Historie vesmírného cestování: Od Kill Devil po V-2Extra Credits
67
Létání, nejprve pouhá utopie, rychle vzbudilo zájem armády. Z průzkumných letounů se brzy staly nebezpečné zbraně. Versailleská mírová smlouva sice zakázala Německu veškeré letectvo, ale Němci našli kličku – raketa přece není letadlo...
Přepis titulků
Kill Devil Hills, Severní Karolína 17. prosince 1903 Chladno a zataženo, severní vítr o rychlosti 9 m/s. Orville Wright ležel na těle letadla Wright Flyer z mušelínu a smrkového dřeva. Za ním bzučely dvě vrtule. Hodili si mincí o první let a on vyhrál. Orville a jeho bratr Wilbur na této pláži už podnikli 700 letů s kluzákem, ale tohle bylo motorové letadlo. Aerodynamiku otestovali na modelech, ale skutečnost je často jiná.
Jeho bratr uvolnil lano, jímž bylo letadlo přivázané, to začalo klouzat po dráze kupředu, nejprve 11 km/h, pak 13, do tváře Orvilla šlehal ledový vítr, a pak se zvedl, byl ve vzduchu, letěl 8 vteřin, 9 vteřin, snažil se udržet výšku, ale kormidlo snad mělo vlastní vůli, vyhodilo letadlo nahoru, a když Orville vyrovnal, prudce kleslo.
Bum! Letadlo se zřítilo, zlomila se páka a praskla skluznice, ale dokázali to! První let s motorovým letadlem. Ve výšce 3 metrů nad zemí urazilo 36 metrů a ve vzduchu vydrželo 12 vteřin. K večeru už uletělo v kuse téměř 250 metrů. Tuto sérii sponzorují Digital Extremes, vývojáři F2P týmové střílečky Warframe, ve které zažijete zázraky vesmíru očima svého vlastního vesmírného ninji.
Koukněte na hru na odkazu níž. Bratři Wrightové možná nebyli první, kdo dokázali pilotem řízený let. Německý imigrant Gustave Whitehead tvrdil, že on letěl už o dva roky dřív. To zažehlo diskuzi, která přetrvává dodnes. Ale bez ohledu na to, kdo letěl první, započala éra létání. Bratři Wrightové a Whitehead se hádali jen o to, kdo dokázal první pilotem řízený let, protože kluzáky létaly už od roku 1879.
Astronom Samuel Langley vyrobil bezpilotní letadlo už v roce 1896, protože historie zkrátka zbožňuje slavení prvenství. Svět letectví vkročil do éry dílčích úspěchů. Během dekády se z okrajového zájmu stala technologie, která měnila svět, a to kousek po kousku. Lepší vrtule, lepší design, který umožnil přesunout kormidlo na záď, a lepší pochopení profilu křídla, tvaru, který je obtékán vzduchem a vzniká vztlak a odpor, což letadlu umožní vzlétnout a manévrovat.
Díky těmto objevům, sdíleným mezinárodními vědeckými deníky, což byla taktéž novinka, mohli inženýři z celého světa zapracovat nové objevy do stávajících návrhů dosud nevídanou rychlostí. Pět let poté, co bratři Wrightové létali v Kitty Hawk, přeletěl Francouz Louis Blaireau Lamanšský průliv. Ani ne 10 let poté vykonávaly italská a bulharská armáda průzkumné lety a bombové útoky.
Byla to předzvěst toho, co přijde. První světová válka přeformuje letadla a zatne tipec jejich dobré reputaci jakožto symbolů míru a pokroku. Na začátku války sloužila letadla pouze k průzkumu. Byla ozbrojena granáty, které házela do zákopů nepřátel, nebo pistolemi, jimiž po sobě střílely posádky. Pak se objevily kulomety.
