Spielbergův dlouhý záběrEvery Frame a Painting

- Děkuji, pane. - Uvidíme se později, díky. Ahoj, jsem Tony a toto je Every Frame a Painting. Dnešní téma je dlouhý záběr. To je způsob točení, nad kterým si snad všichni filmaři honí, ale znamená to prostě natočit celou scénu na jeden nepřerušený záběr. Přiznejme si to, je to docela super. Každý máme nějaký oblíbený. Na internetu k tomu najdete spoustu různých seznamů, ale většinou si všímáme těch, které si o to říkají.

Takže přeskočíme všechny tyhle a promluvíme si o někom, kdo dělá takové záběry pořád, ale snaží se, aby nebyly vidět: tenhle chlápek. Popravdě, Spielbergovy záběry nebývají až tak dlouhé, většinou méně než tři minuty. Vlastně má nejradši délku mezi jednou a dvěma minutami, což je dost dlouho na celou scénu, ale dost krátké na svižné tempo. Ostatní režiséři u nich mívají převládající formální techniku, třeba u Wese Andersona je to pohyb do strany, ale to jediné, co definuje Spielbergův dlouhý záběr, je snaha o neviditelnost.

Takže možná kecám, když říkám, že vůbec existuje. V tomhle videu ty záběry sestříhám, ale celé scény jsou zvlášť ve videích, na které je odkaz v popisku. Nejdřív záběr z Dobyvatelů ztracené archy. Je to nepřerušený 90sekundový záběr. Je na něm skvělé, že to jsou vlastně čtyři záběry v jednom.

Přiblížení, dva záběry na jednotlivce a jeden vložený. Spielberg tyto čtyři zkombinoval do jediného pohyblivého záběru. Je to jednoduché a elegantní a asi to ušetřilo dost času na place. Ve scéně to také dobře funguje, protože ta soutěž v pití je napínavá. A je jedno, kolikrát jsem to viděl, vždycky zapomenu to načasování, takže tohle je pokaždé vtipné. Další je záběr z Minority Report točený na steadicam.

Ale ta kamera se nikdy nepohybuje bez důvodu, vždycky sleduje pohyb nebo akci. Podržte dveře, prosím. A je to skvěle načasované, máte pocit, že se scéna před vámi odvíjí, ne že jen kameraman chodí po značkách. Ty víš, jak dělat problémy, Johne. Pohyby herců jsou plynulé a ten záběr nejdříve přeje jedné postavě a hned po tom druhé.

Vypadá to, že jsem našel slabinu. Vrátíme se v čase. Tohle jsou Čelisti. Na tomhle je skvělá jeho zdrženlivost. Kameraman se skoro nehýbe, pohyb dodávají herci a především skvělý výběr místa. Díky natáčení na přívozu může Spielberg využít pohyb na pozadí k udržení rychlého tempa. Zapomenete, jak dlouhý záběr to je, protože se pozadí pořád mění, takže se vždycky díváte na něco nového.

Když zařvete žralok, čeká nás panika na Den nezávislosti. Další – Zachraňte vojína Ryana. Typické pro Spielbergovy dlouhé záběry jsou speciální efekty přímo v hlavním záběru. A tenhle je výživný. Exploze, sutiny, prach, kouř, střelba, petardy a, však víte... ...tank.

Dobrej matroš. Chci zdůraznit, že Spielberg takový záběr nevynalezl. Bývalo to dokonce velmi běžné. Co ty, krasavče? Neviděla jsem tě už někde? Ve 40., 50. a 60. letech režiséři často používali středně dlouhý záběr, aby posunuli příběh. A co tohle, dochází mi alibi. Ale od dob Provazu a Doteku zla se dlouhý záběr stal vizitkou režisérů.

Diváci si ho všímali, filmoví kritici a studenti se do něj zbláznili. A za posledních 50 let je z toho machrování. Tvůj má tři minuty? Můj sedmnáct. Hitchcock udělal celý film zdánlivě na jeden záběr? My to zvládli opravdu na jeden. Neříkám, že jsou takové záběry špatné, většina z nich je fakt sranda, všechny jsou trochu ohromující. Ale přinejmenším v amerických filmech bývaly opravdové záběry, které byly, řekněme, robustní.

