The Last of UsGirlfriend Reviews

Týden poté, co si přítel koupil PS4 Pro, God of War a obrovskou 4K televizi, se koukl na PlayStation Store pohledem: Konečně si mohl zahrát Horizon Zero Dawn, Uncharted 4. S někým jste si mě spletli. Bloodborne a Starfoxe a ROBa. Ale na jednu hru čekal dlouhých pět let. Hru tak legendární, že vyhrála všechna tato ocenění ve stejném roce, kdy vyšlo GTA V, Bioshock Infinite a Tomb Raider.

A to nezmiňuju Aliens: Colonial Marines. Od studia, které vám přineslo hry Keef the Thief a Way of the Warrior: The Last of Us, hra, o kterou si píšete nejvíce. Musí to mít důvod. Tohle není desetitisící recenze The Last of Us, ale recenze toho, jaké je žít s někým, kdo The Last of Us hrál.

Dvakrát za půl roku. Pozor, blíží se obří spoilery, tak pozor, ju? Když The Last of Us popsal jako postapokalyptickou stealth zombie střílečku z pohledu 3. osoby, chtěla jsem dát telku na strop, abych se mohla dívat i při koulení očima. Takový mix žánrů zní jako to, co přítelkyně na hrách nesnáší. Je to hlasité. Nechutné. A nedá se odlišit od hordy. Ale odteď budu Naughty Dog věřit!

Naughty Dog, jestli se koukáte, my nejsme sprosťáci, ale The Last of Us ode mě dostává historicky první cenu: Do p*dele! Jen to 15minutové intro je lepší než mnohé pilotní díly seriálů. Postavy jsem si hned zamilovala. - Asi se zastavily. - Co? Ne! Ha ha. A jak se přítel probíjel chaosem, cítila jsem paniku hroutící se společnosti. Obvykle hlavní postavy her, zvláště děti, přežijí.

Jsme v bezpečí. Ale tenhle týpek měl asi husté náboje, protože vám zabije dceru. Nedělej mi to, zlato, no tak! I můj přítel si říkal: " Do p*dele!" A já vypadala takhle: Když se mě zeptal, jestli má pokračovat, tak já na to: Protože to bylo husté! Ne to mrtvé dítě, ale celá ta hra. The Last of Us je hra jako stvořená pro diváky videoher.

Lepší než nic. Má lineární příběh rozdělený do rozumně dlouhých kapitol, což je vzácné. I když mám ráda příběh her s otevřeným světem, přítel většinou řekne: "Tady je hlavní příběh? Půjdu na druhou stranu dělat vedlejší questy." Tady, tvá pánev. Naléhavost příběhu se ztratí, zapomenu, kdo je kdo a co měl dělat. Ale v The Last of Us je příběh všudypřítomný. Je v prostředí. - Koho to tam má?

- Vypadá to jako kopa mrtvých dětí. Visí nad každým násilným setkáním. - Je v dialozích při prozkoumávání. - Naučím tě hrát na kytaru. A vyniká ve skvělých hereckých výkonech. Vůbec netušíš, co to znamená někoho ztratit. Všichni, co pro mě něco znamenali, buď zemřeli, nebo mě opustili. Všichni! Kromě tebe! Tak mi neříkej, že budu v bezpečí s někým jiným. Jen se budu bát ještě víc. Cutscény a herecké výkony jsou lepší než v jakémkoliv zombie filmu.

Bez debat. Nebo debatujte. Tady je můj Twitter. Příběhem hnaný gameplay je to, proč se na tu stealth zombie střílečku z pohledu 3. osoby dobře dívá. Ano! A sakra, tortellini. Vůbec poprvé jsem se ve hře zajímala o to, kolik má přítel nábojů. - Použiješ luk? - Je vylepšený. Pardon.

- Páni. - Proboha! Co má vyrobit a jak má použít věci, co má. Protože každé setkání byla akční překážka mezi epizodami seriálu od Netflixu. Ale zatím to kvůli přítelkyni nezačínejte hrát. Pokud nerada brečí. Joele... Snuff filmy.

- Panebože! - Byla to zombie? - Ne, to byla jeho přítelkyně. - Tortellini. Pocit blížící se zkázy. Mučení. Rozmašíruju ti koleno. Nebo podobu s Ellen Page, pak by The Last of Us nemuselo být pro ni. Všechny postavy jsou sympatické a zdrojem vašich traumat. Joelova partnerka Tess?

Kousnutá. Kamarád Ellie Sam? Kousnutý. Samův bratr Henry? Sebevražda. Callus, úžasný kůň? Sestřelen z útesu. David, přátelský, ale podezřelý cizinec? Kanibalistický násilník. - Tenhle zajíček? - Čau, huňáčku. - Ten je super. Panebože! Tato hra nenabízí moc radosti. Na cestě narazíte na krásné chvilky, ale i tak jsou bolestné. Představovala sis to tak?

A váš přítel je pokazí. - Mám nápad. - Ne! I konec je etickým kvízem, na který jsem nechtěla odpovídat. Počkat... Zemřeš jako hrdina, nebo žiješ tak dlouho, než se staneš padouchem. Jsme záporáci? Proto tu hru mám ráda. Je odvážná, existenciální a dává nový smysl survival hororům.

Místo přežití další generické zombie střílečky musí hráči přežít lásku a ztrátu. Nejsi má dcera! A já nejsem tvůj táta. Vývojáři tu vyprávějí úžasný příběh a nejen že vyzývají hráče k tomu, aby něco cítili, vyzývají Hollywood, aby to udělal líp. Měl by váš přítel hrát The Last of Us?

Ano. A měli byste se dívat. Pokud vám nevadí podoba s Ellen Page. Nebo násilí s cihlami. Měli byste se dívat, jak to přítel hraje podruhé? Ne. Všechny emoce z prvního hraní zastíní pitomé dětinské vtípky. - Zvednu tě. - Oni se koupají? Přestaň! Mám nápad.

A je to. - Co to... - Taková vzpomínka na staré časy. Moc jsme si s vámi minulý víkend užili hraní The Last of Us na Twitchi. Nemůžeme se dočkat, až budeme hrát něco nového. Chceme hrát něco pitomého. Mario Party nebo Smash Bros. Napište, co byste chtěli. Na příští týden nemáme vybrané video, tak něco navrhněte. Snad to čekání na recenzi The Last of Us za to stálo. Dík, pa.