Bomby. Synchronizované kulomety, umožňující střelbu přes vrtuli, což zvýšilo přesnost. V roce 1914 bombardovalo Japonské námořnictvo německé državy v Číně pomocí náletů z nosičů hydroplánů. V boji se z poněkud nešikovně vypadajících „papírových draků“ od bratří Wrightů staly smrtící válečné stroje, jaké známe dnes. Německo bylo v první linii vývoje. První vyvinulo synchronizátor střelby, Zepelín a Junkers J 1, první celokovové letadlo.
Německé letectvo bylo tak obávané, že versailleská smlouva, dokument, který ukončil válku, zakázal Německu jakékoli vojenské letectvo. V důsledku toho se němečtí důstojníci začali po letectvu poohlížet jinde. Konstantin Ciolkovskij byl samotář. Sousedé z ruského městečka se mu vyhýbali kvůli jeho divným nápadům. Již v roce 1903 začal Ciolkovskij psát o tom, jak lidé používají vícestupňové rakety k cestám do kosmu, žijí na podivných vesmírných stanicích s přetlakovými komorami a uzavřenými vzdušnými systémy.
Ale na rozdíl od Julese Vernea, který o prozkoumávání vesmíru jen snil, Ciolkovskij provedl výpočty, práci vydal a návrhy testoval v aerodynamickém tunelu. Tyto netradiční nápady byly nejprve odmítnuty, ale ve 20. letech byly akceptovány, když se raketová věta jako obor rozvinula. Jeden francouzský inženýr nezávisle objevil některé Ciolkovského rovnice. Americký inženýr Robert Goddard otestoval první raketu na kapalné palivo.
I přes tyto pokroky považovalo mnoho lidí z akademického světa let do vesmíru za fantazírování. Jednomu německému průkopníkovi dokonce odmítli jeho pojednání o letu do vesmíru jako příliš utopickou představu. Ostatní ale rakety za takové mrhání časem nepovažovali. Roku 1932 byla skupina německých důstojníků u tajného odpálení rakety. Versailleská smlouva sice zakázala Německu letectvo, ale o raketách se v ní nic nepsalo.
Řekli si, že pokud se správně vyrobí, daly by se využít k bombardování na dálku. Odpálení selhalo, ale na ně to udělalo dojem. Obzvlášť je zaujal nejmladší člen týmu amatérských vědců, dvacetiletý student jménem Wernher von Braun. Následující rok mu změnil život. Armádní dotace mu zaplatily výzkum pro jeho dizertační práci o raketách na kapalné palivo. Chtěl odpálit svou první raketu, 120 cm velkou A1.
Ale nezměnilo se jen tohle. V lednu 1933, když konzervativci nezískali dost hlasů k vytvoření vládnoucí koalice, spojili se s nacistickou stranou a Adolf Hitler se stal kancléřem. Během pár měsíců se nacisté chopili vlády, zrušili občanská práva, zatkli politické oponenty a začali budovat koncentrační tábory. Von Braun neměl iluze o tom, pro koho pracoval, ale vláda měla dotace na jeho milované rakety, takže sklopil uši a stavěl, vylepšoval, rozpoznával problémy u raket, které bouchly při startu nebo se zřítily.
Brzy byla jeho odpalování stabilnější a nacisté začali projevovat větší zájem. Von Braun začal pociťovat politický tlak. V roce 1937 mu dali na výběr. Buď vstoupí do nacistické strany, nebo přijde o svou funkci. Vstoupil.
V roce 1940 mu nemilosrdná SS učinila tutéž nabídku. Opět do ní vstoupil. Brzy jeho milované rakety létaly téměř 90 kilometrů vysoko. Dotkly se vesmíru, než spadly dolů na britské, švédské a belgické občany. Dvojitá rána, jak věc prorazila zvukovou bariéru, se proměnila z neznámého zvuku na opakující se noční můru. Hitler měl svůj nástroj pomsty, jak tomu říkali propagandisté, svoji V-2. Von Braun dostal příkaz, aby se plně soustředil na vylepšování a výrobu V-2.
