Craig Ferguson promlouvá na vážné téma

Dnes je skvělý den pro Ameriku, dámy a pánové. Štastný Den prezidentů. Skvělý den k oslavování naší skvělé země a svobody slova, kterou jsme proslulí. Dnešek se totiž ponese v trochu jiném duchu. Budu mluvit o něčem jiném. Chci mluvit o něčem, co mě trápí už delší dobu. Jestli jste tuhle show už někdy viděli, tak víte... Vím, že to moc lidí není. Jestli jste ji někdy viděli, víte, že si dělám legraci z ostatních lidí.

Před pár měsíci měl Kevin Costner nějaký malér, já si z něj utahoval v monologu a pak jsem ho o pár týdnů později potkal na jedné společenské události a šlo vidět, že je naštvaný. Mluvil jsem s ním a je to velice zdvořilý muž, džentlmen, ale viděl jsem mu na očích, že se ze slušnosti rozhodl to nehrotit a nemluvit o tom. A trochu mě to vyděsilo. Protože to najednou bylo osobní. On tam byl s manželkou a dětmi a já si z něj utahoval v televizi. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

Ten jeho pohled mi vadil. A tak jsem si říkal, za jakou cenu tohle dělám. Začal jsem přemýšlet o dopadu na skutečné lidi a od té doby mě to trápilo. A je to jen a jen moje vina. Utahoval jsem si z té astronautky, která nosila plíny, když řídila. Je to vtipné, že? Jenže pak se objeví její fotka ze zatčení a uvědomíte si, že potřebuje pomoc. A pak z toho nemám moc dobrý pocit. Nechci dělat věci, které mi jsou proti srsti.

Chci být vtipný, ale nechci pak mít těžký spaní. Ujišťuju vás, že tuhle práci nedělám jen pro peníze. Což se hodí, protože stejně platěj málo. Poslední dobou se to děje ve zpravodajství a tzv. médiích. Způsob, jakým média nahlížejí na svět. Podobný pocit jsem měl, když jsem koukal na pořady typu Natočto! Zasmějete se dítěti, které upadlo, a pak si řeknete: "Polož sakra tu kameru a pomož mu!

Co je to s tebou?" A tohle je podobné. S lidmi není něco v pořádku. Lidé umírají. Anna Nicole Smith zemřela! To není vtip. Tady už končí legrace. Vždyť má snad půlroční dítě. Co to má být? A začíná mi být nepříjemné si z takových lidí utahovat. Komedie by v sobě měla mít kousek radosti. Měli bychom útočit na mocné lidi.

Politiky, Trumpy, nafoukance a takové. Neměli bychom útočit na ty zranitelné. A poslední dobou mám pocit, že jsem vlastní vinou párkrát přestřelil. Chci to napravit, takže dneska nečekejte vtipy o Britney Spears. A řeknu vám proč. Britney Spears... Ne, ne, ne, je to pravda. Počkejte, tohle není vtip. Měla krušný víkend. Přihlásila se na odvykačku, oholila si hlavu, udělala si tetování... To byl její víkend, zatímco já byl tento víkend 15 let střízlivý.

Takže jsem se podíval na její víkend a na ten můj a pomyslel si: "Radši budu mít ten svůj." Ale připomnělo mi to mojí minulost. Bylo to 15. výročí, člověk vzpomíná. Připomnělo mi to, kde jsem byl před 15 lety, když jsem takhle žil. Neříkám, že Britney Spears je alkoholička. Možná je, možná není. Ale očividně potřebuje pomoc. Teď mluvím jen a jen za sebe. Vždycky se objevují spekulace, že za tím stojí někdo jiný - korporace, producenti...

Tohle je jen můj názor. Jen já a vy, jasné? Snažím se být upřímný. Nejsem expert na alkoholismus, ale jsem expert na svůj životní příběh. Byl jsem totiž u toho. No, ne tak docela. Paměť mi moc nesloužila až do 18. února 1992. Připomnělo mi to moje poslední Vánoce, při kterých jsem pil. Snad posledních. Byl jsem na tom špatně, i když jsem si neholil hlavu a nepořizoval tetování. To si nechávám na později.

Na krizi středního věku. Když jsem skončil s alkoholem, byl jsem starší než Britney, bylo mi 29. A tehdejší Štedrý večer jsem celý prochlastal. Probudil jsem se v pokoji nad barem, ve kterém jsem ten večer pil. Byl jsem v Londýně, chtěl jsem zajít na skleničku a jet domů do Skotska. Ale nakonec to dopadlo tak, že jsem skončil v pokoji nad barem. Probudil jsem se to vánoční ráno a byl jsem celý od vlastní moči. Nebo aspoň myslím, že byla moje. Bůh ví. Nemůžu si být 100% jistý.

Nenechal jsem ji otestovat. Dodnes doufám, že byla moje. Probudil jsem se a tohle se mi honilo hlavou. Takhle uvažuje alkoholik... Probudil jsem se a řekl jsem si: "Už toho mám dost. Dneska spáchám sebevraždu. Dneska to udělám." Vymyslel jsem plán, že půjdu na londýnský Tower Bridge... To je ten, co se takhle otevírá. A že skočím šipku do řeky. Šipku skočit neumím, ale takový byl plán.

A říkal jsem si, že tímhle činem "jim ukážu". Nevěděl jsem, co jsou zač, ale chtěl jsem jim ukázat. Byl jsem zoufalý a zmatený, moje uvažování bylo celé naruby. Na cestě z toho baru jsem potkal Tommyho, barmana, se kterým jsem ten večer pil. Něco tam dělal za barem. Uklízel nebo tak. On spal celou noc za barem. Netvrdím, že je alkoholik, ale spal za barem. Tommy byl Ir a ptá se mě: "Kam jdeš?"

