybnosti: "Nezměním se, když mě otevře? Budu to pořád já?
Budu ještě člověk?" Lidi to trápí. Pamatujete si příběh Barneyho Clarka? Byl první člověk, kterému transplantovali umělé srdce. Doktoři s jeho ženou probírali, co ta operace obnáší, veškerá rizika a různé komplikace, které by mohly při zákroku nastat. Když s tím vším skončili, ona se chirurgů zeptala na jedinou věc. Řekla: "Když ten zákrok provedete a nahradíte manželovo srdce strojem, dokáže mě pak milovat?"
Na to se zeptala. Ze všeho toho, na co se mohla zeptat ohledně zákroku, chtěla vědět. jestli ji bude milovat. To je přesně to spojení, které lidé vnímají mezi láskou a srdcem. Myslíte si, že emoce, jako je láska, mají na srdce nějaký vliv? Jsem si tím naprosto jistá.
Mezi srdcem a mozkem je neuvěřitelné spojení. Můžeme to pozorovat u tzv. syndromu zlomeného srdce. Při něm mají pacienti téměř naprosto stejné příznaky jako u infarktu, ale jsou způsobené emocemi. Rozchodem s někým milovaným, ztrátou nebo smrtí milovaného, šokem nebo překvapením. Při syndromu zlomeného srdce se horní část srdce prudce stahuje a spodní část se nestahuje vůbec.
Když je ale vyšetříme, všechno je v pořádku, cévy jsou čisté, žádné známky srdečního onemocnění. Jde jen o emocionální šok, který srdce omráčí. Myslíte, že vaše práce se srdcem změnila vaše srdce? Mám na mysli to, jak nahlížíte na život a na lásku. Vybavuje se mi jedno konkrétní období. Byla jsem emocionálně i fyzicky nepřístupná. Moje srdce bylo uzavřené, jako bych nosila olověnou vestu.
Každý den jsem si ji oblékla a šla do práce. Půl roku jsem se na pediatrii starala o děti s vrozenými srdečními vadami. Operovali jsme tam jedno dítě a já u jeho postýlky strávila jedenáct dní v kuse. Nebyla žádná naděje, že by mohlo přežít. Bylo to hrozné. Těžko se mi o tom mluví. Když to dítě zemřelo,... sestry udělaly něco neskutečného.
Vyndaly to dítě z inkubátoru a poprvé mě nechaly si ho pochovat. Celých jedenáct dní jsem se o něj starala a nikdy se ho ani nedotkla. Proč bych taky měla? Moje práce byla udržet ho při životě. Ne, se ho dotýkat a navázat s ním nějaký vztah. Moje srdce bylo uzavřené. A pak jsem udělala něco... co mě málem zlomilo.
Vzala jsem tu holčičku, odnesla ji na chodbu k jejím rodičům a dala jsem ji matce, která u ní nemohla být,... když zemřela. Takhle se s ní mohla alespoň rozloučit. Když se mě ptáte, jestli mě moje práce změnila, v té chvíli jsem si uvědomila, že si tu vestu můžu sundat. Že můžu s pacientem navázat vztah a že mě to nezlomí.
Pořád lidem říkám, že čas je nesmírně vzácný. Dopředu nevíte, kolik tepů srdce vám zbývá. Nevím to ani já. Proto si myslím, že bychom měli pořád žít naplno. Myslíte, že má srdce i jinou funkci, než jen pohánět naše tělo? Když vidím nějakého pacienta umírat a jeho srdce naposledy několikrát zatepá, když vidíte, jak ho opouští život a bere si ho smrt, s posledním tepem jeho tělo opustí něco zcela znatelného.
Vytratí se z něj jeho podstata. Věřím tomu, že ta podstata, o kterou přichází, je duše. Proto si myslím, že duše je ukrytá v našem srdci. Jakmile srdce přestane bít, duše je pryč. Nemám pro to žádný vědecký důkaz, ale ze srdce tomu věřím. Co podle vás ukrývá lidské srdce? Překlad: Veru www.videacesky.cz
Komentáře (19)
CornelOdpovědět
27.09.2013 22:06:55
Nato, že je uznávaná odborníčka na ľudské srdce, má dosť protichodné názory ohľadom daného syndrómu a ľudskej duše vôbec. Syndróm zlomeného srdca vzniká pravdepodobne dôsledkom masívnej produkcie adrenalínu a jeho zaplavením sdrcového svalu, ako reakcia tela na stres. To môže spôsobiť zúženie artérie spôsobujúc zníženie zásobovania krvy do srdca, príp. sa adrenalín môže naviazať priamo na srdcové bunky a spôsobiť ich dočasnú dysfunkciu. Naproti tomu infarkt väčšinou spôsobuje krvná zrazenina upchávajúca artériu. Zatiaľ však daný syndróm nie je dôkladne overený. Pre zainteresovaných viac info napr. tu: http://www.hopkinsmedicine.org/asc/faqs.html
Srdce je len pumpa, slúži na pumpovanie krvy do celého tela. Mýty považujúce srdce za centrum mysle, duše apod. nemajú v súčasnosti žiadne opodstatnenie. Nemáme v súčasnosti žiadne pádne dôkazy o existencii duše. Väčšina vedeckej komunity zastáva názor, ktorý pekne zhŕňa Francis Crick v knihe „Věda hledá duši“:
„Překvapivá hypotéza říká, že „vy“, vaše radosti i starosti, vzpomínky a touhy, váš pocit osobní identity a svobodná vůle nejsou ve skutečnosti nic jiného než chování obrovského souboru nervových buněk a přidružených molekul.“
Ali-BOdpovědět
27.09.2013 21:17:35
Langweile :D
peterkoOdpovědět
27.09.2013 20:58:28
Tohle video se mi nelíbilo. Nemám rád rozhovory, které vypadají jak nahraná reklama podle scénáře... :(
matusyOdpovědět
27.09.2013 15:56:56
Čakal som niečo vedecké, nie sentimentálne keci...