Jejich masovou výrobu umožnila práce vězňů z nedalekého koncentračního tábora. 12 000 jich při výrobě zemřelo, což je o 3 000 víc, než rakety zabily ve městech Spojenců. Ovšem v roce 1945 začal von Braun plánovat útěk. Německo prohrálo. Slyšel střelbu sovětských děl. Nechtěl padnout do rukou Sovětů. Své kroky obhájili pomocí padělaných dokumentů, předstírali, že jsou součástí tajného programu SS, a nakonec von Braun a jeho tým schovali krabice s údaji do štol a zavalili vchody.
Odjeli v noci, aby se vyhnuli spojeneckému letectvu, a dorazili k americkým liniím. Než bylo naplánováno rozdělení Německa do okupačních zón, Američané obklíčili továrnu na rakety v místě, které se mělo brzy stát zónou SSSR. Pobrali všechno, co unesli, a uháněli zpátky do americké zóny. Tyto údaje posloužily jako základy amerického raketového programu. Ovšem jakmile se ocitl v USA, cítil se von Braun zklamaný a frustrovaný.
Američané se o vesmír nezajímali o nic víc než nacisté. Chtěli jen balistické rakety, aby mohli čelit Sovětům. Veškerý výzkum, budování družic nebo posílání opic do vesmíru v kapslích, to všechno pouze k vojenským účelům. Dotací bylo málo. Přesto se v pouštích na jihozápadě děly zajímavé věci. Americká armáda přesunula veškerou výrobu do soukromého sektoru, aby byly výrobky kvalitnější.
Jejich rozvojové programy byly směsicí civilní správy a armádních důstojníků. V Kalifornii používali raketové letouny, aby prolomili zvukovou bariéru. Vytvořili oddíl zkušebních pilotů, vycvičených na nový, vysoce technický typ létání, jehož cílem bylo dostat zkušební stroj na hranici jeho možností, zatímco pilot zůstal klidný, ovládal stroj a zaznamenával údaje. Tato trojice složená z armády, odborníků a soukromého sektoru byla rozptýlená mezi různé programy a sekce, ovšem ne na dlouho.
4. října 1957 se totiž na obloze objevila nová hvězda. Hvězda jménem Sputnik. V nastalé panice von Braunovy rakety, civilní správa a troufalí zkušební piloti vytvořili novou organizaci – NASA. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz
Jeho bratr uvolnil lano, jímž bylo letadlo přivázané, to začalo klouzat po dráze kupředu, nejprve 11 km/h, pak 13, do tváře Orvilla šlehal ledový vítr, a pak se zvedl, byl ve vzduchu, letěl 8 vteřin, 9 vteřin, snažil se udržet výšku, ale kormidlo snad mělo vlastní vůli, vyhodilo letadlo nahoru, a když Orville vyrovnal, prudce kleslo.
Bum! Letadlo se zřítilo, zlomila se páka a praskla skluznice, ale dokázali to! První let s motorovým letadlem. Ve výšce 3 metrů nad zemí urazilo 36 metrů a ve vzduchu vydrželo 12 vteřin. K večeru už uletělo v kuse téměř 250 metrů. Tuto sérii sponzorují Digital Extremes, vývojáři F2P týmové střílečky Warframe, ve které zažijete zázraky vesmíru očima svého vlastního vesmírného ninji.
Koukněte na hru na odkazu níž. Bratři Wrightové možná nebyli první, kdo dokázali pilotem řízený let. Německý imigrant Gustave Whitehead tvrdil, že on letěl už o dva roky dřív. To zažehlo diskuzi, která přetrvává dodnes. Ale bez ohledu na to, kdo letěl první, započala éra létání. Bratři Wrightové a Whitehead se hádali jen o to, kdo dokázal první pilotem řízený let, protože kluzáky létaly už od roku 1879.