Nehroutily se, fungovaly. Odvedly svou práci. Byly zajímavé na sledování, nepřitahovaly k sobě pozornost. Mohli jste se na ně spolehnout. Teď je to rozdělené. Jedna odnož filmařství se snaží být stále kratší a chaotičtější, a ta druhá se skoro naschvál snaží o přesný opak. Někteří jsou stále uprostřed. Alfonso Cuarón třeba používá dlouhý záběr pro dramatické účely.

Ale ani Alfonso se nesnaží o neviditelnost. I Spielberg občas chce, abyste si toho všimli. Tenhle z Minority Report je vlastně jako od De Palmy, nebo od Hitchcocka. Tenhle z Duelu je skoro jako ze slasher hororu. Tenhle z Navždy, což je příšerný film, je zkoordinovaný s boeingem 747. A tohle je prostě šílenost. Ale jinak je Spielberg nenápadný.

Což je zvláštní, koneckonců je to Spielberg. Ale v porovnání s jeho vrstevníky ho tahle technika, které se věnuje 40 let, ještě víc odlišuje. Jaké auto sis vybral? To, ve kterém jste vy. Lepší definici Spielbergova dlouhého záběru asi nenajdu. Používá všechny možné triky, aby zůstal neviditelný. Pokud jste režisér a chcete použít Spielbergův záběr, je tu několik jednoduchých pravidel.

Zaprvé, pohybujte herci. Nesmí tam jen stát a mluvit, jako by byli v trháku z roku 2014. - Nevšímejte si ho. - Anglický humor? Skotská whiskey. Zadruhé, sledujte ten pohyb. Kamera nemusí být jako na vodítku, může se pohupovat, hýbat se opačně než herci, do strany, to je fuk.

Ale sledujte tu scénu a podle toho umístěte kameru. Zatřetí, rozdělte záběr do více kompozic a menších úhlů. Musíte spojit pět nebo šest menších záběrů do jednoho pohyblivého. Třeba jednoduchý, přes rameno, vložený, široký, všechno to splyne. A když tohle zvládnete bez pohybu kamery, je to ještě lepší. - Všichni? - ...toxická koncentrace... Začtvrté, všechny speciální efekty, to, co udržuje kouzlo, dejte do širokého záběru.

Nepodvádějte. Neslepujte to ze záběrů zblízka a střihů. Nechte herce v širokém záběru, ať s tím pracují. A taky se vyserte na zelený plátno, když to má být naživo. Diváci poznají, jestli herec reaguje na něco, co tam je, nebo ne. Zapáté, pokud to potřebujete, použijte střih. Všechny záběry ve videu jsou nepřerušené, ale Spielberg není blbej, často použije vložený záběr nebo střih, i když ví, že to herec zvládnul.

Konečný střih tak může být těsnější, když je to potřeba. Nebo použije začátek jednoho záběru a konec druhého. Také to pomáhá, když musí někdo zvládnout těžký pohyb, třeba nechat správně dopadnout zbraň. A poslední, udržte to krátké, nepřehánějte to. Spielbergův záběr je k udržení správného tempa. Neměli byste strávit celý den točením toho perfektního. To si nechte na tyhle kraviny.

Takže na závěr, vím, že Spielberga mnoho lidí nebere jako vážného umělce. Té sentimentality je tam občas moc. Nechci mluvit o jeho odkazu, ale za tyhle záběry by podle mě měl být oslavován. Obzvlášť proto, že populární režiséři se tomu většinou vyhýbají a nahrazují to buď takovým nesrozumitelným svinstvem, nebo tímhle fakt dobrým, ale taky fakt viditelným stylem. Tenhle člověk, o kterém tvrdili, že zničil hollywoodské filmy 70.

let, je ironicky asi nejlepším žijícím odborníkem na klasickou hollywoodskou tradici. Říkám si, jestli je z toho není smutný. Nasrat, je bohatej! Překlad: jesterka www.videacesky.cz