BushidoOdpovědět
27.09.2013 15:55:38
kdyby jí z kapsy nečouhal stetoskop, tak nevěřím, že to je doktorka :D
DeccadentOdpovědět
27.09.2013 13:17:59
http://goo.gl/n4n8NO
Oh_noesOdpovědět
27.09.2013 11:04:48
so deep
Jakub0002Odpovědět
27.09.2013 10:49:01
"S posledním tepem jeho tělo opustí něco znatelného. Vytratí se z něj jeho podstata." Takže když ho budou úspěšně resuscitovat, už nebude mít duši? Pěkný blábol.
WavefuckOdpovědět
27.09.2013 10:25:19
Zdá se mi to nebo je ta ženská trochu morbidní? Jako dát mrtvé dítě do ruky rodičům? To je to nejhorší, co by mi mohl někdo udělat.
Skinn3rOdpovědět
27.09.2013 10:56:12
A co měla udělat vyfotit ho postnouit to na FB a označit na ty fotce rodiče ? Dyt to bylo jejich dítě
WavefuckOdpovědět
27.09.2013 11:25:43
+Skinn3rJežiš, to ne! Ale prostě si představ, že přijde doktorka, řekne Ti, že Tvoje dítě zemřelo a dá Ti ho do rukou pochovat. To je prostě moc. Nemáš šanci to ustát.
lukas40Odpovědět
27.09.2013 12:33:54
+Skinn3rsouhlasim s Wavefuckem. tvuj nazo je naprosto dětinskej. Ať to bylo jejich dítě nebo ne tak myslíš si snad, že fakt že jim zemře dítě neni už tak dost těžkej? natož aby jim tam nosila mrtvolu malýho dítěte? ta doktorka udělala něco naprosto nepřípustnýho a byla to ta největší blbost od ní. akorát jenom další trýznění rodičů
matusyOdpovědět
27.09.2013 15:52:27
No ja ti neviem. Ked mi zomrel bracho, tak sme sa na neho pozerali dosť dlho...Chceli sme ho vidieť predtým ako zhorí...Proste ho chceš vidieť, ked vieš že ho už nikdy neuvidíš.. nič morbídne mi na tom nepríde
LennyOdpovědět
27.09.2013 19:16:16
A to když jim oznámily že zemřelo, tak si měli jen tak odkráčet a dělat že se nic nestalo a že nikdy neexistovalo? Neustojíš to ,tak jako tak a takhle měli alespoň šanci se rozloučit, když nemohli být při jeho odchodu ze světa. Je to stejné jako s dospělým, taky u něj sedíte ať už je při vědomí nebo ne? Uvědom si o čem mluvíš...
mayritaOdpovědět
17.11.2013 16:59:38
keby to bol tvoj syn alebo dcéra nepozeráš nan ako na mrtvolu ktorá ta desí.. to čo si povedal je absurdné.. chceš povedať že by si sa bál vlastneho dietaťa po smrti dotknuť len preto že už nedýcha? Predstavuješ si že bolo modré alebo znetvorené alebo desivé? bolo to ich dieta preboha.. nie mala neznama mrtvola ... ich dieta to bude aj ked bude spalene alebo pochované nadalej..
AnekaOdpovědět
27.09.2013 09:35:27
Většinou jsem hrozně cynický člověk, plný černého humoru, kterého jen tak něco nerozhodí, ale přiznám se, že na konci tohoto videa jsem byla celá naměkko. A to prosím v práci kopu mrtvoly :D
BurgOdpovědět
27.09.2013 10:25:24
kam je kopeš? :D
vivoOdpovědět
27.09.2013 10:49:07
+Burgmedzi nohy, tam to ževraj boli :-)
CornelOdpovědět
27.09.2013 11:29:23
+Burgvivo: Mŕtvolu už asi nie. :)