Astronom Samuel Langley vyrobil bezpilotní letadlo už v roce 1896, protože historie zkrátka zbožňuje slavení prvenství. Svět letectví vkročil do éry dílčích úspěchů. Během dekády se z okrajového zájmu stala technologie, která měnila svět, a to kousek po kousku. Lepší vrtule, lepší design, který umožnil přesunout kormidlo na záď, a lepší pochopení profilu křídla, tvaru, který je obtékán vzduchem a vzniká vztlak a odpor, což letadlu umožní vzlétnout a manévrovat.
Díky těmto objevům, sdíleným mezinárodními vědeckými deníky, což byla taktéž novinka, mohli inženýři z celého světa zapracovat nové objevy do stávajících návrhů dosud nevídanou rychlostí. Pět let poté, co bratři Wrightové létali v Kitty Hawk, přeletěl Francouz Louis Blaireau Lamanšský průliv. Ani ne 10 let poté vykonávaly italská a bulharská armáda průzkumné lety a bombové útoky.
Byla to předzvěst toho, co přijde. První světová válka přeformuje letadla a zatne tipec jejich dobré reputaci jakožto symbolů míru a pokroku. Na začátku války sloužila letadla pouze k průzkumu. Byla ozbrojena granáty, které házela do zákopů nepřátel, nebo pistolemi, jimiž po sobě střílely posádky. Pak se objevily kulomety.
Bomby. Synchronizované kulomety, umožňující střelbu přes vrtuli, což zvýšilo přesnost. V roce 1914 bombardovalo Japonské námořnictvo německé državy v Číně pomocí náletů z nosičů hydroplánů. V boji se z poněkud nešikovně vypadajících „papírových draků“ od bratří Wrightů staly smrtící válečné stroje, jaké známe dnes. Německo bylo v první linii vývoje. První vyvinulo synchronizátor střelby, Zepelín a Junkers J 1, první celokovové letadlo.
Německé letectvo bylo tak obávané, že versailleská smlouva, dokument, který ukončil válku, zakázal Německu jakékoli vojenské letectvo. V důsledku toho se němečtí důstojníci začali po letectvu poohlížet jinde. Konstantin Ciolkovskij byl samotář. Sousedé z ruského městečka se mu vyhýbali kvůli jeho divným nápadům. Již v roce 1903 začal Ciolkovskij psát o tom, jak lidé používají vícestupňové rakety k cestám do kosmu, žijí na podivných vesmírných stanicích s přetlakovými komorami a uzavřenými vzdušnými systémy.
Ale na rozdíl od Julese Vernea, který o prozkoumávání vesmíru jen snil, Ciolkovskij provedl výpočty, práci vydal a návrhy testoval v aerodynamickém tunelu. Tyto netradiční nápady byly nejprve odmítnuty, ale ve 20. letech byly akceptovány, když se raketová věta jako obor rozvinula. Jeden francouzský inženýr nezávisle objevil některé Ciolkovského rovnice. Americký inženýr Robert Goddard otestoval první raketu na kapalné palivo.
I přes tyto pokroky považovalo mnoho lidí z akademického světa let do vesmíru za fantazírování. Jednomu německému průkopníkovi dokonce odmítli jeho pojednání o letu do vesmíru jako příliš utopickou představu. Ostatní ale rakety za takové mrhání časem nepovažovali. Roku 1932 byla skupina německých důstojníků u tajného odpálení rakety. Versailleská smlouva sice zakázala Německu letectvo, ale o raketách se v ní nic nepsalo.
Řekli si, že pokud se správně vyrobí, daly by se využít k bombardování na dálku. Odpálení selhalo, ale na ně to udělalo dojem. Obzvlášť je zaujal nejmladší člen týmu amatérských vědců, dvacetiletý student jménem Wernher von Braun. Následující rok mu změnil život. Armádní dotace mu zaplatily výzkum pro jeho dizertační práci o raketách na kapalné palivo. Chtěl odpálit svou první raketu, 120 cm velkou A1.