Nechtěl jsem ho děsit tím, že se chci zabít skokem z Tower Bridge, tak říkám, že jedu domů. A on: "Do Skotska?" Tak říkám, že jo a on: "Jsou Vánoce, dneska nic nejezdí, nikam se nedostaneš." A já říkám: "Nech mě jít, Tommy, jo?" A on: "Než půjdeš, dej si se mnou skleničku sherry, když jsou ty Vánoce." A já: "No tak jo." A nalil mi skleničku sherry, kterou by vám nalil jenom alkoholik. Ve Starbucks by se to jmenovalo "venti sherry".

Měl jsem tu "skleničku sherry" a... Slovo dalo slovo a já se ten den zapomněl zabít. Jde o tohle: Ten alkohol mi zachránil život. Bylo to pro mě jako lék. Byl jsem alkoholik, potřeboval jsem alkohol. Něco jsem potřeboval. A od toho momentu až do 18. února následujícího roku si toho moc nepamatuju.

Byl jsem na neuvěřitelném tahu. Prý jsem dělal stand-up. Škoda, že neexistují nahrávky. Určitě to bylo k popukání. V den, kdy jsem se rozhodl s alkoholem skoncovat, jsem zavolal kamarádovi, který přestal pít už dřív a my ho pomlouvali. Zavolal jsem mu a říkám: "Potřebuju pomoc." A on: "Na tenhle telefonát jsem čekal." A přihlásil mě na odvykačku. A neprobíhalo to tak, jak to dnes znázorňují média, když všechny ty celebrity jdou na odvykačku.

Mým spolubydlícím na odvykačce byl 65letý vikář, kněz anglikánské církve. Ten říkal: "No víš, duchovní si začali stěžovat, že se nám ztrácí mešní víno." Nekecám. "A taky nějaká stará paní nahlásila, že na hřbitově spí nějaký bezdomovec. Musel jsem předstírat, že ho jdu hledat, ale byl jsem to já!" Tak jsem si prošel odvykačkou. V populární kultuře převládá takový mýtus, že alkoholismus dokáže být vyléčen 28denním pobytem na odvykačce.

Předem se omlouvám cenzorům, ale to je pí*ovina. To je pí*ovina. Takovou zkušenost nemám. Existují dva typy klinik. Ty dobré, kde vám řeknou: "Prošel sis 28denním odvykáním, to je jen začátek. Čeká tě celý život odolávání. Tohle je chronická choroba, kterou budeš muset krotit a vypořádávat se s ní po zbytek života." A ty špatné kliniky řeknou: "Tak jo, můžeš jít."

Třeba takový reverend Ted Haggard, až ho pustí z odvykačky a vyléčí ho z jeho homosexuality... Evidentně tu kliniku vede banda lidí bez skrupulí. Jde mi o tohle. Jsem čistý už 15 let. V žádném případě se nedá říct, že bych měl problém s alkoholem. Můžu si ho rychle zařídit, ale ten problém nemám. Mám psychický problém.

Třeba minulý týden jsem zjistil, že pinta Guinnesse má 125 kalorií a teď si nevymýšlím, hlavou mi problesklo: "Měl bych zvážit dietu." To je přece šílené! Vím, co mi Guinness v minulosti způsobil, a já si řeknu: "Je to jen 125 kalorií, co by se tak mohlo stát?" Nesnažím se vás přesvědčit, že pití alkoholu je špatné. To ne. To neříkám. Říkám, že tohle je pro mě. Kdybych mohl pít, tak piju, ale já nemůžu.

Nemůžete dětem říct: "Pijte zodpovědně." Můžete to říct mně a ja řeknu: "Pokusím se." Ale nedokážu to. Určité typy lidí nemůžou pít. Já jsem jeden z nich. U alkoholismu jsem hodil ručník do ringu před 15 lety a kousek po kousku se ho snažím dostat zpátky. A přijde mi, že Britney Spears má možná s alkoholem podobný problém. Ona má dvě děti a je jí 25 let.

Sama je ještě dítě. Je dítě. A je možné někoho ztrapnit k smrti. Je to trapné přiznat, že jste alkoholik, je trapné probudit se celý od moči, ať už vlastní, nebo cizí, je to fuk. Je to trapné. Nesnažím se omluvit její chování, to ne. Musíte být zodpovědní za svoje činy, v nemoci i ve zdraví. Musíte být zodpovědní za svoje činy. Prostě musíte.

Každý z nás musí. Pokud máte nemocné ledviny, je vaší vlastní zodpovědností dojít si na dialýzu. Je vaší zodpovědností potýkat se s problémem, který máte. Ať tak či onak. Všichni v Americe, Skotsku, i kdekoli jinde, kde jsem kdy byl, všichni znají nějakého alkoholika. Buď pro něj pracují, nebo pracuje on pro ně, nebo je to rodič, sourozenec, dítě... Všichni z nás, bez výjimky. Nebo je to kamarád, někteří z vás jsou s nimi v manželském svazku.

Víte, jaké to je. Zjistil jsem jednu věc. Nedá se to porazit penězi. Kdyby na to zabíraly peníze, bohatí lidé by neumírali. Nedá se to. V mém případě... A opět zdůrazňuji, že mluvím jen za sebe. Já zjistil, že nejlepší je najít lidi, kteří mají podobné zkušenosti, a promluvit si s nimi. Vůbec nic to nestojí. Nestojí to ani korunu.

A dají se snadno najít. Jsou hned na začátku telefonního seznamu. Hodně štěstí! Překlad: scr00chy www.videacesky.cz