Ale nezměnilo se jen tohle. V lednu 1933, když konzervativci nezískali dost hlasů k vytvoření vládnoucí koalice, spojili se s nacistickou stranou a Adolf Hitler se stal kancléřem. Během pár měsíců se nacisté chopili vlády, zrušili občanská práva, zatkli politické oponenty a začali budovat koncentrační tábory. Von Braun neměl iluze o tom, pro koho pracoval, ale vláda měla dotace na jeho milované rakety, takže sklopil uši a stavěl, vylepšoval, rozpoznával problémy u raket, které bouchly při startu nebo se zřítily.
Brzy byla jeho odpalování stabilnější a nacisté začali projevovat větší zájem. Von Braun začal pociťovat politický tlak. V roce 1937 mu dali na výběr. Buď vstoupí do nacistické strany, nebo přijde o svou funkci. Vstoupil.
V roce 1940 mu nemilosrdná SS učinila tutéž nabídku. Opět do ní vstoupil. Brzy jeho milované rakety létaly téměř 90 kilometrů vysoko. Dotkly se vesmíru, než spadly dolů na britské, švédské a belgické občany. Dvojitá rána, jak věc prorazila zvukovou bariéru, se proměnila z neznámého zvuku na opakující se noční můru. Hitler měl svůj nástroj pomsty, jak tomu říkali propagandisté, svoji V-2. Von Braun dostal příkaz, aby se plně soustředil na vylepšování a výrobu V-2.
Jejich masovou výrobu umožnila práce vězňů z nedalekého koncentračního tábora. 12 000 jich při výrobě zemřelo, což je o 3 000 víc, než rakety zabily ve městech Spojenců. Ovšem v roce 1945 začal von Braun plánovat útěk. Německo prohrálo. Slyšel střelbu sovětských děl. Nechtěl padnout do rukou Sovětů. Své kroky obhájili pomocí padělaných dokumentů, předstírali, že jsou součástí tajného programu SS, a nakonec von Braun a jeho tým schovali krabice s údaji do štol a zavalili vchody.
Odjeli v noci, aby se vyhnuli spojeneckému letectvu, a dorazili k americkým liniím. Než bylo naplánováno rozdělení Německa do okupačních zón, Američané obklíčili továrnu na rakety v místě, které se mělo brzy stát zónou SSSR. Pobrali všechno, co unesli, a uháněli zpátky do americké zóny. Tyto údaje posloužily jako základy amerického raketového programu. Ovšem jakmile se ocitl v USA, cítil se von Braun zklamaný a frustrovaný.
Američané se o vesmír nezajímali o nic víc než nacisté. Chtěli jen balistické rakety, aby mohli čelit Sovětům. Veškerý výzkum, budování družic nebo posílání opic do vesmíru v kapslích, to všechno pouze k vojenským účelům. Dotací bylo málo. Přesto se v pouštích na jihozápadě děly zajímavé věci. Americká armáda přesunula veškerou výrobu do soukromého sektoru, aby byly výrobky kvalitnější.
Jejich rozvojové programy byly směsicí civilní správy a armádních důstojníků. V Kalifornii používali raketové letouny, aby prolomili zvukovou bariéru. Vytvořili oddíl zkušebních pilotů, vycvičených na nový, vysoce technický typ létání, jehož cílem bylo dostat zkušební stroj na hranici jeho možností, zatímco pilot zůstal klidný, ovládal stroj a zaznamenával údaje. Tato trojice složená z armády, odborníků a soukromého sektoru byla rozptýlená mezi různé programy a sekce, ovšem ne na dlouho.
4. října 1957 se totiž na obloze objevila nová hvězda. Hvězda jménem Sputnik. V nastalé panice von Braunovy rakety, civilní správa a troufalí zkušební piloti vytvořili novou organizaci – NASA. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz
Komentáře (2)
A (anonym)Odpovědět
25.08.2020 18:29:57
Nemecko niekedy bombardovalo raketami Svedsko?
Ano (anonym)Odpovědět
25.08.2020 20:46:15
13. června 1944 spadla testovací raketa V-2 k švédskému Bäckebo.